Nařízení (EU) 2022/2065 (akt o digitálních službách) · Kapitola III · Povinnosti náležité péče pro transparentní a bezpečné online prostředí
Čl. 13 · Právní zástupci
Použije se od 17. 2. 2024
Znění
1. Poskytovatelé zprostředkovatelských služeb, kteří nemají v Unii provozovnu, ale nabízejí v Unii služby, ustanoví písemně určitou právnickou nebo fyzickou osobu, aby jednala jako jejich právní zástupce v jednom z členských států, v nichž poskytovatel nabízí své služby.
2. Poskytovatelé zprostředkovatelských služeb pověří své právní zástupce, aby se na ně vedle poskytovatele nebo místo něho mohly obracet příslušné orgány členských států, Komise a sbor ve všech záležitostech, které jsou nezbytné pro doručení, plnění a vymáhání rozhodnutí přijatých v souvislosti s tímto nařízením. Poskytovatelé zprostředkovatelských služeb poskytnou svému právnímu zástupci potřebné pravomoci a dostatečné prostředky, aby zaručili účinnou a včasnou spolupráci s příslušnými orgány členských států, Komisí a sborem a vyhověli takovým rozhodnutím.
3. Ustanoveného právního zástupce lze činit odpovědným za neplnění povinností vyplývajících z tohoto nařízení, aniž je tím dotčena odpovědnost poskytovatele zprostředkovatelských služeb a právní řízení, která by proti němu mohla být zahájena.
4. Poskytovatelé zprostředkovatelských služeb sdělí jméno, poštovní adresu, e-mailovou adresu a telefonní číslo svého právního zástupce koordinátorovi digitálních služeb v členském státě, ve kterém má tento právní zástupce bydliště nebo je usazen. Zajistí, aby tyto informace byly veřejně dostupné, snadno přístupné a přesné a aby byly průběžně aktualizovány.
5. Ustanovení právního zástupce v Unii podle odstavce 1 nepředstavuje usazení v Unii.
Znění: nařízení (EU) 2022/2065 tak, jak vyšlo v Úředním věstníku 27. 10. 2022 (Úř. věst. L 277, s. 1). Nařízení nebylo novelizováno a opravy se týkají jiných jazykových znění než češtiny.
Použitelnost
- Na poskytovatele velmi velkých online platforem a vyhledávačů, u nichž čtyři měsíce od oznámení určení uplynuly před 17. 2. 2024, se nařízení použilo dřív (čl. 92).
Komentář · podbarvené věty jsou názor kurátora
Poskytovatel bez provozovny v Unii, který služby v Unii nabízí, ustanoví v jednom z členských států právního zástupce. Zástupce může nést odpovědnost za nedodržení povinností vedle poskytovatele.
Související ustanovení: čl. 3 písm. d) a e) (nabízení služeb v Unii a podstatné spojení); čl. 11 (kontaktní místo pro orgány); čl. 56 odst. 6 a 7 (pravomoc vůči poskytovatelům ze třetích zemí); čl. 51 a 52 (pravomoci a sankce)
Související předpisy EU: nařízení (EU) 2016/679 (GDPR), čl. 27 (zástupce správce ze třetí země); směrnice (EU) 2023/1544 o jmenování zástupců za účelem shromažďování elektronických důkazů v trestním řízení
Související předpisy ČR: § 50 odst. 1 písm. e) až h) vládního návrhu zákona o digitální ekonomice (sněmovní tisk 69, 10. volební období)
Obsah výkladu
I.Kdo musí právního zástupce ustanovit (odst. 1)1 II.Pověření, pravomoci a prostředky (odst. 2)4 III.Odpovědnost právního zástupce (odst. 3)7 IV.Oznámení a zveřejnění (odst. 4)10 V.Ustanovení zástupce nezakládá usazení (odst. 5)12I. Kdo musí právního zástupce ustanovit (odst. 1)
1 Právního zástupce ustanoví poskytovatel zprostředkovatelských služeb, který nemá v Unii provozovnu, ale nabízí v Unii služby. Nabízením služeb v Unii se rozumí umožnění osobám v členských státech využívat služby poskytovatele, který má s Unií podstatné spojení (čl. 3 písm. d) a e), výklad u čl. 2). Poskytovatel usazený v Unii právního zástupce neustanovuje, a to ani tehdy, když nabízí služby i v jiných členských státech.
2 Zástupcem může být fyzická i právnická osoba, ustanovená písemně, a to v jednom z členských států, v nichž poskytovatel nabízí své služby. Volba státu je na poskytovateli. Zástupcem může být podle bodu 44 odůvodnění i dceřiný nebo mateřský podnik ze stejné skupiny, pokud je usazen v Unii. Tentýž zástupce může v souladu s vnitrostátním právem přijmout pověření od více poskytovatelů a může působit i jako kontaktní místo, pokud splňuje požadavky nařízení (tamtéž).
3 Ustanovení zástupce má podle bodu 44 odůvodnění umožnit účinný dohled a vymáhání vůči poskytovatelům ze třetích zemí. Orgán dozoru tak má v Unii osobu, které může doručit rozhodnutí a po které může žádat jejich splnění.
II. Pověření, pravomoci a prostředky (odst. 2)
4 Poskytovatel zástupce pověří, aby se na něj vedle poskytovatele nebo místo něho mohly obracet příslušné orgány členských států, Komise a sbor „ve všech záležitostech, které jsou nezbytné pro doručení, plnění a vymáhání rozhodnutí přijatých v souvislosti s tímto nařízením“. Pověření tedy pokrývá celý cyklus rozhodnutí od doručení po vymáhání.
5 Poskytovatel musí zástupci dát potřebné pravomoci a dostatečné prostředky, aby zaručil účinnou a včasnou spolupráci s orgány a vyhověl jejich rozhodnutím (odst. 2 druhá věta). Formální pověření bez možnosti cokoli zařídit nestačí. Bod 44 odůvodnění uvádí jako příklad, kdy podmínka splněna být nemusí, zástupce, na kterého se vztahuje reorganizace, úpadek nebo insolvence.
6 Pojem právního zástupce se se zastoupením účastníka v řízení podle procesních předpisů nepřekrývá. Zástupce je osobou, kterou nařízení určuje jako adresáta komunikace a vymáhání, a advokátem být nemusí. Návrh zákona o digitální ekonomice používá označení „zástupce“.
III. Odpovědnost právního zástupce (odst. 3)
7 Ustanoveného zástupce „lze činit odpovědným za neplnění povinností vyplývajících z tohoto nařízení“, aniž je tím dotčena odpovědnost poskytovatele a řízení, která lze vést proti němu. Zástupce tak může odpovídat za neplnění povinností, které nařízení ukládá poskytovateli, a to vedle něj.
8 Konkrétní podobu odpovědnosti určí členské státy v pravidlech o sankcích podle čl. 52. Vládní návrh zákona o digitální ekonomice stanoví přestupky poskytovatele zprostředkovatelských služeb (§ 50 návrhu zákona o digitální ekonomice). Samostatnou skutkovou podstatu, kterou by mohl spáchat zástupce, neobsahuje. Podle mého názoru v takovém případě odst. 3 v českém právu zůstane bez sankčního nástroje, protože přestupkem je jen čin, který zákon za přestupek výslovně označí (§ 5 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich).
9 Odpovědnost zástupce nezbavuje odpovědnosti poskytovatele. Orgán se tak může obrátit na zástupce, na poskytovatele nebo na oba.
IV. Oznámení a zveřejnění (odst. 4)
10 Poskytovatel sdělí jméno, poštovní adresu, e-mailovou adresu a telefonní číslo zástupce koordinátorovi digitálních služeb ve státě, kde zástupce bydlí nebo je usazen. Informace musí být veřejně dostupné, snadno přístupné, přesné a průběžně aktualizované.
11 Návrh zákona o digitální ekonomice považuje za přestupek, pokud poskytovatel zástupce neurčí, nepověří, nesvěří mu pravomoci nebo prostředky, nesdělí Českému telekomunikačnímu úřadu jeho kontaktní údaje nebo je nezveřejní (§ 50 odst. 1 písm. e) až h) návrhu zákona o digitální ekonomice). Pokuta může dosáhnout 6 % ročního celosvětového obratu (§ 50 odst. 2 písm. a) návrhu zákona o digitální ekonomice). Vůči poskytovateli bez provozovny v Unii je ovšem výkon takového rozhodnutí obtížný, a proto právě zástupce slouží jako bod, kde lze rozhodnutí doručit.
V. Ustanovení zástupce nezakládá usazení (odst. 5)
12 Ustanovení zástupce „nepředstavuje usazení v Unii“. Poskytovatel tím nezíská postavení poskytovatele usazeného v členském státě zástupce, ani výhody zásady země původu podle směrnice 2000/31/ES. Zástupce ale určuje příslušnost: pravomoc dohlížet a vymáhat má členský stát, kde zástupce bydlí nebo je usazen, nebo Komise podle čl. 56 (čl. 56 odst. 6).
13 Pokud poskytovatel zástupce nejmenuje, mají pravomoc dohlížet a vymáhat všechny členské státy, u velmi velkých online platforem a vyhledávačů Komise (čl. 56 odst. 7). Poskytovatel, který povinnost nesplní, tím ztrácí předvídatelnost: může proti němu postupovat kterýkoli členský stát.
14 Poskytovatel ze třetí země může potřebovat i jiné zástupce v Unii. Zástupce správce nebo zpracovatele podle čl. 27 GDPR slouží pro ochranu osobních údajů. Směrnice (EU) 2023/1544 ukládá členským státům zajistit, aby poskytovatelé služeb jmenovali zástupce pro účely shromažďování elektronických důkazů v trestním řízení, a to do 18. 8. 2026 u poskytovatelů, kteří služby v Unii nabízeli ke dni 18. 2. 2026. Nařízení tuto směrnici výslovně nechává nedotčenou (čl. 2 odst. 4 písm. j)). Zda může jedna osoba plnit úlohu zástupce podle všech tří předpisů, nařízení neřeší. Jeví se mi, že ano, pokud zástupce splní požadavky každého z nich.
Příklady
Případy jsou konstruované, žádný z nich soud nerozhodl.
1. Seznamovací aplikace z Kanady. Kanadská společnost provozuje seznamovací aplikaci v češtině, přijímá platby v korunách a v Unii nemá provozovnu. Má podstatné spojení s Českou republikou a musí ustanovit právního zástupce v některém členském státě, kde službu nabízí. Ustanoví-li ho v Česku, má vůči ní pravomoc Česká republika, podle návrhu zákona o digitální ekonomice prostřednictvím Českého telekomunikačního úřadu.
2. Zástupce bez prostředků. Poskytovatel ze třetí země ustanoví zástupcem jednoosobovou společnost bez zaměstnanců, která nemá přístup k systémům poskytovatele ani pravomoc za něj jednat. Formálně zástupce existuje, odst. 2 ale splněn není, protože zástupce nemůže zaručit účinnou a včasnou spolupráci.
3. Žádný zástupce. Čínský poskytovatel online tržiště zástupce neustanoví. Pravomoc vůči němu má kterýkoli členský stát, ve kterém nabízí služby, a jde-li o velmi velkou online platformu, Komise (čl. 56 odst. 7).
Co z toho plyne v praxi
Poskytovatel ze třetí země. Zvolte stát zástupce s vědomím, že tím volíte orgán dozoru (čl. 56 odst. 6). Dejte zástupci skutečné pravomoci a přístup k informacím. Kontaktní údaje oznamte koordinátorovi digitálních služeb a zveřejněte je.
Osoba, která má funkci zástupce přijmout. Počítejte s tím, že nařízení umožňuje činit vás odpovědnými za neplnění povinností poskytovatele (odst. 3). Smluvně si zajistěte přístup k informacím, pravomoc jednat a odškodnění.
Z judikatury
Soudní dvůr se k právnímu zástupci podle čl. 13 zatím nevyjádřil.
Otevřené otázky
Tady výklad končí a začíná to, na co článek sám neodpovídá.
1. Rozsah odpovědnosti zástupce. Odst. 3 neříká, zda zástupce odpovídá za všechny povinnosti poskytovatele, nebo jen za ty, které souvisejí s jeho úlohou podle odst. 2. Kloním se k názoru, že odpovědnost zástupce za povinnosti, které objektivně nemůže ovlivnit, by byla nepřiměřená, a že členské státy ji mají vázat na plnění úlohy, kterou mu nařízení svěřuje.
2. Výměna zástupce. Nařízení neupravuje, co se stane s probíhajícím řízením, když poskytovatel zástupce změní a nový je usazen v jiném členském státě. Mám za to, že pro pravomoc rozhoduje stav při zahájení řízení, jinak by poskytovatel mohl řízení přesouvat podle potřeby.