§ 95 · Pracovní pohotovost

Související ustanovení: § 4 (vztah k občanskému zákoníku); § 74 odst. 2 a § 77 odst. 2 (dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr); § 75 odst. 1 a § 76 odst. 2 (rozsah práce z dohod); § 78 odst. 1 písm. a), b), h), i), j) a k) (pracovní doba, doba odpočinku, pracovní pohotovost, práce přesčas, noční práce); § 79a (pracovní doba mladistvých); § 83a odst. 1 (pracovní doba ve zdravotnictví až 24 hodin); § 90 a 90b (nepřetržitý denní odpočinek); § 93 (rozsah práce přesčas); § 94 (zaměstnanec pracující v noci); § 96 (evidence pracovní doby); § 98 (práce přesčas při pružném rozvržení a v kontu); § 100 odst. 1 (zaměstnanci v dopravě); § 109 (mzda, plat a odměna z dohody); § 111 odst. 1 (minimální mzda); § 114 a 127 (mzda a plat za práci přesčas); § 115, 116, 118, 125, 126 a 135 (práce ve svátek, v noci, v sobotu a v neděli); § 138 (odměna z dohody); § 140 (odměna za pracovní pohotovost); § 141 až 144 (splatnost a výplata); § 145 odst. 2 písm. c) (srážky); § 245 odst. 1 (zákaz práce přesčas a práce v noci mladistvých); § 305 odst. 1 (vnitřní předpis); § 346c (zákaz zprostit zaměstnavatele povinnosti); § 353 a 356 odst. 1 (průměrný výdělek)

Související předpisy: zákon č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, § 13 odst. 1 písm. j) a odst. 2 písm. a), § 15 odst. 1 písm. k), l), q) a r) a odst. 2, § 26 odst. 1 písm. j) a odst. 2 písm. a) a § 28 odst. 1 písm. k), l), q) a r) a odst. 2 (přestupky); nařízení vlády č. 589/2006 Sb., kterým se stanoví odchylná úprava pracovní doby a doby odpočinku zaměstnanců v dopravě, § 3 písm. b) (pracovní pohotovost člena osádky nákladního automobilu nebo autobusu); zákon č. 362/2007 Sb., čl. I bod 70 (§ 140 od 1. 1. 2008); zákon č. 65/1965 Sb., zákoník práce, § 95 (dřívější úprava); zákon č. 1/1992 Sb., o mzdě, odměně za pracovní pohotovost a o průměrném výdělku, § 15 (dřívější odměna za pracovní pohotovost)

Související předpisy EU: směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/88/ES ze dne 4. listopadu 2003 o některých aspektech úpravy pracovní doby, čl. 2 body 1 a 2 (pracovní doba a doba odpočinku)

I. Účel a vymezení pohotovosti

1 Paragraf upravuje, za jakých podmínek může zaměstnavatel pracovní pohotovost požadovat, co zaměstnanci za ni náleží a jak se posuzuje práce, kterou zaměstnanec během ní vykoná. Pojem pohotovosti vymezuje § 78 odst. 1 písm. h). Zaměstnanec je během ní připraven vykonat práci podle pracovní smlouvy, bude-li ji v naléhavé potřebě nutné odvést nad rámec jeho rozvrhu pracovních směn. Pohotovost se drží jen na místě dohodnutém se zaměstnancem, které leží mimo pracoviště zaměstnavatele. Znaky vymezení rozebírá výklad u § 78, body 14 a 15.

2 Třetí kategorii mezi pracovní dobou a dobou odpočinku zákoník práce nezná (výklad u § 78, bod 5). Pohotovost, při které zaměstnanec nepracuje, se do pracovní doby nezapočítává (odst. 3), a je proto dobou odpočinku podle § 78 odst. 1 písm. b). Práce, kterou zaměstnanec z pohotovosti vykoná, je pracovní dobou podle § 78 odst. 1 písm. a). Zvláštností pohotovosti je, že zaměstnanci náleží odměna podle § 140 i za dobu, kdy nepracuje.

3 Pro pohotovost je rozhodující vazba na případnou práci v naléhavé potřebě. K zákoníku práce z roku 1965 Nejvyšší soud uvedl, že „podmínkou pracovní pohotovosti je předpoklad výkonu neodkladné práce mimo rámec pracovní doby zaměstnance“. Za pohotovost proto nepovažoval předem určenou dobu čekání řidiče autobusu mezi spoji, kterou nařizoval rozvrh směn. Přisvědčil odvolacímu soudu, že při čekání „jde o výkon práce, za který zaměstnanci náleží mzda“. Okolnost, že tuto dobu kolektivní smlouva označovala jako pracovní pohotovost, podle něj „není z tohoto hlediska významná, neboť v kolektivních smlouvách lze upravovat mzdové a ostatní pracovněprávní nároky pouze v rámci daném pracovněprávními předpisy“ (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 11. 2005, sp. zn. 21 Cdo 2845/2004, k zákoníku práce z roku 1965 ve znění účinném v letech 2000 až 2002). Mám za to, že závěr o označení obstojí i dnes, protože § 78 odst. 1 písm. h) váže pohotovost na případnou práci v naléhavé potřebě nad rámec rozvrhu směn. Jak se dnes posuzuje čekání mezi spoji v autobusové dopravě, stanoví zvláštní předpis (výklad u § 78, bod 9).

4 Pohotovost na pracovištích zaměstnavatele zákon nepřipouští [§ 78 odst. 1 písm. h) věta druhá]. Zůstává-li zaměstnanec na pracovišti připraven k výkonu práce podle pokynů zaměstnavatele, je v pracovní době [§ 78 odst. 1 písm. a)], i když jeho směna už skončila. Přestávku, během které musí být zaměstnanec připraven zasáhnout, rozebírá výklad u § 88, body 9 až 11, a ústavní pohotovostní službu lékaře v nemocnici sjednanou jako další pracovněprávní vztah výklad u § 34b, bod 7. Pro členy osádky nákladního automobilu nebo autobusu rozšiřuje pojem pohotovosti nařízení vlády o pracovní době v dopravě. Podle jeho vymezení pojmů je pohotovostí také doba, během níž člen osádky doprovází vozidlo přepravované trajektovou lodí nebo vlakem, čekací doby na hranicích a čekací doby z důvodu zákazu jízdy a doba strávená řidičem za jízdy na sedadle spolujezdce nebo na lehátku. Tato doba se nepovažuje za nepřetržitý denní odpočinek ani za nepřetržitý odpočinek v týdnu. Vztah tohoto zvláštního typu pohotovosti k obecnému vymezení rozebírá výklad u § 78, bod 17.

II. Dohoda o pracovní pohotovosti (odst. 1 věta první)

5 Odstavec 1 věta první dává pohotovosti smluvní základ. Zaměstnavatel ji smí po zaměstnanci chtít jen tehdy, když se na ní se zaměstnancem dohodne. Jednostranně ji nařídit nemůže, a to ani pracovním řádem nebo jiným vnitřním předpisem, protože vnitřnímu předpisu zákon zakazuje ukládat zaměstnanci povinnosti (§ 305 odst. 1). Mám za to, že dohodu se zaměstnancem nenahradí ani kolektivní smlouva, protože zákon vyžaduje dohodu přímo se zaměstnancem. Kolektivní smlouva může podle mého názoru podmínky pohotovosti upravit, například stanovit její nejvyšší rozsah nebo vyšší odměnu. S kolektivní smlouvou jako měřítkem počítá i skutková podstata přestupku (bod 26).

6 Formu dohody zákon nepředepisuje. Mám za to, že pohotovost je možné sjednat v pracovní smlouvě i samostatnou dohodou, písemně i ústně. Písemná dohoda usnadní prokázání, že k ní došlo a co obsahuje. Místo pohotovosti musí být se zaměstnancem dohodnuto a musí ležet mimo pracoviště zaměstnavatele [§ 78 odst. 1 písm. h) věta druhá]. Podle mého názoru ho strany nemusí určit jedinou adresou a mohou ho vymezit i oblastí nebo lhůtou, ve které se zaměstnanec dostaví na pracoviště nebo se připojí k práci na dálku. Čím kratší lhůtu dohoda stanoví, tím víc omezuje volný čas zaměstnance a tím blíž má pohotovost k pracovní době, jak ji vykládá Soudní dvůr Evropské unie (výklad u § 78, body 18 a 19).

7 Dnešní zákon neříká, jak konkrétní má dohoda být. Zákoník práce z roku 1965 výslovně dovoloval, aby zaměstnavatel v rámci dohodnuté pohotovosti zaměstnanci pohotovost nařídil (bod 27). Mám za to, že i dnes postačí dohoda rámcová, která určí místo, nejvyšší rozsah nebo četnost pohotovosti a výši odměny, a zaměstnavatel v jejích mezích určuje konkrétní dny. S takovým postupem počítá i skutková podstata přestupku, podle které se zaměstnavatel dopustí přestupku tím, že zaměstnanci pohotovost „nařídí“ v rozporu s tímto paragrafem (bod 26). Mimo rámec dohody podle mého názoru zaměstnavatel pohotovost požadovat nemůže.

8 Jak dohodu o pohotovosti uzavřenou na dobu neurčitou ukončit, zákoník práce neupravuje. Podpůrné použití občanského zákoníku rozebírá výklad u § 4, otevřená otázka 3. Zaměstnanec, který dohodu neuzavřel nebo jehož dohoda skončila, pohotovost držet nemusí. Mám za to, že když ji v takovém případě odmítne, pracovní povinnost neporušuje, protože mimo pracovní dobu a bez dohody nemá povinnost být zaměstnavateli k dispozici.

9 Nejvyšší rozsah pohotovosti zákon nestanoví. Zákoník práce z roku 1965 omezoval jen pohotovost na pracovišti, a to na 400 hodin v kalendářním roce (bod 27). Meze, které pohotovosti klade ochrana bezpečnosti a zdraví zaměstnanců podle judikatury Soudního dvora, rozebírá výklad u § 78, bod 20.

III. Odměna za pracovní pohotovost (odst. 1 věta druhá)

10 Za dobu, po kterou zaměstnanec pohotovost drží, mu náleží odměna podle § 140 (odst. 1 věta druhá). Její výše činí nejméně 10 % průměrného výdělku a přísluší zaměstnancům odměňovaným mzdou i platem. Průměrný výdělek se zjišťuje jako průměrný hodinový výdělek (§ 356 odst. 1). Mám za to, že za každou hodinu pohotovosti proto náleží nejméně desetina průměrného hodinového výdělku zaměstnance. Pro splatnost a výplatu odměny platí obdobně § 141, 142 a 143, jestliže se zaměstnavatel se zaměstnancem nedohodnou jinak (§ 144).

11 Odměna za pohotovost je plněním odlišným od mzdy i platu. Zákon ji uvádí samostatně u splatnosti (§ 144), u srážek z příjmu [§ 145 odst. 2 písm. c)] i u zákazu, podle kterého zaměstnanec nemůže zaměstnavatele zprostit povinnosti ji poskytnout (§ 346c). Nejvyšší soud ji řadí mezi plnění, která se do průměrného výdělku nezahrnují. Průměrný výdělek se podle § 353 odst. 1 zjišťuje z hrubé mzdy nebo platu, a je proto podle Nejvyššího soudu „nezbytné rozlišovat mezi mzdou a jinými plněními poskytovanými zaměstnanci v souvislosti s pracovním poměrem“ (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2021, sp. zn. 21 Cdo 1352/2021). Mám za to, že odměna za pohotovost se ze stejného důvodu nezapočítává ani do mzdy nebo odměny z dohody, která musí dosahovat minimální mzdy (§ 111 odst. 1).

12 Zákon stanoví jen nejnižší výši odměny. K dřívější úpravě, podle které odměna za pohotovost náležela nejméně ve stanoveném procentu průměrného hodinového výdělku, nebyla-li sjednána v kolektivní nebo pracovní smlouvě, Nejvyšší soud uvedl, že ji zaměstnavatel může stanovit i vnitřním předpisem nebo určit případ od případu. Zákon podle něj nejvyšší odměnu nestanovil, a zaměstnavatel ji tak mohl určit „ve výši překračující uvedené hranice, aniž by byl v tomto směru jakkoli omezen“. Neučinil-li to, náležela zaměstnanci odměna v zákonné výši a soudy podle Nejvyššího soudu „nebyly oprávněny tuto odměnu zvýšit v závislosti na konkrétních podmínkách pracovní pohotovosti žalobce“ (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 7. 2016, sp. zn. 21 Cdo 3929/2015, k úpravě účinné do 31. 12. 2006). Ve věci šlo o řidiče kamionu, který dobu, kdy řídil druhý řidič, trávil v kabině vozidla, tedy o pohotovost na pracovišti, kterou tehdejší úprava připouštěla (tamtéž). Mám za to, že závěr o vyšší odměně obstojí i u § 140, protože i ten stanoví odměnu „nejméně ve výši 10 % průměrného výdělku“.

13 Funkce soudce podle Nejvyššího soudu není vykonávána v pracovním poměru a zákoník práce se na pracovní vztah soudce použije jen přiměřeně, nestanoví-li zákon o soudech a soudcích nebo zvláštní předpisy jinak. Odměna za pohotovost soudci nenáleží ani od 1. 1. 2007, protože pohotovost je součástí výkonu jeho funkce a „takový případný nárok je již zohledněn v platu“ podle zvláštního zákona o platu soudců (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2017, sp. zn. 21 Cdo 3258/2015). Závěr stojí na zvláštní úpravě platu soudců a na zaměstnance v pracovním poměru se podle mého názoru přenést nedá.

IV. Výkon práce v době pohotovosti (odst. 2)

14 Začne-li zaměstnanec během pohotovosti pracovat, náleží mu za čas výkonu práce mzda nebo plat a odměnu podle § 140 za tento čas zaměstnavatel neposkytuje (odst. 2 věta první). Výkon práce je pracovní dobou [§ 78 odst. 1 písm. a)] a zaměstnavatel eviduje jeho začátek a konec (bod 25). Připadne-li výkon práce na noc, sobotu, neděli nebo svátek, náleží za něj podle mého názoru i plnění, která zákon s prací v této době spojuje (u mzdy § 115, 116 a 118, u platu § 125, 126 a 135).

15 Výkonem práce je podle mého názoru každá práce, kterou zaměstnanec během pohotovosti na pokyn zaměstnavatele vykoná, včetně práce na dálku, například vyřízení požadavku po telefonu nebo vzdáleného připojení k systému zaměstnavatele. Zda je výkonem práce i cesta z místa pohotovosti na pracoviště, rozebírá otevřená otázka 2.

16 Práci, kterou zaměstnanec z pohotovosti odvede nad stanovenou týdenní pracovní dobu, posuzuje zákon jako práci přesčas s odkazem na § 93 (odst. 2 věta druhá). Pohotovost se vztahuje k práci nad rámec rozvrhu směn. Mám za to, že vyčerpává-li rozvrh zaměstnance stanovenou týdenní pracovní dobu, je práce z pohotovosti zpravidla prací přesčas od svého začátku. U zaměstnance s kratší pracovní dobou je prací přesčas až práce nad stanovenou týdenní pracovní dobu a práci přesčas mu zaměstnavatel nařídit nemůže [§ 78 odst. 1 písm. i) věta druhá, výklad u § 78, otevřená otázka 2]. Při pružném rozvržení pracovní doby a v kontu pracovní doby se práce přesčas zjišťuje podle § 98. Práce přesčas z pohotovosti patří do celkového rozsahu práce přesčas podle § 93 odst. 4, ledaže za ni bylo zaměstnanci poskytnuto náhradní volno (§ 93 odst. 5). Otázku, zda jde o práci přesčas nařízenou, na kterou dopadají meze § 93 odst. 2, rozebírá výklad u § 93, bod 20 a otevřená otázka 2.

17 Mzdu nebo náhradní volno za práci přesčas upravuje § 114, plat nebo náhradní volno za ni § 127 (výklad u § 93, body 21 až 25). Mzdu sjednanou s přihlédnutím k případné práci přesčas za podmínek § 114 odst. 3 je podle mého názoru možné vztáhnout i na práci přesčas z pohotovosti, protože § 114 odst. 3 pro ni výjimku nestanoví. U platu vedoucího zaměstnance s příplatkem za vedení zákon práci přesčas z pohotovosti z rozsahu, ke kterému se při stanovení platu přihlíží, vyjímá, ledaže jde o statutární orgán nebo vedoucího organizační složky (§ 127 odst. 3 věty druhá a třetí, výklad u § 93, bod 25).

18 Práce z pohotovosti je pracovní dobou, a mám proto za to, že se započítává i do hodin odpracovaných v noční době, podle kterých se posuzuje, zda je zaměstnanec zaměstnancem pracujícím v noci [§ 78 odst. 1 písm. k)]. Je-li jím, platí pro něj omezení délky směny a další povinnosti zaměstnavatele podle § 94. Vztah práce z pohotovosti k nepřetržitému odpočinku rozebírá výklad u § 90, body 4 a 5, a u § 90b, bod 8.

V. Pohotovost bez výkonu práce (odst. 3)

19 Doba pohotovosti, během níž zaměstnavatel zaměstnance k práci nepovolal, se do pracovní doby nepočítá (odst. 3). Nezapočítává se proto do stanovené týdenní pracovní doby ani do délky směny a zaměstnanci za ni náleží jen odměna podle § 140. Zda se do meze 24 hodin podle § 83a odst. 1 počítá jen práce vykonaná z pohotovosti, rozebírá výklad u § 83a, otevřená otázka 1.

20 Že pohotovost s velmi krátkou lhůtou k dostavení může být podle Soudního dvora pracovní dobou ve smyslu směrnice 2003/88/ES a jak se to srovnává s odstavcem 3, rozebírá výklad u § 78, body 18 až 20 a otevřená otázka 1. Rozhodnutí Nejvyššího soudu, které by k dnešní úpravě posuzovalo pohotovost mimo pracoviště s krátkou lhůtou k dostavení, jsem nenašel. Nejblíž má k této otázce nález Ústavního soudu o přestávce hasiče, který musel být připraven zasáhnout do tří minut (výklad u § 88, bod 11).

VI. Mladiství a dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr

21 Pohotovost mladistvých zákon výslovně neupravuje. Zákon však mladistvé chrání zákazem práce přesčas a práce v noci (§ 245 odst. 1 věta první, výklad u § 79a, body 4 a 5). Práce z pohotovosti nad stanovenou týdenní pracovní dobu je prací přesčas (odst. 2 věta druhá) a zákaz se na ni proto vztahuje. Práce z pohotovosti mezi 22. a 6. hodinou je noční prací [§ 78 odst. 1 písm. j)]. Výjimku z nočního zákazu pro mladistvé starší 16 let (§ 245 odst. 1 věty druhá a třetí, výklad u § 79a, bod 5) zákon váže mimo jiné na to, že noční práce bezprostředně navazuje na práci mladistvého připadající podle rozvrhu směn na denní dobu. Mám za to, že na práci z pohotovosti, která podle § 78 odst. 1 písm. h) leží nad rámec rozvrhu směn, proto zpravidla nedopadá. Mladistvé mladší než 15 let a mladistvé, kteří neukončili povinnou školní docházku, zákon dále zakazuje zaměstnávat prací v době mezi 20. a 22. hodinou (§ 245 odst. 1 věta první).

22 Délku týdenní pracovní doby mladistvého zákon omezuje na 40 hodin, u mladistvého mladšího než 15 let a u mladistvého bez ukončené povinné školní docházky na 35 hodin, a posuzuje ji souhrnně ve všech jeho základních pracovněprávních vztazích (§ 79a, výklad u § 79a, body 3 až 6). Mám za to, že se do ní započítává i práce vykonaná z pohotovosti, protože je pracovní dobou. S mladistvým je tak podle mého názoru možné pohotovost sjednat jen tehdy, když jeho rozvrh směn nevyčerpává stanovenou týdenní pracovní dobu a práce z pohotovosti se vejde do mezí § 79a a mimo dobu, ve které mu zákon práci zakazuje.

23 Od 1. 10. 2023 se na dohody o provedení práce a dohody o pracovní činnosti vztahuje úprava pracovní doby a doby odpočinku (výklad u § 77, bod 13, a u § 78, bod 1), a tedy i tento paragraf. Do 30. 9. 2023 ji zákon z použití na dohody vylučoval [§ 77 odst. 2 písm. d) ve znění účinném do 30. 9. 2023]. Pohotovost může zaměstnavatel po zaměstnanci z dohody požadovat jen tehdy, když se na ní s ním dohodne. Mám za to, že vymezení pohotovosti v § 78 odst. 1 písm. h) se u dohod vztahuje k práci sjednané v dohodě a k rozvrhu pracovní doby podle § 74 odst. 2.

24 Za práci vykonanou z pohotovosti náleží zaměstnanci z dohody podle mého názoru odměna z dohody, protože mzdu a plat zákon u dohod nahrazuje odměnou z dohody [§ 109 odst. 5, § 77 odst. 2 písm. e) a § 138]. Hodiny takové práce se mu podle mého názoru započítají do nejvyššího rozsahu práce podle § 75 odst. 1 nebo § 76 odst. 2. K práci přesčas u dohod výklad u § 93, otevřená otázka 4. Zda zaměstnanci z dohody náleží za samotnou pohotovost odměna podle § 140, rozebírá otevřená otázka 1.

VII. Evidence a přestupky

25 Zaměstnavatel eviduje zvlášť pohotovost, kterou zaměstnanec držel, a zvlášť dobu, kterou v ní odpracoval, obojí s vyznačením začátku a konce [§ 96 odst. 1 písm. a) bod 4 a písm. b), výklad u § 96, bod 7]. Z evidence se odvíjí odměna podle § 140, mzda nebo plat za výkon práce a rozsah práce přesčas. K důkaznímu významu evidence práce přesčas výklad u § 78, bod 24.

26 Kdo nařídí zaměstnanci pracovní pohotovost v rozporu s § 95 zákoníku práce, s kolektivní smlouvou nebo s nařízením vlády o pracovní době v dopravě, dopouští se přestupku na úseku pracovní doby. Kdo zaměstnanci neposkytne odměnu za pracovní pohotovost nebo ji neposkytne ve stanovené výši, dopouští se přestupku na úseku odměňování zaměstnanců. Za první z těchto přestupků lze uložit pokutu až do výše 400 000 Kč, za druhý až do výše 500 000 Kč. Pro fyzickou osobu to stanoví § 13 a 15 zákona o inspekci práce, pro právnickou a podnikající fyzickou osobu § 26 a 28 téhož zákona [u pohotovosti písmeno l) a u odměny písmeno j) odstavce 1, pokuta podle odstavce 2]. Přestupkem je i zaměstnání mladistvých prací přesčas a prací v noci, nejde-li o jejich výchovu k povolání [písmena q) a r) odstavce 1 § 15 a 28 zákona o inspekci práce]. K přestupku spočívajícímu v nevedení evidence pracovní doby výklad u § 96, bod 25.

VIII. Vývoj

27 Podle § 95 zákoníku práce z roku 1965 ve znění účinném do 31. 12. 2006 byla podmínkou pracovní pohotovosti předpoklad výkonu neodkladné práce mimo rámec pracovní doby zaměstnance a pohotovost mohla být na pracovišti nebo na jiném se zaměstnancem dohodnutém místě. Pohotovost na pracovišti mohl zaměstnavatel se zaměstnancem dohodnout v rozsahu nejvýše 400 hodin v kalendářním roce a pohotovost na jiném dohodnutém místě bez takové meze. V rámci dohodnuté pohotovosti ji mohl zaměstnanci nařídit. Podniková kolektivní smlouva mohla rozsah pohotovosti na pracovišti snížit a stanovit rozsah pohotovosti na jiném místě. Výkon práce v rámci pohotovosti nad rozsah stanovené týdenní pracovní doby byl prací přesčas a výslovně se zahrnoval do limitů práce přesčas. Odměnu za pohotovost, při které k výkonu práce nedošlo, upravoval zvláštní předpis. U zaměstnavatelů, na které dopadal zákon o mzdě, odměně za pracovní pohotovost a o průměrném výdělku, činila za hodinu nejméně 20 % průměrného hodinového výdělku na pracovišti a 10 % mimo pracoviště, nebyla-li sjednána v kolektivní nebo pracovní smlouvě.

28 Dnešní znění platí od 1. 1. 2007 beze změny. Znění účinná k 1. 1. 2007, 30. 9. 2023,

1. 10. 2023, 31. 5. 2025, 1. 6. 2025 a 29. 8. 2026 jsou shodná a stejné je i znění účinné od
2. 1. 2027. Od roku 2007 může být pohotovost jen mimo pracoviště zaměstnavatele [§ 78 odst. 1 písm. h)], zákon nestanoví její nejvyšší rozsah a výši odměny upravuje přímo zákoník práce v § 140. Původní znění § 140 obsahovalo výhradu „není-li sjednáno v kolektivní smlouvě jinak“. Zákon č. 362/2007 Sb. ji s účinností od 1. 1. 2008 zrušil (čl. I bod 70) a od té doby se § 140 nezměnil. Evidenci pohotovosti a doby výkonu práce v ní ukládal § 96 odst. 1 už v původním znění. Od 1. 1. 2012 musí evidence vyznačovat jejich začátek a konec.

Příklady

1. Zásah na dálku. Správce sítě má rozvrh směn, který vyčerpává stanovenou týdenní pracovní dobu, a se zaměstnavatelem se dohodl na pohotovosti doma. V pátek drží pohotovost od 16 do 22 hodin a jeho průměrný hodinový výdělek činí 400 Kč. Od 19 do 20 hodin se na pokyn zaměstnavatele vzdáleně připojí a opraví poruchu. Za pět hodin pohotovosti bez práce mu podle mého názoru náleží odměna nejméně 200 Kč. Za hodinu práce mu náleží dosažená mzda a příplatek za práci přesčas nejméně 100 Kč, pokud se nedohodli na náhradním volnu nebo nebyla mzda sjednána s přihlédnutím k práci přesčas (§ 114). Takto sjednaná mzda tuto hodinu pokryje jen tehdy, když byl současně sjednán rozsah práce přesčas nejvýše 150 hodin za kalendářní rok a hodina se do něj vejde (§ 114 odst. 3).

2. Čekání v dílně. Údržbář má po skončení směny zůstat v dílně zaměstnavatele pro případ poruchy a vnitřní předpis tuto dobu nazývá pohotovostí s odměnou 10 % průměrného výdělku. Pohotovost na pracovišti zákon nepřipouští. Údržbář je podle mého názoru v pracovní době [§ 78 odst. 1 písm. a)] a náleží mu mzda, a přesáhne-li tím stanovenou týdenní pracovní dobu, i mzda a příplatek za práci přesčas.

3. Mladistvý. Sedmnáctiletý zaměstnanec má rozvrh směn na celou stanovenou týdenní pracovní dobu a zaměstnavatel ho chce zařadit do pohotovosti pro noční poruchy. Práce z takové pohotovosti by byla prací přesčas i prací v noci, kterou zákon mladistvým zakazuje (§ 245 odst. 1). Podle mého názoru ho zaměstnavatel do takové pohotovosti zařadit nemůže, i kdyby mladistvý souhlasil.

4. Dohoda o pracovní činnosti. Technička pracuje na dohodu o pracovní činnosti a se zaměstnavatelem se dohodne na pohotovosti doma o víkendu. V sobotu ji zaměstnavatel povolá na tři hodiny k poruše. Za tyto hodiny jí podle mého názoru náleží odměna z dohody a příplatek za práci v sobotu, ledaže byla odměna z dohody sjednána s přihlédnutím k práci v sobotu a neděli, dohoda současně určuje rozsah takové práce a výši příplatků a tyto hodiny sjednaný rozsah nepřesahují (§ 138 a 118). Hodiny se jí započítají do průměrného rozsahu nejvýše poloviny stanovené týdenní pracovní doby (§ 76 odst. 2 a 3). Zda jí náleží odměna i za hodiny pohotovosti bez práce, rozebírá otevřená otázka 1.

Co z toho plyne v praxi

Zaměstnavatel. Pohotovost se zaměstnancem dohodněte a dohodu uzavřete písemně, i když to zákon nevyžaduje. Uveďte v ní místo mimo vaše pracoviště, rozsah nebo četnost pohotovosti, lhůtu k dostavení nebo k připojení na dálku a výši odměny, nejméně 10 % průměrného výdělku. Evidujte začátek a konec pohotovosti i každého výkonu práce z ní a práci z pohotovosti posuzujte jako pracovní dobu, případně jako práci přesčas. Lhůtu k dostavení volte tak, aby zaměstnanec mohl s časem během pohotovosti rozumně nakládat (výklad u § 78, otevřená otázka 1). Mladistvé do pohotovosti, ze které by pracovali přesčas nebo v noci, nezařazujte.

Zaměstnanec. Dokud jste se na pohotovosti se zaměstnavatelem nedohodli, držet ji nemusíte. Za pohotovost vám náleží odměna a za práci, ke které vás zaměstnavatel z pohotovosti povolá, mzda nebo plat, případně i za práci přesčas. Zapisujte si začátek a konec každého zásahu, i vyřízení po telefonu nebo na dálku. Zaměstnavatele povinnosti odměnu za pohotovost poskytnout zprostit nemůžete (§ 346c).

Soud. U sporu o odměnu nebo mzdu za pohotovost zjistěte, kde zaměstnanec pohotovost držel a jaká omezení mu zaměstnavatel ukládal. Byl-li na pracovišti připraven k výkonu práce podle pokynů zaměstnavatele, posuďte dobu jako pracovní. Odměnu vyšší než zákonnou přiznejte jen tehdy, byla-li sjednána nebo ji zaměstnavatel určil (bod 12).

Z judikatury

Pojem pohotovosti

Nejvyšší soud, 21 Cdo 2845/2004, rozsudek ze dne 15. 11. 2005: pohotovost podle zákoníku práce z roku 1965 předpokládala případnou neodkladnou práci mimo pracovní dobu. Čekání řidiče autobusu mezi spoji nařízené předem rozvrhem směn pohotovostí nebylo, i když ho tak označovala kolektivní smlouva.

Odměna za pohotovost

Nejvyšší soud, 21 Cdo 3929/2015, rozsudek ze dne 14. 7. 2016: podle úpravy účinné do 31. 12. 2006 byla zákonná odměna za pohotovost minimem a vyšší mohla sjednat smlouva nebo určit zaměstnavatel. Soudy podle Nejvyššího soudu nebyly oprávněny ji zvýšit podle konkrétních podmínek pohotovosti.

Nejvyšší soud, 21 Cdo 1352/2021, usnesení ze dne 29. 10. 2021: odměna za pracovní pohotovost se do průměrného výdělku nezahrnuje.

Nejvyšší soud, 21 Cdo 3258/2015, rozsudek ze dne 19. 9. 2017: soudci odměna za pracovní pohotovost nenáleží ani od 1. 1. 2007, protože je zohledněna v jeho platu.

Otevřené otázky

Tady výklad končí a začíná to, na co paragraf sám neodpovídá.

1. Odměna za pohotovost u dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr. Od 1. 10. 2023 se tento paragraf vztahuje i na dohody o provedení práce a o pracovní činnosti (bod 23). Odměnu za pohotovost upravuje § 140 v části o odměňování, jejíž ustanovení se na dohody nepoužijí [§ 77 odst. 2 písm. e)], a § 138 na § 140 neodkazuje. Kloním se přesto k tomu, že zaměstnanci z dohody odměna za pohotovost náleží. Právo na ni zakládá odstavec 1 věta druhá, který se na dohody vztahuje, a § 140 jen určuje její nejnižší výši. Opačný výklad by podle mého názoru vedl k tomu, že by zaměstnanec z dohody omezoval svůj volný čas pro zaměstnavatele bez jakéhokoli plnění. Judikaturu Nejvyššího soudu k ní jsem nenašel.

2. Cesta z místa pohotovosti na pracoviště. Zákon neurčuje, zda je výkonem práce i cesta z místa pohotovosti na pracoviště, kam zaměstnavatel zaměstnance povolal. Kloním se k tomu, že výkon práce začíná až příchodem na místo, kde má zaměstnanec práci vykonat, ledaže během cesty už plní pracovní úkoly nebo zaměstnavatel určí jinak. Pohotovost do té doby trvá a odměna podle § 140 za dobu cesty podle mého názoru přísluší. Pro opačný výklad, podle kterého je cesta už výkonem práce, mluví to, že ji zaměstnanec koná na pokyn zaměstnavatele a nemůže při ní volně nakládat se svým časem.

3. Odměna za pohotovost zahrnutá do mzdy. Zákon neříká, zda je možné odměnu za pohotovost zahrnout do mzdy, jak to u práce přesčas připouští § 114 odst. 3. Kloním se k tomu, že to možné není, protože jde o plnění odlišné od mzdy (bod 11) a zaměstnanec nemůže zaměstnavatele zprostit povinnosti ji poskytnout (§ 346c). Odměnu za pohotovost je podle mého názoru možné sjednat paušální částkou, musí však být od mzdy oddělena a v každém období dosahovat aspoň zákonné výše za skutečně držené hodiny pohotovosti.