§ 18 · Výklad právního jednání ve prospěch zaměstnance

Související ustanovení: § 1a odst. 1 písm. a) (zvláštní zákonná ochrana postavení zaměstnance); § 4 (subsidiarita občanského zákoníku); § 19 a 20 (neplatnost a forma právního jednání); § 34 odst. 3 a 4 (odstoupení od pracovní smlouvy)

Související předpisy: zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 555 až 557 (výklad právního jednání)

I. Smysl ustanovení

1 Paragraf 18 řeší situaci, kdy lze právní jednání vyložit různým způsobem. Použije se výklad pro zaměstnance nejpříznivější. Pravidlo vyjadřuje zásadu zvláštní zákonné ochrany postavení zaměstnance (§ 1a odst. 1 písm. a)).

2 Občanský zákoník pro tutéž situaci stanoví, že výraz připouštějící různý výklad se v pochybnostech vyloží k tíži toho, kdo ho použil jako první (§ 557 občanského zákoníku). V pracovněprávních vztazích se podle Nejvyššího soudu toto pravidlo nepoužije, protože ho nahrazuje § 18 (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 12. 2018, sp. zn. 21 Cdo 2300/2017). Mám za to, že rozdíl je podstatný. Pravidlo občanského zákoníku míří proti tomu, kdo nejasný výraz použil. Paragraf 18 podle mého názoru vede k výkladu ve prospěch zaměstnance i tehdy, když nejasný výraz napsal on sám.

II. Pořadí výkladových pravidel

3 Paragraf 18 nastupuje až na konci výkladu. Právní jednání se nejdřív posuzuje podle svého obsahu (§ 555 odst. 1 občanského zákoníku). Projev vůle se vyloží podle úmyslu jednajícího, byl-li druhé straně znám nebo musela-li o něm vědět. Nelze-li úmysl zjistit, přisuzuje se projevu význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, komu je určen (§ 556 odst. 1 občanského zákoníku). Přihlíží se přitom k praxi zavedené mezi stranami, k tomu, co jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam mu přikládají (§ 556 odst. 2 občanského zákoníku).

4 Teprve nepodaří-li se tímto postupem projev vůle vyjasnit, vyloží se výraz připouštějící různý výklad způsobem, který je pro zaměstnance co nejpříznivější (rozsudek sp. zn. 21 Cdo 2300/2017). Výklad podle Nejvyššího soudu jen objasňuje obsah projevu vůle, tedy zjišťuje, co bylo skutečně projeveno. Vůli, kterou strana neměla nebo kterou neprojevila, výklad nenahrazuje ani nedoplňuje a smysl jinak jasného jednání nemění (tamtéž, s odkazem na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2017, sp. zn. 21 Cdo 3480/2016, a ze dne 25. 4. 2017, sp. zn. 21 Cdo 5281/2016).

5 Zásada ochrany zaměstnance i § 18 se podle Nejvyššího soudu uplatní jen při výkladu zákona nebo právního jednání. Právo, které v zákoně ani ve smlouvě obsaženo není, založit nemohou (tamtéž).

III. Na co pravidlo dopadá

6 Pravidlo dopadá na právní jednání v pracovněprávních vztazích, tedy na smlouvy i jednostranná jednání. Nejvyšší soud podle něj postupoval i při výkladu kolektivní smlouvy (rozsudek sp. zn. 21 Cdo 2300/2017).

7 Na výklad zákona § 18 nedopadá. Podle Nejvyššího soudu žádná ze zásad pracovněprávních vztahů neopodstatňuje, aby byl při výkladu zákoníku práce „automaticky přijímán výklad příznivější pro zaměstnance jen proto, že se jedná o slabší stranu pracovněprávního vztahu“, aniž by to odůvodňoval smysl a účel posuzovaného ustanovení (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2020, sp. zn. 21 Cdo 4451/2018, uveřejněný pod číslem 64/2021 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

IV. Vývoj

8 Původní znění účinné od 1. 1. 2007 stanovilo, že se právní úkony řídí vyjmenovanými ustanoveními tehdejšího občanského zákoníku (zákon č. 40/1964 Sb.). Ústavní soud z výčtu zrušil slova „48, 49“, tedy odkaz na ustanovení o odstoupení od smlouvy. Odstoupení od pracovní smlouvy podle těchto ustanovení podle něj „umožňuje obcházet úpravu skončení pracovního poměru a porušovat zásadu stability pracovního procesu“, a zákoník práce přitom neobsahoval hranice, které by jeho zneužití bránily (nález Ústavního soudu ze dne 12. 3. 2008, sp. zn. Pl. ÚS 83/06, vyhlášený pod č. 116/2008 Sb., body 212, 213 a 218). Od 1. 1. 2012 upravuje odstoupení od pracovní smlouvy přímo zákoník práce (dnes § 34 odst. 3 a 4).

9 Zákon č. 365/2011 Sb. s účinností od 1. 1. 2012 dal § 18 nové znění (čl. I bod 20). Upravoval pak relativní neplatnost právních úkonů a pravidlo, že neplatnost nemůže být zaměstnanci na újmu, nezpůsobil-li ji výlučně sám. Od 1. 1. 2014 platí znění, které ustanovení dal zákon č. 303/2013 Sb. (čl. LXXIX bod 9).

Příklady

1. Příplatek bez základu. Pracovní smlouva přizná zaměstnanci příplatek za vedení ve výši 10 %, ale neříká z čeho. Zaměstnavatel ho počítá ze základní mzdy, zaměstnanec z celé měsíční mzdy včetně prémií. Nevyjasní-li věc ani úmysl stran, ani jednání, které smlouvě předcházelo, ani to, jak příplatek strany dosud vyplácely a přijímaly, použije se výklad pro zaměstnance příznivější.

2. Odstupné pro odvolanou ředitelku. Kolektivní smlouva ministerstva upravovala odstupné pro zaměstnance, se kterými zaměstnavatel rozvázal pracovní poměr z organizačních důvodů. O zaměstnancích odvolaných z vedoucího místa mlčela. Ředitelka odboru odvolaná z funkce odmítla jinou práci a dostala výpověď. Soudy nejdřív vyložily obsah kolektivní smlouvy a teprve potom přihlédly k tomu, jak ji chápaly strany, které ji uzavřely. Odstupné podle kolektivní smlouvy ředitelce nepřiznaly a Nejvyšší soud jejich výklad potvrdil (rozsudek sp. zn. 21 Cdo 2300/2017).

Co z toho plyne v praxi

Zaměstnavatel. Formulujte smlouvy, mzdové výměry, vnitřní předpisy i kolektivní smlouvy tak, aby nepřipouštěly dvojí výklad. Nejasnost, kterou neodstraní ani úmysl stran, ani význam, jaký by jednání zpravidla přikládal ten, komu je určeno, ani přihlédnutí k praxi stran, k tomu, co jednání předcházelo, a k jejich pozdějšímu chování (§ 556 občanského zákoníku), se vyloží ve prospěch zaměstnance.

Zaměstnanec. Výklad ve váš prospěch pomůže u skutečně nejasného textu. Právo, které ve smlouvě ani v zákoně není, nedoplní.

Soud. Nejdřív zjistěte obsah jednání a úmysl stran podle § 555 a 556 občanského zákoníku. Na § 18 sáhněte, až když pochybnost trvá.

Z judikatury

Nejvyšší soud, 21 Cdo 2300/2017, rozsudek ze dne 6. 12. 2018: v pracovněprávních vztazích se § 557 občanského zákoníku nepoužije, nahrazuje ho výklad pro zaměstnance nejpříznivější. Zásady pracovněprávních vztahů pomáhají při výkladu, právo však nezakládají.

Nejvyšší soud, 21 Cdo 4451/2018, rozsudek ze dne 29. 10. 2020 (č. 64/2021 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek): ochrana zaměstnance jako slabší strany sama o sobě neodůvodňuje výklad zákona, který je pro zaměstnance příznivější.

Otevřené otázky

Tady výklad končí a začíná to, na co paragraf sám neodpovídá.

1. Nejasné jednání samotného zaměstnance. Zaměstnanec v rozčilení napíše vedoucímu „končím“. Nevyplývá-li z okolností, zda tím dává výpověď, nebo jen ohlašuje, že ten den odchází z práce, kloním se k tomu, že se podle § 18 vyloží jako sdělení, které pracovní poměr nerozvazuje. Pravidlo nerozlišuje, kdo nejasné jednání učinil, a pro zaměstnance je zpravidla příznivější, že pracovní poměr trvá.