Nařízení (EU) 2024/1689 (AI Act) · Kapitola XI · Přenesení pravomoci a výbor
Čl. 98 · Postup projednávání ve výboru
Znění
-
Komisi je nápomocen výbor. Tento výbor je výborem ve smyslu nařízení (EU) č. 182/2011.
-
Odkazuje-li se na tento odstavec, použije se článek 5 nařízení (EU) č. 182/2011.
Znění: Úřední věstník EU z 12. 7. 2024. Konsolidované znění po novele nařízením (EU) 2026/1744 zatím vydané není.
Komentář
Standardní komitologie pro prováděcí akty.
1. Komisi je nápomocen výbor. Tento výbor je výborem ve smyslu nařízení (EU) č. 182/2011.
2. Odkazuje-li se na tento odstavec, použije se článek 5 nařízení (EU) č. 182/2011.
Související ustanovení: čl. 56 odst. 6 (schválení kodexu správné praxe prováděcím aktem), čl. 97 (akty v přenesené pravomoci)
Související předpisy EU: nařízení (EU) č. 182/2011 (postupy projednávání ve výboru); článek 291 SFEU jako ústavní základ prováděcích aktů (mimo lokální knihovnu, neověřuje se verbatim)
Obsah výkladu
I.Postup projednávání ve výboru a jeho rozsah1 II.Odlišení prováděcích a přenesených aktů4I. Postup projednávání ve výboru a jeho rozsah
1 Čl. 98 zakotvuje mechanismus pro prováděcí akty. Podle odstavce 1 je Komisi nápomocen výbor, který je výborem ve smyslu nařízení (EU) č. 182/2011, tedy nařízení, jímž se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí. Výbor je složen ze zástupců členských států, a je tedy nástrojem kontroly ze strany států, nikoli ze strany Evropského parlamentu a Rady. Bod 175 odůvodnění k tomu uvádí účel: prováděcí pravomoci mají Komisi zajistit jednotné podmínky provádění nařízení a mají být vykonávány v souladu s nařízením (EU) č. 182/2011. Volba tohoto nařízení jako rámce pro projednávání ve výboru tedy není nahodilá, nýbrž odpovídá ústavnímu řešení prováděcích pravomocí podle článku 291 SFEU.
2 Odstavec 2 určuje, který z postupů nařízení č. 182/2011 se použije: odkazuje-li se na tento odstavec, použije se článek 5 nařízení (EU) č. 182/2011, tedy přezkumný postup. Přezkumný postup je z postupů projednávání ve výboru přísnější variantou, vyhrazenou zpravidla pro akty s obecnou působností. Jeho podstatou je, že záporné stanovisko výboru zásadně brání přijetí aktu Komisí.
3 Konkrétním příkladem použití tohoto postupu, který jsme ověřili čtením, je čl. 56 odst. 6. Podle něj Komise může prováděcím aktem schválit kodex správné praxe pro obecné modely a udělit mu obecnou platnost v rámci Unie, přičemž takový prováděcí akt se přijme přezkumným postupem uvedeným v čl. 98 odst. 2. Čl. 98 tedy není samoúčelný; tam, kde nařízení svěřuje Komisi prováděcí pravomoc, odkazuje na jeho odstavec 2 a tím aktivuje přezkumný postup s kontrolou členských států.
II. Odlišení prováděcích a přenesených aktů
4 Čl. 98 je nutné číst v kontrastu s čl. 97. Oba upravují odvozenou normotvorbu Komise, avšak jde o dva ústavně odlišné instituty. Akty v přenesené pravomoci podle čl. 97 vycházejí z článku 290 SFEU a slouží k doplnění nebo změně nepodstatných prvků samotného nařízení. Prováděcí akty podle čl. 98 vycházejí z článku 291 SFEU a slouží k zajištění jednotných podmínek provádění nařízení tam, kde je takové jednotnosti třeba; nemění nařízení, nýbrž je uvádějí do praxe.
5 Rozdílná je i kontrola. U aktů v přenesené pravomoci vykonávají kontrolu Evropský parlament a Rada prostřednictvím práva námitky a práva zrušit přenesení (čl. 97 odst. 3 a 6). U prováděcích aktů vykonávají kontrolu členské státy prostřednictvím výboru podle nařízení č. 182/2011. Mám za to, že právě rozdíl v tom, kdo Komisi kontroluje, je praktickým jádrem odlišení: záměna obou režimů by změnila nejen postup přijetí, ale i okruh subjektů, které mohou přijetí aktu zabránit.
6 Souhrnně platí, že volba mezi přeneseným a prováděcím aktem není věcí uvážení Komise, nýbrž vyplývá z jednotlivého zmocňovacího ustanovení nařízení. Kde nařízení zmocňuje ke změně nebo doplnění svého obsahu, odkazuje na čl. 97; kde zmocňuje k jednotnému provedení, odkazuje na čl. 98 odst. 2. Zdůrazňuji, že toto rozdělení odpovídá ústavní systematice článků 290 a 291 SFEU a že jeho respektování je podmínkou platnosti odvozeného aktu.