§ 99 · Projednání opatření s odborovou organizací

Související ustanovení: § 19 odst. 2 (následek chybějícího projednání); § 78 odst. 1 písm. i), j) a m) (práce přesčas, noční práce, nerovnoměrné rozvržení); § 81 odst. 1 (rozvržení pracovní doby zaměstnavatelem); § 83a (pracovní doba zaměstnanců ve zdravotnictví až 24 hodin); § 84 (písemný rozvrh týdenní pracovní doby); § 85 (pružné rozvržení pracovní doby); § 86 odst. 1 (konto pracovní doby); § 87a (rozvržení pracovní doby zaměstnancem); § 91 (práce ve dnech pracovního klidu); § 93 (práce přesčas); § 94 (zaměstnanec pracující v noci); § 108 odst. 2 písm. c) bod 1 (projednání podstatných opatření k bezpečnosti a ochraně zdraví při práci); § 240 odst. 3 (zákaz a omezení práce přesčas těhotných zaměstnankyň a rodičů); § 241 odst. 2 (jiná vhodná úprava pracovní doby na žádost zaměstnance); § 245 odst. 1 (zákaz práce přesčas a noční práce mladistvých); § 276 odst. 1 (zástupci zaměstnanců); § 278 odst. 3 a 4 (projednání); § 280 odst. 1 písm. c) a odst. 2 (projednání pracovních podmínek se zaměstnanci); § 286 odst. 2 až 5 (působení odborové organizace u zaměstnavatele); § 287 odst. 2 písm. c), g) a h) (projednání s odborovou organizací); § 306 odst. 4 (souhlas odborové organizace s pracovním řádem)

Související předpisy: zákon č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, § 10, § 15 odst. 1 písm. u) a odst. 2 písm. a), § 23 a § 28 odst. 1 písm. u) a odst. 2 písm. a)

I. Účel a povaha povinnosti

1 Opatření týkající se hromadné úpravy pracovní doby a práce přesčas a možnost nařizovat práci ve dnech pracovního klidu a noční práci musí zaměstnavatel předem projednat s odborovou organizací, a to se zřetelem na bezpečnost a ochranu zdraví při práci. Povinnost má jen zaměstnavatel, u kterého odborová organizace působí. Rozvrhovat pracovní dobu a určovat začátek a konec směn je přitom věcí zaměstnavatele (§ 81 odst. 1, výklad u § 81, body 1 až 3), ledaže se zaměstnancem uzavřel písemnou dohodu, podle níž si zaměstnanec rozvrhuje pracovní dobu do směn sám [§ 87a odst. 1 a odst. 2 písm. a), bod 4]. Paragraf 99 toto rozhodování váže na předchozí jednání se zástupci zaměstnanců.

2 Nejvyšší soud povinnost vykládá tak, že působí-li u zaměstnavatele odborová organizace, „musí zaměstnavatel o rozvržení pracovní doby (týkajícího se většího počtu zaměstnanců) rozhodnout po projednání s příslušným odborovým orgánem“. Zaměstnavatel, u kterého odborová organizace nepůsobí, podle něj rozhoduje o rozvržení týdenní pracovní doby samostatně (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 1. 2021, sp. zn. 21 Cdo 631/2019, k úpravě účinné do 30. 6. 2017, shodně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2023, sp. zn. 21 Cdo 1180/2022, bod 18). Mám za to, že § 99 zvláštním pravidlem pro pracovní dobu rozvádí obecnou povinnost projednat s odborovou organizací změny organizace práce a další opatření týkající se většího počtu zaměstnanců [§ 287 odst. 2 písm. c) a g)]. Vyjmenovává opatření, u kterých projednání zákon výslovně požaduje, a připojuje k nim hledisko bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.

II. Která opatření se projednávají

3 Prvním okruhem jsou opatření týkající se hromadné úpravy pracovní doby. Hromadnou úpravou je podle mého názoru úprava, která se týká většího počtu zaměstnanců, tedy skupiny, provozu, pracoviště nebo všech zaměstnanců zaměstnavatele. Tak povinnost chápe i Nejvyšší soud (bod 2). Patří sem podle mého názoru zavedení nebo změna směnného režimu, volba mezi rovnoměrným a nerovnoměrným rozvržením, určení začátku a konce směn pro skupinu zaměstnanců, zavedení pružného rozvržení pro skupinu (výklad u § 85, bod 2) a stanovení délky vyrovnávacího období, které Nejvyšší soud řadí k rozvržení pracovní doby (bod 12).

4 Úprava pracovní doby jednotlivého zaměstnance hromadnou úpravou podle mého názoru není. Jde například o kratší pracovní dobu nebo jinou vhodnou úpravu stanovené týdenní pracovní doby, o kterou písemně požádá těhotná zaměstnankyně, zaměstnanec pečující o dítě mladší než 15 let nebo zaměstnanec, který převážně sám dlouhodobě pečuje o osobu závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni II až IV. Takové žádosti musí zaměstnavatel vyhovět, ledaže tomu brání vážné provozní důvody, a pokud jí nevyhoví, písemně to odůvodní (§ 241 odst. 2). Podobně je tomu u písemné dohody, podle níž si zaměstnanec za sjednaných podmínek sám rozvrhuje pracovní dobu do směn (§ 87a odst. 1). Rozhodne-li se však zaměstnavatel nabízet takové dohody celé skupině zaměstnanců, mám za to, že jde o opatření týkající se hromadné úpravy pracovní doby.

5 Druhým okruhem jsou opatření týkající se práce přesčas. Mám za to, že projednat je třeba opatření obecné povahy, například záměr nařizovat skupině zaměstnanců práci přesčas po dobu velké zakázky nebo sezónní špičky. Jednotlivé nařízení práce přesčas z vážných provozních důvodů (§ 93 odst. 2) je pokynem zaměstnavatele, který § 99 podle mého názoru předem projednat neukládá, ledaže je součástí takového širšího opatření (otevřená otázka 1). Projednání zákonné meze práce přesčas nerozšiřuje. Nařízená práce přesčas může u zaměstnance činit nejvýše 8 hodin v jednotlivých týdnech a 150 hodin v kalendářním roce a nad tento rozsah ji zaměstnavatel může požadovat jen na základě dohody se zaměstnancem (§ 93 odst. 2 a 3). Celkový rozsah práce přesčas omezuje průměr podle § 93 odst. 4. U zaměstnance s kratší pracovní dobou je prací přesčas až práce přesahující stanovenou týdenní pracovní dobu a nařídit mu ji není možné [§ 78 odst. 1 písm. i)]. Těhotné zaměstnankyně zákon zakazuje zaměstnávat prací přesčas a zaměstnancům pečujícím o dítě mladší než 1 rok ji zaměstnavatel nařídit nemůže (§ 240 odst. 3). Mladistvé zaměstnance zákon zakazuje zaměstnávat prací přesčas a prací v noci. Výjimečně mohou mladiství starší než 16 let konat noční práci nepřesahující 1 hodinu, je-li to třeba pro jejich výchovu k povolání, a to pod dohledem zaměstnance staršího 18 let, je-li dohled pro jejich ochranu nezbytný (§ 245 odst. 1). Noční práce mladistvého přitom musí bezprostředně navazovat na jeho práci připadající podle rozvrhu směn na denní dobu (§ 245 odst. 1 věta třetí).

6 Třetím a čtvrtým okruhem je možnost nařizovat práci ve dnech pracovního klidu a noční práci, tedy práci v době mezi 22. a 6. hodinou [§ 78 odst. 1 písm. j)]. Zákon zde mluví o možnosti nařizovat. Mám za to, že se proto projednává rámec, ve kterém s takovou prací zaměstnavatel počítá, tedy u kterých prací, pracovišť a skupin zaměstnanců a v jakém rozsahu. Meze stanoví zákon sám a projednání je nerozšiřuje. Práci ve dnech pracovního klidu může zaměstnavatel nařídit jen výjimečně (§ 91 odst. 2), v den nepřetržitého odpočinku v týdnu jen vyjmenované nutné práce, které nemohou být provedeny v pracovních dnech (§ 91 odst. 3), a ve svátek jen tyto práce, práce v nepřetržitém provozu a práce potřebné při střežení objektů zaměstnavatele (§ 91 odst. 4). Uplatní-li se v kontu pracovní doby postup podle § 86 odst. 4, může zaměstnavatel ve dnech pracovního klidu nařídit tyto práce nejvýše dvakrát v průběhu 4 týdnů po sobě jdoucích (§ 91 odst. 5). U zaměstnance pracujícího v noci platí zvláštní mez délky směny a další povinnosti zaměstnavatele podle § 94.

7 Slova „se zřetelem na bezpečnost a ochranu zdraví při práci“ stojí za celým výčtem. Mám za to, že určují hledisko, ze kterého se projednávají všechna vyjmenovaná opatření. Projednání se může týkat i jejich dalších dopadů, například na mzdu nebo osobní a rodinný život zaměstnanců, bezpečnost a ochrana zdraví při práci v něm však podle mého názoru chybět nemá. Jazykově se nabízí i čtení, podle kterého se tato slova vztahují jen k noční práci. Proti němu podle mého názoru mluví to, že rizika pro zdraví přináší i dlouhá práce přesčas a práce bez odpočinku ve dnech pracovního klidu. Vedle § 99 musí zaměstnavatel umožnit odborové organizaci a zástupci pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci anebo přímo zaměstnancům projednat podstatná opatření týkající se bezpečnosti a ochrany zdraví při práci [§ 108 odst. 2 písm. c) bod 1].

III. S kým a jak se projednává

8 Odborová organizace působí u zaměstnavatele a má právo jednat, jen jestliže je k tomu oprávněna podle stanov a alespoň 3 její členové jsou u zaměstnavatele v pracovním poměru (§ 286 odst. 3). Její oprávnění vznikají dnem následujícím po dni, kdy zaměstnavateli oznámila, že tyto podmínky splňuje (§ 286 odst. 4). Za odborovou organizaci jedná orgán určený jejími stanovami (§ 286 odst. 2). Působí-li u zaměstnavatele více odborových organizací, plní zaměstnavatel v případech týkajících se všech nebo většího počtu zaměstnanců povinnost projednání vůči všem, nedohodne-li se s nimi na jiném způsobu projednání (§ 286 odst. 5). Opatření podle § 99 se všech nebo většího počtu zaměstnanců týká zpravidla.

9 Projednáním zákon rozumí jednání, výměnu stanovisek a vysvětlení s cílem dosáhnout shody. Zaměstnavatel je povinen zajistit projednání v dostatečném předstihu a vhodným způsobem, aby zaměstnanci mohli na základě poskytnutých informací vyjádřit svá stanoviska a on je mohl vzít v úvahu před uskutečněním opatření. Na své stanovisko mají právo obdržet odůvodněnou odpověď (§ 278 odst. 3). Před uskutečněním opatření mohou požadovat dodatečné informace a vysvětlení a osobní jednání se zaměstnavatelem na příslušné úrovni řízení (§ 278 odst. 4). Mám za to, že tak se projednává i s odborovou organizací podle § 99 (k projednání výpovědi výklad u § 61, bod 3). Slovo „předem“ podle mého názoru znamená, že u nového rozvrhu pracovní doby má projednání proběhnout dříve, než s ním zaměstnavatel seznámí zaměstnance podle § 84. Po seznámení by už stanovisko odborové organizace mohl zohlednit jen změnou rozvrhu, se kterou by musel zaměstnance znovu seznámit. Formu projednání zákon nepředepisuje.

10 Zaměstnavatel, u kterého odborová organizace nepůsobí, § 99 nepodléhá. Další povinnosti mu ale zůstávají. Se zaměstnanci musí projednat základní otázky pracovních podmínek a jejich změny [§ 280 odst. 1 písm. c)], nezaměstnává-li méně než 10 zaměstnanců (§ 280 odst. 2). Nepůsobí-li u něj rada zaměstnanců ani zástupce pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, jedná se zaměstnanci přímo (§ 276 odst. 1 věta druhá). Mám za to, že podstatná změna pracovního režimu, například přechod na nepřetržitý provoz, je změnou základních otázek pracovních podmínek. Podstatná opatření týkající se bezpečnosti a ochrany zdraví při práci se projednávají i u zaměstnavatele bez odborové organizace [§ 108 odst. 2 písm. c) bod 1].

11 Zaměstnavatel je dále povinen projednat s odborovou organizací mimo jiné změny organizace práce, další opatření týkající se většího počtu zaměstnanců a záležitosti uvedené v § 280 [§ 287 odst. 2 písm. c), g) a h)]. Mám za to, že opatření podle § 99 pod tato písmena zpravidla spadají také a jedno řádné projednání splní obě povinnosti. Význam to má pro přestupky (bod 15).

IV. Rozhoduje zaměstnavatel

12 Souhlas odborové organizace § 99 nevyžaduje. Projednání má směřovat ke shodě (§ 278 odst. 3), nedojde-li k ní, rozhodne zaměstnavatel sám. Nejvyšší soud řadí stanovení délky vyrovnávacího období k rozvržení pracovní doby, které je výlučným právem zaměstnavatele, a dodává, že na tom „nic nemění skutečnost, že o rozvržení pracovní doby, které se týká většího počtu zaměstnanců, zaměstnavatel rozhoduje (působí-li u něj odborová organizace) po projednání s odborovou organizací“ (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2026, sp. zn. 21 Cdo 2669/2024, bod 32, k úpravě účinné do 31. 12. 2016).

13 Kde zákon pro úpravu pracovní doby vyžaduje víc než projednání, § 99 nestačí. Konto pracovní doby smí zavést jen kolektivní smlouva nebo vnitřní předpis u zaměstnavatele, u kterého nepůsobí odborová organizace (§ 86 odst. 1). Vyrovnávací období při nerovnoměrném rozvržení i období, za které se počítá průměrný rozsah práce přesčas, může nad 26 týdnů, nejvýše na 52 týdnů po sobě jdoucích, vymezit jen kolektivní smlouva [§ 78 odst. 1 písm. m), § 93 odst. 4]. U zaměstnavatele, u kterého působí odborová organizace, vyžaduje kolektivní smlouvu i pracovní doba zaměstnance ve zdravotnictví až 24 hodin během 26 hodin po sobě jdoucích, kterou zákon připouští jen v nepřetržitém provozu spojeném s poskytováním zdravotních služeb poskytovatelem lůžkové péče nebo poskytovatelem zdravotnické záchranné služby a k níž je navíc třeba písemná dohoda se zaměstnancem (§ 83a odst. 1 a 2, výklad u § 83, bod 10). Pracovní řád může zaměstnavatel, u kterého působí odborová organizace, vydat nebo změnit jen s jejím předchozím písemným souhlasem, jinak je vydání nebo změna neplatné (§ 306 odst. 4). Nejvyšší soud připouští, aby zaměstnavatel učinil rozvrh týdenní pracovní doby součástí pracovního řádu, jiného vnitřního předpisu nebo písemného pokynu (rozsudek sp. zn. 21 Cdo 631/2019). Zvolí-li pracovní řád, potřebuje podle mého názoru k jeho změně souhlas odborové organizace a samotné projednání nestačí.

V. Následky neprojednání

14 Požaduje-li zákon, aby právní jednání bylo s příslušným orgánem pouze projednáno, není možné je prohlásit za neplatné jen proto, že k projednání nedošlo (§ 19 odst. 2, výklad u § 61, bod 3). Vypracování rozvrhu pracovní doby a seznámení zaměstnance s ním přitom podle Nejvyššího soudu právním jednáním není, jde o faktické jednání (rozsudek sp. zn. 21 Cdo 1180/2022, bod 21, výklad u § 81, bod 5). Mám za to, že neprojednaný rozvrh nebo neprojednané nařízení práce přesčas či práce ve dnech pracovního klidu zaměstnance zavazuje, splňuje-li ostatní zákonné podmínky, zejména § 84, § 91 a 93 (otevřená otázka 2).

15 Přestupky na úseku součinnosti zaměstnavatele a orgánu jednajícího za zaměstnance § 99 nejmenují. Právnická nebo podnikající fyzická osoba se jich dopustí tím, že poruší povinnosti vůči příslušným odborovým orgánům, radám zaměstnanců nebo zástupcům pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci vyplývající z § 62, 277, 279, 280, 287 a § 339 odst. 1 (§ 23 odst. 1 zákona o inspekci práce). Pokuta může činit až 200 000 Kč (§ 23 odst. 2 zákona o inspekci práce). Spadá-li opatření zároveň pod § 287 odst. 2 (bod 11), naplní jeho neprojednání podle mého názoru tuto skutkovou podstatu. U fyzické osoby platí obdobně § 10 zákona o inspekci práce.

16 Právnická nebo podnikající fyzická osoba se dopustí přestupku na úseku pracovní doby, jestliže neprojedná s příslušným odborovým orgánem nebo zástupcem pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci otázky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a organizaci práce v noci [§ 28 odst. 1 písm. u) zákona o inspekci práce]. Pokuta může činit až 300 000 Kč [§ 28 odst. 2 písm. a) zákona o inspekci práce], u fyzické osoby platí § 15 odst. 1 písm. u) a odst. 2 písm. a) zákona o inspekci práce. Mám za to, že tato skutková podstata dopadá i na neprojednání možnosti nařizovat noční práci podle § 99. Jiné ustanovení dnešního zákoníku práce, které by ukládalo projednat organizaci práce v noci, jsem nenašel.

VI. Vývoj

17 Paragraf 99 má od 1. 1. 2007 stejné znění. Srovnání znění účinných k 1. 1. 2007, 1. 8. 2007, 1. 1. 2008, 30. 12. 2011, 1. 1. 2012, 1. 1. 2014, 1. 1. 2017, 1. 7. 2017, 15. 8. 2017, 30. 9. 2017, 1. 11. 2017, 1. 1. 2018, 1. 7. 2019, 1. 10. 2023, 1. 6. 2025, 29. 8. 2026 a 1. 1. 2027 změnu textu neukázalo.