§ 63 · Skončení pracovního poměru hromadně propouštěného zaměstnance

Související ustanovení: § 51 odst. 1 (běh výpovědní doby); § 53 odst. 2 (prodloužení výpovědní doby v ochranné době); § 62 odst. 5 a 7 (zpráva krajské pobočce Úřadu práce a sdělení dne jejího doručení); § 72 (lhůta k žalobě o neplatnost rozvázání); § 208 (náhrada mzdy při jiných překážkách na straně zaměstnavatele); § 333 (počítání doby)

Související předpisy: zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 605 odst. 1 (počátek doby určené podle dnů); zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, § 80 (určovací žaloba); zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), § 136 (rozhodnutí o úpadku)

Související předpisy EU: směrnice Rady 98/59/ES ze dne 20. července 1998 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se hromadného propouštění, čl. 4 a 6

I. Účel a vztah k výpovědní době

1 Paragraf 63 určuje nejkratší trvání pracovního poměru zaměstnance, kterému zaměstnavatel dal výpověď v rámci hromadného propouštění. Výpovědí takový pracovní poměr skončí až po uplynutí 30 po sobě jdoucích dnů ode dne, kdy zaměstnavatel doručil krajské pobočce Úřadu práce zprávu podle § 62 odst. 5. Zaměstnanec může prohlásit, že na prodloužení pracovního poměru netrvá, a bylo-li vydáno rozhodnutí o úpadku zaměstnavatele, pravidlo se neuplatní.

2 Ustanovení provádí čl. 4 odst. 1 směrnice 98/59/ES, podle kterého se hromadné propouštění oznámené příslušnému orgánu stane účinným nejdříve 30 dnů po oznámení. Úřad má tuto dobu využít k hledání řešení obtíží, které propouštění vyvolá (čl. 4 odst. 2 směrnice). Podle Soudního dvora Evropské unie jde o nejkratší dobu, kterou musí mít úřad k dispozici (rozsudek Soudního dvora ze dne 27. 1. 2005, Junk, C-188/03, bod 51). Výpověď daná v rámci hromadného propouštění se proto může stát účinnou až po jejím uplynutí (rozsudek ze dne 30. 10. 2025, Tomann, C-134/24, bod 63).

3 Pracovní poměr končí uplynutím výpovědní doby (§ 51 odst. 1). Paragraf 63 ho prodlužuje jen tehdy, když by výpovědní doba uplynula dřív než doba 30 dnů od doručení zprávy. Výpovědní doba při organizačních důvodech činí nejméně 2 měsíce a začíná dnem doručení výpovědi (§ 51 odst. 1 a 2). Doručí-li zaměstnavatel zprávu krajské pobočce dřív, než dá výpovědi, doba podle § 63 proto uplyne dřív než výpovědní doba a pracovní poměr se neprodlouží. Prakticky se tedy § 63 uplatní tam, kde zaměstnavatel doručil zprávu až po výpovědích nebo ji nedoručil vůbec.

4 Nejvyšší soud dovodil, že pracovní poměr nemůže skončit dříve než po uplynutí 30 dnů ode dne, kdy zaměstnavatel zprávu alespoň dodatečně prokazatelně doručí, ledaže byl na majetek zaměstnavatele prohlášen konkurs nebo u něj bylo povoleno vyrovnání, a že výpověď tím neplatnou není (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2006, sp. zn. 21 Cdo 2985/2005, k obsahově shodné úpravě dřívějšího zákoníku práce). Podle Soudního dvora ale takový odklad účinnosti výpovědi chybějící oznámení úřadu nenapraví (rozsudek Tomann, C-134/24, bod 84). Jak se s tím vyrovnat, rozebírám u § 62 (výklad u § 62, bod 32 a otevřená otázka 1).

II. Počítání doby

5 Třicet dnů je doba ve smyslu § 333 a počítá se podle něj. Doba určená podle dnů počíná dnem, který následuje po skutečnosti rozhodné pro její počátek (§ 605 odst. 1 občanského zákoníku), tedy dnem následujícím po doručení zprávy krajské pobočce. Končí uplynutím třicátého dne. Připadne-li tento den na sobotu, neděli nebo svátek, konec se podle mého názoru neposouvá, protože pravidlo § 607 občanského zákoníku míří na lhůty (výklad u § 601, 605, 607, 619, 629 a 654 občanského zákoníku).

6 Pracovní poměr skončí posledním dnem té z obou dob, která uplyne později. Zaměstnavatel musí zaměstnanci sdělit den doručení zprávy (§ 62 odst. 7), aby si zaměstnanec mohl konec pracovního poměru spočítat.

III. Prohlášení zaměstnance

7 Zaměstnanec může prohlásit, že na prodloužení pracovního poměru netrvá. Pracovní poměr pak skončí uplynutím výpovědní doby. Nejvyšší soud prohlášení vztahuje k prodloužení nad rámec výpovědní doby (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 4. 2010, sp. zn. 21 Cdo 2243/2009), takže výpovědní dobu prohlášení nezkrátí. Formu zákon nepředepisuje. Mám za to, že zaměstnanec má prohlášení učinit vůči zaměstnavateli a tak, aby ho mohl prokázat, nejlépe písemně.

8 Prohlášení zpravidla využije zaměstnanec, který už má nové zaměstnání. Zda ho lze učinit i po uplynutí výpovědní doby, kdy pracovní poměr už trvá jen díky § 63, rozebírám v otevřených otázkách.

IV. Úpadek zaměstnavatele

9 Po rozhodnutí o úpadku zaměstnavatele (§ 136 insolvenčního zákona) se pracovní poměr podle § 63 neprodlužuje (věta druhá). Směrnice dovoluje od třicetidenní doby upustit jen u hromadného propouštění v důsledku skončení činnosti podniku na základě soudního rozhodnutí (čl. 4 odst. 4). Podle Soudního dvora se tato výjimka týká jen lhůt podle čl. 4 a působnost směrnice jinak nezužuje (rozsudek Soudního dvora ze dne 3. 3. 2011, Claes a další, C-235/10, body 36 a 37). Výjimka v § 63 je podle mého názoru širší, než směrnice dovoluje (výklad u § 62, bod 28).

V. Prodloužený pracovní poměr a spory o něj

10 Během prodloužení mají zaměstnanec i zaměstnavatel stejná práva a povinnosti jako před ním. Nepřiděluje-li zaměstnavatel zaměstnanci práci, jde podle mého názoru o jinou překážku v práci na straně zaměstnavatele a zaměstnanci přísluší náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku (§ 208). Bylo-li uplatněno konto pracovní doby, náhrada podle § 208 zaměstnanci nepřísluší a náleží mu stálá mzda ve výši nejméně 80 % průměrného výdělku (§ 120 odst. 1).

11 Nejvyšší soud dovodil, že doručil-li zaměstnavatel zprávu prokazatelně a úřad práce jeho povinnost nepovažoval za nesplněnou, nemají výhrady zaměstnance k obsahu zprávy na den skončení pracovního poměru vliv (rozsudek sp. zn. 21 Cdo 2243/2009). Podle Soudního dvora však neúplné oznámení účel nesplní ani tehdy, když úřad nic nevytkne, a třicetidenní doba začíná běžet až od oznámení, které je se směrnicí v souladu (rozsudek ze dne 30. 10. 2025, Sewel, C-402/24, body 63 a 66). Mám za to, že závěr rozsudku sp. zn. 21 Cdo 2243/2009 je třeba po rozsudku Sewel přehodnotit.

12 Spor o to, kdy pracovní poměr skončil, vede zaměstnanec, podle kterého pracovní poměr dosud trvá, jako spor o určení, že pracovní poměr trvá (§ 80 občanského soudního řádu). Takový spor vedl například zaměstnanec ve věci sp. zn. 21 Cdo 2243/2009. Mám za to, že na něj lhůta podle § 72 nedopadá, protože zaměstnanec tvrdí jen pozdější skončení pracovního poměru a neplatnost rozvázání nenamítá. Určovací žalobě soud vyhoví jen tehdy, je-li na určení naléhavý právní zájem.

Příklady

1. Zpráva doručená po výpovědích. Zaměstnavatel doručí výpovědi 9. 4. 2026, výpovědní doba uplyne 9. 6. 2026. Zprávu krajské pobočce doručí až 1. 6. 2026. Doba podle § 63 počíná 2. 6. 2026 a uplyne 1. 7. 2026. Podle znění § 63 a dosavadní judikatury pracovní poměr skončí 1. 7. 2026 (výklad v bodu 4).

2. Konec doby v neděli. Výpovědi zaměstnavatel doručí 9. 4. 2026 a zprávu krajské pobočce 22. 5. 2026. Doba podle § 63 uplyne v neděli 21. 6. 2026 a konec se neposouvá. Pracovní poměr skončí 21. 6. 2026.

3. Prohlášení zaměstnance. Zaměstnanec z příkladu 1 nastupuje 15. 6. 2026 k novému zaměstnavateli a prohlásí, že na prodloužení pracovního poměru netrvá. Pracovní poměr skončí uplynutím výpovědní doby 9. 6. 2026.

Co z toho plyne v praxi

Zaměstnavatel. Doručte zprávu krajské pobočce dřív, než dáte výpovědi. Pak se pracovní poměry podle § 63 neprodlouží. Doručíte-li ji později, počítejte s delším trváním pracovních poměrů a s náhradou mzdy za dobu, kdy zaměstnancům nebudete přidělovat práci. Uplatňujete-li konto pracovní doby, platíte za tu dobu místo náhrady stálou mzdu.

Zaměstnanec. Spočítejte si konec pracovního poměru od dne doručení zprávy, který vám zaměstnavatel musí sdělit. Máte-li nové zaměstnání, můžete prohlásit, že na prodloužení netrváte. Prohlášení si uschovejte.

Soud. Prodloužení podle § 63 platnost výpovědi neovlivňuje. U zprávy doručené po výpovědích nebo neúplné zvažte rozsudky Tomann a Sewel.

Z judikatury

Nejvyšší soud, 21 Cdo 2985/2005, rozsudek ze dne 18. 10. 2006: pracovní poměr neskončí dříve než po uplynutí 30 dnů od alespoň dodatečného doručení zprávy úřadu práce, nejde-li o zaměstnavatele v konkursu nebo ve vyrovnání.

Nejvyšší soud, 21 Cdo 2243/2009, rozsudek ze dne 15. 4. 2010: výhrady zaměstnance k obsahu prokazatelně doručené zprávy, kterou úřad práce nepovažoval za nesplněnou povinnost, nemají na den skončení pracovního poměru vliv.

Soudní dvůr, C-134/24, Tomann, rozsudek ze dne 30. 10. 2025: výpověď v rámci hromadného propouštění se může stát účinnou až po uplynutí třicetidenní doby od oznámení úřadu.

Otevřené otázky

Tady výklad končí a začíná to, na co paragraf sám neodpovídá.

1. Prohlášení po uplynutí výpovědní doby. Zákon neříká, do kdy může zaměstnanec prohlásit, že na prodloužení netrvá. Mám za to, že tak může učinit kdykoli, dokud pracovní poměr trvá. Učiní-li to po uplynutí výpovědní doby, skončí pracovní poměr podle mého názoru dnem, kdy prohlášení došlo zaměstnavateli, protože zpětně skončit nemůže.

2. Prohlášení zaměstnance a směrnice. Směrnice podle Soudního dvora brání tomu, aby se výpověď stala účinnou před uplynutím třicetidenní doby (rozsudek Tomann, C-134/24, bod 62). Prohlášení zaměstnance takový účinek má. Kloním se k tomu, že obstojí jako úprava příznivější pro zaměstnance (čl. 5 směrnice), protože o ní rozhoduje sám zaměstnanec a zpravidla ji využije, když už má nové zaměstnání a hledání řešení úřadem nepotřebuje.