Důvodová zpráva k návrhu

1. SOUVISLOSTI NÁVRHU

Odůvodnění a cíle návrhu

Od přijetí směrnice 2000/31/ES (dále jen „směrnice o elektronickém obchodu“) se objevily nové a inovativní služby informační společnosti (digitální služby), které mění každodenní životy občanů Unie a utvářejí a proměňují způsob jejich komunikace, spojení, spotřeby a podnikání. Tyto služby výrazně přispívají ke společenské a hospodářské transformaci v Unii i po celém světě. Využívání těchto služeb zároveň přináší nová rizika a problémy, a to pro společnost jako celek i pro jednotlivce, kteří tyto služby využívají. Digitální služby mohou napomoci dosažení cílů udržitelného rozvoje tím, že přispívají k hospodářské, sociální a environmentální udržitelnosti. Koronavirová krize ukázala důležitost digitálních technologií ve všech aspektech moderního života. Jasně ukázala závislost našeho hospodářství a společnosti na digitálních službách a vyzdvihla přínosy i rizika vyplývající ze stávajícího rámce pro fungování digitálních služeb.

Ve sdělení nazvaném „Formování digitální budoucnosti Evropy“ se Komise zavázala aktualizovat horizontální pravidla, která vymezují odpovědnost a povinnosti poskytovatelů digitálních služeb, a zejména online platforem.

Komise při tom zohledňuje otázky, na něž poukázaly zprávy Evropského parlamentu z vlastního podnětu, a analyzuje v nich obsažené návrhy. Evropský parlament přijal dvě usnesení podle článku 225 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU), a sice „Akt o digitálních službách: zdokonalit fungování jednotného trhu“ a „Akt o digitálních službách: přizpůsobení pravidel občanského a obchodního práva pro obchodní subjekty působící online“. Evropský parlament přijal také usnesení v rámci nelegislativního postupu, a to „Akt o digitálních službách a otázky týkající se základních práv“. Tato usnesení se v mnoha ohledech v zásadě doplňují. Obsahují důraznou výzvu k zachování hlavních zásad směrnice o elektronickém obchodu a k ochraně základních práv v online prostředí a rovněž anonymity na internetu, je-li to technicky možné. Požadují transparentnost, informační povinnosti a odpovědnost poskytovatelů digitálních služeb a zasazují se o stanovení účinných povinností v souvislosti s bojem proti nezákonnému obsahu online. Rovněž se zasazují o veřejný dohled na úrovni EU i na vnitrostátní úrovni a o spolupráci mezi příslušnými orgány v různých jurisdikcích při prosazování práva, zejména při řešení přeshraničních záležitostí.

Usnesení nazvané „Akt o digitálních službách – zdokonalit fungování jednotného trhu“ vyzývá k ambiciózní reformě stávajícího právního rámce EU pro elektronický obchod při současném zachování hlavních zásad jeho režimu odpovědnosti a ustanovení o zákazu obecného sledování a o vnitřním trhu, jež se pokládají za stále odůvodněné. Stvrzuje cíle směrnice o elektronickém obchodu a vybízí k přijetí opatření, jež budou mít formu podrobného oddílu o internetových tržištích a jejichž jádrem je ochrana spotřebitele, zajišťujících rovněž důvěru spotřebitelů v digitální ekonomiku a současně respektujících základní práva uživatelů. Prosazuje také pravidla na podporu konkurenčního digitálního prostředí v Evropě a pohlíží na akt o digitálních službách jako na akt, jenž nastolí normy na celosvětové úrovni.

Usnesení s názvem „Akt o digitálních službách: přizpůsobení pravidel občanského a obchodního práva pro obchodní subjekty působící online“ vyzývá k větší spravedlnosti, transparentnosti a odpovědnosti v souvislosti s postupy digitálních služeb při moderování obsahu, k zajištění dodržování základních práv a k zaručení nezávislého přístupu k soudní nápravě. Obsahuje rovněž požadavek na podrobný mechanismus pro „oznamování a přijímání opatření“ v souvislosti s nezákonným obsahem, komplexní pravidla pro reklamu na internetu, včetně cílené reklamy, a umožnění vytváření a používání chytrých smluv.

Nelegislativní usnesení o „aktu o digitálních službách a otázkách týkajících se základních práv“ vyzdvihuje potřebu právní jasnosti pro platformy a uživatele a dodržování základních práv vzhledem k rychlému rozvoji technologií. Vyzývá k vytvoření harmonizovaných pravidel pro potírání nezákonného obsahu online, pro výjimky z odpovědnosti a pro moderování obsahu. Usnesení zahrnuje také jasné stanovení odpovědnosti platforem a orgánů týkající se podávání zpráv a transparentnosti. Rovněž závěry Rady uvítaly oznámení Komise o nadcházejícím aktu o digitálních službách a zdůraznily, že „je třeba stanovit jasná a harmonizovaná pravidla pro povinnosti a odpovědnost v oblasti digitálních služeb založená na důkazech, která by zprostředkovatelům internetu zaručila přiměřenou míru právní jistoty“. Dále v nich bylo zdůrazněno, že „je třeba posílit evropské schopnosti a spolupráci vnitrostátních orgánů, zachovat a posílit základní zásady jednotného trhu a rovněž zvýšit bezpečnost občanů a ochránit jejich práva v digitální oblasti napříč jednotným trhem“. Tato výzva k jednání byla zopakována v závěrech Rady ze dne 2. října 2020.

V návaznosti na klíčové zásady stanovené ve směrnici o elektronickém obchodu, které jsou platné i dnes, usiluje tento návrh o zajištění co nejlepších podmínek pro poskytování inovativních digitálních služeb na vnitřním trhu, o přispění k bezpečnosti na internetu a ochraně základních práv a o vytvoření silné a odolné struktury správy a řízení pro účinný dohled nad poskytovateli zprostředkovatelských služeb.

Návrh jasně vymezuje povinnosti a odpovědnost poskytovatelů zprostředkovatelských služeb, a zejména online platforem, jako jsou sociální média a tržiště. Stanovením jednoznačných povinností náležité péče pro některé zprostředkovatelské služby, včetně postupů oznamování a přijímání opatření v souvislosti s nezákonným obsahem, a možnosti napadnout rozhodnutí platforem týkající se moderování obsahu usiluje tento návrh o zvýšení bezpečnosti uživatelů na internetu v celé Unii a o zlepšení ochrany jejich základních práv. Povinnost určitých online platforem přijímat, uchovávat a částečně ověřovat a zveřejňovat informace o obchodnících, kteří využívají jejich služby, zajistí také bezpečnější a transparentnější online prostředí pro spotřebitele. S ohledem na značný vliv velmi velkých online platforem na naše hospodářství a společnost stanoví návrh vyšší úroveň transparentnosti a odpovědnosti, pokud jde o způsob, jakým poskytovatelé těchto platforem moderují obsah, o reklamu a o algoritmické procesy. Ukládá jim povinnost posuzovat rizika, která jejich systémy představují, za účelem vývoje vhodných nástrojů řízení rizik na ochranu integrity jejich služeb proti používání manipulačních technik. Provozní prahová hodnota pro poskytovatele služeb, na něž se vztahují tyto povinnosti, zahrnuje online platformy s významným dosahem v Unii, přičemž v současnosti se odhaduje, že se může jednat o více než 45 milionů příjemců služby. Tato prahová hodnota je úměrná rizikům souvisejícím s dosahem platforem v Unii; pokud se počet obyvatel Unie změní o určitou procentní hodnotu, upraví Komise počet příjemců braných v potaz pro tuto prahovou hodnotu tak, aby vždy odpovídal 10 % obyvatelstva Unie. Akt o digitálních službách stanoví také spoluregulační pojistku, a bude při tom vycházet i ze stávajících dobrovolných iniciativ.

Návrh zachovává pravidla týkající se odpovědnosti poskytovatelů zprostředkovatelských služeb stanovená ve směrnici o elektronickém obchodu, která nyní tvoří pevný základ digitální ekonomiky a zásadním způsobem přispívá k ochraně základních práv na internetu. Tato pravidla byla opakovaně předmětem výkladu ze strany Soudního dvora Evropské unie, a poskytují tak cenná vysvětlení a instrukce. Aby však byla zajištěna účinná harmonizace v celé Unii a zabránilo se právní roztříštěnosti, je nutné začlenit tato pravidla do nařízení. Je rovněž vhodné vyjasnit některé aspekty těchto pravidel s cílem odstranit faktory, jež v současné době odrazují poskytovatele zprostředkovatelských služeb od dobrovolného provádění vlastního vyšetřování za účelem zajištění bezpečnosti uživatelů, a vyjasnit jejich úlohu za určitých okolností z hlediska spotřebitelů. Tato vyjasnění by měla pomoci menším, inovativním poskytovatelům v rozšíření činnosti a růstu díky větší právní jistotě.

Prohloubený jednotný trh digitálních služeb bez hranic vyžaduje posílenou spolupráci mezi členskými státy, aby byl zaručen účinný dohled a vymáhání nových pravidel stanovených v navrhovaném nařízení. Návrh stanoví jednoznačné povinnosti členského státu týkající se dohledu na plnění povinností uložených v navrhovaném nařízení ze strany poskytovatelů služeb usazených na jeho území. To zajišťuje nejrychlejší a nejúčinnější vymáhání pravidel a chrání všechny občany EU. Cílem je poskytnout občanům i poskytovatelům služeb jednoduché a jasné postupy, které usnadní jejich jednání s orgány dohledu. Objeví-li se systémová rizika v celé Unii, umožňuje navrhované nařízení dohled a vymáhání na úrovni Unie.

Soulad s platnými předpisy v této oblasti politiky

Stávající právní rámec EU upravující digitální služby se opírá především o směrnici o elektronickém obchodu. Tímto navrhovaným nařízením není směrnice o elektronickém obchodu dotčena a návrh vychází z ustanovení v ní obsažených, zejména ze zásady vnitřního trhu stanovené v článku 3. Navrhované nařízení umožňuje mechanismus spolupráce a koordinace při dohledu na povinnosti, které ukládá. Co se týká horizontálního rámce pro výjimku z odpovědnosti poskytovatelů zprostředkovatelských služeb, toto nařízení zrušuje články 12 až 15 směrnice o elektronickém obchodu a kopíruje je v nařízení, přičemž u těchto poskytovatelů zachovává výjimky z odpovědnosti, jak je vykládá Soudní dvůr Evropské unie.

V závislosti na právních předpisech každého členského státu a na dotyčné oblasti práva mohou vnitrostátní justiční nebo správní orgány poskytovatelům zprostředkovatelských služeb nařídit, aby přijali opatření proti určitým konkrétním položkám nezákonného obsahu. Tyto příkazy, zejména pokud vyžadují, aby poskytovatel zabránil opětovnému výskytu nezákonného obsahu, musí být vydávány v souladu s právem Unie, především se zákazem obecných povinností sledování podle výkladu Soudního dvora Evropské unie. Tímto návrhem, zejména jeho článkem 8, není tato judikatura dotčena. Tento návrh by měl představovat vhodný základ pro rozvoj spolehlivých technologií bránících tomu, aby se nezákonné informace objevily opakovaně, a poskytovat co nejvyšší záruky, že nedojde k chybnému odstranění legálního obsahu; takové nástroje by měly být vypracovány na základě dobrovolných dohod mezi všemi zúčastněnými stranami a měly by být podporovány členskými státy; je v zájmu všech stran, jež se zabývají poskytováním zprostředkovatelských služeb, aby tyto metody byly přijaty a uplatňovány; ustanovení tohoto nařízení o odpovědnosti by neměla jednotlivým stranám bránit v rozvíjení a účinném provádění technických ochranných a identifikačních systémů, jakož i technických kontrolních přístrojů zpřístupněných digitální technikou v mezích stanovených směrnicemi 95/46/ES a 2016/679/ES.

Soulad s ostatními politikami Unie

Navrhované nařízení zavádí horizontální rámec pro všechny kategorie obsahu, výrobky, služby a činnosti v oblasti zprostředkovatelských služeb. Nelegální povaha tohoto obsahu, výrobků nebo služeb není v tomto nařízení vymezena, vyplývá však z práva Unie nebo z vnitrostátních právních předpisů v souladu s právem Unie.

Odvětvové nástroje nepokrývají všechny regulační nedostatky uvedené ve zprávě o posouzení dopadů: neposkytují plnohodnotná pravidla týkající se procesních povinností v souvislosti s nezákonným obsahem a obsahují pouze základní pravidla pro transparentnost a odpovědnost poskytovatelů služeb a omezené mechanismy dohledu. Odvětvové právní předpisy se mimoto vztahují na situace, v nichž jsou zapotřebí přizpůsobené přístupy. Co se týká oblasti působnosti, jsou omezené ze dvou hledisek. Za prvé, odvětvové zásahy řeší malou podmnožinu problémů (např. porušení autorského práva, teroristický obsah, dětská pornografie nebo nezákonné nenávistné projevy, některé nelegální výrobky). Za druhé, vztahují se na šíření tohoto obsahu pouze u některých druhů služeb (např. podskupina online platforem pro porušování autorského práva, pouze platformy pro sdílení videonahrávek a pouze s ohledem na audiovizuální teroristický obsah nebo nenávistné projevy). Je však důležité, aby byl vyjasněn vztah mezi novým navrhovaným nařízením a odvětvovými nástroji.

Navrhované nařízení doplňuje stávající odvětvové právní předpisy a nedotýká se uplatňování stávajících právních předpisů EU, které upravují určité aspekty ustanovení o poskytování služeb informační společnosti a které platí jako lex specialis. Nadále budou platit např. povinnosti stanovené ve směrnici 2010/13/ES ve znění směrnice (EU) 2018/1808 o poskytovatelích platforem pro sdílení videonahrávek (dále jen „směrnice o audiovizuálních mediálních službách“), co se týká audiovizuálního obsahu a audiovizuálních obchodních sdělení. Toto nařízení se však na dotyčné poskytovatele vztahuje tehdy, pokud směrnice o audiovizuálních mediálních službách či jiné právní akty Unie, jako je návrh nařízení o prevenci šíření teroristického obsahu online, neobsahují konkrétnější ustanovení, která pro ně platí.

Rámec stanovený v nařízení (EU) 2019/1150 o podpoře spravedlnosti a transparentnosti pro podnikatelské uživatele online zprostředkovatelských služeb, který má zajistit, aby byla podnikatelským uživatelům těchto služeb a uživatelům firemních internetových stránek ve vztahu k internetovým vyhledávačům poskytnuta náležitá transparentnost, spravedlnost a možnosti účinné nápravy, se použije jako lex specialis.

Pravidla obsažená v tomto návrhu mimoto doplní acquis v oblasti ochrany spotřebitele, a zejména směrnici (EU) 2019/2161, kterou se mění směrnice Rady 93/13/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/6/ES, 2005/29/ES a 2011/83/EU, jež stanoví zvláštní pravidla pro zvýšení transparentnosti, pokud jde o určité funkce nabízené některými službami informační společnosti.

Tímto návrhem není dotčeno nařízení (EU) 2016/679 (obecné nařízení o ochraně osobních údajů) ani jiná pravidla Unie v oblasti ochrany osobních údajů a soukromí komunikace. Například opatření týkající se reklamy na online platformách doplňují, avšak nemění stávající pravidla ohledně souhlasu a práva vznést námitku proti zpracování osobních údajů. Ukládají povinnosti v souvislosti s transparentností vůči uživatelům online platforem a tyto informace uživatelům rovněž umožní, aby využívali svá práva jakožto subjekty údajů. Orgánům a prověřeným výzkumným pracovníkům umožní také kontrolovat, jak jsou reklamy zobrazovány a jak jsou zacíleny.

Tento návrh bude doplněn dalšími opatřeními podle sdělení o evropském akčním plánu pro demokracii, COM(2020) 790 final, s cílem posílit postavení občanů a vybudovat v Unii odolnější demokracie. Jako základ by mohla sloužit zejména pravidla pro kodexy chování obsažená v tomto nařízení, která by mohla být doplněna revidovaným a posíleným kodexem zásad boje proti dezinformacím, a to v návaznosti na pokyny Komise.

Návrh je také zcela v souladu se strategiemi pro rovnost, které Komise přijala v souvislosti s Unií rovnosti, a tyto strategie podporuje. Návrhem není dotčena iniciativa Komise, která má zlepšit pracovní podmínky osob pracujících prostřednictvím digitálních platforem.

Navrhované nařízení navazuje také na doporučení o nezákonném obsahu z roku 2018. Přihlíží k získaným zkušenostem se samoregulací, kterou Komise podporuje, jako je závazek v oblasti bezpečnosti výrobků (Product Safety Pledge), memorandum o porozumění týkající se prodeje padělaného zboží, kodex chování pro boj proti nezákonným projevům nenávisti online a internetové fórum EU s ohledem na teroristický obsah.

2. PRÁVNÍ ZÁKLAD, SUBSIDIARITA A PROPORCIONALITA

Právní základ

Právním základem návrhu je článek 114 Smlouvy o fungování Evropské unie, který umožňuje zavedení opatření k zajištění fungování vnitřního trhu.

Hlavním cílem tohoto návrhu je zajistit řádné fungování vnitřního trhu, zejména ve vztahu k poskytování přeshraničních digitálních služeb (konkrétněji zprostředkovatelských služeb). V souladu s tímto cílem má návrh zajistit harmonizované podmínky pro rozvoj inovativních přeshraničních služeb v Unii, a to odstraněním překážek této hospodářské činnosti a zabráněním vzniku těchto překážek vyplývajících z rozdílů ve způsobu vypracovávání vnitrostátních právních předpisů, přičemž se zohlední skutečnost, že několik členských států přijalo nebo má v úmyslu přijmout právní předpisy týkající se záležitostí, jako je odstraňování nezákonného obsahu online, náležitá péče, postupy oznamování protiprávního obsahu a přijímání opatření a transparentnost. Návrh zároveň umožňuje náležitý dohled nad digitálními službami a spolupráci mezi orgány na úrovni Unie, podporuje tudíž důvěru, inovace a růst na vnitřním trhu.

Subsidiarita

Vzhledem k tomu, že internet je svou povahou přeshraniční, brání výše zmíněné legislativní úsilí na vnitrostátní úrovni poskytování a přijímání služeb v celé Unii a není účinné při zajišťování bezpečnosti a jednotné ochrany práv občanů Unie a podniků na internetu. Harmonizace podmínek pro rozvoj inovativních přeshraničních digitálních služeb v Unii při současném zachování bezpečného online prostředí lze dosáhnout pouze na úrovni Unie.

Opatření na úrovni Unie umožňuje v celé Unii předvídatelnost a právní jistotu a snižuje náklady na dodržování předpisů. Zároveň podporuje stejnou ochranu všech občanů Unie, neboť zajišťuje, aby opatření poskytovatelů zprostředkovatelských služeb proti nezákonnému obsahu online byla jednotná bez ohledu na místo jejich usazení. Náležitě koordinovaný systém dohledu posílený na úrovni Unie též zajišťuje soudržný přístup vztahující se na poskytovatele zprostředkovatelských služeb, kteří působí ve všech členských státech.

Aby byla zajištěna účinná ochrana uživatelů na internetu a aby se zamezilo konkurenčnímu znevýhodnění poskytovatelů digitálních služeb usazených v Unii, je nutné zahrnout i příslušné poskytovatele služeb usazené mimo Unii, kteří působí na vnitřním trhu.

Proporcionalita

Návrh usiluje o podporu odpovědného chování a náležité péče poskytovatelů zprostředkovatelských služeb, aby bylo zajištěno bezpečné online prostředí, které občanům Unie a ostatním stranám umožní svobodně uplatňovat jejich základní práva, zejména svobodu projevu a informací. Hlavní prvky návrhu omezují nařízení na to, co je naprosto nezbytné k dosažení těchto cílů.

Návrh zejména ukládá různým kategoriím poskytovatelů digitálních služeb asymetrické povinnosti náležité péče v závislosti na povaze jejich služeb a jejich velikosti, aby bylo zajištěno, že jejich služby nejsou zneužívány k protiprávním činnostem a že poskytovatelé fungují odpovědně. Tento přístup řeší některé zjištěné problémy pouze tam, kde se objevují, přičemž nepřetěžuje poskytovatele, jichž se tyto problémy netýkají. Určité hmotněprávní povinnosti jsou omezeny pouze na velmi velké online platformy, které vzhledem ke svému dosahu získaly ústřední a systémovou roli při usnadňování veřejné rozpravy a hospodářských transakcí. Velmi malí poskytovatelé jsou od povinností úplně osvobozeni.

Co se týká poskytovatelů digitálních služeb, kteří jsou usazeni mimo Unii a kteří nabízejí služby v Unii, nařízení vyžaduje ustanovení právního zástupce v Unii, aby byl zajištěn účinný dohled a v případě potřeby vymáhání.

Úměrně těmto povinnostem a s ohledem na přeshraniční povahu digitálních služeb zavede návrh mechanismus spolupráce mezi členskými státy s posíleným dohledem nad velmi velkými online platformami na úrovni Unie. Návrh mimoto nemění odvětvové právní předpisy ani donucovací a správní mechanismy, které jsou v nich stanoveny, nýbrž umožňuje horizontální rámec pro aspekty přesahující konkrétní obsah či dílčí kategorie služeb, jež upravují odvětvové právní akty.

Stanovením jasného rámce doplněného spoluprací mezi členskými státy a s členskými státy, jakož i samoregulací má tento návrh posílit právní jistotu a zvýšit úroveň důvěry a vzhledem k flexibilitě rámce pro spolupráci současně zůstat relevantním a účinným v dlouhodobém horizontu.

Volba nástroje

Článek 114 Smlouvy o fungování Evropské unie umožňuje normotvůrci přijímat nařízení a směrnice.

Komise se rozhodla předložit návrh nařízení, aby byla v celé Unii zajištěna jednotná úroveň ochrany a aby se zabránilo rozdílům bránícím volnému pohybu příslušných služeb na vnitřním trhu, a aby rovněž byla na celém vnitřním trhu pro podniky a spotřebitele zaručena jednotná ochrana práv a jednotné povinnosti. To je nezbytné k zajištění právní jistoty a transparentnosti pro hospodářské subjekty i spotřebitele. Navrhované nařízení zajišťuje i jednotné sledování práv a povinností a rovnocenné sankce ve všech členských státech, jakož i účinnou spolupráci mezi orgány dohledu v různých členských státech a na úrovni Unie.

3. VÝSLEDKY HODNOCENÍ EX POST, KONZULTACÍ SE ZÚČASTNĚNÝMI STRANAMI A POSOUZENÍ DOPADŮ

Hodnocení ex post / kontroly účelnosti platných právních předpisů

Tento návrh vychází z po sobě následujících hodnocení směrnice o elektronickém obchodu, které bylo provedeno současně s posouzením dopadů připojeným k návrhu. Ke konkrétním cílům směrnice o elektronickém obchodu patřilo zajištění i) řádně fungujícího vnitřního trhu digitálních služeb; ii) účinného odstraňování nezákonného obsahu online při plném respektování základních práv a iii) přiměřené úrovně informování a transparentnosti pro spotřebitele.

Co se týká účinnosti směrnice o elektronickém obchodu, z hodnocení vyplývá, že tato směrnice sice poskytla důležitou pobídku k růstu vnitřního trhu digitálních služeb a umožnila vstup a rozšíření činnosti nových poskytovatelů těchto služeb, původních cílů však nebylo plně dosaženo.

Konkrétně dynamický růst digitální ekonomiky a vznik nových kategorií poskytovatelů služeb vyvolává určité nové problémy, jež členské státy řeší rozdílně, je-li třeba vyjasnit původní soubor cílů. Tento vývoj mimoto vyvíjí další tlak na dosažení již stanovených cílů, jak prokazuje větší právní roztříštěnost.

Hodnocení také ukázalo, že ačkoli k dosažení některých cílů politiky stanovených ve směrnici o elektronickém obchodu významně přispívá řada nových regulačních nástrojů, tyto nástroje poskytují pouze odvětvová řešení některých základních problémů (např. řešení šíření určitých druhů protiprávní činnosti). Neřeší tudíž tyto záležitosti jednotně v celém digitálním ekosystému, neboť jsou omezeny na určité druhy služeb nebo určité druhy nezákonného obsahu. A navíc, ačkoli iniciativy v oblasti samoregulace obecně ukazují pozitivní výsledky, nelze je vymáhat z právního hlediska ani se netýkají všech účastníků v digitální ekonomice. Co se týká účelnosti směrnice o elektronickém obchodu, uložila směrnice správním orgánům členských států a poskytovatelům služeb informační společnosti pouze omezené dodatečné náklady. Hodnocení neodhalilo obzvláště vysoké nebo nepřiměřené náklady a nebyly vysloveny významné obavy ohledně dopadů na malé a střední podniky. Hlavní obava v tomto ohledu souvisí s nedostatečnou jasností mechanismu spolupráce mezi členskými státy, což vytváří zátěž a vede k zdvojování nákladů navzdory opačnému cíli směrnice, zejména co se týká dohledu nad online platformami. To podstatně snížilo její účelnost, pokud jde o zachování fungování vnitřního trhu.

Ve vztahu k otázkám týkajícím se trvající relevance cílů sledovaných směrnicí o elektronickém obchodu hodnocení ukazuje, že cíle uvedené směrnice jsou i nadále platné, přičemž zároveň dochází k novému vývoji, jenž se neodráží náležitě ve stávajících cílech veřejné politiky.

Za prvé, otevřená veřejná konzultace, cílená podání zúčastněných stran, zprávy vydané Evropským parlamentem, jakož i závěry Rady potvrzují, že stávající zásady a cíle směrnice o elektronickém obchodu jsou platné i dnes. Od vstupu směrnice v platnost se však objevily nové informační asymetrie a rizika, zejména v souvislosti se vznikem online platforem, především velmi velkých, a s rozsahem digitální transformace. Tak je tomu například v oblastech rozhodování založeného na algoritmech (s dopadem na způsob zprostředkovávání informačních toků na internetu) nebo v systémech reklamy na internetu.

Z hodnocení vyplynulo, že směrnice o elektronickém obchodu je soudržná s ostatními zásahy EU, k nimž došlo od jejího přijetí. Při hodnocení rovněž nebyla zjištěna vnitřní nesoudržnost směrnice o elektronickém obchodu.

Skutečné přínosy směrnice o elektronickém obchodu, které byly zjištěny při hodnocení, lze přinejmenším částečně považovat za přidanou hodnotu EU. Je pravděpodobné, že by členské státy nadále uplatňovaly své vlastní regulační systémy bez společného souboru zásad a že by některé členské státy horizontální pravidla nezavedly vůbec. Jelikož však nebyly k dispozici spolehlivé důkazy, není možné vyvodit ohledně rozsahu této přidané hodnoty EU jednoznačné závěry.

Konzultace se zúčastněnými stranami

V posledních pěti letech vedla Komise konzultace se širokou škálou různých zúčastněných stran, včetně poskytovatelů digitálních služeb, jako jsou online platformy a jiné zprostředkovatelské služby, podniky obchodující na internetu, mediální vydavatelství, vlastníci značek a jiné podniky, sociální partneři, uživatelé digitálních služeb, organizace občanské společnosti, vnitrostátní orgány, akademická obec, odborná obec, mezinárodní organizace a široká veřejnost. Řada cílených fází konzultace v minulých letech zachytila důkladně názory zúčastněných stran na záležitosti týkající se digitálních služeb a platforem.

Otevřená veřejná konzultace o aktu o digitálních službách probíhala po dobu čtrnácti týdnů od 2. června do 8. září a od různých skupin zúčastněných stran bylo obdrženo 2 863 odpovědí a přibližně 300 stanovisek. Většinu zpětné vazby poskytla široká veřejnost (66 % od občanů Unie, 8 % od státních příslušníků třetích zemí), společnosti či obchodní organizace (7,4 %), hospodářská sdružení (6 %) a nevládní organizace (5,6 %). Poté následovaly orgány veřejné správy (2,2 %), akademické či výzkumné instituce (1,2 %), odbory (0,9 %) a spotřebitelské organizace a organizace na ochranu životního prostředí (0,4 %).

Mezi zúčastněnými stranami celkově panuje obecná shoda, že je nutné jednat, a to při řešení bezpečnosti na internetu i na podporu vnitřního trhu digitálních služeb.

Zúčastněné strany se shodují na tom, že hlavní zásady směrnice o elektronickém obchodu jsou i nadále důležité, a souhlasí s tím, že by měly být zachovány, včetně zásady vnitřního trhu pro dohled nad digitálními službami, režimu odpovědnosti a zákazu obecných povinností sledování.

Zúčastněné strany také obecně souhlasí s tím, že vzhledem k současným výzvám je nutné rámec modernizovat, a to uložením jednoznačných povinností poskytovatelům služeb, jež jsou v celé EU harmonizovány. Většina respondentů, všechny zahrnuté kategorie, uvedla, že se na internetu setkali se škodlivým i nezákonným obsahem či s nelegálním zbožím nebo službami, a zmíněn byl zejména znepokojivý nárůst během pandemie COVID-19. Velká část respondentů, kteří uvádějí, že poskytovatelům digitálních služeb oznámili nezákonný obsah nebo nelegální zboží, vyjádřila nespokojenost s reakcí a neúčinností mechanismů oznamování poté, co došlo k odhalení. Uživatelé mimoto vnímají nesoulad mezi udávanými politikami poskytovatelů a jejich konkrétními opatřeními.

Panuje obecná shoda, a to i mezi poskytovateli služeb, kteří odpověděli v rámci konzultace, ohledně toho, že jsou zapotřebí jednoduché, standardizované a transparentní povinnosti týkající se oznamování protiprávního obsahu a přijímání opatření, jež jsou na celém vnitřním trhu harmonizovány. To se pokládá za nezbytné, aby bylo možné rychle reagovat na nezákonný obsah a posílit právní srozumitelnost pro uživatele platforem a pro malé platformy, které usilují o rozšíření své činnosti na vnitřním trhu. Respondenti se shodují také na významu mechanismů nápravy.

Co se týká internetových tržišť, řada zúčastněných stran naznačila potřebu cílenějších opatření, jako je identifikace prodávajících.

Respondenti se taktéž obecně shodují na tom, že by územní působnost těchto povinností měla zahrnovat všechny aktéry nabízející zboží, informace nebo služby v Unii bez ohledu na místo jejich usazení. Velká část respondentů zdůraznila také význam těchto záležitostí zejména s ohledem na velké platformy.

Mezi zúčastněnými stranami panuje obecná shoda, že by „škodlivý“ (avšak nikoli či přinejmenším nikoli nutně nezákonný) obsah neměl být v aktu o digitálních službách vymezen a že by se na něj neměly vztahovat povinnosti týkající odstranění, neboť se jedná o citlivou oblast se závažnými důsledky pro ochranu svobody projevu.

U široké kategorie zúčastněných stran však vzbuzuje obavu způsob, jakým algoritmické systémy utvářejí informační toky na internetu. Několik zúčastněných stran, především občanská společnost a akademická obec, poukázalo na potřebu kontrol odpovědnosti a transparentnosti, pokud jde o použití algoritmů, zejména co se týká způsobu upřednostňování a zacílení informací. Stejně tak v souvislosti s reklamou na internetu odrážely názory zúčastněných stran obecné obavy v souvislosti s nedostatečným zmocněním uživatelů a neexistencí smysluplného dohledu a vymáhání.

Pokud jde o vymáhání, zúčastněné strany mají obecně za to, že by se spolupráce mezi orgány měla zlepšit jak na přeshraničním základě, tak v rámci jednotlivých členských států. Dohled ze strany EU se pokládá za zásadní a většina respondentů upřednostňuje (jak se zdá) jednotný orgán dohledu.

Sběr a využití výsledků odborných konzultací

Kroky při přípravě návrhu se zakládají na celé škále studií a odborných doporučení, včetně řady zadaných právních studií zaměřených na provedení směrnice o elektronickém obchodu a stav právní roztříštěnosti, studií o transparentnosti a odpovědnosti, pokud jde o použití algoritmů, jakož i interních studií týkajících se nákladů na moderování obsahu, režimů odpovědnosti zprostředkovatelů a nákladů mimo Evropu, a to s podporou Společného výzkumného střediska Evropské komise. K získání názorů a vnímání široké veřejnosti uskutečnila Komise v roce 2018 průzkum Eurobarometr u reprezentativního vzorku více než 33 000 respondentů ze všech členských států.

Právní analýza se zakládá také na bohaté sbírce judikatury, zejména Soudního dvora Evropské unie, řadě ustanovení směrnice o elektronickém obchodu a souvisejících aktů, jako jsou ustanovení týkající se výkladu pojmu „služby informační společnosti“ nebo ustanovení o odpovědnosti poskytovatelů zprostředkovatelských služeb. Komise též shromáždila odborné znalosti a názory také prostřednictvím cílených konzultací a činnosti k zapojení, včetně řady pracovních setkání, konferencí, rozhovorů s odborníky a soudci, konzultací s odbornou skupinou pro elektronický obchod, jakož i mnoha dvoustranných setkání a analýzy stanovisek ad hoc a výzkumných zpráv od organizací, zástupců odvětví, občanské společnosti a akademické obce.

Analýza se opírá rovněž o přezkum další literatury, studie a výzkumné zprávy poskytnuté akademickou obcí v rámci otevřené veřejné konzultace a jiné nezávislé studie včetně sbírky studií provedených pro Evropský parlament.

Posouzení dopadů

Výbor pro kontrolu regulace vydal k posouzení dopadů kladné stanovisko s výhradami a předložil návrhy na zlepšení. Zpráva o posouzení dopadů byla v těchto ohledech dále revidována, zejména v ní byla vyjasněna propojení mezi aktem o digitálních službách a širším regulačním rámcem a poskytnuty podrobnější popisy jednotlivých možností politiky a podrobnější analýza základních důkazů, jež řešila revidovaná zpráva o posouzení dopadů.

Význam digitálních služeb v našem hospodářství a společnosti, avšak také rostoucí rizika způsobená těmito službami se budou nadále stupňovat. Podle základního scénáře bude Komise nadále prosazovat stávající pravidla, včetně odvětvových záležitostí, a bude podporovat zavedenou samoregulaci. Vzhledem k vyvíjejícím se problémům však budou členské státy přijímat právní předpisy nadále samostatně. Právní roztříštěnost s následným nepřehledným systémem vnitrostátních opatření se nejenže nebude účinně zabývat protiprávními činnostmi a chránit základní práva občanů v celé EU, nýbrž bude také bránit rozšíření nových, inovativních služeb na vnitřním trhu a upevní postavení několika málo aktérů trhu, kteří si mohou dovolit dodatečné náklady na dodržování předpisů. To přenechává stanovování a prosazování pravidel většinou velmi velkým soukromým společnostem, s čímž souvisí stále rostoucí informační asymetrie mezi online službami, jejich uživateli a orgány veřejné správy.

Kromě základního scénáře byly posouzeny tři hlavní možnosti politiky. Možnost č. 1 by kodifikovala doporučení z roku 2018: stanovila by škálu procesních povinností uložených online platformám k zabývání se protiprávními činnostmi, které provádějí jejich uživatelé. K těmto povinnostem by patřily také nezbytné záruky na ochranu základních práv uživatelů a k zajištění transparentnosti. Posílily by se také mechanismy správní spolupráce orgánů při řešení přeshraničních záležitostí prostřednictvím digitálního informačního střediska usnadňujícího informační toky. Možnost č. 2 by kromě opatření uvedených v možnosti č. 1 odstranila překážky pro poskytovatele služeb při přijímání dobrovolných opatření proti nezákonnému obsahu a zavedla by opatření ke zvýšení transparentnosti, co se týká doporučovacích systémů a reklamy. Mechanismus vymáhání a spolupráce by byl posílen ustanovením hlavního koordinátora v každém členském státě. Možnost č. 3, která vychází z opatření nastíněných v předchozích možnostech, zahrnuje cílená, asymetrická opatření s přísnějšími povinnostmi pro velmi velké online platformy, které jsou náchylné k nejvyšším úrovním rizik pro společnost a hospodářství EU, jakož i některá omezená vyjasnění režimu odpovědnosti poskytovatelů zprostředkovatelských služeb a unijní systém správy s posílenými pravomocemi v oblasti dohledu a vymáhání.

Posouzení hospodářských a sociálních dopadů určilo a porovnání účinnosti, účelnosti, soudržnosti a proporcionality ukázalo, že možnost č. 3 by dosáhla nejúčinněji cílů zásahu, a to stanovením přiměřeného rámce, který je schopen přizpůsobit se nově se objevujícím výzvám v dynamickém digitálním světě. Složky zahrnuté v možnosti č. 3 rovněž obecně podporují zúčastněné strany, včetně stanovisek Evropského parlamentu a členských států.

Upřednostňovaná možnost by podpořila přístup poskytovatelů zprostředkovatelských služeb v Evropské unii na vnitřní trh a jejich schopnost rozšířit svou činnost, a to snížením nákladů spojených s právní roztříštěností. Ačkoli se očekávají náklady na plnění povinností náležité péče, odhaduje se, že to je vyrovnáno snížením stávající roztříštěnosti prostřednictvím harmonizace. Podle očekávání to bude mít pozitivní dopad na konkurenceschopnost, inovace a investice v oblasti digitálních služeb, zejména na začínající podniky a rozvíjející se podniky nabízející obchodní modely na bázi platforem, avšak v různém rozsahu také na odvětví podpořená a posílená elektronickým obchodem.

Upřednostňovaná možnost má vymezit vhodné rozdělení povinností mezi zprostředkovatelské služby, jejich příjemce a orgány v boji proti nezákonnému obsahu online. Za tímto účelem zavádí asymetrický přístup k povinnostem náležité péče, které jsou uloženy velmi velkým online platformám: jedná se o kontrolovaný přístup k řízení rizik s významnou úlohou systému správy při vymáhání. Asymetrické povinnosti jsou uloženy pouze velmi velkým online platformám, které podle stávajících údajů nejenže mají největší dosah, nýbrž se jedná i o velké společnosti s významným obratem. Ačkoli jsou tudíž cílená opatření restriktivnější než u jiných společností, jsou úměrná schopnosti těchto společností dotyčná opatření dodržovat.

Co se týká orgánů veřejné správy, navrhovaná možnost by snížila náklady spojené s neúčelností a duplicitami ve stávající struktuře spolupráce orgánů. Ačkoli členské státy ponesou náklady na ustanovení příslušného orgánu, nového nebo již zřízeného, očekává se, že tyto náklady vyváží vyšší účelnost: u jednotlivých orgánů prostřednictvím sdílení zdrojů, lepších informačních toků a jednoduchých postupů jednání s protějšky na celém vnitřním trhu, jakož i s poskytovateli služeb.

Účelnost právních předpisů a zjednodušení

V posouzení dopadů připojeném k tomuto návrhu je určena pouze přidaná hodnota zásahu Unie při řešení rizika právní roztříštěnosti v důsledku rozdílných přístupů v oblasti regulace a dohledu (tudíž bez zohlednění větší bezpečnosti a důvěry v oblasti digitálních služeb) ve formě možného zvýšení přeshraničního digitálního obchodu o 1 až 1,8 %, což odpovídá zvýšení obratu vytvořeného na přeshraničním základě o 8,6 miliardy EUR až 15,5 miliardy EUR.

Co se týká přidané hodnoty při vymáhání opatření, iniciativa zajišťuje významné zvýšení účelnosti spolupráce napříč členskými státy a sdílení některých zdrojů pro technickou pomoc na úrovni EU, při kontrole a auditu systémů moderování obsahu, doporučovacích systémů a reklamy na internetu na velmi velkých online platformách. To zase vede k vyšší účinnosti opatření v oblasti vymáhání a dohledu, zatímco stávající systém se do značné míry opírá o omezenou schopnost dohledu v malém počtu členských států.

Základní práva

Občané Unie a ostatní subjekty čelí neustále se zvyšujícím rizikům a škodám na internetu – od šíření nezákonného obsahu a protiprávních činností po omezení možnosti vyjádřit se a jiné společenské škody. Opatření politiky předpokládaná v tomto legislativním návrhu tuto situaci podstatně zlepší poskytnutím moderního správního rámce, který obstojí v budoucnu, a účinnou ochranou práv a oprávněných zájmů všech zapojených stran, zvláště občanů Unie. Návrh zavádí důležité záruky, které občanům umožní svobodně se vyjádřit, přičemž posílí jednání uživatelů v online prostředí, jakož i výkon jiných základních práv, jako je právo na účinnou právní ochranu, zákaz diskriminace, práva dítěte i ochrana osobních údajů a soukromí na internetu.

Navrhované nařízení zmírní rizika chybného či neoprávněného znemožnění projevu, bude řešit odrazující účinek na projev, povzbudí svobodu přijímat informace a zastávat názory a rovněž posílí možnosti uživatelů, pokud jde o ochranné prostředky. Určité skupiny či osoby mohou být zranitelné či znevýhodněné při používání online služeb kvůli svému pohlaví, rase nebo etnickému původu, náboženskému vyznání nebo přesvědčení, zdravotnímu postižení, věku nebo sexuální orientaci. Tyto skupiny či osoby mohou být nepřiměřeně dotčeny opatřeními týkajícími se omezení a odstranění v důsledku (vědomé či nevědomé) podjatosti potenciálně obsažené v systémech oznamování uživateli a třetími stranami, jakož i reprodukované v nástrojích, které platformy používají k automatizovanému moderování obsahu. Návrh zmírní rizika diskriminace, zejména u těchto skupin či osob, a přispěje k ochraně práv dítěte a práva na lidskou důstojnost na internetu. Návrh vyžaduje pouze odstranění nezákonného obsahu a uloží povinné záruky v případě odstranění informací uživatelů, včetně poskytnutí vysvětlujících informací uživateli, mechanismů vyřizování stížností podporovaných poskytovateli služeb, jakož i externího mechanismu mimosoudního řešení sporů. Rovněž kromě toho zajistí, aby byli občané EU chráněni při používání služeb poskytovaných poskytovateli, kteří nejsou usazeni v Unii, působí však na vnitřním trhu, neboť zahrnuti jsou i tito poskytovatelé.

Co se týče svobody podnikání u poskytovatelů služeb, náklady vynaložené podniky jsou vyrovnány snížením roztříštěnosti na celém vnitřním trhu. Návrh zavádí záruky ke zmírnění zátěže uložené poskytovatelům služeb, včetně opatření proti opakovaným neodůvodněným oznámením a předchozího prověření důvěryhodných oznamovatelů orgány veřejné správy. Některé povinnosti jsou mimoto zaměřeny na velmi velké online platformy, u nichž často dochází k nejzávažnějším rizikům a které jsou schopny vstřebat dodatečnou zátěž.

Navrhovaný právní předpis zachová zákaz obecných povinností sledování podle směrnice o elektronickém obchodu, což má samo o sobě zásadní význam pro potřebnou spravedlivou rovnováhu základních práv v online světě. Nové nařízení zakazuje obecné povinnosti sledování, neboť by u uživatelů mohly nepřiměřeně omezovat svobodu projevu a svobodu přijímat informace a mohly by nadměrně zatěžovat poskytovatele služeb, a tudíž nepatřičně zasahovat do jejich svobody podnikání. Zákaz omezuje taktéž pobídky k online dozoru a má pozitivní důsledky pro ochranu osobních údajů a soukromí.

Všechna opatření v návrhu jsou zcela v souladu s vysokou úrovní ochrany osobních údajů a ochrany soukromí komunikace a soukromého života, jak je stanoveno v právních předpisech EU.

4. ROZPOČTOVÉ DŮSLEDKY

Rozpočtový dopad návrhu bude pokryt přidělenými částkami stanovenými ve víceletém finančním rámci na období 2021–2027 na základě finančního krytí programu Digitální Evropa a programu pro jednotný trh, jak je podrobně rozvedeno v legislativním finančním výkazu připojeném k tomuto návrhu nařízení. Tyto důsledky vyžadují rovněž přeprogramování okruhu 7 finančního výhledu.

Legislativní finanční výkaz připojený k tomuto návrhu nařízení zahrnuje rozpočtové důsledky samotného nařízení.

5. OSTATNÍ PRVKY

Plány provádění a způsoby monitorování, hodnocení a podávání zpráv

Ke dni použitelnosti tohoto legislativního nástroje vypracuje Komise komplexní rámec pro průběžné sledování jeho výstupů, výsledků a dopadů. Podle stanoveného programu monitorování se hodnocení nástroje předpokládá do pěti let od jeho vstupu v platnost.

Podrobné vysvětlení konkrétních ustanovení návrhu

Kapitola I obsahuje obecná ustanovení, včetně předmětu a oblasti působnosti nařízení (článek 1) a definic klíčových pojmů použitých v nařízení (článek 2).

Kapitola II obsahuje ustanovení o vyloučení odpovědnosti poskytovatelů zprostředkovatelských služeb. Konkrétně zahrnuje podmínky, za nichž jsou poskytovatelé služeb prostého přenosu (článek 3), služeb ukládaní do mezipaměti (článek 4) a hostingových služeb (článek 5) osvobozeni od odpovědnosti za informace třetí strany, které přenášejí a ukládají. Rovněž uvádí, že by výjimky z odpovědnosti neměly být zrušeny, pokud poskytovatelé zprostředkovatelských služeb provádějí dobrovolná vyšetřování z vlastního podnětu nebo dodržují právní předpisy (článek 6), a stanoví zákaz obecných povinností sledování nebo povinnosti aktivního zjišťování potřebných údajů uložených těmto poskytovatelům (článek 7). Poskytovatelům zprostředkovatelských služeb ukládá také povinnost s ohledem na příkazy vnitrostátních justičních nebo správních orgánů k přijetí opatření proti nezákonnému obsahu (článek 8) a k poskytnutí informací (článek 9).

Kapitola III stanoví povinnosti náležité péče pro transparentní a bezpečné online prostředí, a to v pěti různých oddílech.

Oddíl 1 stanoví povinnosti vztahující se na všechny poskytovatele zprostředkovatelských služeb, zejména: povinnost zřídit jednotné kontaktní místo pro usnadnění přímé komunikace s orgány členských států, Komisí a Evropským sborem pro digitální služby (článek 10), povinnost ustanovit právního zástupce v Unii v případě poskytovatelů, kteří nejsou usazeni v žádném členském státě, nabízejí však v Unii své služby (článek 11), povinnost stanovit ve svých podmínkách omezení, která mohou být uložena s ohledem na využívání jejich služeb, a při uplatňování a prosazování těchto omezení jednat odpovědně (článek 12) a povinnosti týkající se informování v souvislosti s transparentností ve vztahu k odstranění informací a znemožnění přístupu k nim; tyto informace jsou pokládány za nezákonný obsah nebo za informace v rozporu s podmínkami poskytovatelů (článek 13).

Oddíl 2 ukládá kromě povinností stanovených v oddíle 1 povinnosti vztahující se na poskytovatele hostingových služeb. Tento oddíl především ukládá dotyčným poskytovatelům povinnost zavést mechanismy, které třetím stranám umožňují oznamovat výskyt údajného nezákonného obsahu (článek 14). Pokud se navíc tento poskytovatel rozhodne odstranit konkrétní informace poskytnuté příjemcem služby či znemožnit přístup k nim, ukládá povinnost poskytnout dotyčnému příjemci odůvodnění (článek 15).

Oddíl 3 stanoví povinnosti vztahující se na všechny online platformy, a to navíc k povinnostem podle oddílů 1 a 2. Tento oddíl upřesňuje, že se nevztahuje na online platformy, které jsou mikropodniky nebo malými podniky ve smyslu přílohy doporučení 2003/361/ES (článek 16). Dotyčný oddíl ukládá online platformám povinnost poskytnout interní systém pro vyřizování stížností na rozhodnutí přijatá v souvislosti s údajným nezákonným obsahem nebo informacemi neslučitelnými s jejich podmínkami (článek 17). Online platformám ukládá také povinnost spolupracovat s certifikovanými subjekty pro mimosoudní řešení sporů při řešení případných sporů s uživateli jejich služeb (článek 18). Dále ukládá online platformám povinnost zajistit, aby oznámení podaná subjekty, kterým byl udělen status důvěryhodných oznamovatelů, byla zpracována přednostně (článek 19), a stanoví opatření, která mají online platformy přijmout proti zneužívání (článek 20). Tento oddíl kromě toho obsahuje požadavek, aby online platformy informovaly příslušné donucovací orgány, pokud se dozví informace, které vzbuzují podezření na závažné trestné činy ohrožující život nebo bezpečnost osob (článek 21). Dotyčný oddíl ukládá online platformám též povinnost přijímat a uchovávat konkrétní informace o obchodnících využívajících jejich služby, vynakládat přiměřené úsilí na posouzení jejich spolehlivosti a konkrétní informace zveřejňovat, pokud dotyčné online platformy umožňují spotřebitelům uzavírat s těmito obchodníky smlouvy na dálku (článek 22). Tyto online platformy mají zároveň povinnost uspořádat své rozhraní tak, aby obchodníci mohli dodržovat právní předpisy Unie v oblasti ochrany spotřebitele a bezpečnosti výrobků (článek 22a). Online platformy musí i zveřejňovat zprávy o svých činnostech týkajících se odstranění informací a znemožnění přístupu k informacím, které jsou pokládány za nezákonný obsah nebo za informace v rozporu s jejich podmínkami (článek 23). Tento oddíl obsahuje rovněž povinnosti týkající se transparentnosti online platforem, pokud jde o reklamu na internetu (článek 24).

Oddíl 4 stanoví navíc k povinnostem uvedeným v oddílech 1 až 3 povinnosti velmi velkých online platforem (jak jsou vymezeny v článku 25) za účelem řízení systémových rizik. Velmi velké online platformy jsou povinny provádět posouzení systémových rizik vznikajících v důsledku fungování a používání jejich služeb nebo souvisejících s nimi (článek 26) a přijmout přiměřená a účinná opatření ke zmírnění těchto rizik (článek 27). Musí se též podrobit externím a nezávislým auditům (článek 28). Tento oddíl zahrnuje rovněž zvláštní povinnost v případě velmi velkých online platforem, které používají doporučovací systémy (článek 29) nebo zobrazují reklamu na internetu ve svém online rozhraní (článek 30). Oddíl kromě toho stanoví podmínky, za nichž mohou velmi velké online platformy umožnit přístup k údajům koordinátorovi digitálních služeb v zemi usazení nebo Komisi a prověřeným výzkumným pracovníkům (článek 31), povinnost ustanovit jednu či více osob pověřených zajišťováním souladu, aby bylo zajištěno dodržování povinností stanovených v nařízení (článek 32), a zvláštní, dodatečné povinnosti týkající se informování v souvislosti s transparentností (článek 33).

Oddíl 5 obsahuje průřezová ustanovení týkající se povinností náležité péče, a to postupů, u nichž bude Komise podporovat a prosazovat vypracování a provádění harmonizovaných evropských norem (článek 34), rámce pro vypracovávání kodexů chování (článek 35) a rámce pro vypracovávání zvláštních kodexů chování pro reklamu na internetu (článek 36). Je zde taktéž ustanovení o krizových protokolech k řešení mimořádných okolností, které mají dopad na veřejnou bezpečnost či veřejné zdraví (článek 37).

Kapitola IV obsahuje ustanovení o provádění a vymáhání tohoto nařízení.

Oddíl 1 zahrnuje ustanovení týkající se příslušných vnitrostátních orgánů, včetně koordinátorů digitálních služeb, jimiž jsou hlavní vnitrostátní orgány určené členskými státy za účelem jednotného uplatňování tohoto nařízení (článek 38). Koordinátoři digitálních služeb stejně jako jiné určené příslušné orgány jsou nezávislí a plní své úkoly nestranně, transparentně a včas (článek 39). Pro vymáhání tohoto nařízení jsou příslušné členské státy, v nichž se nachází hlavní provozovna poskytovatele (článek 40). Koordinátorům digitálních služeb jsou uděleny zvláštní pravomoci (článek 41). Členské státy mají stanovit pravidla týkající se sankcí, které lze uložit za porušení povinností poskytovateli zprostředkovatelských služeb podle tohoto nařízení (článek 42). Koordinátoři digitálních služeb mohou přijímat stížnosti na poskytovatele zprostředkovatelských služeb týkající se porušení povinností stanovených v tomto nařízení (článek 43). Koordinátoři digitálních služeb musí zveřejňovat výroční zprávy o činnosti (článek 44) a spolupracovat s koordinátory digitálních služeb z ostatních členských států (článek 45). Koordinátoři digitálních služeb se mohou účastnit rovněž společných vyšetřování, pokud jde o záležitosti, jichž se toto nařízení týká (článek 46).

Oddíl 2 obsahuje ustanovení týkající se Evropského sboru pro digitální služby, nezávislé poradní skupiny koordinátorů digitálních služeb (článek 47). Stanoví také strukturu tohoto sboru (článek 48) a jeho úkoly (článek 49).

Oddíl 3 se týká dohledu, vyšetřování, vymáhání a sledování velmi velkých online platforem. Stanoví posílený dohled v případě, že tyto platformy porušují ustanovení kapitoly III oddílu 4 (článek 50). Umožňuje rovněž Komisi zasáhnout vůči velmi velkým online platformám, pokud porušování přetrvává (článek 51). V těchto případech může Komise provádět vyšetřování, včetně prostřednictvím žádostí o informace (článek 52), výslechů (článek 53) a kontrol na místě (článek 54), může přijímat předběžná opatření (článek 55) a stanovit závazky velmi velkých online platforem jako závazné (článek 56), jakož i sledovat jejich soulad s tímto nařízením (článek 57). V případě nesouladu může Komise přijmout rozhodnutí o nesouladu (článek 58) a rovněž uložit pokuty (článek 59) a penále (článek 60) za porušení nařízení ze strany velmi velkých online platforem, jakož i za poskytnutí nesprávných, neúplných či zavádějících informací v souvislosti s vyšetřováním. Nařízení také stanoví promlčecí lhůtu pro uložení pokut (článek 61) a jejich vymáhání (článek 62). Nařízení stanoví i procesní záruky před Komisí, zejména právo na slyšení a na přístup ke spisu (článek 63) a zveřejnění rozhodnutí (článek 64). Tento oddíl umožňuje též spolupráci Komise s vnitrostátními soudy (článek 65) a přijímání prováděcích aktů týkajících se praktických opatření v souvislosti s řízeními (článek 66).

Oddíl 4 obsahuje společná ustanovení o vymáhání. Nejprve stanoví pravidla pro systém sdílení informací na podporu komunikace mezi koordinátory digitálních služeb, Komisí a sborem (článek 67). Zahrnuje taktéž právo příjemců zprostředkovatelských služeb pověřit určitý subjekt, organizaci a sdružení, aby jejich jménem vykonávaly jejich práva (článek 68).

Oddíl 5 se týká přijímání aktů v přenesené pravomoci a prováděcích aktů v souladu s články 290, resp. 291 Smlouvy o fungování Evropské unie (články 69 a 70).

Kapitola V obsahuje závěrečná ustanovení tohoto nařízení, která se týkají zrušení článků 12 až 15 směrnice o elektronickém obchodu, neboť tyto články byly začleněny do nařízení (článek 71), změn směrnice 2020/XX/ES (článek 72), hodnocení nařízení (článek 73) a jeho vstupu v platnost a použitelnosti (článek 74).