§ 2001 až 2005 občanského zákoníku · Odstoupení od smlouvy

Související ustanovení zákoníku práce: § 4 (použití občanského zákoníku); § 21 odst. 2 (odstoupení zaměstnance od smlouvy uzavřené elektronicky); § 34 odst. 3 a 4 (odstoupení zaměstnavatele od pracovní smlouvy); § 36 (vznik pracovního poměru); § 48 (způsoby skončení pracovního poměru); § 75 odst. 3, § 76 odst. 4 a § 77 odst. 2 (dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr)

Související předpisy: zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 570 (dojití projevu vůle)

I. Důvody odstoupení

1 „Od smlouvy lze odstoupit, ujednají-li si to strany, nebo stanoví-li tak zákon.“ (§ 2001 občanského zákoníku). Odstoupení je jednostranné právní jednání, které působí vůči druhé straně od okamžiku, kdy jí dojde, a zmaří-li druhá strana dojití vědomě, platí, že řádně došlo (§ 570 odst. 1 občanského zákoníku).

2 Zákoník práce upravuje dva zákonné důvody odstoupení. Zaměstnavatel může odstoupit od pracovní smlouvy, nenastoupí-li zaměstnanec ve sjednaný den do práce, aniž mu v tom bránila překážka v práci, nebo nedozví-li se zaměstnavatel o překážce do týdne (§ 34 odst. 3), a to jen do doby, než zaměstnanec do práce nastoupí (§ 34 odst. 4). Zaměstnanec může odstoupit od pracovní smlouvy, dohody o provedení práce, dohody o pracovní činnosti nebo jejich změny, které byly uzavřeny prostřednictvím sítě nebo služby elektronických komunikací, a to jen dokud nezačal plnit a nejpozději ve lhůtě 7 dnů ode dne dodání jejich vyhotovení na jeho elektronickou adresu (§ 21 odst. 2). V obou případech zákoník práce stanoví, dokdy je odstoupení možné, a vyžaduje písemnou formu, jinak se k odstoupení nepřihlíží (§ 21 odst. 2 a § 34 odst. 4).

3 Další zákonný důvod, podstatné porušení smlouvy, stanoví § 2002 občanského zákoníku. Zda se v pracovněprávních vztazích uplatní a zda si strany mohou právo odstoupit od pracovní smlouvy ujednat, rozebírám u § 34 (otevřená otázka 1). Mám za to, že po vzniku pracovního poměru by odstoupení z jiných důvodů, než které stanoví zákoník práce, působilo jako další způsob ukončení pracovního poměru, který § 48 nezná.

II. Podstatné porušení smlouvy

4 Poruší-li strana smlouvu podstatným způsobem, může druhá strana bez zbytečného odkladu od smlouvy odstoupit. Podstatné je takové porušení, o němž strana porušující smlouvu již při jejím uzavření věděla nebo musela vědět, že by druhá strana smlouvu neuzavřela, kdyby ho předvídala. V ostatních případech se má za to, že porušení podstatné není (§ 2002 odst. 1 občanského zákoníku).

5 Strana může od smlouvy odstoupit i dříve, než k porušení dojde. Musí však z chování druhé strany nepochybně vyplývat, že smlouvu podstatným způsobem poruší, a druhá strana na výzvu neposkytne přiměřenou jistotu. Odstoupit je pak možné jen bez zbytečného odkladu (§ 2002 odst. 2 občanského zákoníku). Sdělí-li zaměstnavatel uchazeči, se kterým uzavřel pracovní smlouvu, ještě před dnem nástupu, že ho nezaměstná, může uchazeč podle mého názoru po marné výzvě k poskytnutí jistoty od smlouvy bez zbytečného odkladu odstoupit a domáhat se náhrady škody.

III. Volba a její nezměnitelnost

6 Jakmile strana oprávněná odstoupit od smlouvy druhé straně oznámí, že od smlouvy odstupuje, nebo že na smlouvě setrvává, nemůže volbu již sama změnit (§ 2003 odst. 1 občanského zákoníku). Zaměstnavatel, který zaměstnanci oznámil, že na pracovní smlouvě trvá, a vyzval ho k nástupu, tak podle mého názoru již nemůže od smlouvy odstoupit pro totéž nenastoupení.

IV. Účinky odstoupení

7 „Odstoupením od smlouvy se závazek zrušuje od počátku.“ (§ 2004 odst. 1 občanského zákoníku). Odstoupí-li zaměstnavatel od pracovní smlouvy podle § 34 odst. 3, zaniká pracovní poměr, který sjednaným dnem nástupu vznikl, se zpětnou účinností a hledí se na něj, jako by nevznikl (výklad u § 34, bod 19). K zákoníku práce z roku 1965 Nejvyšší soud uvedl, že zaměstnavatel odstoupením zrušil pracovní smlouvu od samého počátku (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2009, sp. zn. 21 Cdo 3640/2008).

8 Zavazuje-li smlouva k nepřetržité činnosti, lze od ní odstoupit jen s účinky do budoucna, ledaže již přijatá dílčí plnění nemají sama o sobě pro věřitele význam (§ 2004 odst. 3 občanského zákoníku). V pracovněprávních vztazích to podle mého názoru význam nemá, protože odstoupit lze jen dokud zaměstnanec nenastoupil do práce (§ 34 odst. 4), popřípadě dokud nezačal plnit (§ 21 odst. 2).

9 Odstoupením zanikají v rozsahu jeho účinků práva a povinnosti stran (§ 2005 odst. 1 občanského zákoníku). Odstoupení se však nedotýká práva na zaplacení smluvní pokuty nebo úroku z prodlení, pokud již dospěl, práva na náhradu škody vzniklé z porušení smluvní povinnosti ani ujednání, které má vzhledem ke své povaze zavazovat strany i po odstoupení, například ujednání o způsobu řešení sporů (§ 2005 odst. 2 občanského zákoníku).