§ 2 · Závislá práce

Související ustanovení: § 1 písm. a) (předmět úpravy); § 3 (výlučnost základních pracovněprávních vztahů); § 6 a 7 (zaměstnanec, zaměstnavatel); § 38 odst. 1 (povinnosti z pracovního poměru); § 43a (dočasné přidělení k jinému zaměstnavateli); § 74 až 77 (dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr); § 109 (mzda, plat a odměna z dohody); § 301 (povinnosti zaměstnanců); § 307a až 309 (agenturní zaměstnávání); § 317 (práce na dálku); § 346b odst. 2 (zákaz přenášet riziko na zaměstnance); § 346c a 346e (zákaz zprostit zaměstnavatele povinnosti poskytnout mzdu)

Související předpisy: zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, § 5 písm. e) (nelegální práce), § 5 písm. g) (zastřené zprostředkování zaměstnání), § 139 a 140 (přestupky); zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, § 3 odst. 1 písm. b) bod 1 (zaměstnanec pro účely pojistného); zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, § 6 (příjmy ze závislé činnosti); zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 552 až 555 (zdánlivé a zastřené právní jednání), § 700 (rodinný závod), § 2430 (příkaz); zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích, § 59 (smlouva o výkonu funkce); zákon č. 561/2004 Sb., školský zákon, § 131 odst. 1 a § 166 odst. 2 (ředitel školské právnické osoby); směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/2831 ze dne 23. října 2024 o zlepšení pracovních podmínek při práci prostřednictvím platformy, čl. 5 (právní domněnka pracovněprávního vztahu)

I. Účel a vývoj definice

1 Závislá práce je ústředním pojmem zákoníku práce. Vymezuje předmět jeho úpravy (§ 1 písm. a), osobu zaměstnance a zaměstnavatele (§ 6 a 7) a okruh činností, které lze vykonávat jen v základním pracovněprávním vztahu (§ 3). Na definici odkazuje i zákon o zaměstnanosti. Nelegální prací je podle něj práce, která má znaky závislé práce podle § 2 odst. 1 zákoníku práce a je konána fyzickou osobou mimo pracovněprávní vztah, ledaže výkon této práce mimo pracovněprávní vztah umožňují jiné právní předpisy (§ 5 písm. e) bod 1 zákona o zaměstnanosti).

2 Do 31. 12. 2011 obsahoval definici tehdejší § 2 odst. 4: „Za závislou práci, která je vykonávána ve vztahu nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance, se považuje výlučně osobní výkon práce zaměstnance pro zaměstnavatele, podle pokynů zaměstnavatele, jeho jménem, za mzdu, plat nebo odměnu za práci, v pracovní době nebo jinak stanovené nebo dohodnuté době na pracovišti zaměstnavatele, popřípadě na jiném dohodnutém místě, na náklady zaměstnavatele a na jeho odpovědnost.“ (§ 2 odst. 4 ve znění účinném do 31. 12. 2011). Nadřízenost a podřízenost tedy byla součástí definice už tehdy. Tehdejší odstavec 5 řadil k závislé práci i dočasné přidělení zaměstnance agentury práce k uživateli. Od 1. 1. 2012 to stanoví § 307a. Zákon č. 365/2011 Sb. definici s účinností od 1. 1. 2012 rozdělil do dvou odstavců (čl. I bod 4). Podle důvodové zprávy, kterou cituje Nejvyšší správní soud, měl odstavec 1 vyjadřovat znaky závislé práce a odstavec 2 podmínky jejího výkonu, protože dosavadní definici bylo vytýkáno, že znaky a podmínky neorganicky směšuje (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 2. 2014, č. j. 6 Ads 46/2013-35, bod 16).

3 Smyslem definice je podle Nejvyššího správního soudu odlišit závislou práci od jiných aktivit. Pojem závislé práce má obsáhnout veškeré formy zastřených pracovních vztahů i práci vykonávanou bez náležité protihodnoty, například práci „na zkoušku“ nebo práci pod hrozbou násilí. Zároveň má mít jasné obrysy, aby se nezaměňoval s ryze obchodními vztahy, s nefalšovaným samostatným podnikáním nebo s upřímnou mezilidskou výpomocí (tamtéž, bod 21).

4 Definice je společná pro soukromé i veřejné právo. Civilní soudy podle ní posuzují, zda mezi stranami vznikl pracovní poměr, a správní orgány a správní soudy podle ní posuzují nelegální práci. Judikatura Nejvyššího soudu a Nejvyššího správního soudu se proto vzájemně doplňuje a obě vycházejí ze stejného společného rysu znaků závislé práce (výklad v bodu 10).

II. Znaky závislé práce (odst. 1)

5 Z odstavce 1 Nejvyšší soud vyvozuje čtyři základní definiční znaky závislé práce: výkon práce ve vztahu nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance, výkon práce podle pokynů zaměstnavatele, osobní výkon práce zaměstnancem a výkon práce jménem zaměstnavatele (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2025, sp. zn. 21 Cdo 2841/2024, bod 6).

6 Základním znakem, který odlišuje závislou práci od občanskoprávních a obchodněprávních vztahů, je nadřízenost a podřízenost smluvních stran. Zaměstnavatel je vůči zaměstnanci v dominantním postavení, je oprávněn mu dávat pokyny a zaměstnanec je povinen je respektovat (tamtéž, bod 4). Podřízenost má podle Nejvyššího správního soudu subjektivní rozměr. Rozhodující je zejména, zda zaměstnanec sám vnímá své postavení jako podřízené a zda proto respektuje pokyny zaměstnavatele. Správní orgán, který má podřízenost prokázat, musí zkoumat, zda je dána osobní závislost zaměstnance na zaměstnavateli a zejména co je její příčinou (rozsudek č. j. 6 Ads 46/2013-35, bod 25).

7 Výkon práce podle pokynů zaměstnavatele odlišuje závislou práci od vztahu mezi zadavatelem zakázky a samostatným podnikatelem, který zadání plní samostatně a kterému druhá strana není oprávněna průběžně zadávat jednotlivé úkoly a kontrolovat jejich plnění. Skutečností, která řídící pravomoc zaměstnavatele osvědčuje, může být i určování a vykazování pracovní doby (tamtéž, bod 24).

8 Zaměstnanec vykonává práci osobně a nemůže se nechat při výkonu práce zastupovat (usnesení sp. zn. 21 Cdo 2841/2024, bod 4). Kdyby k plnění úkolů používal další osoby, vytratil by se prvek osobní závislosti a šlo by spíše o obchodní vztah, ve kterém jedné straně nezáleží na tom, kdo službu provede nebo dílo vytvoří (rozsudek č. j. 6 Ads 46/2013-35, bod 24).

9 Výkon práce jménem zaměstnavatele vyjadřuje hospodářskou závislost. Zaměstnavatel poskytuje pro práci svůj kapitál a prostředky, vytváří pro ni předpoklady a nese riziko neúspěchu, zaměstnanec nemůže jednat na svůj účet a získávat z práce jiné ekonomické výhody než ty, které mu poskytuje zaměstnavatel. Doplňkovým hlediskem může být, zda se osoba jeví jako zaměstnanec z pohledu třetích osob (tamtéž, bod 24). Z výkonu práce jménem zaměstnavatele podle mého názoru plyne i to, že výsledky práce náležejí zaměstnavateli a zaměstnanec s nimi nemůže nakládat na vlastní účet.

10 Společným rysem všech znaků je podle obou nejvyšších soudů osobní či hospodářská závislost zaměstnance na zaměstnavateli. Znaky slouží k odlišení závislé práce od jiných ekonomických aktivit, zejména od samostatné výdělečné činnosti (usnesení sp. zn. 21 Cdo 2841/2024, bod 4), ale také od aktivit jiného charakteru, zejména od mezilidské výpomoci (rozsudek č. j. 6 Ads 46/2013-35, bod 29). Hospodářská závislost sama nestačí, protože ji může vykazovat například i dodavatel odkázaný na jediného odběratele. Správní orgán, který postihuje nelegální práci, musí prokázat naplnění všech znaků (tamtéž).

11 Nejvyšší správní soud řadí k znakům závislé práce i soustavnost. Dovozuje ji z toho, že práce „je vykonávána“, a z účelu definice. Při jednorázové či příležitostné spolupráci se mezi stranami jen těžko vytvoří vztah závislosti (tamtéž, bod 22). Soustavnost však nemusí být v okamžiku kontroly již naplněna, měla-li se činnost podle vůle stran soustavnou teprve stát, například první den práce „na zkoušku“ (tamtéž, bod 23). Zákon o zaměstnanosti dnes výslovně stanoví, že pro posouzení, zda jde o nelegální práci, není podstatná délka jejího výkonu (§ 5 písm. e) zákona o zaměstnanosti). Mám za to, že závěr o soustavnosti je proto pro posouzení nelegální práce třeba číst s touto výhradou.

III. Podmínky výkonu závislé práce (odst. 2)

12 Odstavec 2 stanoví, za jakých podmínek musí být závislá práce vykonávána: za mzdu, plat nebo odměnu za práci, na náklady a odpovědnost zaměstnavatele, v pracovní době na pracovišti zaměstnavatele, popřípadě na jiném dohodnutém místě. Nejvyšší soud k tomu uvádí, že závislá práce „je vždy vykonávána jménem zaměstnavatele za mzdu, plat nebo odměnu za práci v pracovní době na pracovišti zaměstnavatele, popřípadě na jiném dohodnutém místě, na náklady zaměstnavatele a na jeho odpovědnost“, a vedle toho zmiňuje pomocné znaky (usnesení sp. zn. 21 Cdo 2841/2024, bod 4).

13 Odměna podle Nejvyššího správního soudu přísně vzato samostatný definiční znak závislé práce nepředstavuje, protože jde o povinnost, která zaměstnavateli z výkonu práce vzniká. Poskytnutí nebo příslib odměny je však významnou skutečností pro posouzení, zda mezi stranami existuje vztah nadřízenosti a podřízenosti (rozsudek č. j. 6 Ads 46/2013-35, bod 29). Podmínkou je, aby odměna tvořila ekonomicky významný zdroj příjmů. Drobná protihodnota, například dar, je běžná i při jednorázové výpomoci (tamtéž, bod 25).

14 Výkon práce na náklady a odpovědnost zaměstnavatele odpovídá zákazu přenášet riziko z výkonu závislé práce na zaměstnance (§ 346b odst. 2). Pro posouzení konkrétního vztahu z toho plyne, že na závislou práci ukazuje, užívá-li pracující prostředky zaměstnavatele a nenese-li podnikatelské riziko. Nejvyšší soud ve věci sp. zn. 21 Cdo 2841/2024 zohlednil, že pracující měl k dispozici kancelář, používal firemní počítač a na služební cesty jezdil služebním vozidlem (bod 8). Opačně to podle mého názoru neplatí: nese-li pracující náklady proto, že mu je zaměstnavatel v rozporu se zákonem přenesl, závislá práce tím nezaniká a zaměstnavatel jen porušuje § 346b odst. 2.

15 Místem výkonu je pracoviště zaměstnavatele, popřípadě jiné dohodnuté místo. Jiným dohodnutým místem může být i místo výkonu práce na dálku, který je možný na základě písemné dohody mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem (§ 317 odst. 1). Okolnost, že zaměstnanec pracuje mimo pracoviště zaměstnavatele, proto sama o sobě závislou práci nevylučuje. Výjimečně může zaměstnavatel práci na dálku i písemně nařídit, stanoví-li tak opatření orgánu veřejné moci, a to na nezbytně nutnou dobu, pokud to povaha vykonávané práce umožňuje a místo výkonu práce na dálku je pro výkon práce způsobilé (§ 317 odst. 3). Místo určí zaměstnanec na výzvu zaměstnavatele bez zbytečného odkladu písemně, nebo mu sdělí, že žádné způsobilé místo nemá. Ani takové místo závislou práci nevylučuje.

IV. Posuzování v praxi

16 O povaze vztahu se rozhoduje podle komplexního posouzení všech znaků. Nejvyšší soud v souladu se starší judikaturou zdůrazňuje, že rozhodující není označení smlouvy ani subjektivní hodnocení stran. Rozhoduje objektivní zjištění, zda a kdy nastaly skutečnosti, se kterými právní norma spojuje vznik příslušného právního vztahu (usnesení sp. zn. 21 Cdo 2841/2024, bod 5, s odkazem na rozsudek ze dne 4. 9. 2013, sp. zn. 21 Cdo 2687/2012).

17 Je-li smlouva o poskytování služeb jen předstíraná a má zastřít pracovní smlouvu, jde o simulované právní jednání. To je zdánlivé a nepřihlíží se k němu (§ 552 a 554 občanského zákoníku). Zastřené právní jednání se posoudí podle své pravé povahy (§ 555 odst. 2 občanského zákoníku), a splňuje-li náležitosti pracovní smlouvy, neodporuje-li zákonu ani dobrým mravům a není-li postiženo počáteční nemožností plnění, je platné (usnesení sp. zn. 21 Cdo 2841/2024, bod 5).

18 Ve věci sp. zn. 21 Cdo 2841/2024 Nejvyšší soud aproboval závěr, že vedoucí provozovny, se kterým byla uzavřena smlouva o poskytování služeb, vykonával závislou práci. Pracující byl začleněn do organizační struktury, plnil úkoly předsedy představenstva a organizoval práci podřízeným. Pravidelně docházel do práce, měl svou kancelář a vedl porady. Používal firemní počítač, služební vozidlo a e-mailovou adresu s doménou společnosti (body 7 a 8).

19 Na závislou práci ukazoval i způsob odměňování. Pracující pobíral pravidelnou odměnu bez ohledu na konkrétní plnění. Odvolací soud podle Nejvyššího soudu výstižně poukázal na to, že odměna se u závislé práce počítá podle pracovní doby, tedy podle počtu odpracovaných hodin. Práci vykonával dlouhodobě a soustavně a nic nenasvědčovalo tomu, že by pracoval i pro jiné subjekty (tamtéž, bod 8).

20 V řízení o přestupku nelegální práce nese důkazní břemeno správní orgán. Nejvyšší správní soud zdůraznil, že sankční řízení je trestním řízením ve smyslu čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, a správní orgán proto musí vinu prokázat mimo rozumnou pochybnost. Protokol o kontrole, který zachycuje jen pozorování inspektora, k prokázání vztahu nadřízenosti a podřízenosti zpravidla nestačí (rozsudek č. j. 6 Ads 46/2013-35, body 35 až 37).

V. Hranice závislé práce

21 Mezilidská výpomoc závislou prací není. Vykonává-li určitá osoba činnost pro jinou osobu dobrovolně a s vědomím, že protistraně nevzniká závazek poskytnout jí jakoukoliv protihodnotu, půjde zpravidla o přátelskou výpomoc či dobrovolnickou činnost (tamtéž, bod 26). U neteře, která podle majitelky prodejny jen vypomáhala v době její nepřítomnosti a které inspektorát za výkon nelegální práce uložil pokutu, Nejvyšší správní soud rozhodnutí zrušil, protože správní orgán neprokázal vztah nadřízenosti a podřízenosti (tamtéž, body 2, 3 a 38).

22 Právní řád počítá i s prací členů rodiny mimo zákoník práce. Nejvyšší správní soud poukázal na rodinný závod podle § 700 občanského zákoníku (rozsudek č. j. 6 Ads 46/2013-35, bod 28). Ustanovení o právech a povinnostech členů rodiny zúčastněných na provozu rodinného závodu se však nepoužijí mimo jiné tehdy, jsou-li jejich práva a povinnosti upraveny smlouvou a ustanoveními jiného zákona o pracovním poměru (§ 700 odst. 2 občanského zákoníku).

23 Závislou prací nemusí být ani činnost, kterou lze vykonávat jak v pracovním poměru, tak samostatně. Nejvyšší soud dovodil, že činnost výkonného umělce, u níž je kladen důraz na kreativitu, samostatnost a mnohdy i improvizaci, lze provádět i v relativně nezávislém vztahu, zejména jako samostatnou výdělečnou činnost. Taková činnost se vyznačuje nízkou mírou závislosti umělce na druhé straně, zejména proto, že ji zpravidla vykonává pro různé subjekty a není trvale vázán jen k jednomu z nich (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2020, sp. zn. 21 Cdo 2128/2019).

24 Závislou prací není činnost člena statutárního orgánu obchodní korporace, která spadá do působnosti tohoto orgánu. Členové statutárního orgánu tyto činnosti nevykonávají ve vztahu nadřízenosti a podřízenosti podle pokynů obchodní korporace, naopak právě oni činnost korporace řídí (rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 11. 4. 2018, sp. zn. 31 Cdo 4831/2017, bod 34). Strany si přesto mohou pro svůj vztah ujednat režim zákoníku práce, aniž by se tím vztah stal pracovněprávním (výklad u § 3, body 21 až 27). Závěr se týká obchodních korporací. U některých právnických osob veřejného práva je statutárním orgánem vedoucí zaměstnanec jmenovaný na vedoucí pracovní místo, například ředitel školské právnické osoby zřízené ministerstvem, krajem, obcí nebo svazkem obcí (§ 131 odst. 1 a § 166 odst. 2 školského zákona). Jmenováním se u takových vedoucích zakládá pracovní poměr (§ 33 odst. 3) a závěr velkého senátu na ně nedopadá.

25 Mám za to, že stejnou logiku je třeba použít i u dalších vztahů, ve kterých jedna strana řídí činnost druhé jen co do výsledku. Rozhodující je, zda ten, kdo práci vykonává, je začleněn do organizace druhé strany a podřízen jejím průběžným pokynům, nebo zda si způsob a čas plnění určuje sám a nese jeho riziko.

26 Pokyny nemusí dávat jen zaměstnavatel. Při agenturním zaměstnávání ukládá zaměstnanci agentury práce úkoly, řídí a kontroluje jeho práci a dává mu pokyny uživatel, a zákon přesto výslovně stanoví, že jde o závislou práci (§ 307a, § 309 odst. 1). Obdobně je tomu při dočasném přidělení zaměstnance k jinému zaměstnavateli (§ 43a odst. 4). Pronájem pracovní síly mimo režim agentury práce je zastřeným zprostředkováním zaměstnání a přestupkem (§ 5 písm. g) a § 140 odst. 1 písm. f) zákona o zaměstnanosti). Na závislou práci lze podle Nejvyššího soudu usuzovat i tam, kde strany její výkon zastírají smlouvami předstírajícími samostatnou výdělečnou činnost pro třetí osobu. Pracovník, kterému odměnu vyplácel vedoucí pracovní skupiny působící pro společnost na základě rámcové smlouvy o kooperační výrobě, vykonával závislou práci pro tuto společnost, protože mu úkoly a pokyny dávali její zaměstnanci. Nedostatek úmyslu společnosti založit pracovněprávní vztah na tom nic nemění (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2022, sp. zn. 21 Cdo 3061/2020).

27 Koná-li fyzická osoba s vědomím a podle pokynů zaměstnavatele závislou práci, ačkoli platná pracovní smlouva ani dohoda o pracích konaných mimo pracovní poměr uzavřena nebyla, jde o tzv. faktický pracovní poměr. Pracovníkovi přísluší v podstatě stejné nároky jako zaměstnanci v platném pracovním poměru, zejména mzda za vykonanou práci, náhrada mzdy při překážkách v práci, dovolená a náhrada škody včetně odškodnění pracovního úrazu (tamtéž). U práce „na zkoušku“ (bod 3) proto náleží mzda. Mám za to, že k ujednání, že pracovník za takovou práci nic nedostane, se nepřihlíží, protože zaměstnanec nemůže zaměstnavatele zprostit povinnosti poskytnout mu mzdu (§ 346c a 346e).

Příklady

1. Vedoucí provozovny na smlouvu o službách. Společnost uzavře s vedoucím provozovny smlouvu o poskytování služeb. Vedoucí pravidelně dochází do kanceláře, řídí zaměstnance, plní úkoly předsedy představenstva a dostává pravidelnou odměnu bez ohledu na konkrétní plnění. Jde o závislou práci a smlouva zastírá pracovní smlouvu (usnesení sp. zn. 21 Cdo 2841/2024, body 5 až 8).

2. Pomoc v rodinném obchodě. Neteř majitelky obchodu jednou za čas obslouží zákazníky, když teta odejde na oběd. Odměnu nedostává a s tetou bydlí. Neprokáže-li správní orgán osobní či hospodářskou závislost neteře na tetě, o závislou práci nepůjde a činnost bude zpravidla přátelskou výpomocí (rozsudek č. j. 6 Ads 46/2013-35, body 26 a 38).

3. Hostující operní pěvkyně. Divadlo obsazuje role hostujícími sólisty na základě smluv na jednotlivá představení. Sólisté vystupují i v jiných divadlech. Jde o samostatnou činnost s nízkou mírou závislosti, kterou divadlo může zajišťovat i mimo pracovní poměr (rozsudek sp. zn. 21 Cdo 2128/2019).

4. Kurýr s aplikací. Kurýr je formálně podnikatel, ale zakázky mu přiděluje aplikace objednatele, která určuje trasu, sleduje jeho polohu a hodnotí rychlost. Kurýr nemůže zakázku předat jinému a pracuje převážně pro jednoho objednatele. Podle mého názoru tu převažují znaky závislé práce: pokyny, kontrola, osobní výkon a vázanost k jednomu subjektu.

Co z toho plyne v praxi

Zaměstnavatel. Rozhoduje skutečný průběh spolupráce. Název smlouvy na její povaze nic nezmění. Chcete-li činnost zajistit dodavatelsky, nezačleňujte dodavatele do své organizační struktury, nedávejte mu průběžné pokyny k jednotlivým úkolům ani si takové oprávnění nevyhrazujte, neplaťte ho podle odpracovaného času a nechte na něm volbu způsobu a času plnění. Umožnit výkon nelegální práce je přestupkem, za který lze právnické osobě nebo podnikající fyzické osobě uložit pokutu až 10 000 000 Kč, nejméně však 50 000 Kč (§ 140 odst. 1 písm. c) a odst. 4 písm. f) zákona o zaměstnanosti). Nepodnikající fyzické osobě, například domácnosti, hrozí pokuta až 5 000 000 Kč a zákaz činnosti až na 2 roky (§ 139 odst. 1 písm. d), odst. 3 písm. e) a odst. 4 zákona o zaměstnanosti). Počítejte i s doplatkem pojistného na sociální zabezpečení a na veřejné zdravotní pojištění s penále a s daní z příjmů ze závislé činnosti. Pro pojistné na sociální zabezpečení je zaměstnancem v pracovním poměru i osoba v poměru, který má obsah pracovního poměru, ačkoli pracovní poměr nevznikl (§ 3 odst. 1 písm. b) bod 1 zákona č. 589/1992 Sb.).

Zaměstnanec. Vykonáváte-li práci osobně, v podřízeném postavení a podle pokynů druhé strany, jejím jménem, s jejími prostředky a na její riziko, v pracovní době, kterou určila, a za pravidelnou odměnu, můžete se domáhat určení, že mezi vámi a objednatelem vznikl pracovní poměr. I bez platné smlouvy vám za vykonanou závislou práci náleží mzda a další nároky jako zaměstnanci (bod 27). Kdo nelegální práci sám koná, tomu hrozí pokuta až 100 000 Kč (§ 139 odst. 1 písm. c) a odst. 3 písm. c) zákona o zaměstnanosti).

Soud a správní orgán. Posuďte všechny znaky závislé práce v jejich souhrnu a hledejte jejich společný rys, osobní či hospodářskou závislost. Odměnu a její podobu hodnoťte jako významnou skutečnost svědčící o podřízenosti.

Z judikatury

Znaky závislé práce

Nejvyšší soud, 21 Cdo 2841/2024, usnesení ze dne 13. 3. 2025: základními definičními znaky závislé práce jsou výkon práce ve vztahu nadřízenosti a podřízenosti, podle pokynů zaměstnavatele, osobně a jménem zaměstnavatele (bod 6). Mezi pomocné znaky patří kontrola zaměstnavatele, užívání jeho prostředků, absence odpovědnosti za výsledek a trvalá vázanost k jednomu zaměstnavateli (bod 4). Simulovaná smlouva o poskytování služeb je zdánlivým právním jednáním, zastřená pracovní smlouva se posoudí podle své pravé povahy (bod 5).

Nejvyšší správní soud, 6 Ads 46/2013-35, rozsudek ze dne 13. 2. 2014 (č. 3027/2014 Sb. NSS): společným rysem znaků závislé práce je osobní či hospodářská závislost zaměstnance na zaměstnavateli, které odlišují závislou práci od podnikání i od mezilidské výpomoci. Odměna samostatným znakem není, její poskytnutí nebo příslib je však významnou skutečností svědčící o podřízenosti (bod 29).

Hranice závislé práce

Nejvyšší soud, 21 Cdo 2128/2019, rozsudek ze dne 29. 1. 2020: činnost výkonného umělce může být závislou prací, lze ji však vykonávat i samostatně na základě občanskoprávních smluv. Taková činnost se vyznačuje nízkou mírou závislosti, protože ji umělec zpravidla vykonává pro různé subjekty.

Nejvyšší soud, 31 Cdo 4831/2017, rozsudek velkého senátu ze dne 11. 4. 2018: výkon funkce člena statutárního orgánu obchodní korporace v působnosti tohoto orgánu nesplňuje znaky závislé práce podle § 2 odst. 1, protože jeho členové činnost korporace sami řídí (bod 34).

Otevřené otázky

Tady výklad končí a začíná to, na co paragraf sám neodpovídá.

1. Je odměna znakem závislé práce? Nejvyšší správní soud odměnu za samostatný definiční znak nepovažuje a vidí v ní důsledek výkonu závislé práce (rozsudek č. j. 6 Ads 46/2013-35, bod 29). Nejvyšší soud ji uvádí mezi okolnostmi, za kterých je závislá práce vykonávána (usnesení sp. zn. 21 Cdo 2841/2024, bod 4). Domnívám se, že rozpor je jen zdánlivý. Odstavec 2 stanoví povinnost zaměstnavatele odměnu poskytnout, a práce bez odměny proto závislou prací být může, je-li vykonávána v podřízenosti. Při dokazování je však odměna jedním z nejsilnějších vodítek, protože podřízenost je jinak obtížně prokazatelná. Pro nelegální práci to od 1. 1. 2024 plyne i z textu zákona o zaměstnanosti. Ten dnes odkazuje jen na znaky závislé práce podle § 2 odst. 1, kdežto do 31. 12. 2023 mluvil o závislé práci vykonávané mimo pracovněprávní vztah (§ 5 písm. e) zákona o zaměstnanosti ve znění účinném do 31. 12. 2023).

2. Algoritmické řízení. Zákon neříká, zda pokynem zaměstnavatele je i pokyn generovaný aplikací, která přiděluje zakázky, sleduje polohu a hodnotí výkon. Kloním se k tomu, že ano. Rozhoduje, zda pokyn pochází z vůle druhé strany a zda je pracující povinen jej respektovat. Technický prostředek, kterým je pokyn sdělen, na tom nic nemění. Směrnice (EU) 2024/2831 ukládá členským státům zavést vyvratitelnou právní domněnku, že smluvní vztah mezi digitální pracovní platformou a osobou, která prostřednictvím platformy pracuje, je pracovněprávním vztahem, jsou-li zjištěny skutečnosti naznačující řízení a kontrolu (čl. 5 odst. 1 směrnice). Lhůta k provedení směrnice uplyne 2. 12. 2026 (čl. 29 odst. 1 směrnice).

3. Člen statutárního orgánu a ochrana mezd při platební neschopnosti. Nejvyšší správní soud dovodil, že úřad práce nemůže žadatele o uspokojení mzdových nároků podle zákona o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele vyloučit z pojmu zaměstnance jen proto, že byl současně ředitelem a členem statutárního orgánu. Vycházel přitom z rozsudku Soudního dvora Evropské unie k unijní směrnici o ochraně zaměstnanců v případě platební neschopnosti zaměstnavatele (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 7. 2022, č. j. 10 Ads 262/2020-98, body 39, 42 a 43). Nejvyšší soud se proti tomu vymezil. Podle něj tento závěr nic nemění na výkladu soukromého práva, podle něhož vztah mezi členem statutárního orgánu obchodní korporace při výkonu funkce a touto korporací není vztahem pracovněprávním ze zákona (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 12. 2023, sp. zn. 27 Cdo 1435/2023, body 14 a 15). Pojem zaměstnance tak může mít v soukromém právu a v právu sociálního zabezpečení odlišný obsah. Mám za to, že tento rozdíl vyplývá z unijního původu a odlišného účelu ochrany mezd při platební neschopnosti a pro výklad § 2 neznamená změnu. Podobně je tomu v daňovém právu. Mezi příjmy ze závislé činnosti patří i odměny člena orgánu právnické osoby (§ 6 odst. 1 písm. c) bod 1 zákona o daních z příjmů), ačkoli činnost člena statutárního orgánu obchodní korporace v působnosti tohoto orgánu závislou prací není (bod 24). Závěry daňové judikatury o závislé činnosti proto pro výklad § 2 bez dalšího nerozhodují.