§ 34 · Pracovní smlouva

Související ustanovení: § 3 (výkon funkce člena statutárního orgánu); § 20 (vada formy u jednání zakládajících pracovní poměr); § 21 (smlouvy uzavírané elektronicky a odstoupení zaměstnance); § 33 odst. 1 (pracovní smlouva jako způsob založení pracovního poměru); § 34a (pravidelné pracoviště); § 35 (zkušební doba); § 36 (vznik pracovního poměru); § 37 (informování o obsahu pracovního poměru); § 38 odst. 1 (povinnosti z pracovního poměru); § 39 (doba trvání pracovního poměru); § 40 až 43 (změna pracovního poměru, převedení, pracovní cesta a přeložení); § 48 (způsoby skončení pracovního poměru); § 52 písm. e) a f) (výpověď při více sjednaných druzích práce); § 207 (prostoj a přerušení práce pro nepříznivé povětrnostní vlivy nebo živelní událost); § 208 (překážka v práci na straně zaměstnavatele); § 334 až 337 (doručování písemností); § 350a (týden)

Související předpisy: zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 8 (zjevné zneužití práva), § 553 (neurčitost a její dodatečné vyjasnění), § 582 odst. 1 (nedodržení formy), § 1724 až 1726 a § 1731 až 1745 (uzavření smlouvy), § 2001 až 2005 (odstoupení od smlouvy); zákon č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, § 12 odst. 1 písm. b) a § 25 odst. 1 písm. b) (přestupky)

I. Uzavření pracovní smlouvy

1 Pracovní smlouva musí obsahovat druh práce, místo nebo místa výkonu práce a den nástupu do práce. Bez shody na těchto třech náležitostech strany pracovní smlouvu podle mého názoru neuzavřou. Shoda se přitom nemusí projevit jen v písemném textu. Nejde-li o výslovné projevy vůle, lze za sjednaný druh práce považovat ten, který zaměstnanec bez námitek začal pro zaměstnavatele vykonávat, za místo výkonu práce místo, kde začal pracovat, a za den nástupu den, kdy práci se souhlasem zaměstnavatele skutečně začal vykonávat (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2015, sp. zn. 21 Cdo 2444/2013, výklad u § 20, bod 7).

2 Zákoník práce vlastní úpravu uzavírání smluv nemá a podle § 4 se použije občanský zákoník. Smlouva je uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah (§ 1725 občanského zákoníku), a to okamžikem, kdy přijetí nabídky nabývá účinnosti (§ 1745 občanského zákoníku). Vrátí-li uchazeč návrh smlouvy s podstatnou změnou, například s jiným dnem nástupu nebo jinou mzdou, považuje se jeho projev vůle za novou nabídku (§ 1740 odst. 2 občanského zákoníku) a smlouva vznikne, až ji přijme zaměstnavatel (výklad k § 1724 až 1726 a 1731 až 1745 občanského zákoníku).

3 Strany nemusí smlouvu podepsat současně. Ve věci posuzované podle dřívějšího občanského zákoníku podepsali zaměstnanec a jednatel zaměstnavatele smlouvu každý zvlášť v den sjednaný jako den nástupu, zaměstnanec téhož dne začal pracovat a přijetí jeho návrhu zaměstnavatelem obdržel až o osm dní později. Nejvyšší soud dovodil, že smlouvu včetně ujednání o zkušební době bylo možné podle shodné vůle stran považovat za uzavřenou již v den nástupu, bez ohledu na to, kdy přijetí došlo navrhovateli (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 21 Cdo 2747/2012). Mám za to, že k obdobnému výsledku vede i dnešní úprava, podle které lze nabídku s přihlédnutím k jejímu obsahu, k praxi zavedené mezi stranami nebo k tomu, co je obvyklé, přijmout také tím, že se podle ní osoba zachová, zejména poskytne-li nebo přijme-li plnění (§ 1744 občanského zákoníku).

II. Druh práce (odst. 1 písm. a))

4 Druh práce vymezuje, jakou práci je zaměstnanec povinen pro zaměstnavatele konat a jakou mu zaměstnavatel smí přidělovat (§ 38 odst. 1). Proto je podstatnou náležitostí pracovní smlouvy (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 9. 2019, sp. zn. 21 Cdo 670/2019). Sjednat ho je převážně věcí smluvní volnosti stran, kterou usměrňují předpoklady stanovené pro výkon určité práce právními předpisy (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 3. 2016, sp. zn. 21 Cdo 4859/2014).

5 Zákon nepředepisuje, jak podrobně má být druh práce vymezen. Obvykle se vymezuje označením pracovní pozice nebo profese, například účetní nebo řidič autobusu. Mám za to, že druh práce musí být vymezen tak, aby se jeho obsah dal zjistit alespoň výkladem, jinak by šlo o zdánlivé právní jednání (§ 553 odst. 1 občanského zákoníku). Vyjasní-li strany projev vůle dodatečně, k vadě se nepřihlíží a na smlouvu se hledí, jako by byla uzavřena od počátku (§ 553 odst. 2 občanského zákoníku). Vymezení tak široké, že by zaměstnavateli dovolovalo přidělit zaměstnanci jakoukoli práci, by podle mého názoru obcházelo pravidlo, že práci jiného druhu je zaměstnanec povinen konat jen v případech uvedených v zákoně (§ 40 odst. 2 a § 41).

6 Druh práce bývá doplněn popisem pracovních činností, takzvanou pracovní náplní. Mám za to, že pracovní náplň vydaná zaměstnavatelem druh práce jen konkretizuje a zaměstnavatel ji může v mezích sjednaného druhu práce měnit, protože zaměstnanec koná práci podle jeho pokynů (§ 38 odst. 1 písm. b)). Je-li však pracovní náplň součástí pracovní smlouvy, mění se dohodou (§ 40 odst. 1).

7 Ve smlouvě lze sjednat i více druhů práce. Zaměstnavatel pak může přidělovat práci odpovídající kterémukoli z nich a zaměstnanec je povinen ji konat. Povinnost přidělovat práci podle pracovní smlouvy zaměstnavatel plní i tehdy, když přiděluje práci odpovídající alespoň jednomu ze sjednaných druhů. Pozbyl-li proto zaměstnanec dlouhodobě zdravotní způsobilost jen k jednomu z více sjednaných druhů práce, nemůže mu zaměstnavatel dát výpověď podle § 52 písm. e) (rozsudek sp. zn. 21 Cdo 670/2019). Totéž platí o výpovědi pro nesplňování předpokladů stanovených právními předpisy podle § 52 písm. f) (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 7. 2016, sp. zn. 21 Cdo 3240/2015, uveřejněný pod číslem 119/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

8 Zda lze jako druh práce sjednat výkon funkce člena statutárního orgánu obchodní korporace, vykládám u § 3 (body 21 až 26).

III. Místo výkonu práce (odst. 1 písm. b))

9 Zákoník práce neurčuje, jak má být místo výkonu práce vymezeno, a ponechává to na ujednání stran. Jako místo výkonu práce lze sjednat konkrétní pracoviště, sídlo zaměstnavatele, obec, kraj nebo území České republiky. Místo výkonu práce by mělo odpovídat potřebě zaměstnavatele a být přiměřené povaze práce. Šířeji může být vymezeno, lze-li předpokládat, že zaměstnanec bude práci na takto vymezeném místě skutečně vykonávat, například při stavebních, montážních nebo servisních pracích nebo jako obchodní zástupce (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2015, sp. zn. 21 Cdo 4596/2014). Sjednat lze i více míst výkonu práce.

10 Ujednání o místu výkonu práce má význam zejména proto, že zaměstnavatel nemůže zaměstnanci přidělovat práci v jiném místě, než které bylo sjednáno. Přeložit zaměstnance jinam je možné jen s jeho souhlasem, jen v rámci zaměstnavatele a jen tehdy, když to nezbytně vyžaduje provozní potřeba (§ 43 odst. 1). Na pracovní cestu mimo sjednané místo ho lze vyslat jen na základě dohody a na dobu nezbytné potřeby (§ 42 odst. 1). Nemůže-li zaměstnavatel přidělovat práci ve sjednaném místě a nejde-li o prostoj nebo přerušení práce způsobené nepříznivými povětrnostními vlivy nebo živelní událostí (§ 207), jde o překážku v práci na jeho straně podle § 208 (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 2. 2024, sp. zn. 21 Cdo 346/2023, bod 25). V této věci měl řidič autobusu sjednané místo výkonu práce Královéhradecký kraj a zaměstnavatel mu rozvrhl směny na lince mezi Ledčí nad Sázavou, Havlíčkovým Brodem, Světlou nad Sázavou a Zručí nad Sázavou. Nejvyšší soud uložil soudům zabývat se tím, zda zaměstnavatel po neúspěchu ve výběrovém řízení na autobusovou dopravu v Královéhradeckém kraji vůbec mohl práci ve sjednaném místě přidělovat (tamtéž, bod 26).

11 Místo výkonu práce je třeba odlišit od pracoviště a pravidelného pracoviště. Pracovištěm je konkrétní prostor, kde zaměstnanec fakticky vykonává sjednanou práci, popřípadě kde má kancelář. Okruh míst, ve kterých mu zaměstnavatel může práci přidělit, je dán sjednaným místem výkonu práce. Zaměstnanec se sjednaným místem výkonu práce Nový Jičín proto není na pracovišti, kdykoli se v pracovní době pohybuje po městě (rozsudek sp. zn. 21 Cdo 4596/2014). Pravidelné pracoviště je pojem pro účely cestovních náhrad (výklad u § 34a).

IV. Den nástupu do práce (odst. 1 písm. c))

12 Den nástupu do práce určuje, kdy pracovní poměr vznikne (§ 36). Může jím být den uzavření smlouvy nebo den pozdější. Mám za to, že musí být určen tak, aby ho bylo možné s jistotou zjistit, typicky datem. Nenastoupí-li zaměstnanec sjednaného dne do práce, pracovní poměr přesto vznikl a zaměstnavatel může za podmínek odstavce 3 od smlouvy odstoupit (body 16 až 20).

V. Další obsah smlouvy

13 Vedle podstatných náležitostí si strany mohou sjednat další podmínky, například zkušební dobu (§ 35), dobu trvání pracovního poměru (§ 39), pravidelné pracoviště (§ 34a), kratší pracovní dobu (§ 80) nebo mzdu. Pro některá z těchto ujednání zákon výslovně vyžaduje písemnou formu, například pro zkušební dobu (§ 35 odst. 1) a pro dobu trvání pracovního poměru, který jinak trvá na dobu neurčitou (§ 39 odst. 1). O podstatných podmínkách pracovního poměru, které smlouva neuvádí, musí zaměstnavatel zaměstnance písemně informovat nejpozději do 7 dnů od vzniku pracovního poměru (§ 37 odst. 1).

VI. Písemná forma a vyhotovení (odst. 2 a 5)

14 Pracovní smlouva musí být uzavřena písemně. Smlouva uzavřená jinak je neplatná, ledaže strany vadu dodatečně zhojí (§ 582 odst. 1 občanského zákoníku). Bylo-li však již započato s plněním, není možné se její neplatnosti dovolat (§ 20, výklad u § 20, body 3 a 4). Uzavírají-li strany smlouvu prostřednictvím sítě nebo služby elektronických komunikací, musí zaměstnavatel zaslat její vyhotovení na elektronickou adresu zaměstnance, která není v dispozici zaměstnavatele a kterou mu zaměstnanec pro tyto účely písemně sdělil (§ 21 odst. 1). Zaměstnanec může od takové smlouvy písemně odstoupit nejpozději do 7 dnů ode dne dodání vyhotovení, a to jen dokud sám nezačal plnit (§ 21 odst. 2, výklad u § 21). Zaměstnavateli, který pracovní smlouvu písemně neuzavře, hrozí pokuta až 10 000 000 Kč. Jde o přestupek podle § 25 odst. 1 písm. b) zákona o inspekci práce, a je-li zaměstnavatel fyzickou osobou, která nepodniká, podle § 12 odst. 1 písm. b) zákona o inspekci práce.

15 Každá smluvní strana musí obdržet jedno vyhotovení pracovní smlouvy (odst. 5). Mám za to, že porušení této povinnosti platnost smlouvy neovlivní. Vlastní vyhotovení však zaměstnanci umožňuje doložit, co bylo sjednáno.

VII. Odstoupení od pracovní smlouvy (odst. 3 a 4)

16 Zaměstnavatel může od pracovní smlouvy odstoupit, nenastoupí-li zaměstnanec ve sjednaný den do práce, aniž mu v tom bránila překážka v práci. Odstoupit může i tehdy, když zaměstnanci v nástupu překážka bránila, ale zaměstnavatel se o ní do týdne nedozvěděl. Týdnem se rozumí 7 po sobě následujících kalendářních dnů (§ 350a). K úpravě zákoníku práce z roku 1965 Nejvyšší soud uvedl, že týden se počítá od data sjednaného nástupu do práce (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2009, sp. zn. 21 Cdo 3640/2008).

17 Rozhoduje, zda zaměstnavatel o překážce v této lhůtě skutečně věděl. Podle téhož rozsudku uvědomění zaměstnavatele o překážce není právním úkonem a zákon pro ně formu nepředepisuje. Zda zaměstnanec překážku doložil příslušným dokladem, například potvrzením o dočasné pracovní neschopnosti, podstatné není. Zaměstnavatel se o překážce dozví v okamžiku, kdy se o ní dozví vedoucí zaměstnanec, který je zaměstnanci nadřízen. V posuzované věci o pracovní neschopnosti zaměstnankyně věděla její přímá nadřízená, a podmínky pro odstoupení proto splněny nebyly (rozsudek sp. zn. 21 Cdo 3640/2008). Dnešní znění váže právo odstoupit výslovně na to, zda se zaměstnavatel o překážce dozví, a s tímto výkladem je podle mého názoru v souladu.

18 Odstoupit je možné, jen dokud zaměstnanec nenastoupil do práce (odst. 4 věta první). Jakmile zaměstnanec do práce nastoupí, i opožděně, odstoupení již není možné. Odstoupení musí být písemné, jinak se k němu nepřihlíží (odst. 4 věta druhá).

19 Účinky odstoupení zákoník práce neupravuje a použije se občanský zákoník. Odstoupením od smlouvy se závazek zrušuje od počátku (§ 2004 odst. 1 občanského zákoníku). Pracovní poměr, který sjednaným dnem nástupu vznikl, tak zaniká se zpětnou účinností a hledí se na něj, jako by nevznikl. Odstoupení se nedotýká například práva na náhradu škody vzniklé porušením smluvní povinnosti (§ 2005 odst. 2 občanského zákoníku, výklad k § 2001 až 2005 občanského zákoníku). Ke zpětným účinkům se Nejvyšší soud vyslovil již k úpravě z roku 1965, podle které odstoupením zaměstnavatel zrušil pracovní smlouvu od samého počátku (rozsudek sp. zn. 21 Cdo 3640/2008).

20 Odstavec 3 dává právo odstoupit jen zaměstnavateli. Zaměstnanec může odstoupit od smlouvy uzavřené elektronicky podle § 21 odst. 2. Zda a kdy může od pracovní smlouvy odstoupit z jiných důvodů, rozebírám v otevřených otázkách.

VIII. Vývoj

21 V původním znění účinném od 1. 1. 2007 upravoval § 34 v odstavci 2 pravidelné pracoviště, v odstavci 3 povinnost zaměstnavatele uzavřít pracovní smlouvu písemně a v odstavci 4 jeho povinnost vydat zaměstnanci jedno vyhotovení. Odstoupení upravoval tehdejší § 36 odst. 2, podle kterého mohl zaměstnavatel odstoupit, jestliže zaměstnanec do týdne neuvědomil zaměstnavatele o překážce.

22 Zákon č. 365/2011 Sb. s účinností od 1. 1. 2012 přesunul pravidelné pracoviště do nového § 34a a odstoupení do § 34 (čl. I body 35 až 37 a 40). Písemnou formu vyžadoval pro pracovní smlouvu, její změnu i pro odstoupení. Od té doby rozhoduje, zda se zaměstnavatel o překážce do týdne dozví. Zákon č. 303/2013 Sb. s účinností od 1. 1. 2014 dal odstavcům 2 až 4 dnešní znění (čl. LXXIX bod 17). Písemnou formu výslovně vyžaduje pro pracovní smlouvu a pro odstoupení, k odstoupení bez písemné formy se nepřihlíží. Písemnou formu změny pracovní smlouvy podle Nejvyššího soudu od té doby stanoví § 564 občanského zákoníku (výklad u § 40, bod 4). Znění účinné od 1. 1. 2027 zůstává beze změny.

Příklady

1. Přepsaný den nástupu. Zaměstnavatel pošle uchazečce podepsaný návrh pracovní smlouvy s nástupem 1. 3. Uchazečka den nástupu přepíše na 15. 3., smlouvu podepíše a vrátí. Jde o novou nabídku. Smlouva bude uzavřena, až ji zaměstnavatel přijme. Přijmout ji má podpisem upraveného textu, protože pracovní smlouva musí být uzavřena písemně. Nechá-li uchazečku 15. 3. nastoupit, aniž upravený text podepíše, poruší odstavec 2 a hrozí mu pokuta (bod 14). Neplatnosti takto uzavřené smlouvy se po započetí práce není možné dovolat (§ 20).

2. Nemoc v den nástupu. Zaměstnanec má nastoupit 1. 9., ale 31. 8. onemocní. Jeho manželka to 2. 9. telefonicky oznámí mistrovi, pod kterého měl nastoupit. Zaměstnavatel se o překážce dozvěděl do týdne a od smlouvy odstoupit nemůže. Pracovní poměr vznikl 1. 9. a zaměstnanec je od počátku v pracovní neschopnosti.

3. Nenastoupení bez zprávy. Zaměstnankyně nenastoupí sjednaného dne 2. 2. a nikomu nic nesdělí. Zaměstnavatel jí 10. 2. doručí písemné odstoupení. Pracovní smlouva se ruší od počátku.

Co z toho plyne v praxi

Zaměstnavatel. Druh práce vymezte tak, aby z něj bylo jasné, jakou práci můžete zaměstnanci přidělovat. Místo výkonu práce sjednávejte šířeji jen tam, kde to práce skutečně vyžaduje, a myslete na pravidelné pracoviště. Smlouvu uzavírejte písemně ještě před nástupem a jedno vyhotovení předejte zaměstnanci. Od smlouvy můžete odstoupit, jen když zaměstnanec ve sjednaný den nenastoupí, aniž mu v tom bránila překážka v práci, nebo se o překážce do týdne nedozvíte. Odstoupení pak doručte písemně dřív, než zaměstnanec nastoupí.

Zaměstnanec. Než smlouvu podepíšete, zkontrolujte druh práce, místo výkonu práce a den nástupu. Nemůžete-li nastoupit, dejte o tom co nejdřív vědět svému budoucímu vedoucímu, nejpozději do týdne.

Z judikatury

Nejvyšší soud, 21 Cdo 2444/2013, rozsudek ze dne 24. 3. 2015: nejde-li o výslovné projevy vůle, je sjednaným druhem práce ta práce, kterou zaměstnanec bez námitek začal vykonávat, místem výkonu práce místo, kde začal pracovat, a dnem nástupu den, kdy práci se souhlasem zaměstnavatele začal skutečně vykonávat.

Nejvyšší soud, 21 Cdo 2747/2012, rozsudek ze dne 17. 7. 2013: pracovní smlouvu včetně zkušební doby lze podle shodné vůle stran považovat za uzavřenou již v den nástupu, i když přijetí návrhu došlo navrhovateli později.

Nejvyšší soud, 21 Cdo 670/2019, rozsudek ze dne 5. 9. 2019: při více sjednaných druzích práce plní zaměstnavatel povinnost přidělovat práci, přiděluje-li práci alespoň jednoho z nich, a výpověď pro zdravotní nezpůsobilost jen k jednomu z nich dát nemůže.

Nejvyšší soud, 21 Cdo 4596/2014, rozsudek ze dne 26. 11. 2015: místo výkonu práce si strany vymezí volně, mělo by však odpovídat potřebě zaměstnavatele a povaze práce. Pracovištěm je konkrétní prostor, kde zaměstnanec práci fakticky vykonává.

Nejvyšší soud, 21 Cdo 346/2023, rozsudek ze dne 16. 2. 2024: zaměstnavatel nemůže přidělovat práci mimo sjednané místo výkonu práce, a nemůže-li ji přidělovat ve sjednaném místě, jde o překážku v práci podle § 208, nejde-li o prostoj nebo přerušení práce způsobené nepříznivými povětrnostními vlivy nebo živelní událostí.

Nejvyšší soud, 21 Cdo 3640/2008, rozsudek ze dne 15. 10. 2009: pro odstoupení od pracovní smlouvy rozhoduje, zda zaměstnavatel o překážce v nástupu do týdne od data sjednaného nástupu do práce skutečně věděl, a dozví se o ní prostřednictvím nadřízeného vedoucího zaměstnance.

Otevřené otázky

Tady výklad končí a začíná to, na co paragraf sám neodpovídá.

1. Odstoupení od pracovní smlouvy z jiných důvodů. Odstavec 3 upravuje jediný důvod odstoupení a svěřuje ho zaměstnavateli. Občanský zákoník připouští odstoupení, ujednají-li si to strany nebo stanoví-li tak zákon, a dále při podstatném porušení smlouvy (§ 2001 a 2002 občanského zákoníku). Kloním se k tomu, že se tyto důvody podle § 4 použijí i na pracovní smlouvu, ale jen do vzniku pracovního poměru. Po jeho vzniku by odstoupení z jiného důvodu působilo jako další způsob ukončení pracovního poměru, který § 48 nezná. Sdělí-li zaměstnavatel uchazeči před dnem nástupu, že ho nezaměstná, může podle mého názoru uchazeč od smlouvy bez zbytečného odkladu odstoupit podle § 2002 odst. 2 občanského zákoníku, nedá-li mu zaměstnavatel na výzvu přiměřenou jistotu, že smlouvu splní.

2. Nepřiměřeně široké místo výkonu práce. Nejvyšší soud uvádí, že místo výkonu práce by mělo odpovídat povaze práce, zároveň však zdůrazňuje, že zákon smluvní volnost při jeho sjednání neomezuje (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2024, sp. zn. 21 Cdo 2608/2023, bod 24). Kloním se k tomu, že ujednání o místu výkonu práce, které povaze práce neodpovídá, platné je. Pokyn, kterým by zaměstnavatel bez provozní potřeby přidělil zaměstnanci práci daleko od místa, kde ji dosud vykonával, by však mohl být zjevným zneužitím práva (§ 8 občanského zákoníku, výklad k § 6 až 8 občanského zákoníku).

3. Doručení odstoupení. Zákoník práce stanoví zvláštní postup pro doručování písemností týkajících se skončení pracovního poměru (§ 334 až 337). Odstoupení ruší pracovní poměr od počátku a zákon výslovně neříká, zda je takovou písemností. Kloním se k tomu, že ano, protože jím pracovní poměr, který sjednaným dnem nástupu vznikl, zaniká, a zaměstnanec potřebuje stejnou jistotu o tom, zda a kdy k tomu došlo. Zaměstnavatel by proto měl odstoupení doručovat postupem podle § 334a až 337.