§ 56 · Okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnancem

Související ustanovení: § 1a odst. 1 písm. a) (zvláštní zákonná ochrana postavení zaměstnance); § 18 (výklad pro zaměstnance nejpříznivější); § 38 odst. 1 písm. a) (povinnost platit mzdu nebo plat); § 41 odst. 1 písm. a) (převedení pro zdravotní nezpůsobilost); § 48 odst. 1 písm. c) (okamžité zrušení jako způsob rozvázání); § 50 odst. 3 (výpověď zaměstnance); § 51 (výpovědní doba); § 52 písm. d) (výpověď pro dlouhodobou zdravotní nezpůsobilost); § 59 (lhůty pro okamžité zrušení zaměstnancem); § 60 (písemná forma a skutkové vymezení důvodu); § 67 odst. 4 (průměrný měsíční výdělek); § 70 (neplatné rozvázání ze strany zaměstnance); § 72 (lhůta k žalobě); § 141 (splatnost mzdy a platu); § 144a odst. 4 a § 147 odst. 3 (započtení a srážky ze mzdy); § 192 odst. 5 (snížení náhrady mzdy při porušení režimu dočasně práce neschopného zaměstnance); § 334 a 337 (doručování)

Související předpisy: zákon č. 365/2011 Sb., čl. I body 61 a 62 (období splatnosti a náhrada mzdy od 1. 1. 2012); zákon č. 303/2013 Sb., čl. LXXIX bod 21 (vložení § 56a od 1. 1. 2014); zákon č. 460/2016 Sb., čl. V bod 1 (zrušení § 56a k 28. 2. 2017); zákon č. 120/2025 Sb., čl. I bod 10 (odkaz na průměrný měsíční výdělek od 1. 6. 2025); zákon č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách (lékařský posudek a jeho přezkoumání); zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 8 (zjevné zneužití práva), § 555 a 556 (výklad právního jednání); usnesení předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod, čl. 28 (spravedlivá odměna za práci)

I. Povaha okamžitého zrušení zaměstnancem

1 Zaměstnanec, který chce pracovní poměr ukončit výpovědí, důvod uvádět nemusí (§ 50 odst. 3). Okamžitě zrušit pracovní poměr může „jen“ ze dvou důvodů, které ustanovení vypočítává. Oba spočívají na straně zaměstnavatele. První nastává, když zaměstnavatel nedokáže včas nabídnout jinou práci zaměstnanci, kterému dosavadní práce podle lékařského posudku nebo rozhodnutí správního orgánu o jeho přezkoumání vážně ohrožuje zdraví, druhý, když nevyplatí mzdu, plat nebo náhradu mzdy či platu ani v dodatečné lhůtě. Na rozdíl od okamžitého zrušení zaměstnavatelem (§ 55) zákon neužívá slova „výjimečně“ a nezná ochrannou dobu, ve které by okamžité zrušení bylo zakázáno. Účinky nastávají doručením zaměstnavateli (výklad u § 55, bod 1).

2 Okamžité zrušení podle písmene b) umožňuje zaměstnanci ihned skončit pracovní poměr u zaměstnavatele, který porušil povinnost vyplatit mu za vykonanou práci mzdu nebo plat, popřípadě náhradu mzdy nebo platu, a nesplnil ji ani v dodatečné lhůtě 15 dnů, protože po zaměstnanci „nelze spravedlivě požadovat, aby pro takového zaměstnavatele“ nadále pracoval. Vzhledem k náhradě mzdy podle odstavce 2 představuje okamžité zrušení ve svých důsledcích sankci za porušení povinnosti zaměstnavatele (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2020, sp. zn. 21 Cdo 4368/2018).

3 Ústavní soud v okamžitém zrušení podle písmene b) vidí jeden z projevů ochranné funkce pracovního práva a nástroj ochrany zaměstnance před svévolí zaměstnavatele. Povinnost platit mzdu za vykonanou práci podle něj odpovídá právu na spravedlivou odměnu za práci podle čl. 28 Listiny základních práv a svobod (nález Ústavního soudu ze dne 16. 6. 2015, sp. zn. II. ÚS 3399/14, body 18 až 20).

II. Ohrožení zdraví [odst. 1 písm. a)]

4 Písmeno a) vyžaduje splnění tří podmínek. Zaměstnanec musí mít lékařský posudek vydaný poskytovatelem pracovnělékařských služeb nebo rozhodnutí příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává. Z posudku musí plynout, že by pokračování v dosavadní práci vážně ohrozilo jeho zdraví. A zaměstnavatel mu v době 15 dnů ode dne předložení posudku neumožnil výkon jiné pro něho vhodné práce.

5 Způsobilým podkladem je podle Nejvyššího soudu jen posudek, který stanoví, že zaměstnanec „nemůže dále konat práci bez vážného ohrožení svého zdraví“. Závěr o dlouhodobé zdravotní nezpůsobilosti konat dosavadní práci, který zakládá povinnost převést zaměstnance na jinou práci [§ 41 odst. 1 písm. a)] a výpovědní důvod [§ 52 písm. d)], nestačí, a nestačí ani to, že lékař změnu druhu práce jen doporučil (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 11. 2012, sp. zn. 21 Cdo 4142/2011, s odkazem na rozsudek ze dne 21. 9. 2004, sp. zn. 21 Cdo 966/2004).

6 Použil-li však lékař vzor posudku podle podzákonného předpisu, který takový posudkový závěr nepředvídal, nemůže to být na újmu zaměstnance. Vadu obsahu posudku je pak třeba odstranit výkladem. Posudek je skutečností (tzv. faktickým úkonem), která je hmotněprávním předpokladem okamžitého zrušení, a jeho obsah se zjišťuje obdobně podle pravidel pro výklad projevu vůle, zpravidla s pomocí znalce (rozsudek sp. zn. 21 Cdo 4142/2011). Rozhodnutí se týkalo úpravy účinné do 13. 9. 2009, kdy posudky vydávalo zařízení závodní preventivní péče. Mám za to, že jeho závěr o obsahu posudku platí i dnes, kdy je vydává poskytovatel pracovnělékařských služeb.

7 Lhůta 15 dnů běží ode dne, kdy zaměstnanec posudek zaměstnavateli předložil. Zaměstnavatel ji splní, umožní-li zaměstnanci v této době výkon jiné vhodné práce. Mám za to, že povinnost nesplní nabídka práce, kterou zaměstnanec podle posudku konat nemůže, protože nejde o práci pro něho vhodnou (§ 41 odst. 6). Odmítne-li zaměstnanec nabídnutou vhodnou práci, důvod k okamžitému zrušení podle mého názoru nemá. Zaměstnavatel je ale povinen nepřipustit, aby konal dosavadní práci (§ 103 odst. 1 písm. a)), a pracovní poměr pak zpravidla skončí dohodou nebo výpovědí podle § 52 písm. d).

III. Nevyplacení mzdy nebo platu [odst. 1 písm. b)]

8 Mzda nebo plat jsou splatné po vykonání práce, nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém zaměstnanci právo na ně vzniklo (§ 141 odst. 1). Lhůta 15 dnů podle písmene b) běží „po uplynutí období splatnosti“. Do 31. 12. 2011 zákon mluvil o „termínu splatnosti“ (zákon č. 365/2011 Sb., čl. I bod 61). Mzdu za duben je tak zaměstnavatel povinen vyplatit nejpozději v květnu a důvod k okamžitému zrušení vznikne, nevyplatí-li ji ani do 15. června. Pravidelný termín výplaty, který musí být sjednán, stanoven nebo určen v rámci období splatnosti (§ 141 odst. 3), je pro běh lhůty 15 dnů podle mého názoru bez významu, rozhoduje konec období splatnosti. V jedné z posuzovaných věcí byla základní mzda za duben vyplacena 3. června a pohyblivá složka až 16. června, tedy den po uplynutí lhůty (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2019, sp. zn. 21 Cdo 1815/2018, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 9. 2021, sp. zn. 21 Cdo 1444/2020).

9 Důvod je naplněn právě a jen tím, že nastala splatnost a zaměstnavatel neuspokojil nárok ani v dodatečné lhůtě 15 dnů (rozsudek sp. zn. 21 Cdo 1815/2018, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2024, sp. zn. 21 Cdo 213/2024, bod 18). Postačí nevyplacení „jakékoli“ části mzdy, platu nebo náhrady. Zákon tu na rozdíl od § 55 odst. 1 písm. b) nerozlišuje stupně intenzity porušení.

10 Vyplatí-li zaměstnavatel dlužnou částku až po uplynutí 15 dnů, důvod k okamžitému zrušení tím nezanikne, a to ani tehdy, zaplatí-li dříve, než zaměstnanec okamžité zrušení učiní. K dodatečnému plnění lze přihlédnout jen při posouzení, zda zaměstnanec nezneužil právo (rozsudek sp. zn. 21 Cdo 1815/2018).

11 Mzdu zaměstnavatel vyplatí i tehdy, poukáže-li ji na žádost zaměstnance nebo podle dohody s ním na jeho účet, vyplatí-li ji jeho zmocněnci nebo v případě stanoveném právním předpisem jiné osobě. Schválil-li insolvenční soud oddlužení zaměstnance plněním splátkového kalendáře a zaměstnavatel stanovenou část mzdy sice srazil, ale insolvenčnímu správci ji nevyplatil, nebyla tato část mzdy zaměstnanci vyplacena a důvod k okamžitému zrušení je dán (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2013, sp. zn. 21 Cdo 298/2013).

12 Nevyplacená je i část mzdy, kterou zaměstnavatel zadržel bez zákonného důvodu. Jednostranné započtení pohledávky zaměstnavatele na náhradu škody proti pohledávce zaměstnance na mzdu je nepřípustné, a to ani při dodržení limitů pro srážky ze mzdy. Srážky ze mzdy k náhradě škody jsou možné jen na základě dohody o srážkách ze mzdy (§ 147 odst. 3). Zaměstnanec, kterému zaměstnavatel takto srazil část mzdy, proto okamžitě zrušil pracovní poměr důvodně (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 2019, sp. zn. 21 Cdo 238/2019, uveřejněný pod číslem 41/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

13 Jinak je tomu u částky, kterou zaměstnavatel ze zákonného důvodu nevyplácí. Snížil-li nebo neposkytl-li náhradu mzdy za dobu dočasné pracovní neschopnosti pro porušení režimu dočasně práce neschopného zaměstnance (§ 192 odst. 5), závisí závěr o důvodu okamžitého zrušení na tom, zda náhradu snížil platně. Pro totéž porušení režimu přitom nemůže současně snížit náhradu a dát výpověď podle § 52 písm. h), platné je jen jednání učiněné dříve (rozsudek sp. zn. 21 Cdo 4368/2018).

IV. Spor o mzdu, omyl a zneužití práva

14 Nejvyšší soud dlouhodobě uvádí, že důvod podle písmene b) je dán zejména tehdy, nevyplatí-li zaměstnavatel mzdu proto, že pro úpadek nebo hrozící úpadek není schopen plnit své závazky, a dále tehdy, neuspokojí-li zaměstnavatel, který plnit může, nárok zaměstnance, který je nesporný nebo který zaměstnanci zřejmě náleží. Okamžité zrušení podle něj „není (a nemůže být) právním prostředkem pro řešení sporu“ o to, zda zaměstnanci mzda náleží, ani prostředkem postihu za chyby a omyly při výpočtu nebo výplatě mzdy, jestliže zaměstnavatel nesprávnost v přiměřené době odstranil a bez zbytečného odkladu zjednal nápravu (rozsudek sp. zn. 21 Cdo 298/2013, s odkazem na rozsudky ze dne 20. 12. 2011, sp. zn. 21 Cdo 4042/2010, a ze dne 10. 1. 2012, sp. zn. 21 Cdo 3676/2010).

15 Ústavní soud se s tímto přístupem, jak ho soudy uplatnily ve věci zaměstnance, který okamžitě zrušil pracovní poměr kvůli nevyplaceným hodinám, neztotožnil. Takový restriktivní výklad podle něj do značné míry popírá smysl ustanovení. Mimo případy platební neschopnosti zaměstnavatele bude mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem, který platit může, ale nechce, „téměř vždy“ existovat spor o výši mzdy, a odkázat zaměstnance na samostatnou žalobu o zaplacení by ho nutilo setrvat u zaměstnavatele, s nímž se soudí (nález sp. zn. II. ÚS 3399/14, body 22 a 23). Soud proto musí zkoumat okolnosti a příčiny okamžitého zrušení, posoudit, zda spor o nárok, který zaměstnanci zřejmě náleží, zaměstnavatel nevyvolal účelově, a zabývat se i podstatou sporu a provést k ní dokazování. Břemeno tvrzení o tom, že nárok zaměstnance byl uspokojen nebo že není oprávněný, tíží primárně zaměstnavatele (tamtéž, body 24 a 25).

16 Ústavní soud zároveň přijal, že důvodem podle písmene b) není bez dalšího mzda vyplacená nižší například omylem mzdové účetní a že jde teprve o vědomé porušení povinnosti zaměstnavatele. Neodstraní-li však zaměstnavatel zjištěnou nesprávnost bez zbytečného odkladu, důvod k okamžitému zrušení je dán i v takovém případě (tamtéž, bod 21). Zaměstnanec, který nesprávnost zjistí, proto obvykle udělá dobře, když zaměstnavatele nejprve vyzve k doplacení, protože od výzvy se odvíjí posouzení, zda zaměstnavatel nesprávnost odstranil bez zbytečného odkladu.

17 Nejvyšší soud svou formuli opakuje i po nálezu. Ve věci obchodního zástupce, jehož provize za duben se během zúčtování stala předmětem sporu, označil za souladný s ustálenou rozhodovací praxí závěr odvolacího soudu, že důvod k okamžitému zrušení naplněn nebyl, protože zaměstnavatel provizi vyplatil neprodleně po ověření sporných objednávek. Příkaz k převodu přitom učinil ještě v dodatečné lhůtě a peníze dorazily následující den. Za takové situace podle Nejvyššího soudu „nelze ani usuzovat na situaci, kdy přijatý výklad nutí zaměstnance setrvat v pracovním poměru u zaměstnavatele, se kterým vede občanskoprávní spor“ (usnesení sp. zn. 21 Cdo 1444/2020). Podstatu sporu o mzdu přitom soud posoudí sám. Ve věci řidiče autobusu, který okamžitě zrušil pracovní poměr kvůli nevyplacenému příplatku za práci přesčas, dospěl k závěru, že doba strávená na sedadle spolujezdce byla pracovní pohotovostí a k práci přesčas nedošlo, takže okamžité zrušení bylo neplatné (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 10. 2019, sp. zn. 21 Cdo 1563/2019).

18 Zjevné zneužití práva (§ 8 občanského zákoníku) by zaměstnanci bylo možné vytknout, jen kdyby jeho okamžité zrušení bylo vedeno přímým úmyslem způsobit zaměstnavateli újmu. Zaměstnanec, který se rozhodl pracovní poměr skončit a okamžité zrušení použil poté, co zaměstnavatel nevyplatil část mzdy, právo nezneužil, i když sám předtím porušoval své povinnosti vykonávat práci a nekonkurovat zaměstnavateli (rozsudek sp. zn. 21 Cdo 1815/2018). Zneužitím práva není ani to, že zaměstnanci s okamžitým zrušením vznikne nárok na odstupné, které si strany pro tento případ sjednaly (rozsudek sp. zn. 21 Cdo 4368/2018, k občanskému zákoníku z roku 1964, výklad u § 6 až 8 občanského zákoníku).

V. Náhrada mzdy nebo platu (odst. 2)

19 Odstavec 2 přiznává zaměstnanci, který okamžitě zrušil pracovní poměr, náhradu mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku, a to za dobu odpovídající délce výpovědní doby. Průměrným výdělkem se tu rozumí průměrný měsíční výdělek (§ 67 odst. 4). Náhrada přísluší při okamžitém zrušení z kteréhokoli z obou důvodů. Dlužnou mzdu nebo plat nenahrazuje a zaměstnanec má nárok na obojí.

20 Náhradu do zákona doplnil s účinností od 1. 1. 2012 zákon č. 365/2011 Sb., čl. I bod 62. Předtím přiznával § 67 odst. 1 ve znění účinném do 31. 12. 2011 zaměstnanci, který okamžitě zrušil pracovní poměr podle § 56, odstupné. Od 1. 6. 2025 odkazuje odstavec 2 na § 67 odst. 4. Změnu provedl zákon č. 120/2025 Sb., čl. I bod 10.

21 Výpovědní doba činí nejméně 2 měsíce (§ 51 odst. 2). Kloním se k tomu, že náhrada odpovídá výpovědní době, která by platila pro výpověď danou zaměstnancem, tedy 2 měsícům, nesjednaly-li si strany písemně delší výpovědní dobu (§ 51 odst. 3). Delší výpovědní doba musí být sjednána stejně pro obě strany, a mám proto za to, že se promítne i do náhrady podle odstavce 2.

VI. Podmínky platnosti a souvislosti

22 Okamžité zrušení musí být písemné a zaměstnanec v něm musí skutkově vymezit důvod tak, aby ho nebylo možné zaměnit s jiným (§ 60). Pouhý odkaz na odstavec 1 písm. b) určuje zákonný důvod, ale ne skutečnosti, ve kterých ho zaměstnanec spatřuje. Taková nedostatečná určitost však neplatnost bez dalšího nezpůsobí, obsah projevu je třeba zjistit výkladem (rozsudek sp. zn. 21 Cdo 213/2024, bod 19). Soud přitom přihlédne i k tomu, co okamžitému zrušení předcházelo, například k dřívějšímu dopisu, ve kterém zaměstnanec vyčíslil nedoplatky mzdy (tamtéž, bod 23). Výraz, který připouští různý výklad, se vyloží způsobem pro zaměstnance nejpříznivějším teprve tehdy, když se projev vůle nepodaří vyjasnit podle úmyslu jednajícího a okolností, ke kterým se při výkladu přihlíží (§ 18, tamtéž, bod 21).

23 Určitost důvodu se posuzuje dříve než dodržení lhůt a opodstatněnost důvodu. Nepodaří-li se pochybnosti odstranit ani výkladem, je okamžité zrušení neplatné pro rozpor s § 60 a soud se lhůtami ani tím, zda jednání zaměstnavatele důvod zakládá, nezabývá (rozsudek sp. zn. 21 Cdo 213/2024, bod 24).

24 Okamžitě zrušit pracovní poměr může zaměstnanec do 2 měsíců ode dne, kdy se o důvodu dozvěděl, nejpozději do 1 roku ode dne, kdy důvod vznikl (§ 59, výklad tam). Zaměstnavateli okamžité zrušení doručuje podle § 337, zpravidla osobním předáním v sídle zaměstnavatele.

25 Neplatné okamžité zrušení může zaměstnavatel napadnout žalobou do 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit (§ 72). Oznámí-li zaměstnavatel zaměstnanci bez zbytečného odkladu písemně, že trvá na tom, aby dále konal práci, pracovní poměr trvá a nevyhoví-li zaměstnanec, může po něm zaměstnavatel požadovat náhradu škody, která mu tím vznikla ode dne oznámení. Jinak platí, že pracovní poměr skončil dohodou (§ 70, výklad tam).

26 Paragraf 56a, podle kterého mohl zákonný zástupce nezletilého zaměstnance, který nedosáhl věku 16 let, s přivolením soudu okamžitě zrušit jeho pracovní poměr, je-li to nutné v zájmu vzdělání, vývoje nebo zdraví zaměstnance, vložil s účinností od 1. 1. 2014 zákon č. 303/2013 Sb., čl. LXXIX bod 21. Zrušil ho s účinností od 28. 2. 2017 zákon č. 460/2016 Sb., čl. V bod 1.

Příklady

1. Provize vyplacená o den později. Obchodní zástupce dostane základní mzdu za duben 3. června a provizi 16. června. Zaměstnavatel mu předtím vysvětlil, že provizi zdržuje kontrola nesrovnalostí v objednávkách. Nejvyšší soud nejprve zdůraznil, že pozdější plnění důvod k okamžitému zrušení neodstraní a že zaměstnanec právo nezneužil (rozsudek sp. zn. 21 Cdo 1815/2018). Po vrácení věci však obstál závěr odvolacího soudu, že důvod naplněn nebyl, protože výše provize byla sporná a zaměstnavatel ji vyplatil neprodleně po ověření (usnesení sp. zn. 21 Cdo 1444/2020).

2. Škoda sražená ze mzdy. Zaměstnavatel servisnímu technikovi srazí ze mzdy část škody, kterou mu podle svého názoru technik způsobil, aniž by uzavřeli dohodu o srážkách ze mzdy. Technik okamžitě zruší pracovní poměr důvodně (rozsudek sp. zn. 21 Cdo 238/2019).

3. Přesčas, který nebyl přesčasem. Řidič dálkového autobusu, který se v řízení střídá s druhým řidičem, považuje dobu na sedadle spolujezdce za práci přesčas a okamžitě zruší pracovní poměr kvůli nevyplacenému příplatku. Okamžité zrušení je neplatné, protože šlo o pracovní pohotovost a příplatek za práci přesčas mu nenáležel (rozsudek sp. zn. 21 Cdo 1563/2019).

4. Splátky insolvenčnímu správci. Zaměstnavatel zaměstnance v oddlužení vyplácí čistou mzdu, ale část určenou pro insolvenčního správce tři měsíce správci neodešle. Mzda nebyla vyplacena celá a důvod k okamžitému zrušení je dán. Tvrdí-li zaměstnavatel, že šlo o administrativní omyl, musí soud zkoumat, zda ho v přiměřené době napravil (rozsudek sp. zn. 21 Cdo 298/2013).

5. Posudek bez vážného ohrožení zdraví. Zaměstnankyně po pracovním úrazu předloží zaměstnavateli posudek, podle kterého „není zdravotně způsobilá“ k dosavadní práci, a po dvou měsících okamžitě zruší pracovní poměr. Zda posudek znamená vážné ohrožení zdraví, musí soud zjistit výkladem, zpravidla se znalcem (rozsudek sp. zn. 21 Cdo 4142/2011).

Co z toho plyne v praxi

Zaměstnavatel. Mzdu vyplácejte nejpozději do konce měsíce následujícího po měsíci, za který přísluší, a i nespornou část vyplaťte včas, když se o zbytku vede spor. Náhradu škody si ze mzdy nesrážejte bez dohody o srážkách ze mzdy. Chybu ve mzdě odstraňte bez zbytečného odkladu, jakmile se o ní dozvíte. Posudek nebo rozhodnutí správního orgánu o jeho přezkoumání, podle něhož zaměstnanci práce vážně ohrožuje zdraví, řešte do 15 dnů nabídkou vhodné práce.

Zaměstnanec. Okamžité zrušení podle písmene b) je silný nástroj, ale riziko, že sporný nárok neobstojí, nesete vy. V okamžitém zrušení uveďte, kterou část mzdy a za které období vám zaměstnavatel nevyplatil. Dodržte lhůty podle § 59 a okamžité zrušení zaměstnavateli prokazatelně doručte. Náleží vám náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku za dobu odpovídající výpovědní době.

Soud. Spor o výši mzdy neodkládejte do samostatného řízení, jeho podstatu posuďte sami a zvažte, zda ho zaměstnavatel nevyvolal účelově. Pozdější zaplacení po uplynutí dodatečné lhůty důvod neodstraní.

Z judikatury

Nejvyšší soud, 21 Cdo 4142/2011, rozsudek ze dne 6. 11. 2012: posudek musí zachycovat, že zaměstnanec nemůže dále konat práci bez vážného ohrožení zdraví. Chybí-li to ve formuláři, který lékař musel použít, odstraní se vada výkladem.

Nejvyšší soud, 21 Cdo 298/2013, rozsudek ze dne 16. 12. 2013: mzdou nevyplacenou je i srážka, kterou zaměstnavatel neodeslal insolvenčnímu správci. Okamžité zrušení nemá sloužit k postihu za omyl, který zaměstnavatel bez zbytečného odkladu napravil.

Ústavní soud, II. ÚS 3399/14, nález ze dne 16. 6. 2015: spor o výši mzdy důvod k okamžitému zrušení nevylučuje. Soud musí posoudit jeho podstatu a břemeno tvrzení o uspokojení nároku nese primárně zaměstnavatel.

Nejvyšší soud, 21 Cdo 238/2019, rozsudek ze dne 21. 5. 2019: pohledávku na náhradu škody si zaměstnavatel ze mzdy jednostranně započíst nemůže. Zaměstnanec, jemuž zaměstnavatel takto zkrátil mzdu, měl k okamžitému zrušení důvod.

Nejvyšší soud, 21 Cdo 1563/2019, rozsudek ze dne 1. 10. 2019: okamžité zrušení kvůli příplatku za práci přesčas je neplatné, jestliže práce přesčas nebyla vykonána.

Nejvyšší soud, 21 Cdo 1815/2018, rozsudek ze dne 31. 10. 2019: zaplacení po uplynutí dodatečné lhůty 15 dnů důvod k okamžitému zrušení neodstraní. Zneužitím práva by bylo jen jednání vedené přímým úmyslem poškodit zaměstnavatele.

Nejvyšší soud, 21 Cdo 4368/2018, rozsudek ze dne 29. 9. 2020: okamžité zrušení podle písmene b) je ve svých důsledcích sankcí za nevyplacení mzdy, platu nebo náhrady mzdy či platu. Zda zaměstnavatel náhradu mzdy při dočasné pracovní neschopnosti nevyplatil, závisí i na tom, zda ji platně snížil.

Nejvyšší soud, 21 Cdo 1444/2020, usnesení ze dne 21. 9. 2021: provize, jejíž výše se stala předmětem sporu a kterou zaměstnavatel vyplatil neprodleně po ověření, důvod k okamžitému zrušení nezaložila.

Nejvyšší soud, 21 Cdo 213/2024, rozsudek ze dne 30. 7. 2024: okamžité zrušení s pouhým odkazem na zákonné ustanovení je třeba vyložit, mimo jiné podle předchozí korespondence stran. Určitost se posuzuje dříve než lhůty a opodstatněnost důvodu.

Otevřené otázky

Tady výklad končí a začíná to, na co paragraf sám neodpovídá.

1. Spor o mzdu po nálezu Ústavního soudu. Nejvyšší soud opakuje, že okamžité zrušení není prostředkem pro řešení sporu o mzdu, Ústavní soud naopak trvá na tom, že spor o výši mzdy důvod nevylučuje a soud ho musí posoudit. Mám za to, že obě úvahy lze sladit tak, že rozhoduje, zda zaměstnanci nárok skutečně náležel a zda ho zaměstnavatel vědomě nevyplatil. Formule Nejvyššího soudu pak vystihuje situace, kdy spor vznikl poctivě při zúčtování a zaměstnavatel ho vyřešil neprodleně, nebo kdy šlo o omyl napravený bez zbytečného odkladu. Spor, který zaměstnavatel vede o nárok zaměstnanci zřejmě náležející, důvod k okamžitému zrušení nevylučuje.

2. Délka výpovědní doby pro náhradu podle odstavce 2. Zákon neříká, zda se náhrada počítá podle zákonné výpovědní doby, nebo podle výpovědní doby sjednané. Kloním se k tomu, že rozhoduje výpovědní doba, která by mezi stranami platila pro výpověď danou zaměstnancem, včetně písemně sjednaného prodloužení (výklad v bodu 21). Náhrada má zaměstnanci vynahradit výdělek za dobu, po kterou by pracovní poměr trval, kdyby ho rozvázal výpovědí.