Čl. 7 · Dobrovolná vyšetřování z vlastního podnětu a soulad s právními předpisy

Související ustanovení: čl. 4 až 6 (zproštění odpovědnosti); čl. 3 písm. t) (moderování obsahu); čl. 14 odst. 4 (uplatňování smluvních podmínek); čl. 15 odst. 1 písm. c) a e) (zprávy o moderování z vlastního podnětu a o automatizovaných postupech); čl. 16 odst. 6 a čl. 17 (rozhodování o obsahu a odůvodnění); čl. 35 (zmírňování rizik)

I. Účel ustanovení

1 Čl. 7 odstraňuje obavu, že poskytovatel, který obsah aktivně vyhledává a odstraňuje, tím přijde o zproštění, protože se o obsahu dozví nebo nad ním převezme kontrolu. Bod 26 odůvodnění uvádí jako cíl zajistit právní jistotu a nezrazovat poskytovatele od činností, které mají za cíl nezákonný obsah odhalovat, identifikovat a zasáhnout proti němu. Směrnice o elektronickém obchodu takové pravidlo neobsahovala. Soudní dvůr k ní ale dovodil, že technická opatření k odhalování protiprávního obsahu aktivní roli poskytovatele nezakládají, protože jinak by ze zproštění byli vyloučeni právě ti, kdo proti protiprávnímu obsahu bojují (rozsudek velkého senátu ze dne 22. 6. 2021, YouTube a Cyando, C-682/18 a C-683/18, EU:C:2021:503, bod 109, a rozsudek ze dne 16. 7. 2026, Autorità per le Garanzie nelle Comunicazioni v. Google Ireland, C-421/24, EU:C:2026:592, bod 41).

2 Ustanovení se vztahuje na všechny poskytovatele zprostředkovatelských služeb a na všechna tři zproštění podle čl. 4, 5 a 6. Největší význam má u hostingu, protože tam zproštění závisí na tom, co poskytovatel o obsahu ví.

II. Chráněné činnosti

3 Čl. 7 chrání dvě skupiny činností. První tvoří dobrovolná vyšetřování z vlastního podnětu a jiná opatření, „jejichž cílem je odhalit, určit a odstranit nezákonný obsah či k němu znemožnit přístup“. Druhou tvoří „nezbytná opatření k zajištění souladu s požadavky práva Unie a vnitrostátního práva, které je v souladu s právem Unie, včetně požadavků stanovených v tomto nařízení“.

4 Do druhé skupiny patří plnění povinností, které poskytovateli ukládají nařízení i jiné předpisy, například zmírňování systémových rizik velmi velkými platformami (čl. 35). Bod 26 odůvodnění výslovně zmiňuje opatření ke splnění požadavků práva Unie, „pokud jde o provádění jejich smluvních podmínek“. Chráněno je tedy i uplatňování smluvních podmínek, které čl. 14 odst. 4 ukládá provádět objektivně, přiměřeně a s náležitou péčí.

5 Čl. 7 chrání činnost, kterou nařízení v čl. 3 písm. t) označuje jako moderování obsahu, pokud směřuje proti nezákonnému obsahu nebo slouží splnění právní povinnosti. Poskytovatel tedy neztrácí zproštění tím, že plní povinnosti, které mu nařízení ukládá, ani tím, že dělá víc, než mu ukládá, pokud to dělá v dobré víře a s náležitou péčí.

III. Dobrá víra a náležitá péče

6 Ochrana platí, jen pokud poskytovatel jedná „v dobré víře a s náležitou péčí“. Podle bodu 26 odůvodnění to zahrnuje objektivní, nediskriminační a přiměřené jednání s náležitým ohledem na práva a oprávněné zájmy všech zúčastněných stran a poskytování nezbytných záruk proti neoprávněnému odstranění zákonného obsahu.

7 Používá-li poskytovatel automatizované nástroje, měl by přijmout přiměřená opatření, aby příslušná technologie byla dostatečně spolehlivá „pro účely maximálního omezení míry chyb“ (bod 26 odůvodnění). Ve zprávách o transparentnosti musí poskytovatelé uvádět informace o používání automatizovaných postupů k moderování obsahu, včetně ukazatelů přesnosti a možné míry chybovosti (čl. 15 odst. 1 písm. e)). Zastávám názor, že tytéž údaje slouží jako doklad náležité péče podle čl. 7.

IV. Účinek a meze

8 Čl. 7 brání jen tomu, aby se poskytovatel stal nezpůsobilým pro zproštění „pouze z toho důvodu“, že takové činnosti provádí. Podle bodu 26 odůvodnění se tyto činnosti nemají zohlednit při posuzování, zda poskytovatel poskytuje službu neutrálně, „aniž by však toto pravidlo znamenalo, že se poskytovatel o ně může nutně opírat“. Ostatní podmínky zproštění zůstávají zachovány.

9 Zejména platí čl. 6 odst. 1 písm. b). Zjistí-li poskytovatel vlastním šetřením nezákonný obsah, má o něm vědomost a musí urychleně jednat. Soudní dvůr uvedl, že vědomost zahrnuje i situaci, kdy poskytovatel protiprávnost odhalí přezkumem z vlastního podnětu (rozsudek velkého senátu ze dne 12. 7. 2011, L’Oréal a další, C-324/09, EU:C:2011:474, bod 122, obdobně bod 22 odůvodnění). Čl. 7 tedy chrání neutralitu poskytovatele. Na povinnosti jednat po zjištění nezákonného obsahu nic nemění.

10 Tribunál z čl. 7 a 8 dovodil, že nařízení výslovně počítá s tím, že poskytovatelé online platforem informace z vlastního podnětu kontrolují, a proto z pojmu online platformy nevylučuje toho, kdo informace před jejich šířením kontroluje (rozsudek Tribunálu ze dne 3. 9. 2025, Zalando v. Komise, T-348/23, EU:T:2025:821, body 31 až 34). Kontrola obsahu tedy nemění kvalifikaci služby pro účely povinností kapitoly III.

11 Dobrovolná opatření by neměla být využívána k obcházení povinností poskytovatelů podle nařízení (bod 26 odůvodnění). Jsem toho názoru, že poskytovatel se proto nemůže dovolávat dobrovolného systému, kterým nahrazuje mechanismus oznamování podle čl. 16 nebo povinnost odůvodnit rozhodnutí podle čl. 17.

Příklady

Případy jsou konstruované, žádný z nich soud nerozhodl.

1. Rozpoznávání obsahu. Platforma pro sdílení videí porovnává nahraná videa s referenčními soubory nositelů práv. Tím aktivní roli nehraje a zproštění neztrácí (čl. 7, rozsudek YouTube a Cyando, bod 109). Pokud systém označí konkrétní video za shodné a platforma ho přesto ponechá zveřejněné, posoudí se podle čl. 6 odst. 1, zda o něm měla vědomost.

2. Předběžné schvalování příspěvků. Diskusní fórum nechává všechny příspěvky před zveřejněním číst moderátory. Moderátor schválí příspěvek, který zjevně uráží konkrétní osobu. Čl. 7 brání tomu, aby se sama kontrola stala důvodem ztráty zproštění. Schválený příspěvek ale poskytovatel znal, a za tento příspěvek se proto zproštění nedovolá.

3. Nespolehlivý filtr. Automatický filtr s vysokou chybovostí odstraňuje satirické příspěvky o politicích a poskytovatel chybovost nesleduje ani neomezuje. Řekl bych, že takový postup nesplňuje požadavek náležité péče podle bodu 26 odůvodnění a porušuje čl. 14 odst. 4. Je-li poskytovatel online platformou, mohou se dotčení příjemci bránit podle čl. 20 a 21.

Co z toho plyne v praxi

Poskytovatel. Dobrovolné kontroly provádějte podle písemných pravidel, která jsou objektivní a nediskriminační, a sledujte chybovost automatizovaných nástrojů. Co kontrolou zjistíte, řešte stejně rychle jako oznámení, protože vědomost z vlastního šetření má stejné účinky.

Soud. Skutečnost, že poskytovatel obsah aktivně vyhledával, sama aktivní roli nedokládá. Rozhodující je, co poskytovatel o konkrétní informaci věděl a co s ní udělal.

Z judikatury

Tribunál, T-348/23, Zalando v. Komise, rozsudek ze dne 3. 9. 2025: nařízení podle čl. 7 a 8 počítá s tím, že poskytovatelé online platforem informace z vlastního podnětu kontrolují. Poskytovatel, který informace před šířením kontroluje, je proto stále poskytovatelem online platformy (body 31 až 34). Proti rozsudku byl podán kasační opravný prostředek (C-724/25 P).

Soudní dvůr (velký senát), C-682/18 a C-683/18, YouTube a Cyando, rozsudek ze dne 22. 6. 2021: technická opatření k odhalování obsahu, který může porušovat autorské právo, nezakládají aktivní roli provozovatele (bod 109).

Soudní dvůr, C-421/24, AGCOM v. Google Ireland, rozsudek ze dne 16. 7. 2026: totéž platí pro technická opatření k odhalování obsahu, který je v rozporu s unijním nebo vnitrostátním právem (bod 41).

Soudní dvůr (velký senát), C-324/09, L’Oréal a další, rozsudek ze dne 12. 7. 2011: vědomost zakládá i protiprávnost, kterou poskytovatel odhalí přezkumem z vlastního podnětu (bod 122).

Otevřené otázky

Tady výklad končí a začíná to, na co článek sám neodpovídá.

1. Šetření a redakční výběr. Kdy se kontrola obsahu mění v redakční činnost, kvůli které podle bodu 18 odůvodnění zproštění zaniká, nařízení neurčuje. Domnívám se, že rozhoduje účel kontroly. Chráněna je kontrola zaměřená na odhalení nezákonného obsahu nebo na splnění právní povinnosti. Výběr obsahu podle jeho přitažlivosti pro publikum je redakční činností.

2. Míra chybovosti. Jakou chybovost automatizovaného nástroje ještě lze považovat za náležitou péči, nařízení neříká. Bod 26 odůvodnění požaduje maximální omezení míry chyb, což je požadavek na úsilí. Zdá se mi, že se bude posuzovat podle stavu techniky a podle závažnosti dopadů chybných rozhodnutí na svobodu projevu.