Nařízení (EU) 2016/679 (GDPR) · Kapitola VIII · Právní ochrana, odpovědnost a sankce

Čl. 82 · Právo na náhradu újmy a odpovědnost

Znění

Kdokoli, kdo v důsledku porušení tohoto nařízení utrpěl hmotnou či nehmotnou újmu, má právo obdržet od správce nebo zpracovatele náhradu utrpěné újmy.
Správce zapojený do zpracování je odpovědný za újmu, kterou způsobí zpracováním, jež porušuje toto nařízení. Zpracovatel je za újmu způsobenou zpracováním odpovědný pouze v případě, že nesplnil povinnosti stanovené tímto nařízením konkrétně pro zpracovatele nebo že jednal nad rámec zákonných pokynů správce nebo v rozporu s nimi.
Správce nebo zpracovatel jsou odpovědnosti podle odstavce 2 zproštěni, pokud prokáží, že nenesou žádným způsobem odpovědnost za událost, která ke vzniku újmy vedla.
Je-li do téhož zpracování zapojen více než jeden správce nebo zpracovatel, nebo správce i zpracovatel, a nesou-li podle odstavců 2 a 3 odpovědnost za jakoukoliv škodu způsobenou daným zpracováním, nese každý správce nebo zpracovatel odpovědnost za celou újmu, tak aby byla zajištěna účinná náhrada újmy subjektu údajů.
Jestliže některý správce nebo zpracovatel zaplatil v souladu s odstavcem 4 plnou náhradu způsobené újmy, má právo žádat od ostatních správců nebo zpracovatelů zapojených do téhož zpracování vrácení části náhrady, která odpovídá jejich podílu na odpovědnosti za újmu v souladu s podmínkami v odstavci 2.
Soudní řízení za účelem výkonu práva na náhradu újmy se zahajují u soudů příslušných podle práva členského státu uvedeného v čl. 79 odst. 2.

Znění: EUR-Lex, CELEX 32016R0679 (konsolidované znění s opravami).

Komentář

Právo na náhradu majetkové i nemajetkové újmy. Správce odpovídá za porušení nařízení, zpracovatel jen za své specifické povinnosti nebo překročení pokynů, solidárně s možností regresu. Liberace jen při prokázání, že za újmu nijak neodpovídá. Samotné porušení nařízení nárok nezakládá, újma ale nemusí překročit žádný práh závažnosti (C-300/21) a nemajetkovou újmou může být i obava ze zneužití údajů po úniku (C-340/21).

Související ustanovení: čl. 5; čl. 24; čl. 28; čl. 32; čl. 79; čl. 83 (pokuty jako jiná větev)

Judikatura: C-300/21 Österreichische Post; C-340/21; C-687/21 Saturn Petcare; C-590/22 AT; NS 30 Cdo 2556/2025

Obsah výkladu

I.Tři podmínky nároku1 II.Nemajetková újma a práh závažnosti5 III.Odpovědnost zpracovatele a liberace (odst. 2 a 3)10 IV.Solidarita a regres (odst. 4 a 5)14 V.Česká praxe16

I. Tři podmínky nároku

1 „Kdokoli, kdo v důsledku porušení tohoto nařízení utrpěl hmotnou či nehmotnou újmu, má právo obdržet od správce nebo zpracovatele náhradu utrpěné újmy.” Z textu plynou tři podmínky: porušení nařízení, újma a příčinná souvislost mezi nimi.

2 Všechny tři musí být splněny současně a všechny tři tvrdí a prokazuje žalobce. Ve věci C-300/21 Soudní dvůr výslovně uzavřel, že samotné porušení nařízení nárok nezakládá.

3 Nárok je bezzavinný v tom smyslu, že se neprokazuje úmysl ani nedbalost; liberace podle odstavce 3 je ale postavena na tom, že správce nenese odpovědnost za událost, jež vedla ke vzniku újmy.

4 Funkce náhrady je kompenzační, ne sankční. Ve věci C-687/21 Soudní dvůr potvrdil, že čl. 82 nemá represivní povahu; potrestání zajišťuje čl. 83. Argument o odstrašujícím účinku tedy sám o sobě výši náhrady nezvyšuje.

II. Nemajetková újma a práh závažnosti

5 Nemajetková újma nemusí dosáhnout žádného prahu závažnosti (C-300/21). Vyloučit bagatelní nároky paušálně tedy nelze; posuzují se individuálně.

6 Újmou může být i obava ze zneužití údajů po jejich úniku, aniž by ke zneužití skutečně došlo (C-340/21). Obava ale musí být tvrzena a prokázána jako reálná, ne pouze hypotetická.

7 Ztráta kontroly nad údaji je samostatně uchopitelnou újmou. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 30. 12. 2025, sp. zn. 30 Cdo 2556/2025, aproboval postup odvolacího soudu, který vyšel z toho, že újma může spočívat již v pouhé ztrátě kontroly nad údaji a v obavě z jejich zneužití, a takovou újmu měl s přihlédnutím k subjektivní, profesní a společenské rovině žalobce za prokázanou.

8 Tentýž rozsudek zároveň ukazuje hranici. Nejvyšší soud rozlišil mezi dovozováním újmy ze samotného porušení, které je nepřípustné, a hodnocením konkrétní situace konkrétního žalobce, které přípustné je. Námitka, že soud usoudil na újmu už z porušení, se v dané věci minula se skutečným obsahem napadeného rozhodnutí.

9 Pozor na kontext: uvedená věc není řízením podle čl. 82 GDPR, ale řízením o odpovědnosti státu za újmu způsobenou porušením práva Unie při plošném a nerozlišujícím uchovávání provozních a lokalizačních údajů. Nejvyšší soud v ní ale závěry Soudního dvora k čl. 82 použil jako výkladové východisko, protože jde o týž typ újmy. Pro argumentaci v běžném sporu podle čl. 82 je proto použitelný, ale je nutné rozdíl uvést.

III. Odpovědnost zpracovatele a liberace (odst. 2 a 3)

10 Správce odpovídá za újmu způsobenou zpracováním, které porušuje nařízení. Zpracovatel odpovídá úžeji: jen tehdy, nesplnil-li povinnosti uložené nařízením výslovně zpracovatelům, nebo jednal-li mimo zákonné pokyny správce či proti nim.

11 Rozsah povinností zpracovatele je tedy pro jeho odpovědnost rozhodující. Patří sem zejména čl. 28 (zpracování podle smlouvy a pokynů), čl. 29, čl. 30 odst. 2, čl. 32 a čl. 33 odst. 2.

12 Rozdíl mezi správcem a zpracovatelem se přitom neurčuje podle označení ve smlouvě. Kdo se považoval za zpracovatele, ale fakticky spolurozhodoval o účelu, odpovídá jako správce podle odstavce 1; a naopak, kdo jednal výlučně podle pokynů a bez vlastní rozhodovací pravomoci, odpovědnost správce nenese. Právě tady se většina sporů o odpovědnost láme, a rozhoduje se v nich dokazováním o tom, kdo o čem skutečně rozhodoval.

13 Liberace podle odstavce 3 je úzká: správce či zpracovatel se zprostí, prokáže-li, že „nenese žádnou odpovědnost za událost, která ke vzniku újmy vedla”. Slovo žádnou vylučuje částečné vyvinění.

IV. Solidarita a regres (odst. 4 a 5)

14 Je-li do téhož zpracování zapojeno více správců či zpracovatelů a nesou odpovědnost za újmu, odpovídá každý z nich za celou újmu, aby byla zajištěna účinná náhrada. Poškozený si tedy vybírá, po kom bude vymáhat.

15 Ten, kdo uhradil celou náhradu, má podle odstavce 5 právo požadovat po ostatních část odpovídající jejich podílu. Regres se řeší v samostatném sporu a jeho úprava ve smlouvě podle čl. 28 šetří čas a náklady.

V. Česká praxe

16 Českých rozhodnutí je zatím málo a výše přiznaných náhrad je nízká. Praktický dopad má zejména to, že se žaloby často vedou souběžně s ochranou osobnosti podle § 81 a násl. občanského zákoníku, ačkoli jde o jiné nároky s jinými podmínkami.

17 Nejčastější důvod neúspěchu není právní posouzení, ale tvrzení a důkazy o újmě. Kdo tvrdí jen porušení a nedoloží, co konkrétně u něj způsobilo, ztrácí už na první podmínce podle C-300/21.