Čl. 5 · Povinnosti strážců přístupu

Související ustanovení: čl. 2 body 2 písm. j), 16 až 19, 25, 31 a 32 (online reklamní služby, platby, identifikace, osobní údaje, profilování, souhlas); čl. 3 odst. 9 a 10 (seznam hlavních služeb platforem, lhůta); čl. 6 odst. 4 a 5 (alternativní distribuce aplikací, pořadí); čl. 8 odst. 1 a 2 (dodržování a upřesnění povinností); čl. 9 a 10 (přerušení a výjimka); čl. 13 (obcházení); čl. 15 (audit technik profilování); čl. 27 (informace od třetích stran); čl. 29 až 31 (nesoulad, pokuty, penále); čl. 39 (vnitrostátní soudy)

Související předpisy EU: nařízení (EU) 2016/679, čl. 4 bod 11, čl. 6 odst. 1 a čl. 7 (souhlas a právní základy zpracování); nařízení (EU) 2019/1150, čl. 10 (transparentnost omezení nabízet různé podmínky jinými prostředky); Smlouva o fungování Evropské unie, čl. 101 a 102

Dokumenty k provádění: návrh společných pokynů Komise a Evropského sboru pro ochranu osobních údajů ke vzájemnému působení nařízení a nařízení (EU) 2016/679 (veřejná konzultace od 9. 10. do 4. 12. 2025, přijetí konečného znění Komise ohlásila na poslední čtvrtletí 2026)

I. Rozsah (odst. 1)

1 Strážce přístupu dodržuje povinnosti podle čl. 5 ve vztahu ke každé ze svých hlavních služeb platforem uvedených v rozhodnutí o označení (odst. 1). Některé povinnosti se týkají jen určitých kategorií služeb. Odst. 3 míří na online zprostředkovatelské služby, odst. 9 a 10 na online reklamní služby a odst. 2 písm. a) na zpracování pro účely online reklamních služeb. Ostatní povinnosti se vztahují na všechny hlavní služby platforem uvedené v rozhodnutí.

II. Kombinování a křížové využívání osobních údajů (odst. 2)

2 Strážce přístupu nesmí bez souhlasu koncového uživatele provádět čtyři činnosti. Nesmí zpracovávat pro účely online reklamních služeb osobní údaje koncových uživatelů, kteří využívají služby třetích stran využívajících jeho hlavní služby platforem (písm. a)), kombinovat osobní údaje z příslušné hlavní služby platformy s osobními údaji z dalších jeho služeb nebo ze služeb třetích stran (písm. b)), používat osobní údaje z hlavní služby platformy křížovým způsobem v dalších službách, které poskytuje samostatně, včetně dalších hlavních služeb platforem, a naopak (písm. c)) a přihlašovat koncové uživatele k dalším svým službám s cílem kombinovat osobní údaje (písm. d)).

3 Tyto činnosti nařízení nezakazuje bez dalšího. Podmiňuje je tím, že koncovému uživateli byla předložena konkrétní možnost volby a uživatel udělil souhlas ve smyslu čl. 4 bodu 11 a článku 7 nařízení (EU) 2016/679 (odst. 2 první pododstavec, usnesení předsedy Tribunálu ze dne 9. 2. 2024, Bytedance v. Komise, T-1077/23 R, nezveřejněné, EU:T:2024:94, bod 47). Odmítne-li uživatel souhlas nebo ho odvolá, smí strážce přístupu žádost o souhlas ke stejnému účelu opakovat nejvýše jednou za rok (odst. 2 druhý pododstavec).

4 Strážce přístupu může zpracování v příslušném případě opřít i o čl. 6 odst. 1 písm. c), d) a e) nařízení (EU) 2016/679, tedy o splnění právní povinnosti, ochranu životně důležitých zájmů nebo úkol ve veřejném zájmu (odst. 2 třetí pododstavec). Písm. b) a f) téhož ustanovení, tedy plnění smlouvy a oprávněný zájem, třetí pododstavec nejmenuje a bod 36 odůvodnění je výslovně vylučuje. Soudní dvůr pro kombinování údajů z jiných služeb skupiny provozovatelem sociální sítě v zásadě vyloučil i písm. d) a e) (rozsudek Soudního dvora ze dne 4. 7. 2023, Meta Platforms a další, C-252/21, EU:C:2023:537, výrok bod 7). Řekl bych, že souhlas je tak pro činnosti podle odst. 2 jediným obecně použitelným právním základem.

5 Konkrétní možnost volby podle bodu 36 odůvodnění znamená, že strážce přístupu má nabídnout méně individualizovanou, ale rovnocennou možnost a využití hlavní služby platformy nebo jejích funkcí nemá podmiňovat souhlasem. Méně individualizovaná možnost nemá být odlišná ani méně kvalitní, ledaže je snížení kvality přímým důsledkem toho, že strážce přístupu nemůže osobní údaje zpracovávat. Neudělení souhlasu nemá být obtížnější než jeho udělení a zpětvzetí stejně snadné jako udělení. Rozhraní nemá klamat ani manipulovat ani jinak podstatně narušovat schopnost uživatele svobodně udělit souhlas (bod 37 odůvodnění).

6 Komise rozhodnutím ze dne 23. 4. 2025 zjistila, že model „souhlas nebo platba“ společnosti Meta čl. 5 odst. 2 nesplňoval. Uživatelé sítí Facebook a Instagram si mohli vybrat bezplatnou službu s plně personalizovanou reklamou a souhlasem s kombinováním údajů, nebo placené předplatné bez reklamy (souhrn rozhodnutí ve věci DMA.100055, bod 7). Rozhodnutí Komise se dále citují podle souhrnů, které Komise zveřejňuje v Úředním věstníku Evropské unie podle čl. 44, číslem první věci uvedené v nadpisu souhrnu a bodem souhrnu. Podle Komise model nepředstavoval konkrétní možnost volby méně personalizované, ale rovnocenné alternativy, protože obě možnosti měly různé podmínky přístupu (bod 16). Nezajišťoval ani svobodně udělený souhlas, protože mezi společností Meta a uživateli byla zjevná nerovnováha sil a odmítnutí souhlasu znamenalo platit předplatné (bod 17). Komise uložila pokutu 200 milionů EUR (bod 20) a nařídila nabídnout alternativu, která je prezentována neutrálně, nezahrnuje zpracování podléhající odst. 2 a je rovnocenná službě pro uživatele se souhlasem až na množství použitých osobních údajů, včetně podmínek přístupu, takže se neposkytuje za poplatek (body 18 a 19).

7 Rozhodnutí se týká jen původního modelu v období od března do listopadu 2024. Dodatečnou bezplatnou možnost s reklamou, která podle Mety využívá méně osobních údajů a kterou Meta zavedla 12. 11. 2024, může Komise prošetřit později (body 12 a 13). Dne 8. 12. 2025 Meta oznámila, že od ledna 2026 nabídne uživatelům v Unii volbu mezi souhlasem se sdílením všech údajů a plně personalizovanou reklamou a sdílením méně údajů s omezeně personalizovanou reklamou. Komise vzala závazek na vědomí a ohlásila, že si po zavedení vyžádá zpětnou vazbu a důkazy (denní zpráva Komise MEX/25/2966 ze dne 8. 12. 2025, výroční zpráva Komise o nařízení za rok 2025, COM(2026) 247 final, bod 20). Proti rozhodnutí podala Meta žalobu, věc T-435/25 je projednávána.

8 Pojem souhlasu přebírá nařízení z nařízení (EU) 2016/679. Soudní dvůr k němu v rozsudku Meta Platforms a další uvedl, že dominantní postavení provozovatele sociální sítě samo nebrání platnému souhlasu, je ale významným prvkem při posouzení, zda byl souhlas udělen svobodně, a prokázat to musí provozovatel (rozsudek Soudního dvora (velký senát) ze dne 4. 7. 2023, Meta Platforms a další, C-252/21, EU:C:2023:537, body 147, 148 a 154). Uživatelé mají mít možnost souhlas se zpracováním, které není nezbytné pro plnění smlouvy, neudělit, aniž by se museli vzdát služby, a má jim být nabídnuta, „případně za přiměřenou odměnu“, rovnocenná alternativa bez takového zpracování (bod 150).

9 Čl. 5 odst. 2 stanoví vlastní, samostatný požadavek konkrétní možnosti volby, vedle souhlasu podle nařízení (EU) 2016/679. Strážce přístupu proto musí splnit obojí, platný souhlas i konkrétní možnost volby s rovnocennou alternativou podle bodů 36 a 37 odůvodnění (DMA.100055, bod 4).

III. Zákaz paritních doložek (odst. 3)

10 Strážce přístupu nesmí bránit podnikatelským uživatelům v tom, aby stejné produkty nebo služby nabízeli koncovým uživatelům za odlišné ceny nebo za odlišných podmínek prostřednictvím online zprostředkovatelských služeb třetí strany nebo prostřednictvím vlastního přímého kanálu online prodeje (odst. 3). Zákaz tedy zahrnuje širokou paritu, která se týká jiných platforem, i úzkou paritu, která se týká vlastních internetových stránek podnikatelského uživatele. Podle bodu 39 odůvodnění se má vztahovat i na opatření s rovnocenným účinkem, jako jsou vyšší provize nebo vyřazování nabídek podnikatelských uživatelů.

11 Komise vykládá zákaz široce. Podle výroční zprávy se týká jakékoli formy parity, úzké i široké, obchodních praktik nad rámec ceny a všech opatření se stejným účinkem jako paritní doložka (výroční zpráva Komise o nařízení za rok 2024, COM(2025) 166 final, bod 53, kde ovšem české znění chybně uvádí „nařízení o digitálních službách“). Booking podle vlastního sdělení odstranil paritní požadavky ze všeobecných obchodních podmínek pro Evropský hospodářský prostor a přestal používat externí ceny jako vstupní údaje pro své prémiové programy (tamtéž, bod 54). U programu Booking Sponsored Benefit k nim ale při posuzování způsobilosti přihlížel dál a upustil od toho až v září 2026 po regulačním dialogu s Komisí. Komise změny označila za dobrovolné a uvedla, že jimi nejsou dotčena probíhající řízení proti společnosti Booking (informační list Komise ze dne 28. 9. 2026 o dodržování zákazu parity službou Booking.com).

12 Zákaz se týká online kanálů. Odst. 3 jmenuje online zprostředkovatelské služby třetí strany a přímý kanál online prodeje. Domnívám se, že omezení nabízet odlišné podmínky v kamenné provozovně podnikatelského uživatele pod odst. 3 nespadá a posoudí se podle práva hospodářské soutěže. Soudní dvůr k doložkám o paritě v rezervačních platformách rozhodl, že široké i úzké doložky nejsou vyňaty z působnosti čl. 101 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie jako vedlejší ujednání (rozsudek Soudního dvora ze dne 19. 9. 2024, Booking.com a Booking.com (Deutschland), C-264/23, EU:C:2024:764, výrok). Poskytovatelé online zprostředkovatelských služeb, včetně strážců přístupu u omezení, na která odst. 3 nedopadá, musí důvody takových omezení uvést ve svých obchodních podmínkách (čl. 10 odst. 1 nařízení (EU) 2019/1150). Zákazy a omezení podle jiných předpisů unijního nebo vnitrostátního práva tím nejsou dotčeny (čl. 10 odst. 2 téhož nařízení).

IV. Navádění koncových uživatelů (odst. 4)

13 Strážce přístupu umožní podnikatelským uživatelům bezplatně sdělovat a propagovat nabídky, i za odlišných podmínek, koncovým uživatelům získaným prostřednictvím jeho hlavní služby platformy nebo jinými kanály a uzavírat s nimi smlouvy bez ohledu na to, zda k tomu využívají jeho hlavní služby platforem (odst. 4). Získaným koncovým uživatelem je podle bodu 40 odůvodnění ten, kdo již s podnikatelským uživatelem navázal obchodní vztah, placený nebo bezplatný. Bod 40 počítá s tím, že podnikatelský uživatel mohl strážci přístupu přímo či nepřímo poskytnout odměnu za usnadnění prvotního získání koncového uživatele.

14 Komise rozhodnutím ze dne 23. 4. 2025 zjistila, že žádný ze tří souborů obchodních podmínek společnosti Apple pro App Store nebyl v souladu s odst. 4 (DMA.100109, body 19 a 27). Původní podmínky navádění zcela znemožňovaly (bod 20). Nové podmínky povolovaly jen odkaz z aplikace na internetovou stránku vývojáře, s omezeními cílové stránky a s opakovaným varováním, a ukládaly opakující se provizi 17 % (pro malé podniky 10 %) ze všech nákupů uskutečněných do sedmi dnů po použití odkazu, po celou dobu používání aplikace (body 8, 9 a 21). Podle Komise nešlo o odměnu za usnadnění prvotního získání, kterou odst. 4 v zásadě připouští, protože poplatek nebyl časově omezen na prvotní získání a nebyl úměrný jeho hodnotě (bod 21).

15 Komise uložila pokutu 500 milionů EUR (DMA.100109, bod 25) a nařídila, aby vývojáři mohli v praxi jakoukoli formou komunikovat, propagovat nabídky a uzavírat smlouvy v aplikaci i mimo ni, a to bezplatně. Případná odměna za usnadnění prvotního získání se má týkat jen prvotního získání, být úměrná jeho hodnotě se zohledněním jiné přímé či nepřímé odměny a neodměňovat strážce přístupu za jeho vlastní hodnotu. Apple „nesmí ukládat žádný jiný typ poplatku, který by pokrýval služby spojené se získáváním koncových uživatelů“ (bod 24). Při nesplnění příkazu hrozí penále až do 5 % průměrného denního celosvětového obratu (bod 26). Proti rozhodnutí podal Apple žalobu, věc T-438/25 je projednávána.

16 Dne 23. 7. 2026 uložila Komise pokutu 430 milionů EUR společnosti Alphabet za omezování navádění v obchodě Google Play. Alphabet podle Komise bránil vývojářům volně komunikovat, propagovat nabídky a uzavírat smlouvy v kanálech podle jejich volby, včetně obchodů třetích stran. Za usnadnění prvotního získání zákazníka smí Alphabet poplatek přijmout, výše poplatků za navádění a doba, po kterou je účtoval, ale šly nad rámec toho, co Komise považuje za soulad s nařízením (tisková zpráva Komise IP/26/1670 ze dne 23. 7. 2026). Veřejné znění rozhodnutí zveřejnila Komise na stránce věci DMA.100075 dne 18. 9. 2026, souhrn v Úředním věstníku k 10. 10. 2026 zveřejněn nebyl.

17 Po označení App Store Komise ukončila antimonopolní šetření pravidel společnosti Apple o povinném používání vlastního platebního systému a o omezení navádění (věc AT.40716). Odůvodnila to jasnými zákazy v nařízení a snahou vyhnout se více šetřením téhož jednání (denní zpráva Komise MEX/24/3444 ze dne 24. 6. 2024). Ukončení šetření podle Komise neznamená zjištění, že jednání bylo v souladu s pravidly hospodářské soutěže (tamtéž).

18 Povinnost podle odst. 4 souvisí s čl. 6 odst. 4 o alternativní distribuci aplikací a s odst. 7 o platebních službách. Komise vede řízení o nových obchodních podmínkách společnosti Apple pro alternativní distribuci, včetně poplatku za základní technologie, a vydala k nim předběžná zjištění (tisková zpráva Komise IP/25/1086 ze dne 23. 4. 2025, výklad u čl. 6).

V. Přístup k obsahu získanému mimo hlavní službu platformy (odst. 5)

19 Strážce přístupu povolí koncovým uživatelům prostřednictvím svých hlavních služeb platforem přístup k obsahu, předplatnému, prvkům nebo jiným položkám a jejich používání prostřednictvím softwarové aplikace podnikatelského uživatele, i když je získali od podnikatelského uživatele mimo hlavní služby platforem strážce přístupu (odst. 5). Bod 41 odůvodnění uvádí jako příklad předplatitele online obsahu zakoupeného mimo aplikaci nebo obchod s aplikacemi, kterému nemá být bráněno v přístupu k obsahu v aplikaci jen proto, že ho koupil jinde.

VI. Upozornění orgánů veřejné moci (odst. 6)

20 Strážce přístupu „nesmí přímo ani nepřímo bránit podnikatelským uživatelům ani koncovým uživatelům v tom, aby v souvislosti s jakoukoli praktikou strážce přístupu upozornili příslušný orgán veřejné moci, včetně vnitrostátních soudů, na jakoukoli záležitost nesouladu“ s právem Unie nebo vnitrostátním právem, ani je v tom omezovat (odst. 6 první věta). Podle bodu 42 odůvodnění má být zakázána praxe, která uživatelům brání vyjádřit obavy nebo se domáhat nápravy, například prostřednictvím smluvních ustanovení o důvěrnosti nebo jiných písemných podmínek. Strážce přístupu a podnikatelští uživatelé si ale mohou ve smlouvách sjednat podmínky použití zákonných mechanismů pro vyřizování stížností (odst. 6 druhá věta), podle bodu 42 včetně alternativního řešení sporů nebo příslušnosti konkrétních soudů.

VII. Identifikace, vykreslovací jádro a platby (odst. 7)

21 Strážce přístupu nesmí vyžadovat, aby v souvislosti se službami, které podnikatelští uživatelé poskytují prostřednictvím jeho hlavních služeb platforem, koncoví uživatelé využívali nebo podnikatelští uživatelé využívali či nabízeli jeho identifikační službu, vykreslovací jádro webového prohlížeče, platební službu nebo technické služby podporující poskytování platební služby, jako jsou platební systémy pro nákupy v aplikaci, ani aby s nimi byli podnikatelští uživatelé interoperabilní (odst. 7). Platební službu, technickou službu podporující platební službu, platební systém pro nákupy v aplikaci a službu identifikace definuje čl. 2 body 16 až 19. Vykreslovací jádro webového prohlížeče nařízení nedefinuje, jeho funkci popisuje bod 43 odůvodnění.

22 Bod 43 odůvodnění zdůrazňuje vykreslovací jádra prohlížečů, protože strážce přístupu, který vnucuje vlastní jádro, určuje funkčnost a standardy i pro konkurenční prohlížeče a webové aplikace. Zákaz chrání právo podnikatelského uživatele svobodně si zvolit alternativní služby. Podle téhož bodu ale nemá být vykládán tak, že by podnikatelský uživatel musel takové možnosti nabízet svým koncovým uživatelům.

VIII. Podmíněná registrace k dalším službám (odst. 8)

23 Podle odst. 8 strážce přístupu „nesmí vyžadovat, aby se podnikatelští nebo koncoví uživatelé přihlásili k jakýmkoli dalším hlavním službám platforem“ uvedeným v rozhodnutí o označení nebo dosahujícím prahových hodnot podle čl. 3 odst. 2 písm. b), nebo se k nim zaregistrovali, jako podmínku pro používání kterékoli jeho hlavní služby platformy. Podle bodu 44 odůvodnění by tím strážce přístupu získával nové uživatele pro své služby, činil je na nich závislými a získával výhodu při shromažďování dat. Zákaz se vztahuje i na služby, které dosud označeny nejsou, ale prahových hodnot dosahují.

IX. Transparentnost online reklamy (odst. 9 a 10)

24 Strážce přístupu poskytne každému inzerentovi, kterému poskytuje online reklamní služby, nebo na jeho žádost třetím stranám, které inzerent zmocnil, denně a bezplatně ke každé reklamě informace o ceně a poplatcích, které inzerent uhradil, o odměně vydavatele s výhradou jeho souhlasu a o metrice, podle níž se cena, poplatek a odměna počítají (odst. 9 první pododstavec). Nesouhlasí-li vydavatel se sdělením své odměny, poskytne strážce přístupu informace o denní průměrné odměně vydavatele za příslušnou reklamu (odst. 9 druhý pododstavec).

25 Zrcadlově poskytne strážce přístupu vydavatelům informace o jejich odměně a poplatcích, o ceně uhrazené inzerentem s výhradou jeho souhlasu a o metrice (odst. 10). Bod 45 odůvodnění vysvětluje cíl: inzerenti a vydavatelé mají pochopit, kolik zaplatili za jednotlivé reklamní služby v hodnotovém řetězci, a porovnat náklady u různých poskytovatelů.

26 Komise ve zprávě o přezkumu uvedla, že inzerenti a vydavatelé mají díky nařízení přístup k informacím o cenách, poplatcích, odměnách a výkonnosti reklamy, které strážci přístupu dříve nesdíleli (zpráva Komise ze dne 28. 4. 2026, COM(2026) 178 final, oddíl 4.1). Rozhodnutí o nesouladu s odst. 9 nebo 10 k 10. 10. 2026 nevydala.

Příklady

Případy jsou konstruované, žádný z nich soud nerozhodl.

1. Předplatné jako jediná alternativa. Sociální síť označená jako hlavní služba platformy nabídne uživatelům, kteří nesouhlasí s kombinováním údajů z jiných služeb pro reklamu, jen placenou verzi bez reklamy. Podle rozhodnutí Komise ve věci Meta taková volba odst. 2 nesplňuje, protože alternativa nemá stejné podmínky přístupu (DMA.100055, body 16 a 19). Zdá se mi, že vyhovět může bezplatná verze s reklamou založenou na menším množství údajů, například na kontextu zobrazeného obsahu.

2. Skrytá parita. Online tržiště označené jako hlavní služba platformy nemá ve smlouvách paritní doložku, ale prodejcům, kteří mají jinde nižší cenu, snižuje viditelnost ve výsledcích. Podle mého názoru jde o opatření s rovnocenným účinkem ve smyslu bodu 39 odůvodnění, který jako příklad uvádí vyřazování nabídek, a spadá pod odst. 3. Může zároveň porušovat čl. 6 odst. 5, týká-li se pořadí.

3. Poplatek za navádění. Obchod s aplikacemi umožní vývojářům odkazovat na jejich internetovou stránku a za každého zákazníka, kterého vývojář prostřednictvím obchodu prvně získal, účtuje jednorázový poplatek odpovídající hodnotě tohoto získání. Podle měřítek, která Komise stanovila ve věci Apple, může jít o přípustnou odměnu za usnadnění prvotního získání. Opakující se provize ze všech pozdějších nákupů zákazníka přípustná není (DMA.100109, body 21 a 24). Poplatek účtovaný za každé kliknutí na odkaz by se u téhož zákazníka opakoval, a měřítko prvotního získání by proto nesplňoval.

Co z toho plyne v praxi

Strážce přístupu. Navrhněte souhlas a alternativu podle bodů 36 a 37 odůvodnění, tedy neutrálně, se stejně snadným odmítnutím a s rovnocennou službou bez poplatku. U poplatků za navádění doložte, že odpovídají prvotnímu získání zákazníka a jeho hodnotě. Rozhodnutí o nesouladu ukládají ukončit porušení do 60 dnů pod hrozbou penále (DMA.100055, bod 18, DMA.100109, bod 23).

Podnikatelský uživatel. Paritní doložky a omezení navádění v obchodních podmínkách strážce přístupu jsou v rozporu s odst. 3 a 4. Porušení můžete oznámit Komisi nebo příslušnému vnitrostátnímu orgánu (čl. 27 odst. 1), povinnost konat ale nemají (čl. 27 odst. 2). Nárok můžete uplatnit i před vnitrostátním soudem, jehož spolupráci s Komisí upravuje čl. 39 (výklad u čl. 39).

Z judikatury

Předseda Tribunálu, T-1077/23 R, Bytedance v. Komise, usnesení ze dne 9. 2. 2024: čl. 5 odst. 2 kombinování a křížové využívání osobních údajů nezakazuje, podmiňuje je předchozím souhlasem koncového uživatele (bod 47).

Soudní dvůr (velký senát), C-252/21, Meta Platforms a další, rozsudek ze dne 4. 7. 2023: dominantní postavení provozovatele sociální sítě nebrání platnému souhlasu podle nařízení (EU) 2016/679, je však významným prvkem při posouzení jeho svobodnosti (body 147, 148 a 154). Uživatelé mají mít možnost odmítnout zpracování, které není nezbytné pro plnění smlouvy, a mají jim být nabídnuta, případně za přiměřenou odměnu, rovnocenná alternativa (bod 150). Rozsudek vykládá nařízení (EU) 2016/679 a o čl. 5 odst. 2 nerozhodoval.

Soudní dvůr, C-264/23, Booking.com a Booking.com (Deutschland), rozsudek ze dne 19. 9. 2024: široké i úzké doložky o paritě v dohodách rezervačních platforem s ubytovacími zařízeními nejsou vyňaty z působnosti čl. 101 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie jako vedlejší ujednání (výrok). Rozsudek se týká práva hospodářské soutěže, nařízení nevykládá.

Otevřené otázky

Tady výklad končí a začíná to, na co článek sám neodpovídá.

1. Placená alternativa. Soudní dvůr připustil pro účely nařízení (EU) 2016/679 rovnocennou alternativu „případně za přiměřenou odměnu“ (C-252/21, bod 150). Komise podle čl. 5 odst. 2 trvá na tom, že alternativa má být rovnocenná včetně podmínek přístupu, tedy bez poplatku (DMA.100055, bod 19). Meta v žalobě ve věci T-435/25 tvrdí, že Komise význam bodu 150 posoudila nesprávně. Mám za to, že závěr Komise odpovídá čl. 5 odst. 2 vykládanému ve světle bodu 36 odůvodnění, podle něhož má strážce přístupu nabídnout méně individualizovanou, avšak rovnocennou možnost a využití služby nemá podmiňovat souhlasem. To je požadavek přísnější než obecný požadavek svobodného souhlasu.

2. Výše odměny za prvotní získání. Nařízení ani rozhodnutí ve věci Apple nestanoví, jak hodnotu prvotního získání měřit. Komise vymezila jen meze: časové omezení na prvotní získání, úměrnost hodnotě a zákaz odměňovat vlastní hodnotu strážce přístupu (DMA.100109, bod 24). Domnívám se, že strážce přístupu nese povinnost doložit, z čeho výši odměny odvozuje, protože soulad musí zajistit a prokázat (čl. 8 odst. 1).

3. Parita prostřednictvím algoritmu. Zákaz se vztahuje i na opatření s rovnocenným účinkem (bod 39 odůvodnění). Podle mého názoru pod odst. 3 spadá i řazení nebo program výhod, který zohledňuje ceny podnikatelského uživatele na jiných kanálech, protože tím podnikatele odrazuje od odlišných podmínek stejně jako výslovná doložka. Tomu odpovídá i to, že Booking po dialogu s Komisí přestal externí ceny zohledňovat. Komise přitom změny označila za dobrovolné a nesoulad nekonstatovala (výše okrajové číslo 11).