Čl. 1 · Předmět

Související ustanovení: čl. 2 (oblast působnosti); čl. 4 až 10 (odpovědnost a příkazy); čl. 11 až 48 (povinnosti náležité péče); čl. 49 až 88 (provádění a vymáhání); čl. 89 (změna směrnice 2000/31/ES)

Související předpisy EU: směrnice 2000/31/ES o elektronickém obchodu; Listina základních práv Evropské unie, zejména čl. 11, 16, 21, 24 a 38

I. Dvojí cíl nařízení (odst. 1)

1 Čl. 1 odst. 1 formuluje cíl dvojím způsobem. Nařízení má „přispět k řádnému fungování vnitřního trhu se zprostředkovatelskými službami“ a činí tak „stanovením harmonizovaných pravidel pro bezpečné, předvídatelné a důvěryhodné online prostředí, jež usnadňuje inovaci a v němž jsou účinně chráněna základní práva zakotvená v Listině, včetně zásady ochrany spotřebitele“. Tržní cíl a cíl ochranný stojí vedle sebe a žádnému nepřísluší předem přednost.

2 Tržní cíl vysvětluje body 2 a 4 odůvodnění. Členské státy začaly přijímat vlastní předpisy o tom, jak mají zprostředkovatelé zacházet s nezákonným obsahem a dezinformacemi, a rozdílná pravidla roztříštila vnitřní trh, který je u internetových služeb ze své podstaty přeshraniční. Nařízení proto sbližuje vnitrostátní úpravu na úrovni Unie. Právním základem je čl. 114 Smlouvy o fungování Evropské unie, tedy harmonizace pro vnitřní trh. Že jde o plnou harmonizaci, vyjadřuje bod 9 odůvodnění (k tomu výklad u čl. 2).

3 Ochranný cíl vychází z bodu 3 odůvodnění, podle něhož je odpovědné chování a náležitá péče poskytovatelů nezbytná pro to, aby lidé mohli uplatňovat svá základní práva, výslovně svobodu projevu, svobodu informací, svobodu podnikání, zákaz diskriminace a vysokou úroveň ochrany spotřebitele. Výčet je pro výklad podstatný, protože ukazuje, že ochrana nemíří jen proti obsahu. Chrání stejně tak toho, komu poskytovatel obsah neoprávněně odstraní, jako toho, komu nezákonný obsah škodí.

II. Tři stavební kameny (odst. 2)

4 Odst. 2 pojmenovává tři okruhy pravidel. Písm. a) se týká rámce pro podmíněné zproštění odpovědnosti poskytovatelů zprostředkovatelských služeb, tedy kapitoly II (čl. 4 až 10). Jde o pravidla převzatá ze směrnice 2000/31/ES, jejichž čl. 12 až 15 nařízení zrušilo a nahradilo (čl. 89 odst. 1).

5 Písm. b) se týká pravidel o zvláštních povinnostech náležité péče, která jsou „přizpůsobená některým specifickým kategoriím poskytovatelů zprostředkovatelských služeb“, tedy kapitoly III. Bod 41 odůvodnění tuto architekturu popisuje jako přizpůsobení povinností typu, velikosti a povaze služby: povinnosti se sčítají od nejširšího okruhu (všichni poskytovatelé zprostředkovatelských služeb, čl. 11 až 15) přes hostingové služby (čl. 16 až 18), online platformy (čl. 19 až 28) a online platformy umožňující spotřebitelům uzavírat smlouvy na dálku (čl. 29 až 32) až k velmi velkým online platformám a vyhledávačům (čl. 33 až 43).

6 Písm. c) se týká pravidel provádění a vymáhání, „mimo jiné“ spolupráce a koordinace mezi příslušnými orgány. Odpovídá jí kapitola IV. Slova „mimo jiné“ upozorňují, že kapitola IV obsahuje i pravidla, která nejsou koordinační, například práva příjemců služby na podání stížnosti (čl. 53) a na náhradu škody (čl. 54).

III. Výkladový význam čl. 1

7 Čl. 1 sám nezakládá žádnou povinnost. Jeho význam je výkladový. Podle mého názoru z odst. 1 plyne pravidlo vážení: kde je znění jiného ustanovení nejasné, je třeba hodnoty vážit a žádnou z nich neupřednostnit bez dalšího. Při posuzování moderování obsahu podle čl. 14 odst. 4 nebo zmírňujících opatření podle čl. 35 odst. 1 to výslovně požaduje i samotný text. Čl. 14 odst. 4 ukládá patřičně přihlížet k právům a oprávněným zájmům všech dotčených stran a čl. 35 odst. 1 brát zvláštní ohled na dopady zmírňujících opatření na základní práva.

8 Tribunál pracoval s cíli nařízení při přezkumu kritéria pro určení velmi velkých online platforem. Konstatoval, že cílem nařízení je zmírnit systémová rizika pro společnost jako celek, pokud by mohla ovlivnit významnou část obyvatelstva Unie (rozsudek Tribunálu ze dne 19. 11. 2025, Amazon EU v. Komise, T-367/23, EU:T:2025:1038, bod 70). Odvodil to z čl. 1 ve spojení s body 75 a 76 odůvodnění (tamtéž, body 62 až 64).

Příklady

Případy jsou konstruované, žádný z nich soud nerozhodl.

1. Výklad nejasné povinnosti. Poskytovatel online platformy váhá, zda má u odstraňování příspěvku zohlednit i to, že jde o novinářský obsah. Čl. 1 odst. 1 ve spojení s čl. 14 odst. 4 vede k závěru, že svoboda a pluralita médií je hodnota, kterou při uplatňování smluvních podmínek musí vážit. Poskytovatel, který obsah posuzuje jen podle vlastního obchodního zájmu, ustanovení neplní.

2. Čl. 1 jako samostatný důvod. Příjemce služby žaluje poskytovatele s odkazem na to, že porušil „cíl bezpečného online prostředí“ podle čl. 1. Takový nárok neobstojí, protože čl. 1 žádnou povinnost nestanoví. Nárok lze opřít o konkrétní povinnost nařízení ve spojení s čl. 54.

Co z toho plyne v praxi

Poskytovatel. Čl. 1 nevyžaduje žádný úkon. Je ale dobrým vodítkem pro vnitřní pravidla moderování: dokumentujte, jak vážíte práva dotčených stran, protože to po vás konkrétní ustanovení (čl. 14 odst. 4, čl. 35 odst. 1) stejně požadují.

Orgán dozoru a soud. Při výkladu nejasných pojmů vycházejte z obou cílů odst. 1. Výklad, který by jeden z nich popřel, je podezřelý.

Z judikatury

Výslovně k čl. 1 zatím rozhodnutí není. Tribunál cíle nařízení použil v rozsudku Amazon EU v. Komise (T-367/23, body 62 až 64 a 70) při posuzování přiměřenosti povinností velmi velkých online platforem. Proti rozsudku podaly kasační opravný prostředek Amazon (C-40/26 P) i Komise (C-47/26 P), věc tedy není pravomocně skončena.

Otevřené otázky

Tady výklad končí a začíná to, na co článek sám neodpovídá.

1. Pořadí hodnot při střetu. Čl. 1 odst. 1 neurčuje, co má přednost, pokud se ochrana spotřebitele a svoboda projevu dostanou do přímého rozporu (typicky u recenzí výrobků). Řešení bude záviset na konkrétním ustanovení a na judikatuře Soudního dvora k Listině.

2. Váha inovace. Text zmiňuje online prostředí, „jež usnadňuje inovaci“. Zda lze inovací argumentovat proti přísnějšímu výkladu povinností, nařízení neříká. Mám za to, že tento motiv může ovlivnit nanejvýš přiměřenost opatření. Rozsah samotných povinností určují jednotlivá ustanovení.