Čl. 8 · Žádné obecné povinnosti monitorování či aktivního zjišťování skutečností

Související ustanovení: čl. 4 až 6 (zproštění odpovědnosti); čl. 7 (dobrovolná vyšetřování); čl. 9 (příkazy); čl. 16 (oznamování a přijímání opatření); čl. 18 (oznamování podezření z trestných činů); čl. 31 odst. 3 (náhodné ověřování výrobků); čl. 35 (zmírňování rizik)

Související předpisy EU: směrnice 2000/31/ES, čl. 15 (zrušen); nařízení (EU) 2016/679 (GDPR); směrnice 2001/29/ES, čl. 8 odst. 3; směrnice 2004/48/ES, čl. 11 třetí věta

Související předpisy ČR: § 6 zákona č. 480/2004 Sb., o některých službách informační společnosti

I. Obsah zákazu

1 Podle čl. 8 se poskytovatelům zprostředkovatelských služeb „neukládá obecná povinnost monitorovat informace, které přenášejí nebo ukládají, ani aktivně vyhledávat skutečnosti či okolnosti, které nasvědčují protiprávní činnosti“. Směrnice adresovala zákaz členským státům (čl. 15 odst. 1 směrnice), nařízení ho formuluje bez adresáta. Zákaz se tak vztahuje na každou povinnost bez ohledu na to, zda ji ukládá vnitrostátní předpis, rozhodnutí úřadu nebo rozhodnutí soudu.

2 Poskytovatelé by neměli podléhat obecné povinnosti monitorování de iure ani de facto (bod 30 odůvodnění). Zákaz tedy dopadá i na povinnost uloženou nepřímo, kdy by poskytovatel bez plošného monitorování nemohl splnit jinou povinnost nebo se vyhnout sankci. Soudní dvůr ke směrnici uvedl, že bez možnosti vyžadovat předchozí oznámení porušení by provozovatel platformy byl nucen aktivně dohlížet na veškerý nahraný obsah, aby se vyhnul soudním příkazům a nákladům řízení (rozsudek velkého senátu ze dne 22. 6. 2021, YouTube a Cyando, C-682/18 a C-683/18, EU:C:2021:503, bod 136).

3 Zákaz chrání i příjemce služby. Plošné filtrování zasahuje do jejich práva na ochranu osobních údajů a do svobody přijímat a rozšiřovat informace, protože hrozí, že systém nebude dostatečně rozlišovat mezi zákonným a protiprávním obsahem (rozsudek Soudního dvora ze dne 24. 11. 2011, Scarlet Extended, C-70/10, EU:C:2011:771, body 50 až 52, rozsudek ze dne 16. 2. 2012, SABAM, C-360/10, EU:C:2012:85, body 48 až 50).

II. Obecné a konkrétní monitorování

4 Zákaz se týká jen povinností obecné povahy. Povinností monitorování v konkrétním případě se netýká, a zejména nejsou dotčena rozhodnutí vnitrostátních orgánů vydaná v souladu s vnitrostátními předpisy, které jsou v souladu s právem Unie podle výkladu Soudního dvora, a v souladu s podmínkami nařízení (bod 30 odůvodnění).

5 Obecnou povinností je příkaz zavést systém filtrování všech elektronických sdělení nebo všech uložených informací, který se vztahuje na všechny zákazníky bez rozdílu, funguje preventivně, výlučně na náklady poskytovatele a bez časového omezení (rozsudek Scarlet Extended, body 38 až 40 a výrok, rozsudek SABAM, body 36 až 38 a výrok). Stejně tak povinnost aktivního dohledu nad všemi údaji každého zákazníka s cílem předcházet jakémukoli budoucímu porušování (rozsudek velkého senátu ze dne 12. 7. 2011, L’Oréal a další, C-324/09, EU:C:2011:474, bod 139) nebo dohled nad všemi informacemi přenášenými přes internetové připojení (rozsudek Soudního dvora ze dne 15. 9. 2016, Mc Fadden, C-484/14, EU:C:2016:689, bod 87).

6 Soudní dvůr shledal se zákazem obecného dohledu slučitelnou podmínku, podle které lze soudní příkaz vůči provozovateli platformy vydat až poté, co mu bylo porušení oznámeno a on nezasáhl (rozsudek YouTube a Cyando, body 134 až 137). Po oznámení musí provozovatel obsah neprodleně odstranit nebo k němu zablokovat přístup a přijmout vhodná opatření, aby zabránil dalším porušením (bod 140). Příkaz týkající se informací se stejným obsahem, jaký byl dříve prohlášen za protiprávní, obecnou povinnost dohledu nezakládá (rozsudek Glawischnig-Piesczek, bod 37). Nejvyšší soud na tomto základě uznal povinnost provozovatele datového úložiště zabránit dalšímu zpřístupnění konkrétních děl vyhledatelných podle titulu (rozsudek ze dne 8. 6. 2022, sp. zn. 23 Cdo 1840/2021, uveřejněný pod číslem 78/2023 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, body 95, 96 a 159).

7 Rozhodující je rozsah a určitost povinnosti. Čím přesněji je vymezen obsah, který má poskytovatel vyhledávat, a čím méně ho musí sám posuzovat, tím spíš jde o konkrétní případ.

III. Příkazy týkající se totožného a rovnocenného obsahu

8 Soudní příkaz může poskytovateli hostingu uložit odstranit informace, které mají stejný obsah jako informace dříve prohlášená za protiprávní, nebo k nim zablokovat přístup, a to bez ohledu na to, kdo o jejich uložení požádal. Takový příkaz obecnou povinnost dohledu nezakládá, protože se týká konkrétní informace, jejíž obsah soud posoudil (rozsudek Soudního dvora ze dne 3. 10. 2019, Glawischnig-Piesczek, C-18/18, EU:C:2019:821, body 34 až 37).

9 Příkaz může zahrnout i informace rovnocenného obsahu, tedy sdělení, jehož obsah se v podstatě nezměnil a liší se jen formulací. Musí však obsahovat konkrétní údaje, které soud řádně popsal, tedy jméno osoby dotčené protiprávním jednáním, okolnosti jeho zjištění a obsah rovnocenný obsahu prohlášenému za protiprávní. Rozdíly ve formulaci nesmějí nutit poskytovatele, aby obsah samostatně posuzoval. Poskytovatel pak může použít automatizované nástroje vyhledávání (rozsudek Glawischnig-Piesczek, body 39 až 47, rozsudek velkého senátu ze dne 16. 6. 2026, WebGroup Czech Republic a další, C-188/24 a C-190/24, EU:C:2026:492, bod 120).

10 Rozsudek Glawischnig-Piesczek se týkal pomlouvačného výroku. Podle mého názoru jeho logika platí i pro jiné druhy nezákonného obsahu. U obsahu, jehož nezákonnost závisí na souvislostech, například u citace nezákonného projevu v novinářském textu, je ale automatizované vyhledávání rovnocenného obsahu méně spolehlivé a příkaz musí být užší.

IV. Vztah k povinnostem podle nařízení a jiných předpisů

11 Nařízení samo ukládá povinnosti, které vyžadují práci s obsahem. Hostingové služby vyřizují oznámení (čl. 16), online tržiště vynakládají přiměřené úsilí, aby v úředních databázích náhodně ověřila, zda nabízené výrobky nebo služby nebyly označeny za nezákonné (čl. 31 odst. 3), a velmi velké platformy zmírňují systémová rizika (čl. 35). Podle bodu 30 odůvodnění by se nic v nařízení nemělo považovat za uložení obecné povinnosti monitorování nebo aktivního zjišťování ani za obecnou povinnost přijímat ve vztahu k nezákonnému obsahu aktivní opatření. Povinnosti kapitoly III je proto třeba vykládat tak, aby obecné monitorování nevyžadovaly.

12 Plnění povinností podle jiných předpisů obecným monitorováním být nemusí. Soudní dvůr uvedl, že povinnost provozovatele online tržiště splnit požadavky obecného nařízení o ochraně osobních údajů (dále „GDPR“), včetně identifikace inzerátů s citlivými údaji před jejich zveřejněním, „nemůže být v žádném případě kvalifikována“ jako obecná povinnost dohledu (rozsudek velkého senátu ze dne 2. 12. 2025, Russmedia Digital, C-492/23, EU:C:2025:935, body 106 a 132). Rozsudek vykládá směrnici, pro čl. 8 nařízení to výslovně potvrzeno nebylo (výklad u čl. 2, otevřené otázky).

13 Nařízení zrušilo i čl. 15 odst. 2 směrnice, podle kterého mohly členské státy uložit poskytovatelům povinnost informovat orgány o údajných protiprávních činnostech nebo jim na žádost sdělit informace k identifikaci příjemců. Nařízení obsahuje vlastní povinnost poskytovatelů hostingových služeb oznámit podezření z trestného činu ohrožujícího život či bezpečnost osob (čl. 18) a pravidla pro příkazy k poskytnutí informací (čl. 10).

V. Komu zákaz svědčí

14 Čl. 8 chrání „poskytovatele zprostředkovatelských služeb“. Směrnice zakazovala ukládat obecnou povinnost dohledu „poskytovatelům služeb uvedených v článcích 12, 13 a 14“. Soudní dvůr z tohoto znění dovodil, že poskytovatel, který nad uloženými informacemi vykonává kontrolu, a proto není hostingem podle čl. 14 směrnice, se zákazu nedovolá (rozsudek WebGroup Czech Republic, bod 113 a výrok, bod 2).

15 Čl. 8 nařízení odkazuje na pojem poskytovatele zprostředkovatelských služeb, který definuje čl. 3 písm. g). Tribunál odmítl tento pojem vykládat podle judikatury o neutrální roli poskytovatele (rozsudek Tribunálu ze dne 3. 9. 2025, Zalando v. Komise, T-348/23, EU:T:2025:821, bod 41), proti rozsudku byl ale podán kasační opravný prostředek (C-724/25 P). Mám za to, že závěr rozsudku WebGroup Czech Republic se na čl. 8 bez dalšího nepřenáší. Poskytovatel online platformy, který ve vztahu k určitému obsahu ztratí zproštění podle čl. 6, zůstává poskytovatelem zprostředkovatelské služby a zákaz obecného monitorování mu podle mého názoru svědčí i nadále. Rozhodnout to bude muset Soudní dvůr.

Příklady

Případy jsou konstruované, žádný z nich soud nerozhodl.

1. Neurčitý příkaz. Soud uloží sociální síti odstraňovat všechny příspěvky, které urážejí určitého politika. Příkaz by vyžadoval samostatné posouzení každého příspěvku a byl by obecným monitorováním. Příkaz, který vymezí konkrétní výrok prohlášený za pomluvu a jeho rovnocenné varianty s údaji umožňujícími automatické vyhledání, přípustný je (rozsudek Glawischnig-Piesczek).

2. Plošné filtrování provozu. Zákon by uložil poskytovatelům připojení filtrovat veškerý provoz kvůli ochraně autorských práv. Taková povinnost by byla v rozporu s čl. 8 (rozsudek Scarlet Extended).

3. Opakované nahrávání. Datové úložiště po oznámení odstraní soubor s filmem, ale stejné dílo se na něm objevuje znovu pod jinými názvy souborů. Soud mu může uložit, aby zabránil dalšímu zpřístupnění tohoto díla, pokud je dohledatelné podle titulu (rozsudek sp. zn. 23 Cdo 1840/2021).

Co z toho plyne v praxi

Poskytovatel. Pokud vám orgán nebo soud ukládá povinnost bez vymezení konkrétního obsahu, namítněte rozpor s čl. 8. Povinnost zabránit opětovnému zpřístupnění přesně vymezeného obsahu po oznámení ale zpravidla obstojí.

Navrhovatel příkazu. Vymezte obsah co nejpřesněji, tedy adresami, textem výroku a údaji, které umožní automatizované vyhledání. Návrh na plošné filtrování neuspěje.

Zákonodárce a orgány dozoru. Povinnosti zprostředkovatelů formulujte tak, aby se týkaly konkrétního obsahu nebo konkrétních případů.

Z judikatury

Obecný dohled

Soudní dvůr, C-70/10, Scarlet Extended, rozsudek ze dne 24. 11. 2011: unijní právo brání tomu, aby byla poskytovateli internetového připojení uložena povinnost preventivně, výlučně na jeho náklady a bez časového omezení filtrovat veškerou elektronickou komunikaci všech zákazníků s cílem blokovat výměnu souborů, která porušuje autorská práva (výrok).

Soudní dvůr, C-360/10, SABAM, rozsudek ze dne 16. 2. 2012: totéž platí pro poskytovatele hostingu a filtrování informací uložených na jeho serverech (výrok).

Soudní dvůr (velký senát), C-682/18 a C-683/18, YouTube a Cyando, rozsudek ze dne 22. 6. 2021: podmínka předchozího oznámení porušení před vydáním soudního příkazu je slučitelná se zákazem obecného dohledu (body 134 až 137).

Konkrétní případy

Soudní dvůr, C-18/18, Glawischnig-Piesczek, rozsudek ze dne 3. 10. 2019: příkaz k odstranění informací totožného obsahu a za stanovených podmínek i rovnocenného obsahu obecnou povinnost dohledu nezakládá (výrok).

Nejvyšší soud, 23 Cdo 1840/2021, rozsudek ze dne 8. 6. 2022: povinnost ukončit zpřístupnění konkrétních souborů a zabránit dalšímu zpřístupnění po předchozím oznámení není povinností obecného dohledu (bod 96).

Rozsah zákazu

Soudní dvůr (velký senát), C-188/24 a C-190/24, WebGroup Czech Republic a další, rozsudek ze dne 16. 6. 2026: poskytovatel, který nad informacemi vykonává kontrolu algoritmem, není poskytovatelem hostingu a zákaz obecné povinnosti dohledu se na něj nepoužije (výrok, bod 2).

Soudní dvůr (velký senát), C-492/23, Russmedia Digital, rozsudek ze dne 2. 12. 2025: povinnost provozovatele online tržiště splnit požadavky GDPR „nemůže být v žádném případě kvalifikována“ jako obecná povinnost dohledu (bod 132).

Otevřené otázky

Tady výklad končí a začíná to, na co článek sám neodpovídá.

1. Zákaz po ztrátě neutrality. Rozsudek WebGroup Czech Republic vylučuje ze zákazu poskytovatele, kteří informace kontrolují. Čl. 8 nařízení ale chrání všechny poskytovatele zprostředkovatelských služeb. Zda se ochrana podle čl. 8 posuzuje podle služby jako celku, nebo podle konkrétní informace, bude muset rozhodnout Soudní dvůr (oddíl V).

2. Zmírňování systémových rizik. Opatření podle čl. 35 mohou zahrnovat automatické rozpoznávání určitých druhů obsahu na celé platformě. Bod 30 odůvodnění vede k tomu, aby se čl. 35 vykládal ve světle čl. 8. Hranici mezi přípustným zmírňujícím opatřením a obecným monitorováním bude třeba určovat případ od případu.