§ 64 · Hromadné propouštění rozhodnuté příslušným orgánem

Související ustanovení: § 52 písm. c) (nadbytečnost vzhledem k rozhodnutí zaměstnavatele nebo příslušného orgánu); § 62 (pojem hromadného propouštění a povinnosti zaměstnavatele); § 63 (skončení pracovního poměru hromadně propouštěného zaměstnance); § 347 odst. 2 (nadřízený orgán)

Související předpisy EU: směrnice Rady 98/59/ES ze dne 20. července 1998 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se hromadného propouštění, čl. 2 odst. 4

I. Účel a dosah

1 Paragraf 64 vztahuje § 62 a 63 i na případy, kdy o hromadném propouštění rozhodl příslušný orgán ve smyslu § 52 písm. c). Výpověď pro nadbytečnost totiž může vyplynout z rozhodnutí o organizační změně, které přijal jiný orgán oprávněný o poměrech zaměstnavatele rozhodovat (výklad u § 52, body 13 a 14). Povinnosti informovat a projednat hromadné propouštění, informovat krajskou pobočku Úřadu práce a doručit jí zprávu nese i v takovém případě zaměstnavatel, protože on dává výpovědi a se zaměstnanci je v pracovním poměru.

2 Příslušným orgánem bude podle mého názoru typicky orgán, který je podle zvláštních předpisů oprávněn vykonávat vůči zaměstnavateli řídící působnost (§ 347 odst. 2), například zřizovatel příspěvkové organizace. Zaměstnavatel se proto nemůže bránit tím, že o propouštění nerozhodl, a jednat se zástupci zaměstnanců musí i o změně, kterou mu uložil někdo jiný.

3 Paragraf 64 zmiňuje jen § 52 písm. c), protože jen u tohoto výpovědního důvodu zákon rozhodnutí příslušného orgánu výslovně uvádí. Zruší-li se nebo přemístí-li se zaměstnavatel nebo jeho část na základě rozhodnutí jiného orgánu, dává zaměstnavatel výpovědi podle § 52 písm. a) nebo b) a § 62 se na ně vztahuje přímo.

II. Rozhodnutí ovládající osoby

4 Směrnice 98/59/ES stanoví, že povinnosti informovat, projednat a oznámit hromadné propouštění se uplatňují nezávisle na tom, zda o propouštění rozhodl zaměstnavatel nebo podnik, který ho ovládá. Zaměstnavatel se nemůže hájit tím, že mu ovládající podnik nedal potřebné informace (čl. 2 odst. 4). Podle Soudního dvora Evropské unie „je to vždy podnik, který zaměstnává zaměstnance, kdo je jakožto zaměstnavatel povinen zahájit projednání se zástupci svých zaměstnanců“ (rozsudek Soudního dvora ze dne 10. 9. 2009, Akavan Erityisalojen Keskusliitto AEK a další, C-44/08, bod 62). Povinnost vzniká, jakmile je určena dceřiná společnost, u které může k hromadnému propouštění dojít (tamtéž, bod 65).

5 Mateřská společnost příslušným orgánem ve smyslu § 52 písm. c) podle mého názoru není, protože o organizační změně dceřiné společnosti rozhoduje dceřiná společnost sama, i když plní pokyn ovládající osoby. Výsledek je přesto stejný jako u § 64. Eurokonformní výklad § 62 vede k tomu, že dceřiná společnost nese povinnosti podle § 62 a 63 bez ohledu na to, kde rozhodnutí vzniklo (výklad u § 62, bod 20).