Čl. 54 · Náhrada škody

Související ustanovení: čl. 4 až 6 (zproštění odpovědnosti); čl. 53 (stížnost); čl. 86 (zastupování); čl. 90 (změna směrnice (EU) 2020/1828)

Související předpisy EU: směrnice (EU) 2020/1828 o zástupných žalobách na ochranu kolektivních zájmů spotřebitelů, příloha I bod 68; nařízení (EU) 2016/679 (obecné nařízení o ochraně osobních údajů), čl. 82 (náhrada újmy)

Související předpisy ČR: § 2894, § 2910, § 2911, § 2951, § 2952 a § 2956 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník; zákon č. 179/2024 Sb., o hromadném občanském řízení soudním

I. Nárok a jeho rámec

1 Příjemci služby mají v souladu s právem Unie a vnitrostátním právem právo požadovat od poskytovatelů zprostředkovatelských služeb náhradu škody nebo ztráty vzniklé v důsledku toho, že poskytovatelé porušili své povinnosti podle nařízení.

2 Náhrada se má podle bodu 121 odůvodnění řídit pravidly a postupy použitelného vnitrostátního práva, aniž jsou dotčeny jiné možnosti nápravy podle pravidel na ochranu spotřebitele. Článek tak nárok zakládá a jeho podmínky, rozsah a uplatnění ponechává vnitrostátnímu právu.

3 Obecné nařízení o ochraně osobních údajů formuluje nárok jinak: kdokoli, kdo v důsledku porušení nařízení utrpěl hmotnou či nehmotnou újmu, má právo na náhradu (čl. 82 odst. 1 nařízení (EU) 2016/679). Odkaz na vnitrostátní právo, který obsahuje čl. 54, tam chybí.

II. Vztah ke zproštění odpovědnosti

4 Poskytovatel odpovídá za škodu, kterou příjemcům způsobí porušením povinností podle nařízení, aniž jsou dotčena ustanovení o zproštění odpovědnosti za informace předávané nebo ukládané na žádost příjemce (bod 121 odůvodnění). Čl. 54 se proto týká porušení povinností náležité péče, například nedostatečného odůvodnění podle čl. 17 nebo nevyřízení stížnosti podle čl. 20. Za samotný obsah třetích osob odpovídá poskytovatel jen tehdy, nesvědčí-li mu zproštění podle čl. 4 až 6.

5 Povinnosti náležité péče jsou na otázce odpovědnosti poskytovatelů nezávislé a obě záležitosti je třeba posuzovat odděleně (bod 41 odůvodnění). Porušení povinnosti náležité péče tak samo o sobě neznamená ztrátu zproštění odpovědnosti za obsah.

III. Česká úprava

6 V českém právu se nárok posoudí podle obecných ustanovení o náhradě újmy. Škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i při zaviněném porušení zákonné povinnosti stanovené na ochranu jiného práva poškozeného (§ 2910 občanského zákoníku). Kloním se k názoru, že povinnosti z přímo použitelného nařízení jsou povinnostmi stanovenými zákonem ve smyslu § 2910. Způsobí-li škůdce škodu porušením zákonné povinnosti, má se za to, že ji zavinil z nedbalosti (§ 2911 občanského zákoníku).

7 Hradí se skutečná škoda a ušlý zisk (§ 2952 občanského zákoníku). Nemajetkovou újmu nahradí škůdce, jen byla-li povinnost k tomu výslovně ujednána nebo stanoví-li to zvlášť zákon (§ 2894 odst. 2 téhož zákona). Takovým případem je újma na přirozeném právu člověka chráněném ustanoveními první části občanského zákoníku, kdy škůdce nahradí škodu i nemajetkovou újmu včetně duševních útrap (§ 2956 téhož zákona).

8 Nařízení je od 17. 2. 2024 zařazeno do přílohy I směrnice (EU) 2020/1828 (čl. 90 a čl. 93 odst. 2), takže porušení nařízení, které poškozuje kolektivní zájmy spotřebitelů, lze řešit zástupnou žalobou. V Česku ji upravuje zákon č. 179/2024 Sb., o hromadném občanském řízení soudním.

Příklady

Případy jsou konstruované, žádný z nich soud nerozhodl.

1. Zablokovaný obchodní účet. Online tržiště bez odůvodnění podle čl. 17 a bez možnosti stížnosti podle čl. 20 pozastaví účet obchodníka, který je příjemcem služby. Obchodník po dobu pozastavení nemůže prodávat. Náhradu ušlého zisku může požadovat podle § 2910 a § 2952 občanského zákoníku, pokud prokáže porušení povinnosti stanovené na ochranu jeho práva, škodu a příčinnou souvislost. Nedbalost tržiště se presumuje (§ 2911 téhož zákona).

2. Hromadná žaloba. Online tržiště soustavně porušuje povinnost informovat spotřebitele o nezákonných výrobcích, které koupili (čl. 32). Oprávněný subjekt podá zástupnou žalobu podle zákona č. 179/2024 Sb.

Co z toho plyne v praxi

Příjemce služby. Porušení povinností podle nařízení doložte, ideálně odůvodněním, které vám poskytovatel měl dát, nebo jeho absencí, a vyčíslete škodu. U zásahu do osobnostních práv uplatněte i nemajetkovou újmu.

Poskytovatel. Riziko náhrady škody plyne hlavně z procesních povinností vůči příjemcům: odůvodnění (čl. 17), vyřízení stížností (čl. 20) a informace kupujícím (čl. 32). Jejich dokumentace je i obranou v řízení o náhradu škody.

Z judikatury

Soudní dvůr ani Tribunál čl. 54 dosud nevykládaly.

Otevřené otázky

Tady výklad končí a začíná to, na co článek sám neodpovídá.

1. Je zavinění podmínkou. Čl. 54 o zavinění mlčí a odkazuje na vnitrostátní právo. § 2910 občanského zákoníku zavinění vyžaduje, při porušení zákonné povinnosti se ale nedbalost presumuje a poskytovatel se musí vyvinit (§ 2911 téhož zákona). Mám za to, že vnitrostátní podmínky lze uplatnit, pokud výkon práva podle čl. 54 nečiní prakticky nemožným nebo nadměrně obtížným, a domněnka nedbalosti tuto obtíž podstatně zmírňuje.

2. Kdo je poškozeným. Nárok mají „příjemci služby“, tedy i obchodníci na online tržištích (čl. 3 písm. b)). Příjemcem je každý, kdo zprostředkovatelskou službu využívá, a registrace k tomu potřeba není (čl. 3 písm. b), srov. bod 77 odůvodnění). Zastávám názor, že osoba, která službu vůbec nevyužívá, například člověk zobrazený v cizím příspěvku, se čl. 54 dovolávat nemůže a nárok může uplatnit jen podle obecného práva, pokud jí porušením povinnosti vznikla škoda.