Body odůvodnění

Nařízení (EU) 2022/2065 o jednotném trhu digitálních služeb (dále „nařízení“, v praxi se užívá zkratka DSA podle anglického Digital Services Act) předchází 156 bodů odůvodnění (recitálů). Tato stať je vykládá jako samostatnou výkladovou vrstvu. Oddíl I vymezuje jejich povahu a výkladovou váhu, oddíly II až X z nich po tématech vytahují důvody jednotlivých úprav a výkladová pravidla a oddíl XI přiřazuje recitály k článkům. Znění recitálů se přebírá z autentického českého znění v Úředním věstníku Evropské unie ze dne 27. 10. 2022. Odkazuji na ně číslem bodu.

I. Povaha a výkladová váha bodů odůvodnění

1 Body odůvodnění nezakládají práva ani povinnosti. Závazný obsah nese normativní část nařízení, tedy jeho články. Recitál proto sám o sobě nemůže být právním základem povinnosti ani zákazu a citovat ho jako ustanovení je metodicky vadné.

2 Výkladovým vodítkem ale recitály jsou. Pocházejí od téhož zákonodárce a jsou součástí vyhlášeného aktu. Vysvětlují, proč pravidlo vzniklo, jaký zájem chrání a jaký problém řeší, a často uvádějí příklady, co pod pojem spadá a co ne. Při teleologickém výkladu určují účel, ve světle kterého se čte nejednoznačné znění, při systematickém výkladu pomáhají zařadit ustanovení do celku.

3 Výkladová váha má pevnou mez. Preambule aktu nemá závaznou právní sílu a není důvodem, pro který by se bylo možné odchýlit od samotných ustanovení aktu (rozsudek Soudního dvora ze dne 19. 11. 1998, Nilsson a další, C-162/97, EU:C:1998:554, bod 54). Je-li znění článku jasné, rozhoduje článek. Jeví se mi, že je-li víceznačné, je recitál silným argumentem pro výklad, který odpovídá vyjádřenému účelu.

4 Soudy Unie s recitály nařízení už pracují. Tribunál z čl. 1 ve spojení s body 75 a 76 odůvodnění dovodil, že cílem nařízení je zmírnit systémová rizika pro společnost, která mohou ovlivnit významnou část obyvatelstva Unie (rozsudek Tribunálu ze dne 19. 11. 2025, Amazon EU v. Komise, T-367/23, EU:T:2025:1038, body 62 až 64 a 70). Místopředseda Soudního dvora z bodu 95 odůvodnění vyvodil, že unijní normotvůrce měl reklamní systémy velmi velkých online platforem za zvláštní riziko vyžadující zvýšený veřejný a regulační dohled, a toto posouzení odmítl zpochybnit (usnesení místopředsedy Soudního dvora ze dne 27. 3. 2024, Komise v. Amazon Services Europe, C-639/23 P(R), EU:C:2024:277, body 160 a 161).

5 Recitál se čte i ve srovnání s ostatními jazykovými zněními. Komentář na odchylky upozorňuje tam, kde na nich výklad závisí. České znění čl. 70 odst. 1 mluví o „zjištění zjevně protiprávního jednání“, bod 142 o tom, že Komise „zjistí zjevné porušení povinností“. Anglické znění obou míst mluví o zjištění na první pohled, tedy prima facie (výklad u čl. 70, bod 2). Bod 146 říká, že informace, o které Komise opírá rozhodnutí, mají být „zveřejněny“, anglické znění mluví o jejich zpřístupnění („is disclosed“) v rozsahu, který adresátovi umožní porozumět skutečnostem a úvahám rozhodnutí (výklad u čl. 79, bod 4).

II. Účel, plná harmonizace a vztah k jiným předpisům (body 1 až 4, 9 až 11, 15 a 155)

6 Body 1 a 2 popisují výchozí situaci. Za dvacet let od přijetí směrnice 2000/31/ES o elektronickém obchodu vznikly nové služby a s nimi nová rizika a členské státy začaly přijímat rozdílné předpisy o tom, jak mají zprostředkovatelé zacházet s nezákonným obsahem, dezinformacemi a dalšími společenskými riziky. Internet je přitom ze své podstaty přeshraniční, takže rozdílná pravidla roztříštila vnitřní trh. Příjemcem služby jsou podle bodu 2 uživatelé z řad podniků, spotřebitelé i další uživatelé.

7 Bod 3 spojuje náležitou péči poskytovatelů se základními právy, výslovně se svobodou projevu, svobodou informací, svobodou podnikání, zákazem diskriminace a vysokou úrovní ochrany spotřebitele. Bod 4 žádá jednotná, účinná a přiměřená pravidla a technologicky neutrální požadavky, které mají inovaci podněcovat. Kloním se k názoru, že spolu s čl. 1 odst. 1 a s bodem 153, který žádá spravedlivou rovnováhu mezi dotčenými základními právy, z nich plyne pravidlo vážení (výklad u čl. 1, bod 7).

8 Bod 9 je klíčem k poměru nařízení a vnitrostátního práva. Nařízení pravidla pro zprostředkovatelské služby plně harmonizuje, a členské státy by proto neměly přijímat ani zachovávat další vnitrostátní požadavky ve věcech, na které se nařízení vztahuje, ledaže to nařízení výslovně stanoví. Možnost použít jiné vnitrostátní předpisy, které jsou v souladu s právem Unie včetně čl. 3 směrnice 2000/31/ES a sledují jiné legitimní cíle veřejného zájmu, tím vyloučena není. Mám za to, že u každého vnitrostátního pravidla je proto třeba se ptát, zda sleduje tentýž cíl jako nařízení (výklad u čl. 2).

9 Bod 10 vyjmenovává předpisy Unie, kterými nařízení není dotčeno, například směrnici o audiovizuálních mediálních službách, nařízení o vztazích mezi platformami a podniky, předpisy o teroristickém obsahu, o ochraně spotřebitele a o ochraně osobních údajů a pravidla mezinárodního práva soukromého. Poslední věta dodává, že v rozsahu, v němž tyto předpisy sledují stejné cíle jako nařízení, se má nařízení použít na otázky, které neřeší vůbec nebo plně, i na otázky, u nichž členským státům ponechávají možnost přijmout vnitrostátní opatření. Bod 11 doplňuje, že nedotčeny zůstávají předpisy o autorském právu a právech s ním souvisejících.

10 Poskytuje-li poskytovatel služby, z nichž jen některé spadají pod nařízení nebo pod různé jeho oddíly, použijí se příslušná ustanovení jen na služby v jejich působnosti (bod 15). Bod 155 zdůvodňuje úpravu na úrovni Unie zásadami subsidiarity a proporcionality.

III. Působnost a základní pojmy (body 5 až 8 a 12 až 14)

11 Nařízení se vztahuje na zprostředkovatelské služby jako druh služeb informační společnosti, tedy služeb poskytovaných zpravidla za úplatu, na dálku, elektronicky a na individuální žádost příjemce (bod 5). Zprostředkuje-li služba jiné služby, například dopravní, ubytovací nebo doručovací, použije se nařízení jen na zprostředkovatelskou službu. Požadavky na zprostředkované výrobky a služby nedotčeny zůstávají i tehdy, je-li zprostředkovatelská služba nedílnou součástí jiné služby (bod 6).

12 Územně se nařízení použije bez ohledu na místo usazení poskytovatele, pokud nabízí služby v Unii a má s ní podstatné spojení (bod 7). To se předpokládá, má-li poskytovatel v Unii provozovnu, jinak při významném počtu příjemců vzhledem k počtu obyvatel nebo při zacílení činnosti na členský stát. Zacílení lze dovodit z jazyka, měny, domény nejvyšší úrovně, dostupnosti aplikace v místním obchodě s aplikacemi, místní reklamy nebo zákaznického servisu v místním jazyce. Pouhá technická dostupnost internetové stránky z Unie nestačí (bod 8, výklad u čl. 2 a 3).

13 Pojem nezákonného obsahu má obecně odrážet pravidla platná mimo internet a má být definován široce (bod 12). Patří sem informace, které jsou nezákonné samy o sobě, i informace související s protiprávní činností. Bod uvádí příklady od materiálu se sexuálním zneužíváním dětí přes prodej padělků až po nezákonnou nabídku ubytování. Video, které podává svědectví o možném trestném činu, ale není nezákonné jen proto, že nezákonný čin zachycuje, pokud jeho pořízení nebo veřejné šíření nezákonné není. Nerozhoduje, zda nezákonnost plyne z práva Unie nebo z vnitrostátního práva, které je s ním v souladu.

14 Body 13 a 14 vymezují online platformu. Je jí poskytovatel hostingových služeb, který informace na žádost příjemce i veřejně šíří. Výjimku tvoří nepodstatný a čistě vedlejší prvek jiné služby, který nelze z objektivních technických důvodů použít bez hlavní služby, pokud jeho začlenění neslouží k obcházení nařízení. Takovým prvkem může být sekce komentářů v internetových novinách, je-li zřejmé, že jde o vedlejší prvek vydávání novin. Ukládání komentářů na sociální síti má být naproti tomu považováno za službu online platformy, je-li zřejmé, že nejde o nepodstatný prvek nabízené služby (výklad u čl. 3, bod 14). Veřejné šíření znamená zpřístupnění potenciálně neomezenému počtu osob bez dalšího jednání toho, kdo informaci poskytl. Při registraci nebo přijetí do skupiny jde o veřejné šíření jen tehdy, je-li přístup automatický nebo bez lidského výběru. Interpersonální komunikační služby, jako je elektronická pošta nebo soukromé zprávy, online platformami nejsou, veřejné skupiny a otevřené kanály ale pod povinnosti online platforem spadat mohou (výklad u čl. 3).

IV. Odpovědnost zprostředkovatelů a příkazy (body 16 až 39)

15 Rámec podmíněného zproštění odpovědnosti ze směrnice 2000/31/ES se zachovává a začleňuje do nařízení, s vyjasněním podle judikatury Soudního dvora (bod 16). Pravidla stanoví jen to, kdy poskytovatel za obsah příjemce odpovědný být nemůže. Pozitivním základem odpovědnosti nejsou, ta se řídí jinými předpisy Unie a vnitrostátním právem. Zproštění se přitom použije na všechny druhy odpovědnosti a na jakýkoli typ nezákonného obsahu (bod 17).

16 Zproštění se neuplatní, pokud poskytovatel hraje aktivní roli, díky které informace zná nebo kontroluje, a pokud jde o informace, které poskytl sám, včetně informací zpracovaných v rámci jeho redakční odpovědnosti (bod 18). Vědomá spolupráce s příjemci na protiprávní činnosti znamená, že služba není poskytována neutrálně. Šifrování ani jiný systém, který znemožňuje identifikaci uživatele, sám o sobě usnadňováním protiprávní činnosti není (bod 20). Vědomost může poskytovatel získat mimo jiné vlastním šetřením nebo z dostatečně přesného a náležitě odůvodněného oznámení. Obecné povědomí, že služba slouží i k ukládání nezákonného obsahu, nestačí, a nestačí ani automatické indexování, vyhledávací funkce nebo doporučování podle profilů (bod 22, výklad u čl. 6).

17 Zproštění pro hosting se nepoužije, jedná-li příjemce z pověření poskytovatele nebo pod jeho dohledem. Určuje-li například online platforma cenu zboží obchodníka, lze mít za to, že obchodník jedná z jejího pověření nebo pod jejím dohledem (bod 23). Online platforma, která spotřebitelům umožňuje uzavírat smlouvy na dálku s obchodníky, se zproštění ve vztahu k odpovědnosti podle práva na ochranu spotřebitele nedovolá, prezentuje-li informace tak, že by u průměrného spotřebitele mohla vyvolat přesvědčení, že je poskytla sama nebo obchodník jednající z jejího pověření či pod jejím dohledem. Bod 24 uvádí jako příklad, že platforma jasně nezobrazí totožnost obchodníka nebo prodává výrobek pod svým jménem (výklad u čl. 6).

18 Zproštěním odpovědnosti nejsou dotčeny soudní ani správní příkazy k ukončení nebo předcházení protiprávnímu jednání (bod 25). Dobrovolné šetření z vlastního podnětu zproštění nevylučuje, pokud je poskytovatel provádí v dobré víře a s náležitou péčí, tedy objektivně, nediskriminačně, přiměřeně a se zárukami proti neoprávněnému odstranění zákonného obsahu (bod 26, výklad u čl. 7). Problém nezákonného obsahu se podle bodu 27 nemá řešit jen přes zprostředkovatele a dotčené třetí strany by se měly, je-li to možné, pokusit vyřešit spor bez jejich účasti.

19 Zproštění se mohou dovolat i poskytovatelé služeb technické infrastruktury internetu, například systému doménových jmen, rejstříků a registrátorů domén, certifikačních autorit, virtuálních soukromých sítí nebo sítí pro doručování obsahu, spadají-li jejich služby pod prostý přenos, ukládání do mezipaměti nebo hosting (body 28 a 29). Obecné povinnosti monitorování nemají poskytovatelé podléhat de iure ani de facto (bod 30). Povinnosti monitorování v konkrétním případě tím ale dotčeny nejsou (tamtéž, výklad u čl. 8).

20 Body 31 až 39 se týkají příkazů vnitrostátních orgánů k přijetí opatření proti nezákonnému obsahu a k poskytnutí informací (čl. 9 a 10). Právním základem příkazu je unijní nebo vnitrostátní právo, které může stanovit další podmínky a je i základem jeho vymáhání (body 31 a 32). Územní účinek příkazu nemá jít nad rámec toho, co je naprosto nezbytné, a v přeshraničním kontextu má být omezen na vydávající stát, ledaže nezákonnost plyne přímo z práva Unie nebo vydávající orgán dospěje k závěru, že dotčená práva vyžadují širší územní působnost v souladu s právem Unie a mezinárodním právem a při zohlednění zájmů mezinárodního společenství (bod 36). Příkazy k poskytnutí informací se týkají konkrétních identifikovaných příjemců, souhrnné statistické informace pod ně nespadají (bod 37). Protože se příkazy týkají konkrétních položek nezákonného obsahu nebo konkrétních informací, svobodu přeshraničního poskytování služeb v zásadě neomezují. Pravidla čl. 3 směrnice 2000/31/ES, včetně požadavku odchylku od příslušnosti státu usazení odůvodnit a oznámit, se na ně proto nevztahují (bod 38, výklad u čl. 2, bod 11).

V. Povinnosti všech poskytovatelů a hostingových služeb (body 40 až 56)

21 Povinnosti náležité péče mají zajistit bezpečnost a důvěru příjemců včetně spotřebitelů, nezletilých a zvlášť ohrožených uživatelů, ochranu základních práv, smysluplnou odpovědnost poskytovatelů a posílení postavení příjemců (bod 40). Přizpůsobují se typu, velikosti a povaze služby. Spadá-li poskytovatel do více kategorií, plní všechny odpovídající povinnosti ve vztahu k příslušným službám (bod 41, výklad u čl. 1, bod 5).

22 Elektronické kontaktní místo pro orgány slouží provozním účelům, na rozdíl od právního zástupce (bod 42). Kontaktní místo pro příjemce má umožnit rychlou a přímou komunikaci, příjemce si má moci zvolit prostředek, který není založen jen na automatizovaných nástrojích, a komunikaci s chatbotem je třeba výslovně uvést (bod 43). Poskytovatel ze třetí země ustanoví v Unii právního zástupce s dostatečnými pravomocemi a zdroji. Může jím být i dceřiný nebo mateřský podnik téže skupiny usazený v Unii (bod 44, výklad u čl. 11 až 13).

23 Smluvní svoboda poskytovatelů se v zásadě respektuje, smluvní podmínky ale mají být transparentní a chránit před nespravedlivými nebo svévolnými výsledky (bod 45). Služby primárně zaměřené na nezletilé nebo jimi převážně využívané mají smluvní podmínky vysvětlit srozumitelně (bod 46). Při uplatňování omezení nemá poskytovatel nikoho svévolně diskriminovat a má zohlednit základní práva i mezinárodní normy, například obecné zásady Organizace spojených národů v oblasti podnikání a lidských práv. Bod 47 přitom zdůrazňuje, že velmi velké online platformy mají věnovat náležitou pozornost svobodě projevu a informací včetně svobody a plurality sdělovacích prostředků, k nimž čl. 14 odst. 4 zavazuje všechny poskytovatele (výklad u čl. 14). Velmi velké online platformy a velmi velké internetové vyhledávače (dále „velmi velké služby“) uvádějí smluvní podmínky v úředních jazycích všech členských států, kde služby nabízejí, a přidávají jejich stručné shrnutí (bod 48).

24 Zprávy o transparentnosti zveřejňují poskytovatelé ve strojově čitelném formátu, s výjimkou mikropodniků a malých podniků, které nejsou velmi velkými online platformami (bod 49, výklad u čl. 15).

25 Mechanismy oznamování a přijímání opatření mají zavést všichni poskytovatelé hostingových služeb bez ohledu na velikost (bod 50). Opatření přijatá na základě oznámení mají být přísně cílená a oznámení se má zpravidla obracet na poskytovatele, který může proti konkrétní informaci technicky a provozně zasáhnout (bod 51). Oznámení má být dostatečně přesné a náležitě odůvodněné, aby poskytovatel mohl s náležitou péčí přijmout informované rozhodnutí (bod 53, výklad u čl. 16).

26 O omezení informací má poskytovatel příjemce jasně a srozumitelně informovat a uvést důvody i možnosti nápravy (bod 54, čl. 17). Omezením viditelnosti je i horší pozice v pořadí nebo v doporučovacím systému a zablokování v online komunitě bez vědomí uživatele, omezením zpeněžení pozastavení nebo ukončení plateb z reklamy. Povinnost odůvodnění se nevztahuje na klamavý obchodní obsah šířený ve velkém objemu úmyslnou manipulací se službou, například pomocí botů (bod 55, výklad u čl. 17). Podezření z trestného činu ohrožujícího život nebo bezpečnost osob oznámí poskytovatel orgánům členského státu (bod 56, výklad u čl. 18).

VI. Online platformy a online tržiště (body 57 až 74)

27 Dodatečné povinnosti online platforem včetně platforem, které spotřebitelům umožňují uzavírat smlouvy na dálku s obchodníky (dále „online tržiště“), se nevztahují na mikropodniky a malé podniky a po dobu dvanácti měsíců ani na ty, které toto postavení ztratily. Z povinnosti poskytnout na žádost koordinátora digitálních služeb nebo Komise informace o průměrném měsíčním počtu aktivních příjemců ale vyloučeny být nemají (čl. 24 odst. 3). Velmi velké služby výjimku nemají a pravidla konsolidace podle doporučení 2003/361/ES mají bránit obcházení dodatečných povinností. Vyňatý poskytovatel může povinnosti plnit dobrovolně (bod 57, výklad u čl. 19 a 29).

28 Příjemci mají mít možnost napadnout rozhodnutí online platformy v interním systému pro vyřizování stížností, který má vést k rychlým a spravedlivým výsledkům bez svévolné diskriminace a u automatizovaných postupů podléhá lidskému přezkumu (bod 58). Mimosoudní řešení sporů zajišťují certifikované subjekty s potřebnou nezávislostí, prostředky a odbornými znalostmi (bod 59). Směrnice 2013/11/EU o alternativním řešení spotřebitelských sporů tím není dotčena, včetně práva spotřebitele ukončit účast v postupu v kterékoli jeho fázi (bod 60, výklad u čl. 20 a 21).

29 Oznámení důvěryhodných oznamovatelů, kterým status uděluje koordinátor digitálních služeb, vyřizují online platformy přednostně. Všechna ostatní oznámení ale musí i nadále vyřizovat včas, s náležitou péčí a nesvévolně (body 61 a 62, výklad u čl. 22). Proti zneužívání častým poskytováním zjevně nezákonného obsahu nebo častým podáváním zjevně nepodložených oznámení a stížností slouží dočasné pozastavení, které má být jednoznačně a dostatečně podrobně upraveno ve smluvních podmínkách (body 63 a 64, čl. 23 odst. 4).

30 Údaje o průměrném měsíčním počtu aktivních příjemců zveřejňují online platformy a internetové vyhledávače kvůli určení velmi velkých služeb (bod 65). Odůvodnění rozhodnutí o moderování obsahu se ukládají do veřejné databáze vedené Komisí (bod 66, výklad u čl. 24).

31 Temné vzorce jsou praktiky, které záměrně nebo fakticky podstatně narušují schopnost příjemců činit autonomní a informovaná rozhodnutí (bod 67, výklad u čl. 25). Reklama může sama představovat nezákonný obsah nebo vytvářet finanční pobídky k šíření škodlivého obsahu (bod 68) a cílení na zranitelnosti může mít obzvláště závažné dopady, proto platí zákaz reklamy založené na profilování za použití zvláštních kategorií osobních údajů (bod 69, výklad u čl. 26). Doporučovací systémy mohou mít významný dopad na to, jak příjemci informace vyhledávají a využívají (bod 70, výklad u čl. 27).

32 Online platformu lze považovat za přístupnou nezletilým, pokud jim to umožňují její smluvní podmínky, pokud je na ně zaměřena nebo jimi převážně využívána, nebo pokud poskytovatel jinak ví, že někteří příjemci jsou nezletilí. Reklamu založenou na profilování by neměla předkládat příjemci, o kterém s přiměřenou jistotou ví, že je nezletilý (bod 71, čl. 28 odst. 2). Tento zákaz ale nemá vést ke zpracování dalších osobních údajů ani k ověřování věku před použitím služby (bod 71, výklad u čl. 28).

33 Online tržiště mají zajistit vysledovatelnost obchodníků (bod 72), vynaložit veškeré úsilí k posouzení spolehlivosti jejich údajů, například s využitím obchodních rejstříků a systému výměny informací o dani z přidané hodnoty (bod 73), a uspořádat online rozhraní tak, aby obchodníci mohli plnit své informační povinnosti podle spotřebitelského práva (bod 74, výklad u čl. 30 a 31).

VII. Velmi velké služby a systémová rizika (body 75 až 101)

34 Zvláštní povinnosti velmi velkých služeb odůvodňuje jejich dosah při usnadňování veřejné rozpravy, obchodu a šíření informací (bod 75). Významný dosah se předpokládá, pokud počet aktivních příjemců překročí 45 milionů, což odpovídá 10 % obyvatelstva Unie (bod 76). Čl. 33 odst. 1 mluví o průměrném měsíčním počtu nejméně 45 milionů. Aktivní příjemci se počítají pro každou službu zvlášť (bod 77). Kvůli síťovým účinkům může koordinátor nebo Komise žádat častější údaje o počtu příjemců, aby bylo možné včas určit, kdy služba hranici dosáhne (bod 78, výklad u čl. 33).

35 Poskytovatelé velmi velkých služeb posuzují čtyři kategorie systémových rizik, šíření nezákonného obsahu (bod 80), dopady na základní práva (bod 81), dopady na demokratické procesy, občanský diskurz, volby a veřejnou bezpečnost (bod 82) a dopady na veřejné zdraví, nezletilé, tělesnou a duševní pohodu a genderově podmíněné násilí (bod 83). Zaměřují se přitom na algoritmické systémy, zejména doporučovací a reklamní (bod 84), a uchovávají podklady k posouzení (bod 85, výklad u čl. 34).

36 Zmírňující opatření mají být přiměřená a účinná a mají respektovat základní práva (bod 86). Mohou spočívat v úpravě koncepce služby, smluvních podmínek, moderování obsahu a algoritmických systémů (body 87 a 88). Poskytovatel zohlední nejlepší zájem nezletilých (bod 89) a vychází z nejlepších dostupných informací a vědeckých poznatků, případně za účasti zástupců příjemců a dotčených skupin (bod 90, výklad u čl. 35).

37 Krizí se rozumí mimořádné okolnosti, které mohou vést k vážnému ohrožení veřejné bezpečnosti nebo veřejného zdraví v Unii nebo v jejích podstatných částech. Krize může vyplynout například z ozbrojených konfliktů, teroristických činů, přírodních katastrof nebo pandemií. Mechanismus reakce na krize se má využívat jen v nezbytně nutné míře (bod 91, výklad u čl. 36). Plnění povinností ověřuje nezávislý audit se zdůvodněnou zprávou a výrokem auditora (body 92 a 93, výklad u čl. 37).

38 Doporučovací systémy velmi velkých služeb mají příjemcům nabízet alternativní možnosti, které nejsou založeny na profilování, přímo dostupné z rozhraní, kde se doporučení předkládají (bod 94, výklad u čl. 38). Reklamní systémy vyžadují zvýšený dohled, a proto mají velmi velké služby zajistit veřejný přístup k archivu reklam (bod 95, čl. 39). Koordinátor v zemi usazení a Komise mohou požadovat přístup k údajům, prověření výzkumní pracovníci k nim mohou získat přístup pro výzkum systémových rizik a veřejně přístupné údaje mají poskytovatelé zpřístupnit výzkumníkům, kteří splňují stanovená kritéria (body 96 až 98, výklad u čl. 40). Poskytovatelé zřizují útvar zajišťování souladu nezávislý na provozních funkcích (bod 99, výklad u čl. 41). Náklady dohledu kryje roční poplatek, který Komise vybírá od poskytovatelů velmi velkých služeb (bod 101, výklad u čl. 43).

VIII. Normy, kodexy chování a krizové protokoly (body 102 až 108)

39 Dobrovolné normy mají usnadnit plnění povinností technickými prostředky, například podávání oznámení přes rozhraní pro programování aplikací (bod 102, výklad u čl. 44). Komise a Evropský sbor pro digitální služby (dále „sbor“) vybízejí k vypracování dobrovolných kodexů chování s jasně vymezenými cíli a s mechanismy nezávislého hodnocení (bod 103). Nařízení určuje oblasti, kterým se kodexy mají věnovat, mimo jiné dezinformacím a ochraně nezletilých (bod 104), přístupnosti pro osoby se zdravotním postižením (bod 105) a reklamě (bod 107), a může navázat na dosavadní samoregulaci včetně kodexu zásad boje proti dezinformacím (bod 106, výklad u čl. 45 až 47). Krizové protokoly mají koordinovat rychlou přeshraniční reakci (bod 108, výklad u čl. 48).

IX. Vymáhání (body 109 až 149)

40 Každý členský stát určí alespoň jeden příslušný orgán a jeden z nich jako koordinátora digitálních služeb. Může pověřit i existující orgán, například regulátora elektronických komunikací (body 109 až 113). Příslušné orgány mají jednat zcela nezávisle na soukromých i veřejných subjektech a nesmějí přijímat pokyny ani od vlády (bod 112, výklad u čl. 49 a 50).

41 Koordinátoři mají mít dostatečné pravomoci včetně předběžných opatření v případě rizika závažné újmy (bod 114). Podrobné podmínky a omezení jejich výkonu stanoví vnitrostátní právo v souladu s Listinou základních práv Evropské unie (bod 115) a s procesními zárukami, například s předchozím soudním povolením ke vstupu do určitých prostor (bod 116). Sankce mají být účinné, přiměřené a odrazující (bod 117). Dočasné omezení přístupu ke službě je krajním prostředkem, nemá přesahovat nezbytnou míru a má se v zásadě obracet na zprostředkovatele, který je přiměřeně schopen ho provést bez nepatřičného omezení přístupu k legálním informacím (body 119 a 120, výklad u čl. 51 a 52).

42 Příjemci mohou podat stížnost koordinátorovi na území, kde službu přijímají (bod 118, výklad u čl. 53), a domáhat se náhrady škody podle vnitrostátního práva (bod 121, výklad u čl. 54). Koordinátor zveřejňuje zprávu o činnosti s přehledem stížností a příkazů (bod 122, výklad u čl. 55).

43 Pravomoc má členský stát hlavní provozovny poskytovatele, tedy místa ústředí nebo sídla, kde vykonává hlavní finanční funkce a provozní řízení (bod 123). Povinnosti velmi velkých služeb týkající se systémových rizik vymáhá výlučně Komise. Pravomoc k ostatním povinnostem těchto poskytovatelů Komise sdílí s vnitrostátními orgány, které ji ale ztrácejí, jakmile Komise ohledně téhož jednání zahájí řízení (body 124 a 125, výklad u čl. 56). Pravidla mezinárodního práva soukromého o soudní příslušnosti a rozhodném právu nejsou dotčena (bod 126).

44 Spolupráce koordinátorů probíhá přes systém pro sdílení informací a zahrnuje žádosti koordinátora v zemi určení, postoupení věci Komisi a společná vyšetřování (body 127 až 130, výklad u čl. 57 až 60). Sbor je nezávislá poradní skupina koordinátorů, které předsedá Komise bez hlasovacího práva (body 131, 134 a 135). Jeho stanoviska, žádosti a doporučení nejsou právně závazná, odchylka od nich ale má být řádně vysvětlena (bod 133, výklad u čl. 61 až 63).

45 Komise má u velmi velkých služeb silné vyšetřovací a donucovací pravomoci při plném respektování práva být vyslechnut a nahlížet do spisu (body 137 až 141). Po zahájení řízení Komisí nemůže koordinátor v zemi usazení vykonávat vyšetřovací a donucovací pravomoci ve vztahu k témuž chování poskytovatele (bod 139). Předběžná opatření mají zabránit vážné škodě, kterou by konečné rozhodnutí obtížně zvrátilo (bod 142). Komise může jmenovat nezávislé externí odborníky a auditory, u auditorů přitom dbá na dostatečnou rotaci (bod 143). Pokuty a penále mají být přiměřené a respektovat zásadu ne bis in idem (bod 144), u porušení povinností týkajících se systémových rizik nastupuje posílený dohled s akčním plánem (bod 145, výklad u čl. 64 až 83). Vnitrostátní orgány včetně soudů mají mít k dispozici informace potřebné k tomu, aby jejich rozhodnutí nebyla v rozporu s rozhodnutími Komise (bod 147, výklad u čl. 82).

46 Systém pro sdílení informací má chránit důvěrné informace a osobní údaje (bod 148, výklad u čl. 85). Příjemci mohou výkonem svých práv pověřit právnickou osobu nebo veřejnoprávní subjekt, například k podávání oznámení a stížností (bod 149). Podmínky, které musí zastupující subjekt splnit, stanoví čl. 86 odst. 1 (výklad u čl. 86).

X. Akty Komise, přezkum, základní práva a použitelnost (body 150 až 156)

47 Komise hodnotí nařízení podle čl. 91 (bod 150) a přijímá prováděcí akty a akty v přenesené pravomoci (body 151 a 152, výklad u čl. 87, 88 a 91). Podle bodu 153 se nařízení vykládá a uplatňuje v souladu se základními právy včetně svobody projevu, svobody informací a svobody a plurality sdělovacích prostředků, a orgány veřejné moci mají při jejich střetu hledat spravedlivou rovnováhu v souladu se zásadou proporcionality. Kratší lhůtu, po které se nařízení použije na velmi velké služby, odůvodňuje bod 154 rozsahem a dopadem jejich rizik (výklad u čl. 92). Evropský inspektor ochrany údajů vydal k návrhu stanovisko 10. 2. 2021 (bod 156).

XI. Orientační mapa recitál → článek

Mapa přiřazuje body odůvodnění k článkům a kapitolám a slouží zároveň k provázání s výkladem. Přiřazení vychází z obsahu recitálů a z míst, kde je komentář cituje. Je orientační a jeden recitál se může vázat k více ustanovením.

Body odůvodnění	Článek nebo kapitola	Téma
1 až 4, 155	čl. 1	Účel, vnitřní trh, základní práva, subsidiarita a proporcionalita
5 až 11, 15	čl. 2	Působnost, podstatné spojení s Unií, plná harmonizace, vztah k jiným předpisům
12 až 14	čl. 3	Nezákonný obsah, online platforma, veřejné šíření
16 až 22, 27 až 29	čl. 4 až 6	Zproštění odpovědnosti, neutrální role, vědomost, infrastrukturní služby
23, 24	čl. 6 odst. 2 a 3	Jednání z pověření poskytovatele, online tržiště a spotřebitel
25	čl. 4 odst. 3, čl. 5 odst. 2, čl. 6 odst. 4	Příkazy k ukončení nebo předcházení protiprávnímu jednání
26	čl. 7	Dobrovolná šetření z vlastního podnětu
30	čl. 8	Zákaz obecné povinnosti monitorování
31 až 39	čl. 9 a 10	Příkazy k přijetí opatření a k poskytnutí informací
40, 41	kapitola III	Cíle a odstupňování povinností náležité péče
42 až 44	čl. 11 až 13	Kontaktní místa a právní zástupce
45 až 48	čl. 14	Smluvní podmínky
49	čl. 15	Zprávy o transparentnosti
50 až 53	čl. 16	Oznamování a přijímání opatření
54, 55	čl. 17	Odůvodnění
56	čl. 18	Oznamování podezření z trestných činů
57	čl. 19 a 29	Výjimka pro mikropodniky a malé podniky
58 až 60	čl. 20 a 21	Interní vyřizování stížností a mimosoudní řešení sporů
61, 62	čl. 22	Důvěryhodní oznamovatelé
63, 64	čl. 23	Opatření proti zneužívání
65, 66	čl. 24	Transparentnost online platforem a databáze odůvodnění
67	čl. 25	Temné vzorce
68, 69	čl. 26	Reklama na online platformách
70	čl. 27	Doporučovací systémy
71	čl. 28	Ochrana nezletilých
72, 73	čl. 30	Sledovatelnost obchodníků a ověřování jejich údajů
74	čl. 31	Zajišťování souladu s předpisy již od stadia návrhu
75 až 78	čl. 33	Velmi velké služby a jejich určení
79 až 85	čl. 34	Posouzení systémových rizik
86 až 90	čl. 35	Zmírňování rizik
91	čl. 36	Mechanismus reakce na krize
92, 93	čl. 37	Nezávislý audit
94	čl. 38	Doporučovací systémy velmi velkých služeb
95	čl. 39	Archiv reklam
96 až 98	čl. 40	Přístup k údajům a kontrola
99	čl. 41	Útvar zajišťování souladu
100	čl. 42	Zprávy o transparentnosti velmi velkých služeb
101	čl. 43	Poplatek za dohled
102	čl. 44	Normy
103 až 107	čl. 45 až 47	Kodexy chování
108	čl. 48	Krizové protokoly
109 až 113	čl. 49 a 50	Příslušné orgány a koordinátoři digitálních služeb
114 až 117, 119, 120	čl. 51 a 52	Pravomoci koordinátorů a sankce
118	čl. 53	Stížnosti
121	čl. 54	Náhrada škody
122	čl. 55	Zprávy o činnosti
123 až 126	čl. 56	Pravomoci a příslušnost
127 až 130	čl. 57 až 60	Vzájemná pomoc, přeshraniční spolupráce, postoupení Komisi, společná vyšetřování
131 až 136	čl. 61 až 63	Evropský sbor pro digitální služby
137 až 141	čl. 64 až 69	Dohled a vyšetřovací pravomoci Komise
142	čl. 70	Předběžná opatření
143	čl. 72	Monitorovací opatření
144	čl. 74, 76, 77, 78 a 81	Pokuty, penále, promlčecí lhůty a přezkum Soudním dvorem
145	čl. 75	Posílený dohled
146	čl. 79 a 80	Právo být slyšen, přístup ke spisu, zveřejnění rozhodnutí
147	čl. 82	Soulad vnitrostátních rozhodnutí s rozhodnutími Komise
148	čl. 85	Systém pro sdílení informací
149	čl. 86	Zastoupení příjemců
150	čl. 91	Hodnocení
151	čl. 88	Prováděcí akty
152	čl. 87	Akty v přenesené pravomoci
153	celé nařízení	Výklad v souladu se základními právy
154	čl. 92	Dřívější použití na velmi velké služby
156	preambule	Stanovisko evropského inspektora ochrany údajů