Hlava II. Rozvržení pracovní doby

Hlava II části čtvrté zákoníku práce upravuje, jak se pracovní doba rozkládá do jednotlivých týdnů a směn. Je rozdělena do čtyř dílů.

Díl	Nadpis	Ustanovení
1	Základní ustanovení	§ 81 až 84
2	Pružné rozvržení pracovní doby	§ 85
3	Konto pracovní doby	§ 86 a 87
4	Rozvržení pracovní doby zaměstnancem (nadpis § 87a)	§ 87a

Paragrafy 82 a 84a jsou zrušeny. Mzdu při kontu upravují § 120 a 121 v hlavě II části šesté a vykládá ji tamní kapitola.

Rozvrhovat pracovní dobu a stanovit, kdy směny začínají a končí, náleží zaměstnavateli (§ 81 odst. 1). Podle Nejvyššího soudu jde o jeho výlučné právo. Zaměstnavatel rozhoduje, zda pracovní dobu rozvrhne rovnoměrně, nebo nerovnoměrně, jak dlouhý bude pracovní týden, jaký bude pracovní režim a kdy budou směny začínat a končit (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 1. 2021, sp. zn. 21 Cdo 631/2019). Sjednají-li si zaměstnavatel a zaměstnanec týdenní pracovní dobu a její rozvržení ve smlouvě, nemůže je zaměstnavatel měnit jednostranně (tamtéž). Opatření týkající se hromadné úpravy pracovní doby zaměstnavatel předem projedná s odborovou organizací, působí-li u něj (§ 99).

Při rovnoměrném rozvržení rozvrhuje zaměstnavatel na každý týden celou stanovenou týdenní pracovní dobu, popřípadě kratší pracovní dobu [§ 78 odst. 1 písm. l)]. Při nerovnoměrném rozvržení se délka pracovní doby v jednotlivých týdnech liší a v průměru za vyrovnávací období nejvýše 26 týdnů, kolektivní smlouvou nejvýše 52 týdnů, nemůže přesáhnout stanovenou týdenní pracovní dobu, popřípadě kratší pracovní dobu [§ 78 odst. 1 písm. m)]. Volbu mezi oběma způsoby zákon nepodmiňuje a délku vyrovnávacího období v zákonném rámci určuje zaměstnavatel (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2026, sp. zn. 21 Cdo 2669/2024, body 30 a 32). Neurčí-li ji předem, je vyrovnávacím obdobím období, na které pracovní dobu nerovnoměrně rozvrhl, nejvýše však 26, popřípadě 52 týdnů (tamtéž, body 34 a 35).

Vedle toho zákon upravuje tři zvláštní způsoby rozvržení. Při pružném rozvržení si zaměstnanec v rámci volitelné pracovní doby sám volí začátek a konec práce (§ 85). Při kontu pracovní doby rozvrhuje zaměstnavatel práci podle aktuální potřeby a zaměstnanci za jednotlivé měsíce přísluší stálá mzda (§ 86 a 87, § 120 a 121). Na základě písemné dohody si zaměstnanec může rozvrhovat pracovní dobu do směn sám (§ 87a).

Rozvržení, které provádí zaměstnavatel, má společné meze. Směna může trvat nejvýše 12 hodin, u zaměstnanců ve zdravotnictví za podmínek § 83a až 24 hodin (§ 83). Zaměstnavatel vypracuje písemný rozvrh týdenní pracovní doby a seznámí s ním a s jeho změnou zaměstnance nejpozději 2 týdny, u konta pracovní doby 1 týden před začátkem období, na které je pracovní doba rozvržena, nedohodne-li se se zaměstnancem na jiné době (§ 84). Dále poskytuje přestávky v práci (§ 88) a odpočinek mezi směnami a v týdnu (§ 90 a 92). Rozvrhuje-li si pracovní dobu zaměstnanec podle § 87a, uplatní se z úpravy rozvržení jen povinnost být na začátku a konci směny na pracovišti a pravidla o délce směny [§ 87a odst. 2 písm. a)].

Díl 3 se naposledy změnil s účinností od 1. 1. 2012 (výklad u § 86, body 25 až 27) a beze změny zůstává i ve znění účinném od 1. 1. 2027.