Čl. 18 · Oznámení podezření na trestné činy

Související ustanovení: čl. 6 odst. 1 (zproštění odpovědnosti při hostingu); čl. 7 (dobrovolná vyšetřování z vlastního podnětu); čl. 8 (zákaz obecné povinnosti monitorování); čl. 9 (příkazy k zásahu proti nezákonnému obsahu); čl. 13 (právní zástupce); čl. 16 (mechanismus oznamování a přijímání opatření); čl. 17 (odůvodnění)

Související předpisy EU: nařízení (EU) 2016/679 (obecné nařízení o ochraně osobních údajů), čl. 6 odst. 1 písm. c) a d); směrnice 2011/36/EU (obchodování s lidmi); směrnice 2011/93/EU (pohlavní zneužívání dětí), čl. 5; směrnice (EU) 2017/541 (boj proti terorismu), čl. 21

Související předpisy ČR: § 144, 367 a 368 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku; § 7 a 8 zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim; § 158 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád); § 5 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich; § 51 odst. 1 písm. f) vládního návrhu zákona o digitální ekonomice (sněmovní tisk 69, 10. volební období)

I. Podezření na trestný čin (odst. 1)

1 Dozví-li se poskytovatel hostingových služeb informace vedoucí k podezření, že došlo, dochází nebo pravděpodobně dojde k trestnému činu ohrožujícímu život či bezpečnost osoby či osob, neprodleně o svém podezření informuje donucovací nebo justiční orgány dotčeného členského státu či členských států a poskytne jim veškeré dostupné relevantní informace (odst. 1). Povinnost tedy míří na trestné činy minulé, probíhající i hrozící.

2 Trestný čin musí ohrožovat život či bezpečnost osoby či osob. Nařízení okruh trestných činů jinak nevymezuje a na vnitrostátní skutkové podstaty neodkazuje. Bod 56 odůvodnění jako příklady uvádí trestné činy podle směrnic o obchodování s lidmi (2011/36/EU), o pohlavním zneužívání a pohlavním vykořisťování dětí a dětské pornografii (2011/93/EU) a o boji proti terorismu ((EU) 2017/541). Konkrétní obsah může podle téhož bodu vést k podezření na ohrožení veřejnosti, například podněcování k terorismu ve smyslu čl. 21 směrnice (EU) 2017/541.

3 Mám za to, že čistě majetkové trestné činy, například podvod, povinnost nezakládají. Anglické znění mluví o ohrožení „life or safety“, tedy o fyzickém bezpečí osoby, a příklady v bodě 56 odůvodnění míří na trestné činy proti životu, zdraví, svobodě a lidské důstojnosti.

4 Postačí podezření. Bod 56 odůvodnění ho popisuje jako informace, které s ohledem na všechny příslušné okolnosti, jichž si je poskytovatel vědom, „přiměřeně odůvodňují podezření“. Domnívám se, že poskytovatel neposuzuje vinu ani právní kvalifikaci činu, ty určí orgány činné v trestním řízení. Rozhoduje, zda by na základě informací, které má, podezření pojal rozumně jednající poskytovatel.

5 Povinnost vzniká, jakmile se poskytovatel informace „dozví“, například z oznámení podle čl. 16 nebo z vlastních dobrovolných opatření (bod 56 odůvodnění). Pátrat po nich nemusí. Obecnou povinnost monitorování vylučuje čl. 8 a nařízení podle bodu 56 odůvodnění neposkytuje právní základ pro profilování příjemců služby za účelem zjišťování trestných činů.

II. Komu a co oznámit (odst. 1 a 2)

6 Oznámení míří k donucovacím nebo justičním orgánům dotčeného členského státu. Dotčeným členským státem je stát, v němž podle podezření k trestnému činu došlo, dochází nebo pravděpodobně dojde, nebo stát, v němž má bydliště či se nachází podezřelý pachatel, nebo stát, v němž má bydliště či se nachází oběť (odst. 2 druhý pododstavec). Dotčených států tak může být víc. Podle mého názoru poskytovatel pak informuje orgány každého z nich, který dokáže určit, protože odst. 1 mluví o orgánech „dotčeného členského státu či členských států“.

7 V České republice je oznámení o skutečnostech nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, povinen přijímat státní zástupce a policejní orgán (§ 158 odst. 2 trestního řádu). Oznámení o hrozícím činu je vhodné směřovat na policii, která je povinna činit i nezbytná opatření k předcházení trestné činnosti (§ 158 odst. 1 trestního řádu). Požádá-li o to oznamovatel, vyrozumí ho orgán do jednoho měsíce o učiněných opatřeních (§ 158 odst. 2 trestního řádu).

8 Nemůže-li poskytovatel dotčený stát s přiměřenou jistotou určit, informuje donucovací orgány členského státu, v němž je usazen nebo v němž má bydliště či je usazen jeho právní zástupce, nebo vyrozumí Europol, nebo učiní obojí (odst. 2 první pododstavec). Poskytovatel usazený mimo Unii tedy v takovém případě oznamuje do státu svého právního zástupce podle čl. 13, Europolu, nebo oběma.

9 Oznamuje se „neprodleně“. Nařízení lhůtu v hodinách ani dnech neurčuje. Jeví se mi, že u bezprostředního ohrožení života jde o minuty až hodiny a interní schvalování nesmí oznámení zdržet.

10 Poskytovatel předá „veškeré dostupné relevantní informace“ (odst. 1). Bod 56 odůvodnění k nim řadí případný dotčený obsah, a jsou-li k dispozici, také informace o čase jeho zveřejnění včetně určeného časového pásma, vysvětlení podezření a informace nezbytné k lokalizaci a identifikaci příjemce služby. Kloním se k názoru, že slovo „dostupné“ omezuje povinnost na údaje, které poskytovatel má, a nová data kvůli oznámení shromažďovat nemusí.

III. Vztah k trestnímu zákoníku

11 Vedle čl. 18 platí povinnosti podle trestního zákoníku, které dopadají na každého. Kdo se hodnověrným způsobem dozví, že jiný připravuje nebo páchá některý z trestných činů vyjmenovaných v § 367 odst. 1 trestního zákoníku, a jeho spáchání nebo dokončení nepřekazí, dopustí se nepřekažení trestného činu. Překazit trestný čin lze i jeho včasným oznámením státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu (§ 367 odst. 3 trestního zákoníku). Kdo se hodnověrným způsobem dozví, že jiný spáchal trestný čin vyjmenovaný v § 368 odst. 1 trestního zákoníku, a neoznámí ho bez odkladu státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu, dopustí se neoznámení trestného činu.

12 Okruhy obou úprav se kryjí jen zčásti. Čl. 18 zahrnuje jakýkoli trestný čin ohrožující život či bezpečnost osob a stačí mu podezření. Trestní zákoník trestné činy vyjmenovává a vyžaduje, aby se člověk o činu dozvěděl hodnověrným způsobem. Ve výčtu § 368 odst. 1 trestního zákoníku chybí například výroba a jiné nakládání s dětskou pornografií (§ 192 trestního zákoníku), ačkoli trestné činy dětské pornografie upravuje čl. 5 směrnice 2011/93/EU, na kterou bod 56 odůvodnění odkazuje. Výčty v § 367 a 368 trestního zákoníku naopak zahrnují i trestné činy, které život ani bezpečnost osob neohrožují, například padělání a pozměnění peněz (§ 233 trestního zákoníku) nebo přijetí úplatku (§ 331 trestního zákoníku).

13 Trestní zákoník postihuje fyzické osoby, tedy i zaměstnance poskytovatele, kteří se o činu dozvědí. Trestně odpovědná může být i právnická osoba, protože § 7 zákona o trestní odpovědnosti právnických osob nepřekažení ani neoznámení trestného činu z jejího dosahu nevylučuje. Zda lze čin právnické osobě přičíst, se posoudí podle § 8 téhož zákona.

14 Mám za to, že oznámení podle čl. 18 učiněné bez odkladu státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu splní zároveň oznamovací povinnost podle § 368 odst. 1 trestního zákoníku, a je-li včasné, může být i překažením trestného činu podle § 367 odst. 3 trestního zákoníku, týká-li se trestného činu z jejich výčtu.

IV. Ochrana osobních údajů a vymáhání

15 Oznámení obvykle obsahuje osobní údaje příjemce služby. Zastávám názor, že jejich předání má právní základ v čl. 6 odst. 1 písm. c) nařízení (EU) 2016/679, protože je nezbytné pro splnění právní povinnosti, která se na poskytovatele vztahuje. Rozsah předávaných údajů ale omezuje požadavek relevance a jiná pravidla unijního či vnitrostátního práva na ochranu práv a svobod jednotlivců zůstávají použitelná (bod 56 odůvodnění).

16 Neučinění oznámení podle čl. 18 má být přestupkem poskytovatele hostingových služeb (§ 51 odst. 1 písm. f) návrhu zákona o digitální ekonomice). Důvodová zpráva k návrhu uvádí, že se ze skutkové podstaty s ohledem na čl. 40 odst. 5 Listiny základních práv a svobod vyjímají skutky, které jsou trestným činem neoznámení trestného činu podle § 368 trestního zákoníku. Text § 51 odst. 1 písm. f) návrhu zákona o digitální ekonomice takovou výjimku neobsahuje. Stejný výsledek ale plyne z § 5 zákona o odpovědnosti za přestupky, podle kterého je čin přestupkem, jen nejde-li o trestný čin.

Příklady

Případy jsou konstruované, žádný z nich soud nerozhodl.

1. Ohlášený útok na školu. Uživatel diskusního fóra, které provozuje společnost usazená v Irsku, zveřejní česky fotografii zbraně s názvem brněnské školy a slovem „zítra“. Dotčeným členským státem je Česká republika, kde k činu pravděpodobně dojde. Poskytovatel neprodleně informuje českou policii a předá jí příspěvek, čas jeho zveřejnění včetně časového pásma a údaje o účtu, které má k dispozici.

2. Neznámý stát. Na úložiště souborů provozované českým poskytovatelem nahraje anonymní účet video zachycující pohlavní zneužívání dítěte. Nic nenasvědčuje tomu, kde k činu došlo ani kde je pachatel či oběť. Poskytovatel informuje české donucovací orgány jako orgány státu, ve kterém je usazen, Europol, nebo obojí (odst. 2). Obsah zároveň urychleně odstraní, aby se mohl dovolat zproštění odpovědnosti podle čl. 6 odst. 1.

3. Podvodný internetový obchod. U poskytovatele hostingových služeb běží napodobenina známého internetového obchodu, která vybírá platby za zboží, jež nikdy nedorazí. Podle mého názoru nejde o trestný čin ohrožující život či bezpečnost osob, takže čl. 18 se nepoužije. Poskytovatel však vyřizuje oznámení podle čl. 16, a chce-li se dovolat zproštění odpovědnosti, musí po získání vědomosti urychleně jednat (čl. 6 odst. 1 písm. b)).

Co z toho plyne v praxi

Poskytovatel. Zaveďte interní postup pro předávání podezření s jasně určenou odpovědností a s kontakty na policii ve státech, kde služba působí. Moderátoři musí vědět, kdy podezření předat dál, a schvalování nesmí oznámení zdržet. Evidujte, kdy a komu jste oznámení učinili a jaké informace jste předali. V České republice směřujte oznámení na policejní orgán nebo státního zástupce.

Příjemce služby a oznamovatel. Podezření na trestný čin, který ohrožuje život, oznamte přímo policii. Oznámení poskytovateli podle čl. 16 ji nenahradí, poskytovatele ale můžete upozornit současně, protože tím u něj založíte povinnost podle čl. 18.

Z judikatury

Soudní dvůr ani Tribunál se čl. 18 zatím nezabývaly.

Otevřené otázky

Tady výklad končí a začíná to, na co článek sám neodpovídá.

1. Odůvodnění podle čl. 17 a varování podezřelého. Odstraní-li poskytovatel obsah a podezření oznámí, vztahuje se na omezení povinnost odůvodnění, která platí nejpozději ode dne jeho uložení (čl. 17 odst. 2). Jsem toho názoru, že oznámení orgánům v odůvodnění uvádět nemusí, protože mezi povinnými údaji podle čl. 17 odst. 3 není. Samotné odůvodnění ale může podezřelého varovat a nařízení pro takový případ výjimku nemá. Řekl bych, že odklad může zajistit příkaz orgánu podle čl. 9. Na příkaz se čl. 17 nepoužije (čl. 17 odst. 5) a orgán v něm může určit, kdy poskytovatel příjemce informuje (čl. 9 odst. 5). Obdobný střet u příkazu k poskytnutí informací podle čl. 10 řeší navrhovaný § 8e trestního řádu. Poskytovatel, který na základě takového příkazu poskytl informace orgánu činnému v trestním řízení, o tom smí příjemce informovat jen s předchozím souhlasem orgánu činného v trestním řízení, který řízení vede nebo jehož rozhodnutím skončilo, a stanoví-li informační povinnost trestní řád přímo orgánům, neinformuje ho vůbec. Souhlas nelze udělit, ohrozilo-li by to účel trestního řízení. Na odůvodnění podle čl. 17 navrhovaná úprava nedopadá.

2. Ohlášená sebevražda. Trestní zákoník sebevraždu ani její pokus netrestá. Trestá toho, kdo jiného k sebevraždě pohne nebo mu k ní pomáhá, došlo-li alespoň k pokusu sebevraždy (§ 144 trestního zákoníku). Domnívám se, že sama ohlášená sebevražda povinnost podle čl. 18 nezakládá, jiné je to u navádění nebo pomoci. Poskytovatel ale může kvůli ochraně života upozornit záchranné složky a předání údajů může mít základ v čl. 6 odst. 1 písm. d) nařízení (EU) 2016/679, tedy v ochraně životně důležitých zájmů.