Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce · část první, hlava I (§ 1 až 5)
Hlava I. Předmět úpravy a vymezení pracovněprávních vztahů
Co hlava I upravuje, jakými proměnami od roku 2007 prošla a proč se dnes čte jen spolu s občanským zákoníkem.
Hlava I otevírá část první zákoníku práce, nadepsanou Všeobecná ustanovení. Určuje, co zákoník práce upravuje (§ 1), jaké zásady vyjadřují smysl a účel jeho ustanovení (§ 1a), co je závislá práce (§ 2) a v jakých právních vztazích ji lze vykonávat (§ 3). Dále stanoví, kdy se na pracovněprávní vztahy použije občanský zákoník (§ 4), v jakých mezích a jakou formou se lze od zákona odchýlit a jak se posoudí, vzdá-li se zaměstnanec svého práva (§ 4a), a vymezuje vztah zákoníku práce k výkonu veřejných funkcí (§ 5).
| Paragraf | Obsah |
|---|---|
| § 1 | předmět úpravy |
| § 1a | smysl a účel ustanovení, základní zásady pracovněprávních vztahů, veřejný pořádek |
| § 2 | závislá práce |
| § 3 | výlučnost základních pracovněprávních vztahů |
| § 4 | vztah k občanskému zákoníku |
| § 4a | meze a forma odchylné úpravy, vzdání se práva |
| § 4b | zrušen |
| § 5 | veřejné funkce |
Paragrafy hlavy I nemají v platném znění nadpisy. Rubriky v hranatých závorkách na začátku výkladu jednotlivých paragrafů jsou redakční. Část první dále obsahuje hlavu II o smluvních stranách základních pracovněprávních vztahů, hlavu IV o rovném zacházení a zákazu diskriminace a hlavu V s ustanoveními o právním jednání a o kolektivní smlouvě. Hlavu III zrušil zákon č. 365/2011 Sb.
Hlava I prošla od roku 2007 třemi zásadními proměnami. V původním znění vycházel zákoník práce z principu delegace: občanský zákoník se podle tehdejšího § 4 použil, jen stanovil-li to zákoník práce výslovně, a § 2 odst. 1 obsahoval obecné povolení odchylné úpravy spolu s řadou výjimek. Ústavní soud nálezem ze dne 12. 3. 2008, sp. zn. Pl. ÚS 83/06, vyhlášeným pod č. 116/2008 Sb., zrušil § 4 a část § 2 odst. 1. Princip delegace označil za neslučitelný s principy právního státu a vztah obou kodexů podřídil subsidiaritě občanského zákoníku (výklad u § 4, body 1 až 4).
Druhou proměnu přinesl zákon č. 365/2011 Sb. s účinností od 1. 1. 2012. Vložil do zákona základní zásady pracovněprávních vztahů (§ 1a), novou definici závislé práce (§ 2), pravidlo o subsidiaritě občanského zákoníku (§ 4) a úpravu odchylných ujednání (tehdejší § 4b). Třetí proměnou byla rekodifikace soukromého práva. Zákon č. 303/2013 Sb. s účinností od 1. 1. 2014 vyjádřil vztah zásad ke smyslu a účelu zákona, prohlásil ochranné zásady za hodnoty chránící veřejný pořádek (§ 1a odst. 2), nahradil dosavadní § 4a a 4b dnešním § 4a a omezení použití některých občanskoprávních institutů přesunul do § 346d a 346e. Zákon č. 205/2015 Sb. s účinností od 1. 10. 2015 doplnil do § 1 písm. b) podporu vzájemných jednání odborových organizací a organizací zaměstnavatelů a do § 1a odst. 2 zásadu spravedlivého odměňování.
Dnešní hlava I je proto čitelná jen spolu s občanským zákoníkem. Pravidlo, že se smluvní strany mohou od zákona odchýlit, vyplývá z § 1 odst. 2 občanského zákoníku. Zákoník práce k němu přidává vlastní meze v § 4a. Ochranné zásady podle § 1a odst. 2 patří v pracovněprávních vztazích k hodnotám, které chrání veřejný pořádek, a ujednání porušující veřejný pořádek občanský zákoník zakazuje. Ustanovení občanského zákoníku, o která se výklad hlavy I opírá, vykládá z pohledu pracovního práva samostatná kapitola komentáře. Znění hlavy I účinné od 29. 8. 2026 je shodné se zněním účinným od 1. 10. 2015 a beze změny zůstává i ve znění účinném od 1. 1. 2027.