Čl. 39 · Spolupráce s vnitrostátními soudy

Související ustanovení: čl. 1 odst. 7 (rozhodnutí vnitrostátních orgánů); čl. 36 odst. 4 (služební tajemství); čl. 42 (zástupné žaloby)

Související předpisy EU: Smlouva o fungování Evropské unie, čl. 267 (řízení o předběžné otázce)

I. Informace a stanoviska pro soudy (odst. 1 a 2)

1 V řízení souvisejícím s uplatňováním nařízení mohou vnitrostátní soudy požádat Komisi, aby jim předala informace, které má k dispozici, nebo své stanovisko k otázkám uplatňování nařízení (odst. 1). Domnívám se, že stanovisko Komise soud neváže, protože odst. 1 ho staví vedle informací jako podklad a o jeho závaznosti mlčí, zatímco odst. 5 soud výslovně váže rozhodnutím Komise.

2 Členské státy předají Komisi kopie všech písemných rozsudků vnitrostátních soudů týkajících se používání nařízení, a to co nejdříve po doručení úplného písemného rozsudku stranám (odst. 2).

II. Vyjádření Komise (odst. 3 a 4)

3 Vyžaduje-li to soudržné uplatňování nařízení, může Komise z vlastního podnětu předložit vnitrostátním soudům písemná vyjádření a se svolením soudu i ústní (odst. 3). Výlučně pro přípravu svých vyjádření může Komise soud požádat, aby jí zaslal nebo zajistil zaslání dokumentů nezbytných pro posouzení věci (odst. 4). Bod 92 odůvodnění tyto nástroje spojuje s cílem, aby vnitrostátní orgány včetně soudů měly k dispozici veškeré informace nezbytné k tomu, aby jejich rozhodnutí nebyla v rozporu s rozhodnutím Komise.

III. Soulad s rozhodnutími Komise (odst. 5)

4 Vnitrostátní soudy nevydají rozhodnutí v rozporu s rozhodnutím přijatým Komisí podle nařízení. Vyvarují se i rozhodnutí, která by byla v rozporu s rozhodnutím, jehož přijetí Komise zvažuje v zahájeném řízení, a za tím účelem mohou posoudit, zda je nezbytné své řízení přerušit (odst. 5 věty první až třetí). Možnost podat žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podle čl. 267 Smlouvy o fungování Evropské unie tím dotčena není (odst. 5 věta čtvrtá).

5 Odst. 5 počítá s tím, že se nařízení před vnitrostátními soudy uplatňuje. Pracovní dokument útvarů Komise k přezkumu uvádí, že ustanovení nařízení zakládají práva jednotlivců, jsou-li dostatečně přesná, jasná a relevantní pro situaci dotčeného jednotlivce, a dotčení podnikatelští i koncoví uživatelé se jich pak mohou dovolávat před vnitrostátními soudy, například v žalobách na zdržení se jednání, na náhradu škody nebo v kolektivních žalobách (pracovní dokument útvarů Komise SWD(2026) 123 final, oddíl 5.6).

IV. Praxe

6 Podle téhož dokumentu ví Komise o téměř deseti řízeních před soudy ve Francii, Německu, Nizozemsku a Polsku, která se vedle pravidel hospodářské soutěže opírají o různá ustanovení nařízení, a některá z nich už skončila (tamtéž). Zpráva o přezkumu hodnotí soukromoprávní prosazování jako počáteční (výklad u čl. 42).

Příklady

Případy jsou konstruované, žádný z nich soud nerozhodl.

1. Žaloba vývojáře u českého soudu. Vývojář aplikací žaluje strážce přístupu u českého soudu, aby se zdržel omezování navádění podle čl. 5 odst. 4. Komise už vydala rozhodnutí o nesouladu týkající se téže praktiky. Soud nevydá rozhodnutí, které by s ním bylo v rozporu (odst. 5 věta první). Vede-li Komise teprve řízení, soud se vyvaruje rozhodnutí v rozporu s rozhodnutím, jehož přijetí Komise zvažuje (odst. 5 věta druhá), může posoudit, zda je nezbytné své řízení přerušit (odst. 5 věta třetí), a může Komisi požádat o informace nebo stanovisko (odst. 1).

Co z toho plyne v praxi

Účastník soudního řízení. Upozorněte soud na řízení Komise týkající se téže praktiky a navrhněte, aby si vyžádal informace nebo stanovisko podle odst. 1.

Strážce přístupu. Počítejte s tím, že Komise může do soudního řízení vstoupit písemným vyjádřením (odst. 3).

Z judikatury

Soudní dvůr ani Tribunál čl. 39 k 10. 10. 2026 nevykládaly.

Otevřené otázky

Tady výklad končí a začíná to, na co článek sám neodpovídá.

1. Práva jednotlivců z čl. 5 až 7. Nařízení výslovně neříká, zda se podnikatelský uživatel může povinností podle čl. 5 až 7 dovolávat přímo před soudem. Komise to připouští u ustanovení dostatečně přesných, jasných a relevantních pro situaci dotčeného jednotlivce (bod [5]). Podle mého názoru tuto podmínku splňuje například čl. 5 odst. 4, protože nařízení je přímo použitelné a čl. 39 a 42 s jeho uplatňováním před vnitrostátními soudy počítají.