§ 97 · Překážky v práci při pružném rozvržení a v kontu pracovní doby

Související ustanovení: § 38 odst. 1 písm. b) (povinnost konat práci v rozvržené týdenní pracovní době); § 79 a 80 (stanovená týdenní a kratší pracovní doba); § 84 (rozvrh pracovní doby); § 85 (pružné rozvržení pracovní doby); § 86 a 87 (konto pracovní doby); § 87a odst. 2 písm. a) a c) (rozvržení pracovní doby zaměstnancem); § 98 (práce přesčas při pružném rozvržení a v kontu); § 121 odst. 2 (stálá mzda za rozvrženou pracovní dobu); § 191 a 191a (důležité osobní překážky v práci, při kterých se pružné rozvržení neuplatní); § 199 (jiné důležité osobní překážky v práci); § 200 až 205 (překážky v práci z důvodu obecného zájmu a pro školení nebo studium); § 206 (žádost o volno, oznámení a prokázání překážky); § 207 až 210 (překážky v práci na straně zaměstnavatele); § 348 (doba posuzovaná jako výkon práce); § 363 (ustanovení zapracovávající předpisy Evropské unie)

Související předpisy: nařízení vlády č. 590/2006 Sb., kterým se stanoví okruh a rozsah jiných důležitých osobních překážek v práci, příloha body 1, 5, 7, 8, 10 a 11; zákon č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, § 15 odst. 1 písm. c) a odst. 2 písm. a) a § 28 odst. 1 písm. c) a odst. 2 písm. a) (přestupek); zákon č. 362/2007 Sb., čl. I body 36 a 37 (znění od 1. 1. 2008); zákon č. 285/2020 Sb., čl. I body 15, 16 a 91 (dnešní znění odstavců 1 a 2 od 30. 7. 2020)

I. Účel a dosah

1 Doba, kdy zaměstnanec nepracuje pro překážky v práci, se považuje za výkon práce. Výjimkou je pracovní volno poskytnuté na žádost zaměstnance, bylo-li předem sjednáno jeho napracování, a doba, po kterou byla práce přerušena pro nepříznivé povětrnostní vlivy [§ 348 odst. 1 písm. a)]. Pro účely práva na mzdu nebo plat, odměnu z dohody a náhrady výdajů a nákladů se toto pravidlo nepoužije (§ 348 odst. 2). Při pružném rozvržení si zaměstnanec začátek a konec pracovní doby ve volitelné pracovní době volí sám (výklad u § 85, bod 1), takže předem není známo, kolik hodin by v den překážky odpracoval. Paragraf 97 proto určuje, v jakém rozsahu se doba překážky při pružném rozvržení započte do odpracované doby, a tím i do průměrné týdenní pracovní doby, kterou má zaměstnanec naplnit ve vyrovnávacím období (§ 85 odst. 4). Odstavec 5 stanoví rozsah pracovního volna pro překážky na straně zaměstnance v kontu pracovní doby.

2 Podle Nejvyššího soudu představují překážky v práci, se kterými zákon spojuje povinnost omluvit nepřítomnost nebo poskytnout pracovní volno, i překážky na straně zaměstnavatele „právem uznanou (dočasnou) nemožnost plnění základních pracovněprávních povinností“ a pracovní závazek po jejich dobu suspendují (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2022, sp. zn. 21 Cdo 496/2022, bod 29, k úpravě účinné do 29. 7. 2020). Volno se při nich podle něj neřídí dohodou stran, protože vyplývá z objektivní existence překážky v rozsahu stanoveném předpisy (tamtéž). Paragraf 97 na tom nic nemění a upravuje jen rozsah, ve kterém se doba překážky při pružném rozvržení posuzuje jako výkon práce, popřípadě ve kterém se v kontu poskytuje volno. Při rozvržení pracovní doby zaměstnancem se § 97 podle mého názoru nepoužije, protože pružné rozvržení ani konto se tam neuplatní a pro účely překážek platí stanovené rozvržení, nedohodnou-li se strany jinak [§ 87a odst. 2 písm. a) a c), výklad u § 87a, body 10 a 11].

II. Překážky na straně zaměstnance při pružném rozvržení (odst. 1 a 2)

3 Při důležitých osobních překážkách podle § 191 a 191a se pružné rozvržení neuplatní a zaměstnanec se řídí stanoveným rozvržením [§ 85 odst. 5 písm. e) a odst. 6, výklad u § 85, body 11 a 12]. Odstavce 1 a 2 tak dopadají zejména na jiné důležité osobní překážky v práci podle § 199, na překážky z důvodu obecného zájmu podle § 200 až 204 a na účast na školení nebo studiu podle § 205. Okruh a rozsah jiných důležitých osobních překážek stanoví nařízení vlády č. 590/2006 Sb. Určil-li zaměstnavatel předem, že se pružné rozvržení při určité překážce neuplatní [§ 85 odst. 5 písm. f)], platí i pro ni stanovené rozvržení podle § 85 odst. 6 a § 97 se na ni nepoužije.

4 Podle odstavce 1 se překážky na straně zaměstnance posuzují jako výkon práce „jen v rozsahu, ve kterém zasáhly do základní pracovní doby“. Mám za to, že zákon část překážky ve volitelné pracovní době nezapočítává proto, že zaměstnanec může odpovídající počet hodin odpracovat v jiném čase téhož dne nebo vyrovnávacího období. Nejvyšší soud se o odstavec 1 opřel při závěru, že při pružném rozvržení je porušením povinnosti konat práci v rozvržené týdenní pracovní době jen nepřítomnost v základní pracovní době (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2024, sp. zn. 21 Cdo 2979/2023, bod 24, výklad u § 85, bod 4). Doprovod rodinného příslušníka do zdravotnického zařízení, ke kterému nařízení vlády přiznává volno na nezbytně nutnou dobu, nejvýše však na 1 den (příloha nařízení vlády č. 590/2006 Sb., bod 8 písm. a)), proto poměřoval základní pracovní dobou zaměstnance od 9 do 14 hodin (tamtéž, bod 25). Věc posuzoval podle znění účinného od 1. 11. 2017 do 31. 1. 2018 (tamtéž, bod 17), kdy měla věta první odstavce 1 stejné znění jako dnes.

5 Zda za dobu překážky přísluší náhrada mzdy nebo platu a v jaké výši, určují ustanovení o jednotlivých překážkách (§ 199 odst. 1, § 200 a 203). U jiných důležitých osobních překážek to upravuje nařízení vlády č. 590/2006 Sb. Paragraf 97 rozsah náhrady výslovně neupravuje. Mám za to, že náhrada přísluší jen za tu část překážky, která se podle odstavce 1 posuzuje jako výkon práce. Hodiny, které překážka zabrala ve volitelné pracovní době, může zaměstnanec odpracovat jindy, a výdělek za ně proto neztrácí. Je-li překážka zaměstnanci předem známa, musí včas požádat o pracovní volno, jinak zaměstnavatele uvědomí o překážce a její předpokládané době trvání bez zbytečného průtahu, a překážku mu musí prokázat (§ 206 odst. 1 a 2). Při pružném rozvržení na tom záleží hlavně u části překážky v základní pracovní době.

6 Celá doba překážky se jako výkon práce posuzuje u překážek „vymezených přesnou délkou nezbytně nutné doby, po kterou přísluší zaměstnanci pracovní volno“ (odst. 2). Které překážky to jsou, zákon nevyjmenovává. Mám za to, že jde o překážky, u kterých předpis určuje délku volna pevně, například 2 dny pracovního volna na vlastní svatbu nebo 2 dny při úmrtí manžela, druha nebo dítěte a další den k účasti na pohřbu těchto osob (příloha nařízení vlády č. 590/2006 Sb., body 5 a 7). Den se přitom počítá podle odstavce 4 (bod 10). Volno na nezbytně nutnou dobu, jehož délka se řídí skutečnou potřebou, například při vyšetření nebo ošetření, se podle mého názoru posuzuje podle odstavce 1. Odpovídá tomu i postup Nejvyššího soudu u doprovodu (bod 4). Volno, které nařízení vlády omezuje jen horní mezí, rozebírá otevřená otázka 1.

7 Celá doba se jako výkon práce posuzuje i u činnosti v případech uvedených v § 203 odst. 2 písm. a) (odst. 2). Jde o pracovní volno s náhradou mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku k výkonu funkce člena orgánu odborové organizace, rady zaměstnanců nebo volební komise, zástupce pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, člena vyjednávacího výboru nebo evropské rady zaměstnanců podle zákoníku práce, člena orgánu právnické osoby voleného za zaměstnance a člena vyjednávacího výboru a výboru zaměstnanců podle zvláštního právního předpisu. Zástupce zaměstnanců tak při pružném rozvržení nepřijde o odpracované hodiny, ani když funkci vykonává ve volitelné pracovní době. Jiná odborová činnost podle písmene b) a školení pořádané odborovou organizací podle písmene c) do odstavce 2 nepatří a posuzují se podle mého názoru podle odstavce 1. Slova „v případech uvedených v § 203 odst. 2 písm. a)“ řadí § 363 mezi ustanovení, kterými se zapracovávají předpisy Evropské unie.

III. Překážky na straně zaměstnavatele při pružném rozvržení (odst. 3)

8 U prostoje a přerušení práce pro nepříznivé povětrnostní vlivy nebo živelní událost (§ 207) a u jiných překážek na straně zaměstnavatele (§ 208 až 210) rozhoduje, zda překážka zasáhla do směny zaměstnance. Pokud ano, započte se jako výkon práce za každý jednotlivý den průměrná délka směny podle odstavce 4 (odst. 3), bez ohledu na to, kolik hodin by si zaměstnanec v ten den zvolil. Do směny překážka podle mého názoru zasáhne, nastane-li v základní pracovní době nebo v době, kdy zaměstnanec ve volitelné pracovní době už pracoval. Při pracovní cestě se pružné rozvržení neuplatní [§ 85 odst. 5 písm. a)], a doba podle § 210 se proto podle odstavce 3 posuzuje podle mého názoru jen u cesty mimo pravidelné pracoviště, která pracovní cestou není. Překážku trvající jen část dne rozebírá otevřená otázka 2 a vztah k výjimce pro přerušení práce pro nepříznivé povětrnostní vlivy otevřená otázka 3.

9 Náhrada mzdy nebo platu se řídí § 207 až 209. Při prostoji přísluší nejméně 80 % průměrného výdělku, u poruchy na strojním zařízení jen tehdy, když ji zaměstnanec nezavinil, a při přerušení práce pro nepříznivé povětrnostní vlivy nebo živelní událost nejméně 60 % průměrného výdělku, v obou případech jen nebyl-li zaměstnanec převeden na jinou práci (§ 207). Při jiných překážkách přísluší průměrný výdělek (§ 208). Mám za to, že průměrná délka směny za každý dotčený den určuje i počet hodin, za které náhrada přísluší, protože jiné měřítko neodpracované doby při pružném rozvržení chybí. V kontu pracovní doby se odstavec 3 nepoužije a náhrada podle § 208 se v něm neposkytuje (výklad u § 86, body 15 a 16).

IV. Délka dne překážky (odst. 4)

10 Pro účely odstavců 1 až 3 se za 1 den považuje doba odpovídající průměrné délce směny vyplývající ze stanovené týdenní pracovní doby nebo z kratší pracovní doby (odst. 4). Měřítkem je pracovní doba konkrétního zaměstnance, tedy 40 hodin týdně, 38,75 nebo 37,5 hodiny podle pracovního režimu (§ 79 odst. 1 a 2), stanovená týdenní pracovní doba zkrácená kolektivní smlouvou nebo vnitřním předpisem u zaměstnavatele, který neposkytuje plat podle § 109 odst. 3 (§ 79 odst. 3), nebo písemně sjednaná kratší pracovní doba (§ 80). Na kolik dní se týdenní pracovní doba dělí, zákon neříká. Pro zaměstnance pracujícího v noci výslovně předepisuje výpočet z pětidenního pracovního týdne (§ 94 odst. 1), pro § 97 takové pravidlo chybí. Mám za to, že se vychází z počtu pracovních dnů v týdnu podle rozvrhu zaměstnavatele, zpravidla z pěti. Při 40 hodinách tak den činí 8 hodin a při kratší pracovní době 30 hodin týdně 6 hodin. U mladistvého mladšího než 15 let nebo mladistvého, který neukončil povinnou školní docházku, může týdenní pracovní doba činit nejvýše 35 hodin (§ 79a odst. 1). Průměrná délka směny se u něj podle mého názoru odvozuje od týdenní pracovní doby, kterou skutečně má. Odstavec 4 rozhoduje u překážek na straně zaměstnavatele (bod 8) a u překážek na straně zaměstnance, jejichž délku předpis určuje ve dnech (bod 6).

V. Pracovní volno v kontu pracovní doby (odst. 5)

11 V kontu zaměstnanec pracuje podle písemného rozvrhu, se kterým ho zaměstnavatel seznámil (§ 84), a rozvrh na jednotlivé pracovní dny se vykazuje na účtu pracovní doby [§ 87 odst. 2 písm. b)]. Pracovní volno pro překážky na straně zaměstnance se proto poskytuje „v rozsahu nezbytně nutné doby, popřípadě v rozsahu délky směny rozvržené zaměstnavatelem na příslušný den“ (odst. 5). Průměrná délka směny se v kontu nepoužije, protože odstavec 4 platí jen pro odstavce 1 až 3. Mám za to, že u překážky, jejíž délku předpis určuje ve dnech, odpovídá dni volna směna rozvržená na tento den. Má-li zaměstnanec na den pohřbu rozvrženou desetihodinovou směnu, dostane volno v rozsahu 10 hodin, a nemá-li na něj rozvrženou žádnou směnu, volno nepotřebuje. U volna na nezbytně nutnou dobu jde podle mého názoru o tu část rozvržené směny, kterou překážka skutečně zasáhla.

12 Odstavec 5 mluví o pracovním volnu. U důležitých osobních překážek podle § 191, při kterých zaměstnavatel nepřítomnost omlouvá, rozhoduje podle mého názoru přímo rozvrh, tedy směny, které zaměstnanec v době překážky neodpracoval. Za rozvrženou dobu, po kterou zaměstnanec nepracuje, stálá mzda nepřísluší (§ 121 odst. 2 věta třetí) a místo ní přísluší náhrada podle pravidel pro danou překážku (výklad u § 86, bod 17, a u § 121, bod 7). Jak se doba překážek promítne do hranice práce přesčas v kontu, rozebírá výklad u § 98 (bod 9).

VI. Přestupek

13 Fyzická osoba a právnická nebo podnikající fyzická osoba se dopustí přestupku na úseku pracovní doby tím, že „započte překážky v práci na straně zaměstnance při pružné pracovní době v rozporu se zvláštním právním předpisem“ [§ 15 odst. 1 písm. c) zákona o inspekci práce a § 28 odst. 1 písm. c) zákona o inspekci práce]. Poznámka pod čarou u této skutkové podstaty odkazuje jen na § 97 odst. 1 a 2. Nesprávné započtení překážek na straně zaměstnavatele podle odstavce 3 nebo nesprávný rozsah volna v kontu podle odstavce 5 tato skutková podstata podle mého názoru nepokrývá. Výši pokuty uvádí výklad u § 85 (bod 14).

VII. Vývoj

14 V původním znění účinném od 1. 1. 2007 měl odstavec 1 tři věty. Věta druhá stanovila, že věta první neplatí v případě dočasné pracovní neschopnosti, kdy se zaměstnanci poskytuje náhrada mzdy nebo platu (§ 192). Podle věty třetí platil v takovém případě obdobně tehdejší § 85 odst. 6 a zaměstnanci příslušela náhrada mzdy nebo platu za průměrnou délku směny. Odstavec 2 se vztahoval na „činnost zástupců zaměstnanců“ a podle odstavce 5 se v kontu „překážky v práci na straně zaměstnance poskytují“ v rozsahu nezbytně nutné doby, popřípadě délky rozvržené směny. Zákon č. 362/2007 Sb. s účinností od 1. 1. 2008 zrušil větu třetí odstavce 1 (čl. I bod 36) a odstavci 5 dal dnešní znění, podle kterého se v tomto rozsahu poskytuje pracovní volno pro překážky (čl. I bod 37).

15 Zákon č. 285/2020 Sb. s účinností od 30. 7. 2020 zrušil větu druhou odstavce 1 (čl. I bod 15) a v odstavci 2 nahradil slova „zástupců zaměstnanců“ slovy „v případech uvedených v § 203 odst. 2 písm. a)“ (čl. I bod 16). Tato slova týž zákon zařadil do výčtu v § 363 (čl. I bod 91). Dočasnou pracovní neschopnost, po kterou přísluší náhrada mzdy nebo platu podle § 192, z pružného rozvržení vyjímal už tehdejší § 85 odst. 5 písm. b) a od 30. 7. 2020 ji spolu s ostatními překážkami podle § 191 a 191a vyjímá § 85 odst. 5 písm. e) (výklad u § 85, bod 19). Od té doby se znění § 97 nezměnilo a stejné zůstává i ve znění účinném od 1. 1. 2027.

Příklady

1. Vyšetření ráno. Zaměstnankyně má základní pracovní dobu od 9 do 14 hodin a volitelnou pracovní dobu od 7 do 9 a od 14 do 19 hodin. Vyšetření v nejbližším zdravotnickém zařízení, které nebylo možné provést mimo pracovní dobu, jí i s cestou zabere čas od 7.30 do 10 hodin. Jako výkon práce se posoudí 1 hodina od 9 do 10 hodin (odst. 1). Zbytek dne může odpracovat ve volitelné pracovní době až do 19 hodin. Náhrada mzdy jí podle mého názoru přísluší za 1 hodinu.

2. Svatba. Zaměstnanec se stanovenou týdenní pracovní dobou 40 hodin rozvrženou do pěti dnů čerpá na vlastní svatbu 2 dny pracovního volna. Podle výkladu v bodě 6 se oba dny posoudí jako výkon práce v rozsahu 8 hodin, celkem 16 hodin, bez ohledu na to, kolik hodin by si v nich zvolil (odst. 2 a 4). Náhrada mzdy mu přísluší jen za den, kdy se účastnil svatebního obřadu (příloha nařízení vlády č. 590/2006 Sb., bod 5 písm. a)).

3. Výpadek elektřiny. U zaměstnavatele vypadne na celé úterý dodávka elektřiny a zaměstnanci s pružným rozvržením nemohou pracovat a na jinou práci převedeni nebyli. Zaměstnanci se stanovenou týdenní pracovní dobou 40 hodin se úterý posoudí jako výkon práce v rozsahu 8 hodin, zaměstnankyni s kratší pracovní dobou 30 hodin týdně v rozsahu 6 hodin (odst. 3 a 4). Jde o prostoj, za který přísluší náhrada mzdy nejméně ve výši 80 % průměrného výdělku [§ 207 písm. a)].

4. Pohřeb v kontu. Zaměstnanec v kontu pracovní doby má na pátek rozvrženou směnu od 6 do 16.30 hodin s půlhodinovou přestávkou, tedy 10 hodin. V pátek se koná pohřeb jeho otce, který neobstarává. Na den pohřbu mu přísluší pracovní volno v rozsahu rozvržené směny (odst. 5) s náhradou mzdy (příloha nařízení vlády č. 590/2006 Sb., bod 7 písm. b)). Stálá mzda se za tuto směnu poměrně krátí (výklad u § 121, bod 7).

Co z toho plyne v praxi

Zaměstnavatel. Při pružném rozvržení evidujte u překážek na straně zaměstnance jejich začátek a konec, abyste zjistili, kolik z nich připadlo do základní pracovní doby. Celou dobu překážky započtěte u činnosti podle § 203 odst. 2 písm. a) a podle výkladu v bodě 6 u překážek s pevně určenou délkou. U prostoje a jiných překážek na své straně započtěte za každý dotčený den průměrnou délku směny vypočtenou z pracovní doby konkrétního zaměstnance. V kontu poskytujte volno v rozsahu nezbytně nutné doby, popřípadě v rozsahu délky směny rozvržené na příslušný den (bod 11).

Zaměstnanec. Soukromé záležitosti vyřizujte pokud možno ve volitelné pracovní době. Překážku, o které víte dopředu, ohlaste s předstihem a doložte ji, především pro hodiny v základní pracovní době.

Soud. U nepřítomnosti při pružném rozvržení zjišťujte, kolik z ní připadlo do základní pracovní doby (rozsudek sp. zn. 21 Cdo 2979/2023, body 24 a 25). U činnosti podle § 203 odst. 2 písm. a) posuzujte jako výkon práce celou její dobu.

Z judikatury

Nejvyšší soud, 21 Cdo 2979/2023, rozsudek ze dne 10. 12. 2024: podle § 97 odst. 1 se překážka na straně zaměstnance při pružném rozvržení posuzuje jako výkon práce jen v rozsahu, ve kterém zasáhla do základní pracovní doby. Neomluveným zameškáním práce je proto jen nepřítomnost v základní pracovní době a doprovod rodinného příslušníka k lékaři musí zaměstnanec tvrdit a prokázat pro tuto dobu (k úpravě účinné od 1. 11. 2017 do 31. 1. 2018).

Nejvyšší soud, 21 Cdo 496/2022, rozsudek ze dne 23. 8. 2022: překážky na straně zaměstnance, při kterých zákon ukládá zaměstnavateli omluvit nepřítomnost nebo poskytnout pracovní volno, a překážky na straně zaměstnavatele jsou právem uznanou dočasnou nemožností plnit pracovní povinnosti a pracovní závazek po jejich dobu suspendují. Pracovní volno při nich vyplývá z existence překážky v rozsahu stanoveném předpisy (k úpravě účinné do 29. 7. 2020).

Otevřené otázky

Tady výklad končí a začíná to, na co paragraf sám neodpovídá.

1. Volno s horní mezí. Nařízení vlády č. 590/2006 Sb. vedle volna pevné délky zná volno na nezbytně nutnou dobu omezené horní mezí, například nejvýše 1 den u doprovodu, nejvýše 2 dny při přestěhování a nejvýše 2 nebo 4 dny k vyhledání nového zaměstnání (příloha, body 8, 10 a 11). U posledně uvedeného volna navíc stanoví, že při čerpání v rozsahu části směny se považuje za vyčerpaný celý den. Kloním se k tomu, že horní mez z volna na nezbytně nutnou dobu volno vymezené přesnou délkou nedělá a že se posuzuje podle odstavce 1, jak u doprovodu postupoval Nejvyšší soud (bod 4). Pravidlo o vyčerpání celého dne podle mého názoru určuje jen, kolik volna zaměstnanci zbývá, a rozsah, ve kterém se doba posuzuje jako výkon práce, nemění.

2. Překážka na straně zaměstnavatele během části dne. Odstavec 3 započítává za každý den, do jehož směny překážka zasáhla, průměrnou délku směny. Zákon neříká, co platí, trvá-li překážka jen část dne a zaměstnanec zbytek dne pracuje. Doslovný výklad by k odpracovaným hodinám přičetl celou průměrnou délku směny. Kloním se k tomu, že se takový den započte jako odpracovaný nejméně v rozsahu průměrné délky směny. Odpracoval-li zaměstnanec méně, doplní doba překážky den do této délky, a odpracoval-li víc, započtou se odpracované hodiny. Zaměstnanec tak kvůli překážce na straně zaměstnavatele nepřijde o hodiny a zároveň mu za ni nepřibude víc než běžný den.

3. Přerušení práce pro nepříznivé povětrnostní vlivy. Doba, po kterou byla práce přerušena pro nepříznivé povětrnostní vlivy, se za výkon práce nepovažuje [§ 348 odst. 1 písm. a)]. Odstavec 3 přitom posuzuje jako výkon práce překážky na straně zaměstnavatele bez rozlišení. Kloním se k tomu, že výjimka podle § 348 platí i při pružném rozvržení, protože odstavec 3 upravuje hlavně rozsah, v jakém se překážka započte, a nic nenasvědčuje tomu, že by zákonodárce chtěl při pružném rozvržení zacházet s přerušením práce pro povětrnostní vlivy příznivěji než při jiném rozvržení. Opačný výklad, opřený o přednost zvláštního odstavce 3, je ale také obhajitelný.