§ 68 · Vrácení odstupného

Související ustanovení: § 9 (stát jako zaměstnavatel); § 67 (odstupné); § 69 až 72 (neplatné rozvázání pracovního poměru); § 76 (dohoda o pracovní činnosti); § 338 až 345 (přechod práv a povinností a přechod výkonu práv a povinností z pracovněprávních vztahů)

Související předpisy: zákon č. 362/2007 Sb., čl. I bod 19 (zúžení na pracovní poměr a dohodu o pracovní činnosti)

I. Účel

1 Odstupné má zaměstnanci nahradit příjem, o který přišel ztrátou práce. Vrátí-li se zaměstnanec v době, na kterou mu odstupné příjem nahrazovalo, k dosavadnímu zaměstnavateli, dostává od něj za tutéž dobu i mzdu nebo plat. Nejvyšší soud v takovém případě neshledal spravedlivý důvod, aby si zaměstnanec odstupné za dobu, za kterou od dosavadního zaměstnavatele obdržel odměnu za vykonanou práci, ponechal (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2010, sp. zn. 21 Cdo 2190/2009, k úpravě účinné do 31. 12. 2007).

II. Kdy vzniká povinnost odstupné vrátit (odst. 1)

2 Povinnost vrátit odstupné nebo jeho poměrnou část má zaměstnanec, který po skončení pracovního poměru koná práci u dosavadního zaměstnavatele v pracovním poměru nebo na základě dohody o pracovní činnosti, a to před uplynutím doby určené podle počtu násobků průměrných výdělků, ze kterých se odstupné vypočetlo. Práce na základě dohody o provedení práce tuto povinnost nezakládá.

3 Doba se podle mého názoru počítá od skončení pracovního poměru a má tolik měsíců, z kolika násobků průměrného výdělku se vyplacené odstupné vypočetlo. U trojnásobku jde o 3 měsíce, u dvanáctinásobku o 12 měsíců. Zvýšilo-li se odstupné podle § 67 odst. 1 písm. d) v kontu pracovní doby, prodlužuje se doba úměrně tomu. Nastoupí-li zaměstnanec k dosavadnímu zaměstnavateli hned po skončení pracovního poměru, vrací odstupné celé.

4 Zákon váže povinnost na to, že zaměstnanec bude u dosavadního zaměstnavatele konat práci, a poměrnou část počítá od nového nástupu do zaměstnání (odst. 2). Mám za to, že rozhoduje den, kdy nový pracovněprávní vztah vznikl a zaměstnanec do práce nastoupil. Samotné uzavření pracovní smlouvy s pozdějším dnem nástupu, který připadne až po uplynutí doby podle odstavce 1, povinnost nezakládá.

5 Povinnost podle § 68 předpokládá, že pracovní poměr skončil a zaměstnanec potom u dosavadního zaměstnavatele začal pracovat v novém pracovním poměru nebo na základě dohody o pracovní činnosti. Nevzniká, nastoupí-li zaměstnanec během sporu o platnost rozvázání do práce na výzvu zaměstnavatele podle § 69 odst. 1 nebo § 70 odst. 1. Pracuje pak dál v témže pracovním poměru (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 8. 2018, sp. zn. 21 Cdo 3606/2017). Určí-li soud rozvázání neplatným, pracovní poměr, na jehož dalším trvání zaměstnanec podle § 69 odst. 1 nebo zaměstnavatel podle § 70 odst. 1 písemně trval, platně neskončil a právo na odstupné nevzniklo. Vrácení vyplaceného odstupného se pak řídí ustanoveními o bezdůvodném obohacení (tamtéž, výklad u § 67, bod 19).

III. Dosavadní zaměstnavatel

6 Dosavadním zaměstnavatelem je především ten, se kterým byl pracovní poměr rozvázán a který odstupné vyplatil. Nejvyšší soud k němu řadí i přejímajícího zaměstnavatele, na kterého po skončení pracovního poměru přešla práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů a u kterého by zaměstnanec dále pracoval, kdyby pracovní poměr nerozvázal (rozsudek sp. zn. 21 Cdo 2190/2009). Důvod pro odstupné tu odpadá stejně jako při návratu k témuž zaměstnavateli (tamtéž, výklad u § 67, bod 7).

7 Zaměstnavatelem je obec, i když zaměstnanec pracuje v městské policii nebo v úřadu městské části statutárního města. Městská část ani městská policie nemají v pracovněprávních vztazích postavení samostatného zaměstnavatele. Zaměstnanec statutárního města zařazený do městské policie, který po skončení pracovního poměru z organizačních nebo zdravotních důvodů nastoupil v rozhodné době do úřadu městské části téhož města, se proto vrátil k dosavadnímu zaměstnavateli (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 1. 2013, sp. zn. 21 Cdo 915/2012, uveřejněný pod číslem 57/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

8 U zaměstnanců státu se za zaměstnavatele pro účely odstupného považuje příslušná organizační složka státu, která jménem státu zaměstnance zaměstnává (§ 9). Nástup k jiné organizační složce státu proto návratem k dosavadnímu zaměstnavateli není, ledaže by na ni v důsledku organizační změny přešel výkon práv a povinností z pracovněprávních vztahů podle § 343 až 345 (rozsudek sp. zn. 21 Cdo 915/2012). Podle Nejvyššího soudu se tento závěr na obce nevztahuje, protože zákoník práce ani jiný předpis „neobsahuje obdobnou speciální právní úpravu pro jednotky územní samosprávy“ (tamtéž).

IV. Poměrná část (odst. 2)

9 Poměrná část se stanoví podle počtu kalendářních dnů od nového nástupu do zaměstnání do uplynutí doby podle odstavce 1. Mám za to, že se odstupné rozpočítá na kalendářní dny celé této doby a zaměstnanec vrací částku připadající na dny od nástupu do jejího konce.

10 Zákon neurčuje, jak se povinnost splní. Vrácení odstupného je dluhem zaměstnance vůči zaměstnavateli a podle mého názoru se na ně vztahují obecná pravidla o splnění a promlčení. Mimo výkon rozhodnutí podle zvláštního předpisu (§ 146 písm. a), § 147 odst. 2) ho lze srážet ze mzdy v novém pracovním poměru jen na základě dohody o srážkách ze mzdy (§ 146 písm. b)), protože mezi srážkami, které zaměstnavatel smí provést bez ní, § 147 odst. 1 vrácení odstupného neuvádí.

V. Vývoj

11 Původní znění vázalo povinnost vrátit odstupné na práci v kterémkoli pracovněprávním vztahu uvedeném v § 3 větě druhé, tedy i na základě dohody o provedení práce. Zákon č. 362/2007 Sb. s účinností od 1. 1. 2008 povinnost zúžil na pracovní poměr a dohodu o pracovní činnosti (čl. I bod 19). Od té doby se § 68 nezměnil.

Příklad

Návrat v rozhodné době. Pracovní poměr skončil 31. 3. 2026 výpovědí pro nadbytečnost a zaměstnanec obdržel odstupné 150 000 Kč, tedy trojnásobek průměrného výdělku. Doba podle odstavce 1 trvá od 1. 4. do 30. 6. 2026, tedy 91 dnů. Zaměstnanec znovu nastoupí k témuž zaměstnavateli

1. 6. 2026 do pracovního poměru. Na dny od 1. 6. do 30. 6. 2026 připadá 30 dnů, a zaměstnanec tak vrací 49 450,55 Kč. Kdyby nastoupil na základě dohody o provedení práce, nevracel by nic.

Co z toho plyne v praxi

Zaměstnavatel. Před přijetím bývalého zaměstnance si ověřte, zda neuplynula doba podle odstavce 1, a vrácení odstupného upravte se zaměstnancem písemně, včetně případné dohody o srážkách ze mzdy.

Zaměstnanec. Vracíte-li se k dosavadnímu zaměstnavateli do pracovního poměru nebo na dohodu o pracovní činnosti dříve, než uplyne doba odpovídající počtu násobků odstupného, počítejte s vrácením jeho poměrné části. Totéž platí při nástupu k zaměstnavateli, na kterého přešla činnost vašeho dosavadního zaměstnavatele a u kterého byste dále pracovali, kdybyste pracovní poměr nerozvázali.

Z judikatury

Nejvyšší soud, 21 Cdo 2190/2009, rozsudek ze dne 9. 9. 2010: dosavadním zaměstnavatelem je i přejímající zaměstnavatel, na kterého po skončení pracovního poměru přešla práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů a u kterého by zaměstnanec dále pracoval, kdyby pracovní poměr nerozvázal.

Nejvyšší soud, 21 Cdo 915/2012, rozsudek ze dne 21. 1. 2013: zaměstnanec statutárního města, který přešel z městské policie do úřadu městské části, se vrátil k dosavadnímu zaměstnavateli.

Nejvyšší soud, 21 Cdo 3606/2017, rozsudek ze dne 15. 8. 2018: práce na výzvu zaměstnavatele podle § 69 odst. 1 nebo § 70 odst. 1 během sporu o platnost rozvázání je prací v témže pracovním poměru a povinnost vrátit odstupné nezakládá.

Otevřené otázky

Tady výklad končí a začíná to, na co paragraf sám neodpovídá.

1. Smluvní odstupné. Vyplatí-li zaměstnavatel odstupné vyšší, než stanoví zákon, nebo odstupné z jiného než zákonného důvodu, není jasné, zda a v jakém rozsahu se § 68 použije. Kloním se k tomu, že u odstupného odvozeného od násobků průměrného výdělku se doba určí podle násobků skutečně vyplacených, protože § 68 hovoří o násobcích, „z nichž byla odvozena výše odstupného“. U odstupného sjednaného pevnou částkou zákon měřítko doby nedává a o vrácení by měly rozhodnout strany ve smlouvě.

2. Jiná společnost téhož koncernu. Mám za to, že nástup k jiné společnosti z téhož koncernu povinnost vrátit odstupné nezakládá, protože jde o jinou osobu. Jinak by tomu bylo, kdyby na ni přešla práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů a zaměstnanec by u ní bez rozvázání pracovního poměru dále pracoval, nebo kdyby rozvázání a nový nástup jen zastíraly převedení zaměstnance v rámci téhož zaměstnavatele.