§ 3 · Výlučnost základních pracovněprávních vztahů

Související ustanovení: § 2 (závislá práce); § 20 (vada formy u jednání zakládajícího základní pracovněprávní vztah); § 33 (vznik pracovního poměru); § 52 písm. c) (výpověď pro nadbytečnost); § 74 až 77 (dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr); § 257 odst. 2 (omezení náhrady škody zaměstnancem)

Související předpisy: zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, § 5 písm. e) (nelegální práce), § 139 a 140 (přestupky); zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 555 (zastřené právní jednání); zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích, § 59 (smlouva o výkonu funkce), § 61 (jiná plnění členům orgánů); zákon č. 234/2014 Sb., o státní službě; zákon č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů

I. Smysl ustanovení

1 Paragraf 3 v první větě stanoví, že závislá práce může být vykonávána výlučně v základním pracovněprávním vztahu, není-li upravena zvláštními právními předpisy. Druhá věta vymezuje základní pracovněprávní vztahy: jsou jimi pracovní poměr a právní vztahy založené dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr.

2 Smyslem ustanovení podle Nejvyššího soudu je zamezit zastírání pracovněprávních vztahů jiným typem závazkových vztahů. Ustanovení naopak neslouží k rozlišení individuálních pracovněprávních vztahů na základní a odvozené (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2026, sp. zn. 21 Cdo 202/2025, bod 23, s odkazem na rozsudek ze dne 29. 1. 2020, sp. zn. 21 Cdo 2128/2019).

3 Do 31. 12. 2006 plnil podobnou funkci zákon o zaměstnanosti, který právnickým a fyzickým osobám ukládal zajišťovat plnění běžných úkolů vyplývajících z předmětu jejich činnosti svými zaměstnanci. Úprava byla přijata v reakci na společensky negativní jev zastírání pracovněprávních vztahů obchodněprávními smlouvami s osobami se živnostenským či jiným oprávněním. Od 1. 1. 2007 takovou povinnost zákon neukládá a zastírání brání § 3 (rozsudek sp. zn. 21 Cdo 2128/2019). Zákon č. 365/2011 Sb. s účinností od 1. 1. 2012 upřesnil, že jde o výkon závislé práce v základním pracovněprávním vztahu, a vypustil slova „podle tohoto zákona“ (čl. I bod 5).

4 Ustanovení omezuje smluvní svobodu. Ústavní soud uvedl, že smluvní svoboda stran je ve vztazích, jejichž předmětem je výkon závislé práce, významně omezena. „Toto omezení smluvní svobody má ovšem zajistit, že při výkonu závislé práce bude zaměstnanec vždy chráněn pracovněprávními normami.“ (nález Ústavního soudu ze dne 13. 9. 2016, sp. zn. I. ÚS 190/15, bod 44). Vztahy, jejichž předmětem je výkon závislé práce, jsou proto podřízeny režimu zákoníku práce nebo zvláštního zákona. Ustanovení definující závislou práci jsou však podle Ústavního soudu jen relativně (jednostranně) kogentní a nebrání tomu, aby si strany režim zákoníku práce zvolily i pro vztahy, ve kterých o výkon závislé práce nejde (tamtéž, bod 45).

II. Základní pracovněprávní vztahy

5 Pracovní poměr se zakládá pracovní smlouvou mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem (§ 33 odst. 1), v případech stanovených zákonem jmenováním na vedoucí pracovní místo (§ 33 odst. 3). Dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr jsou dohoda o provedení práce a dohoda o pracovní činnosti (§ 74 až 77).

6 Zaměstnavatel má zajišťovat plnění svých úkolů především zaměstnanci v pracovním poměru (§ 74 odst. 1). Ustanovení vyjadřuje přednost pracovního poměru před dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr. Nebrání však zaměstnavateli, aby plnění svých úkolů zajišťoval i jinak než prostřednictvím osob v základních pracovněprávních vztazích, nejde-li o výkon závislé práce (rozsudek sp. zn. 21 Cdo 2128/2019).

7 Výčet základních pracovněprávních vztahů je uzavřený. Závislou práci tedy podle § 3 není možné vykonávat na základě smlouvy o dílo, příkazní smlouvy, smlouvy o poskytování služeb ani jiné nepojmenované smlouvy. Nejvyšší soud to formuluje tak, že zaměstnavatelé mohou plnění běžných úkolů zajišťovat jinak než prostřednictvím osob zaměstnávaných v základním pracovněprávním vztahu, „nikoli ale tím způsobem, že by fyzické osoby pro ně vykonávaly závislou práci na základě jiných smluv a dohod než jsou pracovní smlouva (srov. § 33 odst. 1 zák. práce) a dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr (§ 74-77 zák. práce)“ (tamtéž).

8 Volba mezi pracovním poměrem a dohodou je tedy volbou mezi základními pracovněprávními vztahy. Dohody mají vlastní omezení a na práci konanou na jejich základě se úprava pracovního poměru vztahuje jen v rozsahu, který stanoví zákon (§ 77). Podle mého názoru proto může být volba dohody posouzena jako obcházení zákona, slouží-li jen k tomu, aby zaměstnavatel obešel ochranu, kterou zákon váže na pracovní poměr.

III. Zvláštní právní předpisy

9 Výlučnost základních pracovněprávních vztahů neplatí, je-li závislá práce upravena zvláštními právními předpisy. Poznámka pod čarou č. 2 jako příklady uvádí zákon o státní službě a zákon o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů. Poznámka má jen informativní povahu (výklad u § 1, bod 13). Rozhodující je, zda zvláštní zákon výkon práce mimo základní pracovněprávní vztah skutečně upravuje.

10 Na výjimku pamatuje i zákon o zaměstnanosti. Práce se znaky závislé práce vykonávaná fyzickou osobou mimo pracovněprávní vztah není nelegální prací, pokud výkon této práce mimo pracovněprávní vztah umožňují jiné právní předpisy (§ 5 písm. e) bod 1 zákona o zaměstnanosti).

11 Výkon veřejné funkce do této skupiny nepatří. Veřejná funkce se zásadně nevykonává v pracovněprávním vztahu a zákoník práce se na vztahy z jejího výkonu vztahuje, jen pokud to výslovně stanoví nebo pokud to stanoví zvláštní právní předpisy (§ 5 odst. 1, výklad u § 5).

IV. Zajištění činností mimo pracovněprávní vztahy

12 Zákoník práce nezakazuje zaměstnavateli zajišťovat své úkoly dodavatelsky. Zakazuje jen to, aby fyzická osoba vykonávala závislou práci mimo základní pracovněprávní vztah. Zaměstnavatel se proto může rozhodnout, že činnost dosud vykonávanou zaměstnanci bude nadále zajišťovat jinak než prostřednictvím osob v pracovněprávním vztahu, například na základě občanskoprávních smluv s osobami samostatně výdělečně činnými (rozsudek sp. zn. 21 Cdo 2128/2019).

13 Takové rozhodnutí může být rozhodnutím o organizační změně, pro kterou se zaměstnanec stane nadbytečným a kterému lze dát výpověď podle § 52 písm. c). Ve věci sp. zn. 21 Cdo 2128/2019 divadlo snížilo počet sólistů opery zaměstnávaných v pracovním poměru, protože chtělo ve zvýšené míře využívat hostující umělce na základě smluv o účinkování v jednotlivých představeních. Nejvyšší soud dovolání sólistek zamítl a přisvědčil závěru, že důvod k výpovědi podle § 52 písm. c) byl dán (tamtéž).

14 Závěr podle Nejvyššího soudu neodporuje zásadě zvláštní zákonné ochrany postavení zaměstnance. Umožňuje-li zákon zaměstnavateli regulovat počet a kvalifikační složení zaměstnanců a smí-li zaměstnavatel své úkoly zajišťovat i jinak než prostřednictvím zaměstnanců, musí mu být umožněno i rozvázání pracovního poměru se zaměstnanci, kteří se v důsledku změny způsobu zajišťování úkolů stanou nadbytečnými (tamtéž).

15 Domnívám se, že hranici dodavatelského zajištění určují znaky závislé práce podle § 2 odst. 1. Bude-li „externí“ osoba po organizační změně vykonávat stejnou práci, začleněná do organizace zaměstnavatele, podle jeho průběžných pokynů a za odměnu podle odpracovaného času, půjde o zastřený pracovní poměr a organizační změna bude jen předstíraná.

V. Důsledky výkonu závislé práce mimo základní pracovněprávní vztah

16 V soukromém právu se zastírající smlouva posoudí podle své pravé povahy (§ 555 odst. 2 občanského zákoníku). Splňuje-li zastřené jednání náležitosti pracovní smlouvy, vznikl pracovní poměr (výklad u § 2, body 16 a 17). Na vztah se pak použije zákoník práce se všemi důsledky, včetně úpravy mzdy, dovolené a skončení pracovního poměru.

17 Ve věci sp. zn. 21 Cdo 2841/2024 to znamenalo, že mezi společností a vedoucím provozovny trval pracovní poměr. Výpověď, kterou mu společnost poslala e-mailem bez jeho souhlasu s doručováním elektronickou cestou, nebyla řádně doručena, a proto nevyvolala žádné právní následky. Nejvyšší soud takový závěr odvolacího soudu označil za souladný se svou judikaturou (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2025, sp. zn. 21 Cdo 2841/2024, body 13 a 14).

18 Nedostatek písemné formy pracovní smlouvy vzniku pracovního poměru nebrání, bylo-li již započato s plněním. Nebylo-li jednání, jímž vzniká nebo se mění základní pracovněprávní vztah, učiněno ve formě, kterou vyžaduje zákoník práce, a bylo-li již započato s plněním, není možné se jeho neplatnosti dovolat (§ 20).

19 Ve veřejném právu je výkon závislé práce mimo pracovněprávní vztah nelegální prací (§ 5 písm. e) bod 1 zákona o zaměstnanosti). Typickým případem je tzv. švarcsystém, kdy osoba koná pro jiného závislou práci jako podnikatel na základě živnostenského oprávnění. Přestupku se dopustí fyzická osoba, která nelegální práci koná (§ 139 odst. 1 písm. c) zákona o zaměstnanosti), i ten, kdo její výkon umožní (§ 139 odst. 1 písm. d) a § 140 odst. 1 písm. c) zákona o zaměstnanosti). Právnické osobě nebo podnikající fyzické osobě lze za umožnění nelegální práce vedle pokuty uložit i zákaz činnosti až na 2 roky a zveřejnění rozhodnutí o přestupku na úřední desce Státního úřadu inspekce práce na dobu 1 roku (§ 140 odst. 5 a 6 zákona o zaměstnanosti).

20 Soukromoprávní a veřejnoprávní posouzení se mohou rozejít, protože správní orgán musí v řízení o přestupku prokázat znaky závislé práce mimo rozumnou pochybnost (výklad u § 2, bod 20). Mám za to, že zjištění učiněná v řízení o přestupku jsou pro civilní soud důkazem, který hodnotí spolu s ostatními důkazy.

VI. Souběh funkce člena statutárního orgánu a pracovního poměru

21 Souběhem funkcí se rozumí situace, kdy člen statutárního orgánu obchodní korporace vykonává pro korporaci činnosti spadající do působnosti tohoto orgánu, typicky obchodní vedení, na základě pracovní smlouvy, například jako generální ředitel. Zákaz souběhu podle Ústavního soudu žádný český zákon výslovně nestanovil a dotvořily ho až obecné soudy (nález sp. zn. I. ÚS 190/15, bod 32). V době od 1. 1. 2012 do 31. 12. 2013 obchodní zákoník po novele provedené zákonem č. 351/2011 Sb. souběh výslovně povoloval a upravoval, po rekodifikaci soukromého práva zůstala otázka opět výslovně neupravena (tamtéž, bod 40).

22 Starší judikatura dovozovala, že výkon funkce člena statutárního orgánu není závislou prací, že vztah člena orgánu ke korporaci se neřídí zákoníkem práce a že pracovní smlouva uzavřená na činnosti spadající do působnosti orgánu je neplatná. Člen statutárního orgánu přitom mohl pro korporaci na základě pracovní smlouvy vykonávat jiné činnosti, které do působnosti orgánu nespadají (shrnutí v rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 11. 4. 2018, sp. zn. 31 Cdo 4831/2017, bod 28).

23 Ústavní soud v nálezu sp. zn. I. ÚS 190/15 dovodil, že závěr o neplatnosti takové smlouvy odporuje právu na svobodné jednání v zákonných mezích podle čl. 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a zásadě pacta sunt servanda. Z pracovněprávního pohledu podle něj není důvod, pro který by člen statutárního orgánu nemohl vykonávat svou činnost nebo její část na základě smlouvy, v níž bude ujednán režim zákoníku práce (body 47 a 48).

24 Velký senát Nejvyššího soudu na nález reagoval změnou judikatury. Činnost člena statutárního orgánu v rozsahu působnosti tohoto orgánu není závislou prací (rozsudek sp. zn. 31 Cdo 4831/2017, bod 34). Člen statutárního orgánu a korporace si však mohou pro svůj vztah ujednat režim zákoníku práce (tamtéž, body 35 a 37). Takové ujednání z jejich vztahu nečiní vztah pracovněprávní, vztah zůstává obchodněprávním a řídí se těmi ustanoveními zákoníku práce, jejichž použití nebrání kogentní normy upravující postavení člena statutárního orgánu (tamtéž, body 38 a 45).

25 Ujednáním o režimu zákoníku práce se podle velkého senátu zásadně není možné odchýlit od pravidel o vzniku a zániku funkce, o předpokladech výkonu funkce, o odměňování, o formě smlouvy o výkonu funkce a jejím schválení příslušným orgánem a o povinnosti vykonávat funkci s péčí řádného hospodáře (tamtéž, bod 40). Neurčují-li stanovy společnosti jinak, lze proto člena statutárního orgánu z funkce odvolat i bez udání důvodu a výpovědní důvody podle § 52 ho zásadně nechrání (tamtéž, bod 42). Povinnost k náhradě škody není omezena čtyřapůlnásobkem průměrného měsíčního výdělku podle § 257 odst. 2 (tamtéž, bod 44).

26 Rozsudek velkého senátu se týkal smlouvy uzavřené za účinnosti obchodního zákoníku. Pro vztahy podle zákona o obchodních korporacích na jeho závěry navázal Nejvyšší soud v usnesení ze dne 5. 12. 2023, sp. zn. 27 Cdo 1435/2023. Činnost, kterou člen statutárního orgánu vykonává z titulu výkonu funkce, nemůže současně vykonávat jako závislou práci (bod 9). Nárok na odměnu či jiné plnění za výkon funkce člena představenstva mu může vzniknout jen tehdy, schválila-li jej valná hromada, nebo určují-li tak stanovy, dozorčí rada (bod 10). Smlouva o výkonu funkce se v kapitálové společnosti sjednává písemně a schvaluje ji nejvyšší orgán společnosti, bez tohoto schválení nenabude účinnosti (§ 59 odst. 2 zákona o obchodních korporacích). Není-li odměňování sjednáno ve smlouvě o výkonu funkce, platí, že výkon funkce je bezplatný (§ 59 odst. 3 zákona o obchodních korporacích), nejde-li o některý z případů podle § 59 odst. 4 zákona o obchodních korporacích.

27 Byl-li zaměstnanec, který pro společnost na základě pracovní smlouvy vykonával tytéž činnosti, zvolen členem představenstva, mohou se strany výslovně dohodnout, že jeho pracovní poměr bude po dobu výkonu funkce „sistován“, nebo že se po zániku funkce obnoví. Nestalo-li se tak, pracovní poměr podle Nejvyššího soudu zvolením do funkce zanikl konkludentní dohodou o rozvázání pracovního poměru (usnesení sp. zn. 27 Cdo 1435/2023, bod 8, s odkazem na rozsudek ze dne 22. 10. 2019, sp. zn. 27 Cdo 5340/2017).

Příklady

1. Účetní na fakturu. Společnost platí účetní pevnou měsíční částku na základě faktur. Účetní pracuje v kanceláři společnosti podle rozvrhu určeného vedoucím, používá její počítač a účetní program a pracuje jen pro ni. Vykonává závislou práci mimo základní pracovněprávní vztah. Společnost se vystavuje odpovědnosti za přestupek umožnění nelegální práce a účetní se může domáhat určení, že pracovní poměr vznikl (§ 3, § 555 odst. 2 občanského zákoníku).

2. Nahrazení zaměstnanců dodavatelem. Divadlo zruší polovinu míst sólistů v pracovním poměru a role bude obsazovat hostujícími umělci na základě smluv na jednotlivá představení. Rozhodnutí je organizační změnou a sólistům, kteří se stali nadbytečnými, lze dát výpověď podle § 52 písm. c) (rozsudek sp. zn. 21 Cdo 2128/2019).

3. Člen představenstva jako generální ředitel. Člen představenstva akciové společnosti uzavře se společností „pracovní smlouvu“ na pozici generálního ředitele s náplní obchodního vedení. Vztah zůstává obchodněprávní a strany si jen ujednaly použití zákoníku práce v mezích kogentních pravidel o postavení člena představenstva. Neurčují-li stanovy jinak, lze ho z funkce odvolat i bez udání důvodu, a odměna mu náleží jen se schválením příslušného orgánu (rozsudek sp. zn. 31 Cdo 4831/2017, body 38 až 43, usnesení sp. zn. 27 Cdo 1435/2023, bod 10).

4. Zvolení obchodního ředitele do představenstva. Obchodní ředitel v pracovním poměru je zvolen členem představenstva a jeho činnost se nezmění. Strany nic dalšího nesjednají. Pracovní poměr podle Nejvyššího soudu skončil konkludentní dohodou (usnesení sp. zn. 27 Cdo 1435/2023, bod 8). Chtějí-li strany pracovní poměr zachovat pro dobu po skončení funkce, musí to výslovně ujednat.

Co z toho plyne v praxi

Zaměstnavatel. Rozhodujete se mezi pracovním poměrem, dohodami a skutečným dodavatelským vztahem. Dodavatelský vztah obstojí jen tehdy, nebude-li dodavatel vykonávat práci se znaky závislé práce. Rozhodnete-li se činnost převést na dodavatele, můžete zaměstnancům dát výpověď pro nadbytečnost, ale dbejte na to, aby organizační změna nebyla jen předstíraná. U členů statutárních orgánů nespoléhejte na pracovní smlouvu a uzavřete písemnou smlouvu o výkonu funkce schválenou příslušným orgánem.

Zaměstnanec. Pracujete-li na smlouvu, která zastírá pracovní poměr, můžete se domáhat určení, že pracovní poměr vznikl. Byli-li jste zvoleni do statutárního orgánu společnosti, pro kterou pracujete, ujednejte si výslovně, co se stane s vaším pracovním poměrem.

Soud. Posuzujte vztah podle jeho pravé povahy a nedejte se vést označením smlouvy. U členů statutárních orgánů rozlišujte činnosti, které spadají do působnosti orgánu, od jiných činností pro korporaci.

Z judikatury

Smysl ustanovení a zajištění činností jinak

Nejvyšší soud, 21 Cdo 2128/2019, rozsudek ze dne 29. 1. 2020: od 1. 1. 2007 zákon neukládá zajišťovat běžné úkoly vlastními zaměstnanci a zastírání pracovněprávních vztahů brání § 3. Zaměstnavatelé mohou své úkoly zajišťovat i jinak, pokud fyzické osoby nevykonávají závislou práci na základě jiných smluv. Rozhodnutí o zajištění činnosti jinak může být organizační změnou podle § 52 písm. c).

Nejvyšší soud, 21 Cdo 202/2025, rozsudek ze dne 26. 2. 2026: smyslem § 3 je zamezení zastírání pracovněprávních vztahů jiným typem závazkových vztahů (bod 23).

Souběh funkcí

Ústavní soud, I. ÚS 190/15, nález ze dne 13. 9. 2016: zákaz souběhu funkce statutárního orgánu a pracovněprávního vztahu nebyl v zákoně výslovně zakotven (bod 32). Ustanovení definující závislou práci jsou jen relativně kogentní a nebrání tomu, aby strany režim zákoníku práce zvolily i pro jiné vztahy (bod 45).

Nejvyšší soud, 31 Cdo 4831/2017, rozsudek velkého senátu ze dne 11. 4. 2018: člen statutárního orgánu a korporace si mohou ujednat režim zákoníku práce, vztah však zůstává obchodněprávním a od kogentních pravidel o postavení člena orgánu se strany odchýlit nemohou (body 35 až 45).

Nejvyšší soud, 27 Cdo 1435/2023, usnesení ze dne 5. 12. 2023: nedohodnou-li se strany jinak, pracovní poměr zaměstnance pro tytéž činnosti zaniká jeho zvolením do funkce člena představenstva konkludentní dohodou (bod 8). Odměna za výkon funkce náleží jen se schválením valné hromady, nebo dozorčí rady, určují-li tak stanovy, nejde-li o odměnu obvyklou podle § 59 odst. 4 zákona o obchodních korporacích (body 10 a 11).

Otevřené otázky

Tady výklad končí a začíná to, na co paragraf sám neodpovídá.

1. Konkludentní dohoda o rozvázání a písemná forma. Dohoda o rozvázání pracovního poměru musí být písemná (§ 49 odst. 2). Závěr, že pracovní poměr zaniká zvolením do funkce konkludentní dohodou (usnesení sp. zn. 27 Cdo 1435/2023, bod 8), s tímto požadavkem obtížně souzní. Domnívám se, že závěr obstojí jen tehdy, je-li z okolností zřejmé, že obě strany pracovní poměr skončit chtěly, a že i tehdy je třeba vzít v úvahu důsledky nedodržení formy a lhůtu podle § 72 (výklad u § 49, body 9 a 10). Bezpečnou cestou je písemné ujednání o osudu pracovního poměru současně se zvolením.

2. Povaha „sistovaného“ pracovního poměru. Zákoník práce institut pozastavení pracovního poměru po dobu výkonu funkce člena statutárního orgánu neupravuje. Otevřené zůstává, jaká práva a povinnosti v jeho průběhu trvají, například zda se doba výkonu funkce započítává do doby trvání pracovního poměru pro účely odstupného. Kloním se k tomu, že strany mohou tyto otázky ujednat a že bez ujednání se pozastavený pracovní poměr nejvíce blíží pracovnímu volnu bez náhrady mzdy.