Čl. 6 · Hosting

Související ustanovení: čl. 3 písm. g) bod iii) (hostingová služba), písm. h) (nezákonný obsah) a písm. i) (online platforma); čl. 7 (dobrovolná vyšetřování); čl. 8 (zákaz obecné povinnosti monitorování); čl. 14 (smluvní podmínky); čl. 16 odst. 3 (oznámení zakládající vědomost); čl. 17 (odůvodnění); čl. 22 (důvěryhodní oznamovatelé); čl. 30 a 31 (sledovatelnost obchodníků); čl. 54 (náhrada škody)

Související předpisy EU: směrnice 2000/31/ES, čl. 14 (zrušen); směrnice (EU) 2019/790, čl. 17 (služby pro sdílení obsahu online); nařízení (EU) 2016/679 (GDPR); směrnice 2004/48/ES, čl. 11 třetí věta; směrnice 2001/29/ES, čl. 8 odst. 3

Související předpisy ČR: § 5 a 6 zákona č. 480/2004 Sb., o některých službách informační společnosti; § 2 odst. 2 písm. b) a c) a § 11b zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele; § 40 odst. 1 písm. f) zákona č. 121/2000 Sb., autorského zákona

I. Hostingová služba (odst. 1 úvodní část)

1 Čl. 6 odst. 1 se vztahuje na službu informační společnosti „spočívající v ukládání informací poskytovaných příjemcem služby“ a zprošťuje poskytovatele odpovědnosti „za informace ukládané na žádost příjemce služby“. Bod 29 odůvodnění uvádí jako příklady cloud computing, webhosting, placené referenční služby a služby umožňující sdílení informací a obsahu online, včetně ukládání a sdílení souborů. Hostingovou službou je i online platforma, kterou čl. 3 písm. i) definuje jako hostingovou službu, která na žádost příjemce služby ukládá a veřejně šíří informace.

2 Soudní dvůr připustil, že hostingem může být placená reklama ve vyhledávači (rozsudek velkého senátu ze dne 23. 3. 2010, Google France a Google, C-236/08 až C-238/08, EU:C:2010:159, body 110, 111 a 120), online tržiště (rozsudek velkého senátu ze dne 12. 7. 2011, L’Oréal a další, C-324/09, EU:C:2011:474, body 109, 110 a 123) a platformy pro sdílení videí a souborů (rozsudek velkého senátu ze dne 22. 6. 2021, YouTube a Cyando, C-682/18 a C-683/18, EU:C:2021:503, bod 117). Ve všech případech ale platí výhrada, že poskytovatel nehraje aktivní roli (oddíl II). Provozovatel sociální sítě, který ukládá informace o profilech uživatelů, je poskytovatelem hostingových služeb (rozsudek Soudního dvora ze dne 16. 2. 2012, SABAM, C-360/10, EU:C:2012:85, bod 27). Nejvyšší soud posoudil podle pravidel o hostingu placenou reklamu na sociální síti (usnesení ze dne 17. 12. 2025, sp. zn. 23 Cdo 472/2025, body 14 až 18) i veřejné datové úložiště (rozsudek ze dne 8. 6. 2022, sp. zn. 23 Cdo 1840/2021, uveřejněný pod číslem 78/2023 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, body 72 až 76).

3 Rozhodující je, že informaci poskytl příjemce služby a že je uložena na jeho žádost. Zproštění se nevztahuje na informace, které neposkytl příjemce, ale sám poskytovatel, včetně informací rozpracovaných v rámci redakční odpovědnosti poskytovatele (bod 18 odůvodnění). Vydavatel, který na svých stránkách zveřejňuje elektronickou verzi novin, zveřejněné informace zná a kontroluje, a zprostředkovatelem proto není (rozsudek Soudního dvora ze dne 11. 9. 2014, Papasavvas, C-291/13, EU:C:2014:2209, body 45 a 46). Zdá se mi, že komentáře čtenářů pod články téhož vydavatele hostingem být mohou, pokud je vydavatel nevybírá ani neupravuje.

4 Nařízení na rozdíl od směrnice váže podmínky zproštění na „nezákonný obsah“. Čl. 3 písm. h) ho definuje jako jakékoli informace, které samy o sobě nebo ve vztahu k určité činnosti, včetně prodeje zboží nebo poskytování služeb, nejsou v souladu s právem Unie nebo s právem členského státu slučitelným s právem Unie (výklad u čl. 3). Směrnice mluvila o protiprávní činnosti nebo informaci.

II. Neutrální role a její ztráta

5 Zproštění nemá poskytovatel, který se neomezuje na neutrální poskytování služby pouhým technickým a automatickým zpracováním informací poskytovaných příjemcem, „nýbrž hraje aktivní roli takové povahy, že tyto informace zná nebo kontroluje“ (bod 18 odůvodnění). Nařízení tím přebírá test, který Soudní dvůr vytvořil ke směrnici (rozsudek Google France a Google, body 113, 114 a 120, rozsudek L’Oréal a další, bod 113). Poskytovatel, který aktivní roli hraje, není ve vztahu k dotčeným informacím zprostředkovatelem a podmínky písm. a) a b) se u něj vůbec nezkoumají.

6 Obě složky testu, znalost a kontrola, jsou alternativní a na sobě nezávislé. Poskytovatel, který uložené informace kontroluje, zproštění nemá, i když se s nimi v důsledku jejich automatického zpracování neseznamuje (rozsudek velkého senátu Soudního dvora ze dne 16. 6. 2026, WebGroup Czech Republic a další, C-188/24 a C-190/24, EU:C:2026:492, bod 110, rozsudek Soudního dvora ze dne 16. 7. 2026, Autorità per le Garanzie nelle Comunicazioni v. Google Ireland, C-421/24, EU:C:2026:592, body 36 a 37, dále „rozsudek AGCOM v. Google Ireland“).

7 Aktivní roli Soudní dvůr shledal u provozovatele tržiště, který poskytuje pomoc spočívající zejména v optimalizaci prezentace nabídek nebo v jejich propagaci (rozsudek L’Oréal a další, bod 116), a za relevantní považoval roli provozovatele vyhledávače při vypracování obchodního sdělení nebo při stanovení či výběru klíčových slov (rozsudek Google France a Google, bod 118). Nejnověji ji shledal u provozovatele platformy pro sdílení videí, který při uzavírání nebo plnění smlouvy o rozdělení výnosů z reklamy kontroluje hlavní téma kanálu, jeho nejsledovanější či nejnovější videa nebo jejich metadata, protože tím získává konkrétní znalost podstatného obsahu (rozsudek AGCOM v. Google Ireland, body 45 až 48). Neutrálně nejedná ani poskytovatel, který vědomě spolupracuje s příjemci služby za účelem protiprávní činnosti (bod 20 odůvodnění).

8 Aktivní roli naopak nezakládá samotná skutečnost, že poskytovatel nabídky ukládá, stanoví podmínky služby, dostává za ni úplatu a poskytuje zákazníkům informace obecné povahy (rozsudek Google France a Google, bod 116, rozsudek L’Oréal a další, bod 115), ani shoda klíčového slova s hledaným výrazem (rozsudek Google France a Google, bod 117). Nezakládá ji ani to, že poskytovatel zavádí technická opatření k odhalování protiprávního obsahu (rozsudek YouTube a Cyando, bod 109, rozsudek AGCOM v. Google Ireland, bod 41), že se o konkrétním protiprávním obsahu náhodně dozví nebo je na něj upozorněn třetí osobou (rozsudek AGCOM v. Google Ireland, bod 40), nebo že má úplný přehled o veškerém obsahu nahraném na platformu (tamtéž, bod 42). Zproštění vylučuje až znalost podstatného obsahu nahraného uživatelem (tamtéž, bod 43). Technická opatření k odhalování nezákonného obsahu nařízení výslovně chrání v čl. 7.

9 Nejdále jde rozsudek WebGroup Czech Republic. Soudní dvůr v něm posuzoval navigační službu, která šířila hlášení uživatelů o silničních kontrolách, a rozhodl, že pokud algoritmus nad rámec prosté kategorizace a indexace informací určuje v zájmu provozovatele nebo jeho služby, za jakých podmínek, jakým způsobem a v jakém pořadí jsou informace šířeny, provozovatel nad nimi vykonává kontrolu. Taková služba podle Soudního dvora není hostingem a nevztahuje se na ni ani zákaz obecné povinnosti dohledu (body 111 až 113 a výrok, bod 2). České znění bodu 112 klade mezi kritéria spojku „nebo“, výrok i francouzské znění, které bylo jednacím jazykem, spojku „a“. Je přitom nerozhodné, zda provozovatel do jednotlivých informací dodatečně zasahuje, pokud podmínky jejich šíření předem určil algoritmem (bod 111). Rozsudek AGCOM v. Google Ireland tento závěr převzal (body 37 a 38).

10 Oba rozsudky vykládají směrnici o elektronickém obchodu a nařízení nezmiňují. Pro čl. 6 je třeba je číst spolu s bodem 22 odůvodnění, podle kterého skutečnost, že poskytovatel „automaticky indexuje informace nahrané do své služby, že má funkci vyhledávání nebo že doporučuje informace na základě profilů nebo preferencí příjemců služby“, nestačí k závěru, že má o nezákonném obsahu „konkrétní“ vědomost. Bod 22 mluví o vědomosti a rozsudek WebGroup Czech Republic o kontrole, takže si přímo neodporují. Nařízení ale zároveň počítá s tím, že online platformy používají doporučovací systémy (čl. 27 a 38), a přesto je řadí mezi hostingové služby (čl. 3 písm. i)). Aktivní roli Soudní dvůr posuzuje ve vztahu k dotčeným údajům (rozsudek L’Oréal a další, bod 116). Obdobně Nejvyšší soud v souvislosti s nekalou soutěží odlišil automatické vyhledávání podle objektivních kritérií od aktivního ovlivňování výsledků, kterým poskytovatel uložené informace zná a kontroluje (rozsudek ze dne 31. 8. 2021, sp. zn. 23 Cdo 2793/2020, uveřejněný pod číslem 61/2022 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, body 103 až 106). Podle mého názoru pro čl. 6 není každé řazení obsahu podle obecných kritérií kontrolou nad konkrétní informací. Kontrolu zakládá zásah, který se dotčené informace týká, například její výběr k propagaci, placené zvýraznění nebo pravidla, která o jejím šíření rozhodují místo příjemce. Otázku bude muset rozhodnout Soudní dvůr.

11 Protože se aktivní role posuzuje ve vztahu ke konkrétním informacím, může online platforma pro většinu obsahu zproštění mít a pro obsah, který sama vybírá nebo propaguje, ho ztratit. Provozovatel tržiště, který optimalizuje prezentaci určitých nabídek, se zproštění nemůže dovolat „pokud jde o uvedené údaje“ (rozsudek L’Oréal a další, bod 116). Zbytek služby tím dotčen není.

12 V autorském právu platí, že poskytovatel, který nad rámec pouhého zpřístupnění platformy přispívá ke zpřístupnění chráněných obsahů veřejnosti v rozporu s autorským právem, se zproštění nedovolá (rozsudek YouTube a Cyando, body 107 a 108). Nejvyšší soud z toho vyvodil, že takový poskytovatel sám užívá dílo jeho sdělováním veřejnosti a § 5 zákona č. 480/2004 Sb. se na něj nepoužije (rozsudek sp. zn. 23 Cdo 1840/2021, body 88 až 91 a 97). U poskytovatelů služeb pro sdílení obsahu online podle čl. 17 směrnice (EU) 2019/790 se zproštění v rozsahu, na který se tento článek vztahuje, nepoužije vůbec (výklad u čl. 2, bod 15).

III. Vědomost o protiprávnosti (odst. 1 písm. a))

13 Písm. a) rozlišuje dvě úrovně. Pro všechny druhy odpovědnosti se vyžaduje, aby poskytovatel neměl „konkrétní vědomost o protiprávní činnosti nebo nezákonném obsahu“. U nároků na náhradu škody se navíc vyžaduje, aby mu nebyly známy „skutečnosti nebo okolnosti, z nichž by byly protiprávní činnost nebo nezákonný obsah zjevné“. U náhrady škody proto podmínku písm. a) nesplní ani poskytovatel, který o protiprávnosti nevěděl, ale z okolností, které znal, ji poznat musel. Zproštění si zachová jen tehdy, když po seznámení s těmito okolnostmi urychleně jedná podle písm. b) (rozsudek L’Oréal a další, bod 124).

14 Druhou úroveň Soudní dvůr vyložil testem hospodářského subjektu postupujícího s řádnou péčí. Stačí, aby si poskytovatel byl vědom skutečností nebo okolností, na jejichž základě by takový subjekt musel protiprávnost konstatovat a jednat (rozsudek L’Oréal a další, bod 120, rozsudek YouTube a Cyando, bod 115). Bod 22 odůvodnění na to navazuje u oznámení: vědomost mohou založit oznámení, která jsou „dostatečně přesná a náležitě odůvodněná“, aby hospodářskému subjektu jednajícímu s náležitou péčí umožnila přiměřeně určit a posoudit údajně nezákonný obsah.

15 Vědomost se musí týkat konkrétní protiprávní činnosti nebo konkrétních informací. Obecné povědomí poskytovatele o tom, že jeho služba je využívána i k ukládání nezákonného obsahu, nestačí (bod 22 odůvodnění, rozsudek YouTube a Cyando, body 111 až 113 a 118). Nestačí ani automatická indexace, funkce vyhledávání a doporučování podle profilů nebo preferencí příjemců (bod 22 odůvodnění, rozsudek YouTube a Cyando, bod 114). Protiprávnost musí být podle Soudního dvora konkrétně prokázána nebo snadno identifikovatelná (tamtéž, bod 113).

16 Česká terminologie tu může mást. České znění čl. 6 odst. 1 písm. a) používá pro anglické actual knowledge výraz „konkrétní vědomost“, který bod 22 odůvodnění používá i pro anglické specific knowledge. Směrnice v českém znění mluvila o tom, že poskytovatel „nebyl účinně seznámen“. Věcně jde o dva požadavky, které musí platit zároveň: vědomost musí být skutečná a musí se týkat konkrétní informace.

17 Vědomost může poskytovatel získat vlastním šetřením i z oznámení (bod 22 odůvodnění, rozsudek L’Oréal a další, body 121 a 122). Čl. 16 odst. 3 k tomu stanoví, že se má za to, že oznámení podle čl. 16 vedou ke zjištění dotčené informace nebo k dozvědění se o ní pro účely čl. 6, „pokud pečlivému poskytovateli hostingových služeb umožňují odhalit nezákonnost dotyčné činnosti či informace bez podrobného právního přezkumu“. Měřítko odpovídá rozsudku YouTube a Cyando, podle kterého musí oznámení obsahovat dostatečné informace, aby se provozovatel mohl bez důkladného právního posouzení ujistit o protiprávnosti sdělení a o slučitelnosti případného odstranění se svobodou projevu (bod 116).

18 Oznámení nedostatečně přesné, nepodložené nebo vyžadující složité právní posouzení samo o sobě vědomost nezakládá. I takové oznámení je ale zpravidla okolností, kterou soud zohlední při posouzení, zda byl poskytovatel seznámen se skutečnostmi nebo okolnostmi, z nichž by protiprávnost byla zjevná (rozsudek L’Oréal a další, bod 122, rozsudek YouTube a Cyando, bod 115). Poskytovatel proto nemůže vadné oznámení bez dalšího pominout.

19 Oznámením důvěryhodných oznamovatelů podaným v rámci jejich stanovené odborné působnosti musí online platformy dát přednost a vyřídit je bez zbytečného odkladu (čl. 22 odst. 1). Podávají se prostřednictvím mechanismů podle čl. 16, takže se na ně vztahuje i čl. 16 odst. 3.

20 Zákon č. 480/2004 Sb. v § 5 odst. 1 písm. a) stanoví, že poskytovatel odpovídá, „mohl-li vzhledem k předmětu své činnosti a okolnostem a povaze případu vědět“, že obsah ukládaných informací nebo jednání uživatele jsou protiprávní, a to bez omezení na nároky na náhradu škody. Takový požadavek je přísnější než čl. 6 odst. 1 písm. a) a v rozsahu tohoto rozdílu se § 5 od 17. 2. 2024 nepoužije (výklad u čl. 2, bod 19). Nejvyšší soud v posledních letech vykládá § 5 v souladu s judikaturou Soudního dvora a na čl. 6 nařízení výslovně odkázal (usnesení sp. zn. 23 Cdo 472/2025, body 14 až 17).

IV. Urychlené jednání (odst. 1 písm. b))

21 Poskytovatel, který vědomost získá, si zproštění zachová, jestliže „urychleně přijme opatření k odstranění dotyčného nezákonného obsahu nebo ke znemožnění přístupu k němu“. Pevnou lhůtu nařízení nestanoví. Mám za to, že co je urychlené, závisí na povaze obsahu, na závažnosti hrozící újmy a na tom, jak složité je obsah posoudit. Soudní dvůr v souvislosti s příkazy připomněl, že škody v souvislosti se službami informační společnosti se vyznačují rychlostí a zeměpisnou rozšířeností (rozsudek YouTube a Cyando, bod 141).

22 Při odstraňování obsahu nebo znemožňování přístupu k němu musí poskytovatel dodržet základní práva příjemců služby, včetně svobody projevu a svobody informací (bod 22 odůvodnění). O oznámeních rozhoduje včas, nesvévolně, objektivně a s náležitou péčí (čl. 16 odst. 6) a dotčenému příjemci poskytne odůvodnění (čl. 17).

23 Písm. b) se týká obsahu, o kterém poskytovatel vědomost získal. Povinnost bránit opětovnému nahrání téhož obsahu z čl. 6 přímo neplyne. Může ji ale poskytovateli uložit soud nebo úřad příkazem podle odst. 4 (oddíl VII).

V. Příjemce jednající z pověření nebo pod dohledem (odst. 2)

24 Zproštění se nepoužije, „pokud příjemce služby jedná z pověření poskytovatele nebo pod jeho dohledem“. Informace pak fakticky pochází od poskytovatele. Bod 23 odůvodnění uvádí jako příklad online tržiště, které určuje cenu zboží nebo služeb nabízených obchodníkem. Lze pak mít za to, že obchodník jedná z pověření platformy nebo pod jejím dohledem.

25 České znění směrnice mluvilo o tom, že je příjemce „závislý na poskytovateli nebo podléhá jeho dohledu“, anglické znění se nezměnilo. Zákon č. 480/2004 Sb. v § 5 odst. 2 stanoví, že poskytovatel „odpovídá vždy za obsah uložených informací v případě, že vykonává přímo nebo nepřímo rozhodující vliv na činnost uživatele“. Pojem rozhodujícího vlivu se s pojmy pověření a dohledu nekryje a od 17. 2. 2024 je rozhodující znění nařízení.

26 Zda schvalovací proces v obchodě s aplikacemi znamená, že vývojář jedná pod dohledem provozovatele obchodu, se ptal belgický soud v řízení Apple Distribution International (věc C-47/25). Předseda Soudního dvora ale nařídil věc vyškrtnout (usnesení ze dne 26. 5. 2025, Úř. věst. C, C/2025/4279), takže otázka zůstala nezodpovězena (viz otevřené otázky).

VI. Online tržiště a spotřebitelské právo (odst. 3)

27 Zproštění podle odst. 1 se nepoužije na odpovědnost online platforem umožňujících spotřebitelům uzavírat s obchodníky smlouvy na dálku „podle práva v oblasti ochrany spotřebitele“, pokud platforma prezentuje dotyčné informace nebo umožní konkrétní transakci způsobem, který průměrného spotřebitele vede k domněnce, že informaci nebo výrobek či službu poskytuje sama platforma, nebo příjemce služby, který jedná z jejího pověření nebo pod jejím dohledem.

28 Ustanovení dopadá jen na online tržiště pro smlouvy na dálku se spotřebiteli, jen na odpovědnost podle spotřebitelského práva a jen na konkrétní informaci nebo transakci, která byla takto prezentována. Odpovědnost samo nezakládá. Zda a za co platforma odpovídá, určuje spotřebitelské právo (bod 17 odůvodnění).

29 Test je objektivní. Na základě všech relevantních okolností se určí, zda by prezentace mohla u průměrného spotřebitele vyvolat přesvědčení, že informace poskytla platforma nebo obchodník jednající z jejího pověření či pod jejím dohledem (bod 24 odůvodnění). Bod 24 uvádí příklady: platforma jasně nezobrazuje totožnost obchodníka, jak vyžaduje nařízení, neuvádí totožnost nebo kontaktní údaje obchodníka před uzavřením smlouvy nebo výrobek či službu prodává pod svým jménem místo jména obchodníka, který je dodává.

30 Pro posouzení dojmu průměrného spotřebitele lze vyjít z rozsudku Louboutin. Soudní dvůr v něm v právu ochranných známek posuzoval, kdy si běžně informovaný a přiměřeně pozorný uživatel internetových stránek, které vedle vlastního prodeje provozovatele zahrnují i nabídky třetích prodejců, vytvoří dojem, že výrobek uvádí na trh sám provozovatel. Relevantní byl jednotný způsob prezentace vlastních a cizích nabídek, logo provozovatele u všech nabídek, označení jako „nejprodávanější“ bez rozlišení původu a doplňkové služby provozovatele, například vyřizování dotazů, skladování, zasílání a správa vratek (rozsudek velkého senátu ze dne 22. 12. 2022, Louboutin, C-148/21 a C-184/21, EU:C:2022:1016, body 48 až 54). Rozsudek se týká užívání ochranné známky a čl. 14 směrnice zmiňuje jen jako jiný možný rámec posouzení (bod 37). Domnívám se, že jeho kritéria lze pro odst. 3 použít jako vodítko, protože oba testy stojí na dojmu průměrného uživatele.

31 V českém právu s odst. 3 souvisí informační povinnost poskytovatele on-line tržiště podle § 11b zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Poskytovatel musí spotřebiteli před uzavřením smlouvy sdělit mimo jiné, zda je třetí strana nabízející výrobek nebo službu prodávajícím, že v opačném případě se na smlouvu neuplatní práva spotřebitele z předpisů Evropské unie, a jak se dělí povinnosti mezi třetí stranu a poskytovatele, mají-li je plnit oba (§ 11b písm. b) až d)). Podle mého názoru tržiště, které tyto informace neposkytne nebo je zastře, zvyšuje riziko, že ho průměrný spotřebitel bude považovat za prodávajícího, a tím i riziko ztráty zproštění podle odst. 3. Zda pak tržiště za vadu nebo jinou povinnost skutečně odpovídá, určuje spotřebitelské a občanské právo.

VII. Příkazy (odst. 4)

32 Podle odst. 4 zůstává zachována možnost justičního nebo správního orgánu požadovat po poskytovateli, aby protiprávní jednání ukončil nebo mu předešel. Takový příkaz lze vydat i vůči poskytovateli, který podmínky zproštění splňuje (rozsudek Soudního dvora ze dne 3. 10. 2019, Glawischnig-Piesczek, C-18/18, EU:C:2019:821, body 24 a 25, rozsudek WebGroup Czech Republic, bod 116). Členské státy mohou soudní příkaz podmínit tím, že porušení bylo poskytovateli předem oznámeno a ten neprodleně nezasáhl (rozsudek YouTube a Cyando, body 129 až 137 a 143).

33 Příkaz může působit i do budoucna. Soud může uložit odstranit informace nebo k nim zablokovat přístup, pokud mají stejný obsah jako informace dříve prohlášená za protiprávní, bez ohledu na to, kdo je uložil. Může jít i o informace rovnocenného obsahu, pokud příkaz přesně vymezí jejich prvky a rozdíly ve formulaci nenutí poskytovatele obsah samostatně posuzovat. Poskytovatel pak může použít automatizované nástroje vyhledávání. Účinky příkazu mohou být celosvětové, v rámci relevantního mezinárodního práva (rozsudek Glawischnig-Piesczek, body 37, 41 až 47 a 49 až 53, rozsudek WebGroup Czech Republic, body 117 a 120). Provozovateli tržiště lze uložit, aby pozastavil činnost obchodníka, který porušuje práva z ochranných známek, a aby přijal opatření usnadňující identifikaci prodejců (rozsudek L’Oréal a další, body 141 a 142).

34 Nejvyšší soud na tomto základě potvrdil povinnost provozovatele datového úložiště zdržet se umožnění stahování konkrétních děl vyhledatelných podle titulu, a to nejen ukončením trvajícího zpřístupnění, ale i zabráněním dalšímu zpřístupnění poté, co mu byla neoprávněnost oznámena a on neprodleně nezasáhl. Taková povinnost podle něj není obecným dohledem (rozsudek sp. zn. 23 Cdo 1840/2021, body 95, 96, 158 a 159). Povinnost zavést systém filtrování všech uložených informací preventivně, na náklady poskytovatele a bez časového omezení je naopak nepřípustná (rozsudek SABAM, body 36 až 38 a 52).

35 Příkazy podle odst. 4 se vydávají na základě vnitrostátního práva. Směřují-li proti určitým položkám nezákonného obsahu, musí splnit minimální náležitosti čl. 9 odst. 2 (výklad u čl. 9).

VIII. Co zproštění nekryje

36 Zproštění se týká odpovědnosti „za informace ukládané na žádost příjemce služby“. Nekryje odpovědnost poskytovatele za vlastní jednání, které z obsahu uložených informací nevyplývá. Nejvyšší soud dovodil, že poskytovatel datového úložiště, jehož služba uživatelům umožňuje v soutěžně významném rozsahu ohrožovat či porušovat práva duševního vlastnictví a který jim vyplácí odměnu podle počtu stažení jimi uložených souborů, aniž by přiměřeně ověřil, zda nejde o porušování těchto práv, se zásadně dopouští nekalé soutěže. Zákon č. 480/2004 Sb. ho proti tomu nechrání, protože jde o odpovědnost za obchodní model poskytovatele (rozsudek sp. zn. 23 Cdo 2793/2020, body 45 až 48, 56 a 100). Je-li ale odpovědnost založena právě uloženým obsahem, je její právní kvalifikace nerozhodná (usnesení sp. zn. 23 Cdo 472/2025, bod 29).

37 Zproštění nekryje ani porušení povinností správce osobních údajů. Provozovatel online tržiště, který je správcem osobních údajů v inzerátech, se v souvislosti s porušením povinností podle obecného nařízení o ochraně osobních údajů (dále „GDPR“) nemůže dovolávat čl. 12 až 15 směrnice (rozsudek velkého senátu ze dne 2. 12. 2025, Russmedia Digital, C-492/23, EU:C:2025:935, body 131 až 136, k přenesení závěru na nařízení výklad u čl. 2, bod 14). Plnění požadavků GDPR přitom není obecnou povinností dohledu (tamtéž, bod 132).

38 Zproštění konečně nebrání tomu, aby poskytovatel odpovídal za porušení povinností uložených samotným nařízením. Příjemce služby může požadovat náhradu škody nebo ztráty, která mu vznikla porušením povinností podle nařízení (čl. 54), například neodůvodněným odstraněním obsahu v rozporu s čl. 17. Taková odpovědnost vyplývá z postupu poskytovatele.

Příklady

Případy jsou konstruované, žádný z nich soud nerozhodl.

1. Komentář pod článkem. Čtenář vloží pod článek zpravodajského serveru komentář, který o konkrétní osobě tvrdí nepravdivé skutečnosti. Server komentáře předem nekontroluje. Dotčená osoba podá oznámení s odkazem na komentář a s vysvětlením, proč je nepravdivý. Umožňuje-li oznámení pečlivému poskytovateli posoudit nezákonnost bez podrobného právního přezkumu, má server vědomost (čl. 16 odst. 3) a musí komentář urychleně odstranit nebo k němu znemožnit přístup. Udělá-li to, za komentář neodpovídá.

2. Tržiště, které určuje cenu. Platforma pro prodej použitého oblečení stanoví ceny nabídek vlastním algoritmem a prodávající je nemohou měnit. Podle bodu 23 odůvodnění lze mít za to, že prodávající jednají pod jejím dohledem, a zproštění podle odst. 2 se nepoužije.

3. Zvýrazněná nabídka. Tržiště zařadí nabídku hraček na titulní stránku do výběru „Doporučujeme“ a samo upraví její popis. Hračky nesplňují požadavky na bezpečnost. Ve vztahu k této nabídce hraje tržiště aktivní roli (rozsudek L’Oréal a další, bod 116) a zproštění nemá. Ostatní nabídky, se kterými takto nenakládá, zůstávají kryty.

4. Hybridní obchod. Online obchod prodává vlastní zboží i zboží třetích prodejců, všechno se stejným logem a ve stejném košíku. Totožnost prodejce je uvedena jen drobným písmem v podmínkách. Spotřebitel reklamuje vadné zboží od třetího prodejce. Jeví se mi, že podle odst. 3 se obchod vůči nároku podle spotřebitelského práva na zproštění neodvolá, protože průměrný spotřebitel považoval za prodávajícího jeho. Zda za vadu skutečně odpovídá, určí spotřebitelské a občanské právo.

Co z toho plyne v praxi

Poskytovatel hostingu a online platforma. Zaveďte mechanismus oznamování podle čl. 16 a oznámení vyřizujte včas. Zaznamenávejte, kdy jste se o obsahu dozvěděli a kdy jste jednali, protože na tom stojí obrana. Kde obsah sami vybíráte, upravujete nebo placeně zvýrazňujete, počítejte s tím, že za něj odpovídáte jako za vlastní.

Online tržiště. Zobrazujte jasně totožnost obchodníka a před uzavřením smlouvy sdělte spotřebiteli informace podle § 11b zákona o ochraně spotřebitele. Vlastní nabídky odlište od nabídek třetích prodejců. Neurčujte ceny prodejců, pokud nechcete, aby jednali pod vaším dohledem.

Oznamovatel a poškozený. Podejte oznámení se všemi náležitostmi čl. 16 odst. 2, s přesnou adresou URL a s vysvětlením, proč je obsah nezákonný. Čím snáze lze nezákonnost posoudit, tím spíš založíte vědomost poskytovatele. Chcete-li, aby se obsah znovu neobjevil, navrhněte soudu příkaz podle odst. 4 a obsah v něm vymezte přesně.

Soud. Zkoumejte nejprve, zda poskytovatel ve vztahu k dotčené informaci hrál aktivní roli, a teprve potom podmínky písm. a) a b). Odlišujte odpovědnost za uložený obsah, kterou zproštění kryje, od odpovědnosti za vlastní obchodní model poskytovatele.

Z judikatury

Neutrální role

Soudní dvůr (velký senát), C-236/08 až C-238/08, Google France a Google, rozsudek ze dne 23. 3. 2010: čl. 14 směrnice se použije na poskytovatele placené reklamy ve vyhledávači, pokud nehrál aktivní roli takové povahy, že by uložená data znal nebo kontroloval (výrok, bod 3).

Soudní dvůr (velký senát), C-324/09, L’Oréal a další, rozsudek ze dne 12. 7. 2011: provozovatel online tržiště hraje aktivní roli, pokud poskytuje pomoc spočívající zejména v optimalizaci prezentace nabídek nebo v jejich propagaci. U náhrady škody se zproštění nedovolá ten, kdo byl seznámen se skutečnostmi nebo okolnostmi, na jejichž základě by hospodářský subjekt postupující s řádnou péčí musel protiprávnost konstatovat, a poté nejednal neprodleně (výrok, bod 6).

Soudní dvůr, C-291/13, Papasavvas, rozsudek ze dne 11. 9. 2014: vydavatel, který na svých stránkách zveřejňuje elektronickou verzi novin a zveřejněné informace zná a kontroluje, se zproštění nedovolá (výrok, bod 3).

Soudní dvůr (velký senát), C-682/18 a C-683/18, YouTube a Cyando, rozsudek ze dne 22. 6. 2021: provozovatel platformy pro sdílení videí nebo souborů spadá pod čl. 14 směrnice, pokud nehraje aktivní roli, a zproštění ztrácí jen vědomostí o konkrétních protiprávních aktech uživatelů (výrok, bod 2).

Soudní dvůr (velký senát), C-188/24 a C-190/24, WebGroup Czech Republic a další, rozsudek ze dne 16. 6. 2026: poskytovatel, který algoritmem ve svém zájmu určuje, za jakých podmínek, jakým způsobem a v jakém pořadí jsou informace šířeny, nad nimi vykonává kontrolu a není poskytovatelem hostingu podle čl. 14 směrnice (výrok, bod 2).

Soudní dvůr, C-421/24, AGCOM v. Google Ireland, rozsudek ze dne 16. 7. 2026: čl. 14 směrnice se nevztahuje na provozovatele platformy pro sdílení videí, který s tvůrcem kanálu uzavřel smlouvu o rozdělení výnosů z reklamy a přitom kontroloval obsah kanálu (výrok, bod 2).

Odpovědnost za vlastní obchodní model a za uložený obsah

Nejvyšší soud, 23 Cdo 2793/2020, rozsudek ze dne 31. 8. 2021: omezení odpovědnosti podle § 5 zákona č. 480/2004 Sb. se neprosadí u závazků z nekalé soutěže, které nevyplývají z odpovědnosti za obsah uložené informace. Poskytovatel datového úložiště, jehož služba umožňuje uživatelům v soutěžně významném rozsahu ohrožovat či porušovat práva duševního vlastnictví a který je odměňuje podle počtu stažení bez přiměřeného ověření, se zásadně dopouští nekalé soutěže (body 100 a 121).

Nejvyšší soud, 23 Cdo 1840/2021, rozsudek ze dne 8. 6. 2022: provozovatel datového úložiště, který nad rámec uložení přispívá ke zpřístupnění díla veřejnosti, užívá dílo a § 5 zákona č. 480/2004 Sb. se na něj nepoužije. I bez vlastního užití je po oznámení povinen ukončit zpřístupnění konkrétního díla a zabránit dalšímu (právní věta).

Nejvyšší soud, 23 Cdo 472/2025, usnesení ze dne 17. 12. 2025: u odpovědnosti za uložený obsah je nerozhodné, zda je kvalifikována jako porušení práv duševního vlastnictví, nebo jako nekalá soutěž. Odvolací soud se neodchýlil od judikatury, když zproštění přiznal provozovateli sociální sítě, který obsah reklam zpracovával jen automatizovanými nástroji a po dostatečném oznámení ho odstranil (body 18 a 29).

Příkazy

Soudní dvůr, C-18/18, Glawischnig-Piesczek, rozsudek ze dne 3. 10. 2019: soud členského státu může poskytovateli hostingu uložit odstranit informace totožného obsahu a za stanovených podmínek i rovnocenného obsahu, a to i s celosvětovým účinkem podle relevantního mezinárodního práva (výrok).

Ochrana osobních údajů

Soudní dvůr (velký senát), C-492/23, Russmedia Digital, rozsudek ze dne 2. 12. 2025: provozovatel online tržiště jako správce se v souvislosti s porušením čl. 5 odst. 2, čl. 24 až 26 a 32 GDPR nemůže dovolávat čl. 12 až 15 směrnice (výrok, bod 3).

Otevřené otázky

Tady výklad končí a začíná to, na co článek sám neodpovídá.

1. Algoritmická kontrola po rozsudku WebGroup Czech Republic. Soudní dvůr ke směrnici rozhodl, že algoritmus, který v zájmu provozovatele určuje podmínky, způsob a pořadí šíření informací, zakládá kontrolu. Většina online platforem obsah algoritmicky řadí a používá doporučovací systémy. Pokud by se závěr přenesl na čl. 6 bez omezení, ztratila by zproštění značná část online platforem, ačkoli nařízení je výslovně řadí mezi hostingové služby a bod 22 odůvodnění doporučování za důvod konkrétní vědomosti nepovažuje. Kloním se k názoru, že rozhodující bude, zda se kontrola posuzuje ve vztahu ke konkrétní informaci (oddíl II, body 10 a 11).

2. Vědomost o kategorii obsahu. Belgický soud se v řízení Apple Distribution International ptal, zda lze při posouzení, zda si poskytovatel není vědom skutečností nebo okolností, z nichž by protiprávnost byla zjevná, zohlednit informace o kategorii obsahu, která je hypoteticky jako celek protiprávní (šlo o placené prvky her s náhodnou odměnou), nebo zda se informace musí týkat konkrétních obsahů. Ptal se také, zda schvalování aplikací znamená dohled ve smyslu odst. 2. Věc byla vyškrtnuta a otázky zůstaly otevřené. Z bodu 22 odůvodnění a z rozsudku YouTube a Cyando plyne požadavek vědomosti o konkrétním obsahu. U služeb, které každou položku před zveřejněním schvalují, ale může znalost podstatného obsahu, která podle rozsudku AGCOM v. Google Ireland zproštění vylučuje (bod 43), vzniknout už schvalováním.

3. Vyhledávače. Čl. 3 písm. j) definuje internetový vyhledávač jako zprostředkovatelskou službu, zproštění ale nařízení váže jen na prostý přenos, ukládání do mezipaměti a hosting. Podle bodu 28 odůvodnění mohou vyhledávače výjimky využít, pokud se jejich služby za některou z těchto kategorií považují. Soudní dvůr připustil hosting u placené reklamy ve vyhledávači (rozsudek Google France a Google). Zda se zproštění vztahuje i na přirozené výsledky vyhledávání, Soudní dvůr zatím neřešil.

4. Generativní umělá inteligence. Odpovědi, které vytvoří jazykový model provozovatele, nejsou informacemi poskytnutými příjemcem služby. Mám za to, že se na ně čl. 6 nevztahuje. Hostingem může být nanejvýš ukládání a zpřístupňování obsahu, který uživatel sám nahrál nebo sdílí s ostatními.