§ 90 · Nepřetržitý denní odpočinek

Související ustanovení: § 37 odst. 1 písm. h) a § 77a odst. 1 písm. h) (informace o rozsahu minimálního nepřetržitého denního odpočinku); § 78 odst. 1 písm. b) (doba odpočinku); § 79a odst. 1 (mladistvý zaměstnanec mladší než 15 let nebo bez ukončené povinné školní docházky); § 83 a 83a (délka směny); § 90a (náhrada zkráceného odpočinku při sezónních pracích v zemědělství); § 90b (odpočinek zaměstnance ve zdravotnictví); § 92 (nepřetržitý odpočinek v týdnu); § 93 odst. 2 (práce přesčas nařízená na dobu nepřetržitého denního odpočinku); § 95 (pracovní pohotovost); § 100 (odchylky pro zaměstnance v dopravě); § 301 písm. a) (pokyny nadřízených vydané v souladu s právními předpisy); § 350 odst. 2 (mladistvý zaměstnanec); § 363 (zapracování předpisů Evropské unie)

Související předpisy: zákon č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, § 15 odst. 1 písm. h) a odst. 2 písm. c), § 28 odst. 1 písm. h) a odst. 2 písm. c); zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách (poznámka pod čarou č. 22a); zákon č. 362/2007 Sb., čl. I bod 32; zákon č. 155/2013 Sb., čl. I bod 3; zákon č. 281/2023 Sb., čl. I body 14 a 15; zákon č. 120/2025 Sb., čl. I body 20 až 23

I. Účel a rozsah odpočinku (odst. 1)

1 Paragraf ukládá zaměstnavateli povinnost poskytnout zaměstnanci nepřetržitý denní odpočinek. Jeho nejkratší délka závisí na věku zaměstnance. Zaměstnanci přísluší odpočinek v trvání alespoň 11 hodin během 24 hodin po sobě jdoucích, mladistvému zaměstnanci alespoň 12 hodin a mladistvému zaměstnanci uvedenému v § 79a odst. 1 alespoň 14 hodin, každý z nich během 24 hodin po sobě jdoucích (odst. 1). Mladistvými zaměstnanci jsou zaměstnanci mladší než 18 let (§ 350 odst. 2). Nejdelší odpočinek tak přísluší mladistvým mladším než 15 let a mladistvým, kteří neukončili povinnou školní docházku (výklad u § 79a, bod 4).

2 Odpočinek je dobou odpočinku ve smyslu § 78 odst. 1 písm. b), tedy dobou, která není pracovní dobou (výklad u § 78, bod 5). Paragraf patří mezi ustanovení, kterými se zapracovávají předpisy Evropské unie (§ 363). Mám za to, že účelem odpočinku je ochrana zdraví zaměstnance a obnova jeho sil mezi dvěma úseky práce. Vedle délky směny, kterou omezuje § 83 na 12 hodin, za podmínek § 83a na 24 hodin, je odpočinek druhou mezí, kterou musí zaměstnavatel při rozvržení pracovní doby dodržet. Při rozvržení pracovní doby je zaměstnavatel povinen přihlédnout k tomu, aby nebylo v rozporu s hledisky bezpečné a zdraví neohrožující práce (§ 81 odst. 2).

3 Zákon měří odpočinek v rámci 24 hodin po sobě jdoucích. Kalendářní den rozhodující není. Mám za to, že se posuzuje v každém úseku 24 hodin, který začíná nástupem zaměstnance do práce, a že v něm musí být obsažen souvislý odpočinek předepsané délky. Zaměstnanec starší 18 let, který skončí práci ve 22 hodin, tak podle mého názoru může znovu nastoupit nejdříve v 9 hodin následujícího dne, ledaže se odpočinek zkrátí podle odstavce 2 nebo 3. Mladistvý zaměstnanec za stejných okolností nastoupí nejdříve v 10 hodin a mladistvý zaměstnanec uvedený v § 79a odst. 1 nejdříve ve 12 hodin.

4 Do 30. 9. 2023 ukládal paragraf zaměstnavateli „rozvrhnout pracovní dobu tak“, aby zaměstnanec měl odpočinek „mezi koncem jedné směny a začátkem následující směny“. Dnešní text ukládá odpočinek „poskytnout“. Mám za to, že zaměstnavatel tuto povinnost plní bez ohledu na to, z jakého důvodu zaměstnanec pracuje, tedy i u práce přesčas a u výkonu práce v době pracovní pohotovosti (bod 22). Od 1. 10. 2023 se úprava doby odpočinku vztahuje i na zaměstnance pracující na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr (výklad u § 77, bod 13).

5 Odpočinek musí být nepřetržitý. Mám za to, že ho přeruší každý výkon práce, i krátký, a že po jeho skončení musí následovat nový odpočinek předepsané délky, nejde-li o zkrácení podle odstavce 2 nebo 3. Pracovní pohotovost, při které k výkonu práce nedojde, se do pracovní doby nezapočítává (§ 95 odst. 3), a odpočinek proto podle zákoníku práce nepřerušuje. Zda to platí i pro pohotovost s velmi krátkou lhůtou k dostavení, rozebírá výklad u § 78, otevřená otázka 1.

6 Pracuje-li zaměstnanec u téhož zaměstnavatele ve více základních pracovněprávních vztazích, posuzuje se odpočinek podle mého názoru za všechny tyto vztahy dohromady (výklad u § 34b, bod 11). Odpočinek v jednom vztahu by jinak mohl být pracovní dobou ve vztahu druhém.

7 O rozsahu minimálního nepřetržitého denního odpočinku je zaměstnavatel povinen zaměstnance písemně informovat, není-li tento údaj v pracovní smlouvě, a to nejpozději ve lhůtě 7 dnů od vzniku pracovního poměru [§ 37 odst. 1 písm. h)]. U dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr platí obdobná povinnost s lhůtou 7 dnů ode dne započetí výkonu práce [§ 77a odst. 1 písm. h)]. Informaci může zaměstnavatel nahradit odkazem na příslušný právní předpis, kolektivní smlouvu nebo vnitřní předpis (§ 37 odst. 2 a § 77a odst. 2).

II. Zkrácení na 8 hodin (odst. 2)

8 Odpočinek podle odstavce 1 může být zkrácen až na 8 hodin během 24 hodin po sobě jdoucích. Zákon pro to stanoví tři podmínky, které musí být splněny současně. Zkrácení se týká jen zaměstnance staršího 18 let, jen případů vyjmenovaných v písmenech a) až c) a jen za podmínky, že mu následující odpočinek bude prodloužen o dobu zkrácení. U mladistvého zaměstnance zákon zkrácení nepřipouští v žádném z případů, a to ani podle odstavce 3.

9 Písmeno a) připouští zkrácení v nepřetržitých provozech, při nerovnoměrně rozvržené pracovní době a při práci přesčas. Nepřetržitým provozem je provoz, který vyžaduje výkon práce 24 hodin denně po 7 dnů v týdnu [§ 78 odst. 1 písm. g), výklad u § 78, bod 11]. Nerovnoměrné rozvržení vymezuje § 78 odst. 1 písm. m) (výklad u § 78, bod 29) a práci přesčas § 78 odst. 1 písm. i) (výklad u § 78, bod 21). Zaměstnavatel může práci přesčas nařídit jen z vážných provozních důvodů, a to i na dobu nepřetržitého denního odpočinku (§ 93 odst. 2). Mám za to, že i v tom případě musí zaměstnanci zůstat odpočinek alespoň 8 hodin a následující odpočinek se mu musí prodloužit. Zda pod písmeno a) spadá i konto pracovní doby, rozebírá otevřená otázka 1.

10 Písmeno b) připouští zkrácení v zemědělství. Pojem zemědělství zákoník práce nevymezuje. Podle mého názoru rozhoduje povaha vykonávané práce. Na tom, jak zaměstnavatel označuje svůj předmět podnikání, záleží méně. Pro sezónní práce v zemědělství platí navíc § 90a.

11 Písmeno c) připouští zkrácení při poskytování služeb obyvatelstvu. Výčet ve veřejném stravování, v kulturních zařízeních, v telekomunikacích a poštovních službách, ve zdravotnických zařízeních a v zařízeních sociálních služeb je jen příkladmý, jak ukazuje slovo „zejména“. U zařízení sociálních služeb odkazuje poznámka pod čarou na zákon o sociálních službách. Mám za to, že pod písmeno c) patří i jiné služby, které zaměstnavatel poskytuje veřejnosti. Služba, kterou zaměstnavatel poskytuje jen jinému podnikateli, sem podle mého názoru nepatří.

12 Zkrácení vyvažuje prodloužení následujícího odpočinku o dobu zkrácení. Zkrátí-li zaměstnavatel odpočinek zaměstnance staršího 18 let z 11 na 8 hodin, musí mu následující odpočinek trvat alespoň 14 hodin. Podle mého názoru je „následujícím odpočinkem“ nejbližší nepřetržitý denní odpočinek po zkráceném. Odklad náhrady do pozdějšího období zákon připouští jen při sezónních pracích v zemědělství (§ 90a). Zkrátí-li zaměstnavatel zároveň nepřetržitý odpočinek v týdnu, uplatní se pravidla § 92 odst. 4 až 6, podle kterých se doba zkrácení denního odpočinku poskytuje jen spolu s nepřetržitým odpočinkem v týdnu.

13 Zkrácení provádí zaměstnavatel, který rozvrhuje pracovní dobu (§ 81 odst. 1). Dohodu se zaměstnancem zákon pro zkrácení podle odstavce 2 nevyžaduje. Mám za to, že splnění podmínek zkrácení prokazuje zaměstnavatel a že k tomu slouží evidence začátku a konce odpracovaných směn a práce přesčas [§ 96 odst. 1 písm. a)].

III. Zkrácení na 6 hodin při mimořádné události (odst. 3)

14 Je-li to nezbytné k odvrácení havárie, živelní události nebo jiné mimořádné události, popřípadě k odstranění či zmírnění jejich bezprostředních následků, může být odpočinek zkrácen až na 6 hodin během 24 hodin po sobě jdoucích (odst. 3). I tady platí věková mez 18 let a podmínka, že se následující odpočinek prodlouží o dobu zkrácení. Při zkrácení z 11 na 6 hodin tak následující odpočinek trvá alespoň 16 hodin.

15 Odstavec 3 se neváže na obor činnosti zaměstnavatele. Rozhoduje, zda je zkrácení nezbytné. Mám za to, že nezbytné je jen tehdy, když zaměstnavatel nemůže mimořádnou událost nebo její bezprostřední následky zvládnout jinak, například nasazením jiných zaměstnanců, kteří odpočinek mají za sebou. Po odvrácení události nebo odstranění jejích bezprostředních následků se podle mého názoru odpočinek znovu řídí odstavci 1 a 2.

IV. Zvláštní úpravy a vztah k dalším ustanovením

16 Odpočinek zkrácený v rozsahu podle odstavce 2, tedy až na 8 hodin, může být zaměstnanci staršímu 18 let při sezónních pracích v zemědělství nahrazen v období následujících 3 týdnů od zkrácení (§ 90a, výklad u § 90a). Pro zaměstnance ve zdravotnictví, kterému v důsledku délky pracovní doby podle § 83a nebude poskytnut ani zkrácený odpočinek podle odstavce 2, stanoví zvláštní pravidlo § 90b (výklad u § 90b).

17 V případech uvedených v odstavcích 2 a 3 a u technologických procesů, které nemohou být přerušeny, může zaměstnavatel zkrátit i nepřetržitý odpočinek v týdnu zaměstnance staršího 18 let, nejvýše však tak, aby trval nejméně 24 hodin. Za období 2 týdnů pak musí nepřetržitý odpočinek v týdnu činit úhrnem alespoň 70 hodin (§ 92 odst. 4, výklad u § 92, bod 9). Nepřetržitý odpočinek v týdnu zaměstnance staršího 18 let tvoří odpočinek v trvání alespoň 24 hodin a nepřetržitý denní odpočinek podle odstavce 1, na který musí bezprostředně navazovat (§ 92 odst. 1).

18 Pro zaměstnance v dopravě stanoví odchylky úpravy doby odpočinku nařízení vlády (§ 100 odst. 1, výklad u § 78, bod 9). Pro členy jednotky hasičského záchranného sboru podniku je vláda může stanovit (§ 100 odst. 2).

V. Následky porušení

19 Zaměstnavatel, který neposkytne nepřetržitý denní odpočinek ve stanoveném minimálním rozsahu, se dopustí přestupku na úseku pracovní doby. Fyzické osobě, právnické osobě i podnikající fyzické osobě za něj lze uložit pokutu až do výše 1 000 000 Kč [§ 15 odst. 1 písm. h) a odst. 2 písm. c) a § 28 odst. 1 písm. h) a odst. 2 písm. c) zákona o inspekci práce].

20 Odpočinek má význam i pro posouzení jednání zaměstnance. Nejvyšší soud posuzoval věc zaměstnance, který po celé směně odjel služebním autem na pracovní cestu, do 22 hodin plnil její úkol a místo okamžitého návratu přespal u příbuzných mimo trasu cesty. Na zpáteční cestě ráno utrpěl úraz. Podle Nejvyššího soudu mu nebylo možné vytýkat, že za situace, kdy neměl možnost čerpat odpočinek mezi dvěma směnami, po celodenním plnění pracovních úkolů nenastoupil zpáteční cestu hned po splnění úkolu. Úvaha řidiče o tom, zda kvůli únavě přeruší jízdu za účelem přiměřeného odpočinku, podle něj „není závislá na pokynech či předchozích příkazech zaměstnavatele“. Úsek cesty po odpočinku posoudil jako úkon nutný po skončení práce a úraz jako úraz v přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 8. 2015, sp. zn. 21 Cdo 5306/2014, k úpravě účinné do 31. 10. 2009, kdy odpočinek činil alespoň 12 hodin). Zaměstnanec podle Nejvyššího soudu nejednal proti výslovnému zákazu zaměstnavatele, který s odpočinkem vůbec nepočítal (tamtéž).

VI. Vývoj

21 Původní znění účinné od 1. 1. 2007 ukládalo zaměstnavateli rozvrhnout pracovní dobu tak, aby zaměstnanec měl mezi koncem jedné směny a začátkem následující směny nepřetržitý odpočinek po dobu alespoň 12 hodin během 24 hodin po sobě jdoucích. Odstavec 2 připouštěl zkrácení až na 8 hodin vedle dnešních případů i u naléhavých opravných prací, jde-li o odvrácení nebezpečí pro život nebo zdraví zaměstnanců [písm. d)], a při živelních událostech a v jiných obdobných mimořádných případech [písm. e)]. Zákon č. 362/2007 Sb. s účinností od 1. 1. 2008 nahradil v odstavci 2 písm. c) bodu 5 slova „sociální péče“ slovy „sociálních služeb“ s odkazem na zákon o sociálních službách (čl. I bod 32). Zákon č. 155/2013 Sb. s účinností od 1. 8. 2013 snížil nejkratší odpočinek na 11 hodin a pro zaměstnance mladšího 18 let ponechal 12 hodin (čl. I bod 3).

22 Zákon č. 281/2023 Sb. s účinností od 1. 10. 2023 změnil nadpis dílu 1 na „Nepřetržitý denní odpočinek“ (čl. I bod 14) a dal odstavci 1 podobu, podle které je zaměstnavatel povinen zaměstnanci odpočinek „poskytnout“ (čl. I bod 15). Zákon tím odpočinek přestal vázat na konec a začátek směny (bod 4). Dnešní podobu dal paragrafu zákon č. 120/2025 Sb. s účinností od 1. 6. 2025. Mladistvým zaměstnancům uvedeným v § 79a odst. 1 stanovil odpočinek alespoň 14 hodin (čl. I bod 20), zrušil v odstavci 2 písmena d) a e) (čl. I bod 21) a doplnil odstavec 3 o zkrácení až na 6 hodin při mimořádné události (čl. I bod 22). Do § 92 odst. 4 až 6 doplnil odkaz i na tento odstavec (čl. I bod 23).

23 Mám za to, že zrušením písmen d) a e) a doplněním odstavce 3 se mez zkrácení při mimořádných událostech snížila z 8 na 6 hodin, zároveň se ale zúžila na případy, kdy je zkrácení nezbytné. Naléhavé opravné práce zákon samostatně neuvádí. Podle mého názoru pod odstavec 3 spadají, jen směřují-li k odvrácení havárie nebo jiné mimořádné události, popřípadě k odstranění či zmírnění jejich bezprostředních následků. Znění účinné od 29. 8. 2026 je se zněním účinným od 1. 6. 2025 shodné a beze změny zůstává i ve znění účinném od 1. 1. 2027.

Příklady

1. Pozdní uzávěrka a ranní směna. Skladník v obchodním skladu s nerovnoměrně rozvrženou pracovní dobou končí směnu ve 22 hodin a další den má nastoupit v 6 hodin. Odpočinek by činil 8 hodin. Zaměstnavatel ho může takto zkrátit, protože jde o nerovnoměrné rozvržení a skladník je starší 18 let. Následující odpočinek mu musí trvat alespoň 14 hodin.

2. Brigádnice v restauraci. Sedmnáctiletá servírka, která ukončila povinnou školní docházku, pracuje o víkendu v restauraci. Ačkoli jde o veřejné stravování, odpočinek jí zaměstnavatel zkrátit nemůže. Mezi koncem jedné a začátkem další práce musí mít alespoň 12 hodin. Byla-li by mladší než 15 let nebo by povinnou školní docházku neukončila, činil by odpočinek alespoň 14 hodin.

3. Povodeň. Vodárenská společnost nasadí při povodni techniky na zabezpečení čerpací stanice. Jiní zaměstnanci k dispozici nejsou. Technikům starším 18 let může zaměstnavatel zkrátit odpočinek až na 6 hodin. Následující odpočinek jim musí trvat alespoň 16 hodin.

4. Pracovní cesta po směně. Obchodní referent po celé směně odjede služebním autem na jednání vzdálené tři hodiny jízdy, které skončí ve 22 hodin. Zaměstnavatel s jeho odpočinkem nepočítal. Referent přespí v hotelu a vrátí se ráno. Podle Nejvyššího soudu mu není možné vytýkat, že necestoval v noci (usnesení sp. zn. 21 Cdo 5306/2014, bod 20).

Co z toho plyne v praxi

Zaměstnavatel. Rozvrh směn sestavujte tak, aby mezi koncem práce a dalším nástupem bylo alespoň 11 hodin, u mladistvých 12 hodin a u mladistvých mladších než 15 let nebo bez ukončené povinné školní docházky 14 hodin. Odpočinek zkracujte jen u zaměstnanců starších 18 let, jen ve vyjmenovaných případech a jen tak, aby trval alespoň 8 hodin, při mimořádné události alespoň 6 hodin. Následující odpočinek prodlužte o dobu zkrácení. Při nařízení práce přesčas a při pracovních cestách počítejte s tím, že i po nich musí zaměstnanec dostat odpočinek. Z evidence pracovní doby by mělo být zřejmé, kdy odpočinek začal a skončil.

Zaměstnanec. Zkontrolujte, zda vám mezi směnami zbývá alespoň 11 hodin. Jste-li mladší 18 let, musí to být alespoň 12 hodin, a jste-li mladší 15 let nebo jste neukončili povinnou školní docházku, alespoň 14 hodin. Byl-li vám odpočinek zkrácen, má být ten následující delší o dobu zkrácení. Jste-li mladší 18 let, zaměstnavatel vám odpočinek zkrátit nemůže. Porušení můžete oznámit inspektorátu práce.

Z judikatury

Nejvyšší soud, 21 Cdo 5306/2014, usnesení ze dne 6. 8. 2015: zaměstnanci, který po celodenním plnění pracovních úkolů neměl možnost čerpat odpočinek mezi dvěma směnami, není možné vytýkat, že přerušil pracovní cestu a vrátil se až po odpočinku. Úraz na zpáteční cestě po odpočinku je úrazem v přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů.

Otevřené otázky

Tady výklad končí a začíná to, na co paragraf sám neodpovídá.

1. Konto pracovní doby a písmeno a). Odstavec 2 písm. a) připouští zkrácení „při nerovnoměrně rozvržené pracovní době“. Konto pracovní doby zákon od nerovnoměrného rozvržení odlišuje (výklad u § 86, bod 2). Kloním se k tomu, že zkrácení v kontu je přesto možné, protože i v něm zaměstnavatel rozvrhuje pracovní dobu do jednotlivých týdnů nestejně, a to podle aktuální potřeby. Rozhodnutí Nejvyššího soudu k této otázce jsem při rešerši nenašel.

2. Pokyn k nástupu před uplynutím odpočinku. Zaměstnanec je povinen plnit pokyny nadřízených vydané v souladu s právními předpisy [§ 301 písm. a)]. Mám za to, že pokyn k nástupu do práce, kterým by zaměstnavatel zkrátil odpočinek mimo případy podle odstavců 2 a 3, s právními předpisy v souladu není a zaměstnanec, který ho nesplní, neporušuje své povinnosti. Výslovné rozhodnutí Nejvyššího soudu k § 90 jsem nenašel. Obecně Nejvyšší soud dovodil, že zaměstnanec, který nevykoná práci požadovanou v době odpočinku, jedná v souladu se zákonem (výklad u § 78, bod 4).