§ 51 · Výpovědní doba

Související ustanovení: § 50 (výpověď); § 51a (výpověď zaměstnance při přechodu práv a povinností); § 52 písm. f) až h); § 53 odst. 2 (ochranná doba); § 54 písm. c); § 56 odst. 2 a § 69 odst. 3 písm. b) (náhrady za dobu výpovědní doby); § 63 (hromadné propouštění); § 72 (lhůta k žalobě); § 77 odst. 5 písm. b) (výpověď dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr); § 333 (počítání doby); § 334a až 337 (doručování)

Související předpisy: zákon č. 120/2025 Sb., čl. II bod 3 (přechodné ustanovení); zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 556 (výklad) a § 580 (neplatnost)

I. Účel výpovědní doby

1 Výpověď pracovní poměr neukončí okamžitě. Pracovní poměr skončí uplynutím výpovědní doby (odst. 1 věta první). Výpovědní doba dává stranám čas přizpůsobit se změně. Zaměstnavateli umožňuje přijmout za odcházejícího zaměstnance jiného, zaměstnanci obstarat si jinou práci nebo jinou výdělečnou činnost a vyhnout se nepříznivým dopadům, které by na jeho život mělo okamžité ukončení pracovního poměru (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2023, sp. zn. 21 Cdo 2861/2022).

2 Úprava délky výpovědní doby podle důvodové zprávy k zákonu č. 365/2011 Sb. „akcentuje právo zaměstnance na přiměřeně dlouhou výpovědní dobu“, které vyplývá z článku 4 odstavce 4 Evropské sociální charty (tamtéž).

II. Začátek a konec výpovědní doby (odst. 1)

3 Od 1. 6. 2025 začíná výpovědní doba dnem, v němž byla výpověď doručena druhé smluvní straně, a končí dnem, který se s tímto dnem číslem shoduje. Není-li takový den v posledním měsíci, připadne konec výpovědní doby na poslední den měsíce (odst. 1 věta druhá). Do 31. 5. 2025 začínala výpovědní doba prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po doručení výpovědi a končila uplynutím posledního dne příslušného kalendářního měsíce.

4 Den doručení je prvním dnem výpovědní doby, ať výpověď došla v kteroukoli hodinu.

5 Výpovědní doba končí dnem se stejným číslem, jaké má den doručení, v měsíci, ve kterém uplyne. Výpověď doručená 15. 3. s dvouměsíční výpovědní dobou ukončí pracovní poměr 15. 5. Výpověď doručená 31. 12. ho ukončí 28. 2., v přestupném roce 29. 2. Pracovní poměr skončí uplynutím posledního dne výpovědní doby (§ 333). Uvede-li výpověď chybný den konce výpovědní doby, platnost výpovědi to podle mého názoru neovlivní a pracovní poměr skončí dnem, který plyne ze zákona nebo z dohody stran.

6 Okamžik doručení určují pravidla § 334a až 337 (výklad u § 50, body 9 až 11). Uplatní-li se fikce doručení, začíná výpovědní doba dnem, ke kterému zákon výpověď za doručenou považuje, například posledním dnem patnáctidenní lhůty k vyzvednutí poštovní zásilky (§ 336 odst. 4).

7 Novela sjednotila začátek výpovědní doby u pracovního poměru s úpravou výpovědi dohody o provedení práce a dohody o pracovní činnosti. U nich patnáctidenní výpovědní doba rovněž začíná dnem, v němž byla výpověď doručena druhé smluvní straně, nesjednaly-li strany jiný způsob zrušení (§ 77 odst. 5 písm. b)).

8 Proti dřívější úpravě se doba mezi doručením výpovědi a skončením pracovního poměru zpravidla zkrátila. Dříve k výpovědní době přistupovala zbývající část měsíce, v němž byla výpověď doručena, a výpověď doručená 1. 3. ukončila pracovní poměr 31. 5. Dnes ho ukončí 1. 5.

III. Délka výpovědní doby (odst. 2)

9 Výpovědní doba činí nejméně 2 měsíce (odst. 2). Výjimkami jsou výpověď daná zaměstnanci z důvodu uvedeného v § 52 písm. f) až h), u které činí výpovědní doba nejméně 1 měsíc (odst. 2 písm. a)), a výpověď daná zaměstnavateli podle § 51a (odst. 2 písm. b)).

10 Důvody s jednoměsíční výpovědní dobou jsou nesplňování předpokladů nebo požadavků pro řádný výkon sjednané práce včetně neuspokojivých pracovních výsledků (§ 52 písm. f)), porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci (§ 52 písm. g)) a porušení jiné povinnosti zaměstnance stanovené v § 301a zvlášť hrubým způsobem (§ 52 písm. h)).

11 Zákon stanoví nejkratší přípustnou délku. Odchýlit se od ní lze jen směrem k delší výpovědní době. Nejvyšší soud již k dřívějšímu znění označil úpravu délky výpovědní doby za relativně kogentní (rozsudek sp. zn. 21 Cdo 2861/2022).

12 Pro výpověď danou současně z důvodu, pro který platí jednoměsíční výpovědní doba, a z jiného důvodu zákon výslovné pravidlo nemá (výklad v oddílu Otevřené otázky).

IV. Prodloužení a změna běhu dohodou (odst. 3)

13 Písemnou dohodou mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem lze výpovědní dobu prodloužit nebo změnit její běh (odst. 3 věta první). Možnost dohodnout se na běhu výpovědní doby je nová. Do 31. 5. 2025 upravoval zákon začátek a konec výpovědní doby kogentně (k tehdejší úpravě rozsudek sp. zn. 21 Cdo 2861/2022). Kolektivní smlouvou ani vnitřním předpisem podle mého názoru výpovědní dobu prodloužit nejde. Delší výpovědní doba musí platit pro zaměstnavatele i zaměstnance stejně (odst. 3 věta druhá), zakládala by tedy i povinnost zaměstnance, a tu lze odchylně upravit jen smlouvou mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem (§ 4a odst. 2, § 305 odst. 1).

14 Strany se tak mohou dohodnout například na tom, že výpovědní doba bude i nadále začínat prvním dnem měsíce následujícího po doručení výpovědi, nebo že bude činit 3 měsíce. Dohodu lze uzavřít v pracovní smlouvě i později.

15 Výpovědní doba a její běh musí být sjednány stejně pro zaměstnavatele i zaměstnance (odst. 3 věta druhá). Požadavek souměrnosti neplatí pro výpověď podle § 52 písm. f) až h). Strany proto mohou sjednat delší výpovědní dobu pro obě strany a pro výpověď z těchto důvodů ponechat zákonný jeden měsíc.

16 Zastávám názor, že ujednání, které by mimo případy podle § 52 písm. f) až h) stanovilo delší výpovědní dobu nebo jiný běh jen pro jednu stranu, je neplatné, protože to vyžaduje smysl a účel odstavce 3 věty druhé (§ 580 odst. 1 občanského zákoníku). Pro obě strany se pak uplatní zákonná výpovědní doba.

17 Dohodu o prodloužení výpovědní doby lze uzavřít i v jejím průběhu, nejpozději před jejím uplynutím. Musí z ní jednoznačně vyplývat, kterým dnem má pracovní poměr skončit, a prodloužená výpovědní doba musí být přiměřená okolnostem případu. Jinak jde o relativně neplatné právní jednání podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku. Při posouzení přiměřenosti se přihlíží zejména k věku zaměstnance, k délce trvání pracovního poměru, k povaze vykonávané práce a jejímu významu pro zaměstnavatele a k důvodům, které strany k prodloužení vedly (rozsudek sp. zn. 21 Cdo 2861/2022).

18 Nejvyšší soud tento závěr vyslovil ještě za kogentní úpravy běhu výpovědní doby. Podle mého názoru platí od 1. 6. 2025 tím spíše, protože zákon dohodu o běhu výpovědní doby nyní výslovně připouští.

19 Prodloužení výpovědní doby oddaluje skončení pracovního poměru, a tím i začátek lhůty k žalobě podle § 72 (tamtéž).

V. Zvláštní pravidla o běhu výpovědní doby

20 Byla-li dána zaměstnanci výpověď před počátkem ochranné doby tak, že by výpovědní doba měla uplynout v ochranné době, ochranná doba se do výpovědní doby nezapočítává. Pracovní poměr skončí teprve uplynutím zbývající části výpovědní doby po skončení ochranné doby, ledaže zaměstnanec sdělí zaměstnavateli, že na prodloužení pracovního poměru netrvá (§ 53 odst. 2).

21 Protože výpovědní doba dnes začíná dnem doručení a končí konkrétním dnem v měsíci, počítá se podle mého názoru zbývající část výpovědní doby ve dnech. Výpověď doručená 10. 3. by ukončila pracovní poměr 10. 5. Je-li zaměstnanec od 1. 5. do 20. 5. v pracovní neschopnosti, zbývá mu ke dni počátku ochranné doby 10 dnů výpovědní doby, které uplynou 30. 5.

22 Byla-li zaměstnankyni nebo zaměstnanci dána výpověď z důvodu, pro který lze okamžitě zrušit pracovní poměr, před nástupem mateřské, otcovské nebo rodičovské dovolené tak, že by výpovědní doba uplynula v době této dovolené, skončí výpovědní doba současně s mateřskou, otcovskou nebo rodičovskou dovolenou (§ 54 písm. c)).

23 Pracovní poměr hromadně propouštěného zaměstnance skončí výpovědí nejdříve po uplynutí 30 dnů po sobě jdoucích od doručení písemné zprávy zaměstnavatele podle § 62 odst. 5 krajské pobočce Úřadu práce, ledaže zaměstnanec prohlásí, že na prodloužení pracovního poměru netrvá. Neplatí to, bylo-li vydáno rozhodnutí o úpadku zaměstnavatele (§ 63).

24 Do 31. 5. 2025 tyto výjimky výslovně vyjmenovával § 51 odst. 2. Nové znění je neuvádí, jako zvláštní pravidla se však uplatní i nadále.

VI. Časová působnost novely z roku 2025

25 Přechodné ustanovení v čl. II bodu 3 zákona č. 120/2025 Sb. stanoví, že byla-li výpověď doručena přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, tedy před 1. 6. 2025, řídí se délka výpovědní doby a její začátek a konec dosavadním zněním zákoníku práce. Rozhoduje den doručení výpovědi.

26 Otázku, jak naložit s ujednáními o výpovědní době uzavřenými před 1. 6. 2025, přechodné ustanovení neřeší (výklad v oddílu Otevřené otázky).

VII. Pracovní poměr v průběhu výpovědní doby

27 Po dobu výpovědní doby pracovní poměr trvá se všemi právy a povinnostmi. Strany ho mohou i v této době rozvázat jinak, například dohodou nebo okamžitým zrušením. Skončí pak tím jednáním, jehož účinky nastanou dříve (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2023, sp. zn. 21 Cdo 2615/2022, bod 19). Zaměstnanci přísluší v průběhu výpovědní doby pracovní volno k vyhledání nového zaměstnání. Okruh takových překážek v práci a rozsah volna stanoví vláda nařízením (§ 199 odst. 2). Podle bodu 11 přílohy nařízení vlády č. 590/2006 Sb. jde o volno s náhradou mzdy nebo platu nejvýše na 4 dny, má-li pracovní poměr skončit výpovědí danou zaměstnavatelem z důvodů podle § 52 písm. a) až e) nebo dohodou z téhož důvodu. Při výpovědi z důvodů podle § 52 písm. f) až h) nebo dohodě z téhož důvodu přísluší volno bez náhrady nejvýše na 2 dny a v ostatních případech bez náhrady nejvýše na 4 dny.

28 Na délku výpovědní doby odkazují i ustanovení o náhradách. Zaměstnanci, který okamžitě zrušil pracovní poměr podle § 56 odst. 1, přísluší náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku za dobu, která odpovídá délce výpovědní doby (§ 56 odst. 2). Zaměstnanci, se kterým zaměstnavatel neplatně zrušil pracovní poměr okamžitě nebo ve zkušební době a který neoznámil, že trvá na dalším zaměstnávání, přísluší náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku za dobu výpovědní doby, pokud se se zaměstnavatelem písemně nedohodl na jiném dni skončení (§ 69 odst. 3 písm. b)).

Příklady

1. Výpočet konce výpovědní doby.

Doručení výpovědi	Výpovědní doba	Konec výpovědní doby a pracovního poměru
15. 3. 2026	2 měsíce	15. 5. 2026
31. 3. 2026	2 měsíce	31. 5. 2026
31. 7. 2026	2 měsíce	30. 9. 2026
31. 12. 2026	2 měsíce	28. 2. 2027
30. 1. 2027	1 měsíc, § 52 písm. g)	28. 2. 2027
30. 12. 2027	2 měsíce	29. 2. 2028

2. Pracovní neschopnost na konci výpovědní doby. Zaměstnavatel doručí výpověď pro nadbytečnost 10. 3. a výpovědní doba by uplynula 10. 5. Zaměstnanec onemocní 1. 5. a pracovní neschopnost skončí 20. 5. Pracovní poměr podle mého názoru skončí 30. 5., ledaže zaměstnanec zaměstnavateli sdělí, že na prodloužení pracovního poměru netrvá (§ 53 odst. 2).

3. Prodloužení v průběhu výpovědní doby. Zaměstnanec, který pracoval u zaměstnavatele 16 let, dostal výpověď pro nadbytečnost. Tři dny před koncem výpovědní doby uzavřou strany písemnou dohodu o jejím prodloužení o jeden měsíc, aby se zaměstnanec mohl přihlásit do výběrového řízení na jinou pozici. Dohoda je platná a lhůta k žalobě podle § 72 běží od nového konce výpovědní doby (rozsudek sp. zn. 21 Cdo 2861/2022).

Co z toho plyne v praxi

Zaměstnavatel. Konec výpovědní doby počítejte ode dne doručení výpovědi. Projděte pracovní smlouvy a vzory. Chcete-li zachovat dosavadní běh výpovědní doby nebo sjednat delší výpovědní dobu, dohodněte to písemně a stejně pro obě strany. Výjimku můžete ponechat jen pro výpověď podle § 52 písm. f) až h).

Zaměstnanec. Konec výpovědní doby si spočítejte sami podle dne, kdy vám výpověď byla doručena. Jste-li na konci výpovědní doby dané zaměstnavatelem v pracovní neschopnosti a dostali jste výpověď před jejím začátkem, pracovní poměr se prodlouží, nesdělíte-li zaměstnavateli, že na tom netrváte. Neplatí to pro pracovní neschopnost, kterou jste si přivodili úmyslně nebo která vznikla jako bezprostřední následek opilosti nebo zneužití návykových látek (§ 53 odst. 1 písm. a)).

Soud. U výpovědí doručených před 1. 6. 2025 použijte dosavadní znění § 51. U dohod o prodloužení výpovědní doby zkoumejte, zda je z nich zřejmý den skončení a zda je prodloužení přiměřené.

Z judikatury

Nejvyšší soud, 21 Cdo 2861/2022, rozsudek ze dne 27. 2. 2023: zaměstnanec, jehož pracovní poměr trval přes 16 let, dostal výpověď pro nadbytečnost a tři dny před koncem výpovědní doby se se zaměstnavatelem písemně dohodl na jejím prodloužení o měsíc. Nejvyšší soud závěr odvolacího soudu o neplatnosti dohody odmítl a uzavřel: „uzavřou-li zaměstnavatel a zaměstnanec po 31.12.2013 dohodu o prodloužení výpovědní doby podle ustanovení § 51 odst. 1 zák. práce v průběhu výpovědní doby, musí z obsahu dohody jednoznačně vyplývat, kdy (který den) má pracovní poměr účastníků dohody (uplynutím výpovědní doby) skončit. Výpovědní doba musí být současně sjednána tak, aby její délka (po jejím prodloužení) byla přiměřená okolnostem konkrétního případu, jinak jde o (relativně) neplatné právní jednání ve smyslu ustanovení § 580 odst. 1 o.z.“

Nejvyšší soud, 21 Cdo 2615/2022, rozsudek ze dne 26. 4. 2023: rozvázání téhož pracovního poměru více právními jednáními zákoník práce nevylučuje, „jednotlivá právní jednání se pak posuzují samostatně a samostatně také nastávají jejich právní účinky“ (bod 19).

Otevřené otázky

Tady výklad končí a začíná to, na co paragraf sám neodpovídá.

1. Ujednání o výpovědní době z doby před novelou. Mnoho pracovních smluv uzavřených před 1. 6. 2025 obsahuje větu, že výpovědní doba začíná prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po doručení výpovědi. Mám za to, že rozhoduje výklad ujednání podle úmyslu stran (§ 556 občanského zákoníku). Opakovala-li smlouva jen tehdejší zákonné znění, nejde o dohodu o změně běhu výpovědní doby a pro výpovědi doručené od 1. 6. 2025 platí nová úprava. Sjednaly-li strany výpovědní dobu a její běh jako vlastní ujednání, typicky spolu s delší výpovědní dobou, platí toto ujednání i nadále.

2. Výpověď z více důvodů s rozdílnou výpovědní dobou. Zaměstnavatel může dát výpověď z více důvodů současně (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 8. 2023, sp. zn. 21 Cdo 2355/2022, bod 22). Uvede-li důvod podle § 52 písm. c) a zároveň podle písmene g), nabízí se otázka, zda platí dvouměsíční, nebo jednoměsíční výpovědní doba. Domnívám se, že dvouměsíční. Jednoměsíční výpovědní doba je výjimkou z pravidla a výpověď, kterou zaměstnavatel opřel i o důvod s delší výpovědní dobou, nebyla dána jen z důvodu podle § 52 písm. f) až h). Lze namítnout, že se účinky každého důvodu posuzují samostatně a platný důvod s kratší výpovědní dobou ukončí pracovní poměr dřív. Proti tomu stojí, že výpověď je jediné právní jednání s jedinou výpovědní dobou.

3. Konec výpovědní doby o víkendu. Připadne-li poslední den výpovědní doby na sobotu, neděli nebo svátek, podle mého názoru se neposouvá. Výpovědní doba je dobou, jejímž uplynutím zaniká pracovní poměr, a nejde o lhůtu k uplatnění práva.