Čl. 99 · Sankce

Znění čl. 99 (odst. 1 až 11) se pro rozsah necituje celé. Nosné pasáže jsou citovány doslovně u příslušných bodů výkladu.

Související ustanovení: čl. 5 (zákazy, nejvyšší pásmo), čl. 16 (povinnosti poskytovatelů), čl. 22 až 24 a čl. 26 (zplnomocnění zástupci, dovozci, distributoři, zavádějící subjekty), čl. 31, čl. 33 a čl. 34 (oznámené subjekty), čl. 50 (transparentnost), čl. 96 (pokyny Komise), čl. 100 a čl. 101 (souběžné sankční režimy), čl. 113 (použitelnost)

I. Povaha sankčního režimu a jeho adresáti

1 Čl. 99 je na nařízení postavený neobvykle. Odstavec 1 sankce neukládá přímo. Zavazuje členské státy, aby pravidla pro sankce a jiná donucovací opatření teprve stanovily, a to včetně varování a nepeněžních opatření. Nařízení tu volí techniku blízkou směrnici: horní hranice pokut a kritéria pro jejich ukládání harmonizuje (odstavce 3 až 7), samotné prosazení ale ponechává českému a jinému vnitrostátnímu právu. Tuto dělbu úloh potvrzuje bod 168 odůvodnění. Horní hranice se podle něj stanoví, aby se správní sankce posílily a sjednotily. Přijmout účinné, přiměřené a odrazující sankce je naopak úkol členských států. Odstavec 1 k tomu klade trojí kvalitativní požadavek: Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Členské státy při ukládání sankcí zohledňují zájmy malých a středních podniků, včetně podniků začínajících, a malých podniků se střední tržní kapitalizací a jejich ekonomickou životaschopnost. Ohled na malé a střední podniky (dále „MSP”) je tedy zabudovaný už do obecné klauzule, ne teprve do stropů.

Odstavec 1 je citován ve znění nařízení (EU) 2026/1744 (čl. 1 bod 38 písm. a), které mezi zohledňované subjekty doplnilo malé podniky se střední tržní kapitalizací a ujasnilo, že se pravidla stanoví „v případě jakéhokoli porušení tohoto nařízení”.

2 Jedna formulace odstavce 1 se běžně cituje posunutě. Pokyny Komise podle čl. 96 se zohledňují při tom, jak stát stanoví pravidla pro sankce a zajistí jejich řádné a účinné uplatňování, ne až v okamžiku, kdy dozorový orgán ukládá konkrétní pokutu. Adresátem té povinnosti je tedy zákonodárce.

3 Odstavec 1 ukládá členským státům přihlédnout k pokynům Komise podle čl. 96. Není to formální odkaz. Pokyny podle čl. 96 odst. 1 písm. b) se výslovně týkají zakázaných postupů podle čl. 5, tedy jednání z nejvyššího sankčního pásma. Výklad skutkových podstat, za které hrozí nejtvrdší pokuta, se proto vede na úrovni Unie, i když pokuty ukládají vnitrostátní orgány. Mám za to, že tato vazba je výkladově významná. Vnitrostátní orgán, který ukládá pokutu podle odstavce 3, se od pokynů Komise nemůže bezdůvodně odchýlit, má-li být uplatňování nařízení jednotné.

4 Adresátem sankcí je provozovatel. Čl. 3 bod 8 tento pojem vymezuje široce a zahrnuje pod něj poskytovatele, výrobce produktu, zavádějící subjekty, zplnomocněné zástupce, dovozce i distributory (viz výklad u čl. 3). Odstavec 2 pak ukládá členským státům oznámit Komisi pravidla pro sankce neprodleně, nejpozději ke dni použitelnosti, a oznamovat i jejich pozdější změny. Sankční pravomoc je tedy rozptýlená mezi státy, ale centrálně evidovaná.

II. Tři pásma správních pokut (odst. 3 až 5)

5 Jádrem článku je trojice horních hranic odstupňovaná podle závažnosti. Nejvyšší pásmo stíhá porušení zákazů podle čl. 5. Podle odstavce 3 se za nedodržení zákazu postupů v oblasti AI uvedených v čl. 5 uloží správní pokuty až do výše 35 000 000 EUR nebo, dopustí-li se porušení podnik, až do výše 7 % jeho celkového celosvětového ročního obratu za předchozí finanční rok podle toho, která hodnota je vyšší. Je to nejvyšší sazba v celém nařízení a odpovídá postavení čl. 5 na vrcholu rizikové pyramidy (viz výklad u čl. 5).

6 Střední pásmo stíhá porušení vyjmenovaných povinností jiných provozovatelů a oznámených subjektů, než kterých se týká čl. 5. Podle odstavce 4 se za takový nesoulad uloží správní pokuty až do výše 15 000 000 EUR nebo, jde-li o podnik, až do výše 3 % celkového celosvětového ročního obratu, opět podle toho, co je vyšší. Odstavec 4 vypočítává dotčené povinnosti taxativně:

• a) povinnosti poskytovatelů podle článku 16;
• b) povinnosti zplnomocněných zástupců podle článku 22;
• c) povinnosti dovozců podle článku 23;
• d) povinnosti distributorů podle článku 24;
• e) povinnosti zavádějících subjektů podle článku 26;
• da) povinnosti poskytovatelů a provozovatelů podle čl. 25 odst. 2 a 4;
• f) požadavky a povinnosti oznámených subjektů podle článku 31, čl. 33 odst. 1, 3 a 4 nebo článku 34;
• g) povinnosti v oblasti transparentnosti pro poskytovatele a zavádějící subjekty podle článku 50.

Písmeno da) vložilo nařízení (EU) 2026/1744 (čl. 1 bod 38 písm. b). Míří na povinnosti v hodnotovém řetězci: čl. 25 odst. 2 ukládá původnímu poskytovateli spolupracovat s tím, kdo se poskytovatelem stal, a odst. 4 upravuje součinnost dodavatelů nástrojů a komponent.

7 Nejnižší pásmo dopadá na maření informační spolupráce. Podle odstavce 5 se za poskytnutí nesprávných, neúplných nebo zavádějících informací oznámeným subjektům nebo příslušným vnitrostátním orgánům v reakci na žádost uloží správní pokuty až do výše 7 500 000 EUR nebo, jde-li o podnik, až do výše 1 % celkového celosvětového ročního obratu podle toho, co je vyšší. Chráněným zájmem tu není bezpečnost systému, ale funkčnost dozoru.

8 Odstupňování tří pásem věrně kopíruje rizikovou architekturu nařízení: nepřijatelné riziko (čl. 5) nahoře, povinnosti navázané hlavně na vysoké riziko a na transparentnost uprostřed a procesní informační delikty dole. Výčet v odstavci 4 je uzavřený a neobsahuje například povinnost gramotnosti v oblasti AI podle čl. 4, takže nesplnění některých průřezových povinností nemá vlastní pokutové pásmo a projeví se až v celkovém posouzení souladu (k čl. 4 viz výklad tamtéž).

9 Uzavřenost výčtu ale platí jen pro vnitrostátní orgány. U provozovatelů spadajících pod čl. 75 odst. 1 stanoví nový čl. 75c odst. 4, že se pokuty podle čl. 99 odst. 4 vztahují „zejména na porušení jakéhokoli použitelného ustanovení tohoto nařízení, včetně ustanovení, která nejsou uvedena v čl. 99 odst. 4”, dále na nedodržení rozhodnutí podle nařízení (EU) 2019/1020 nebo čl. 75a a na nedodržení závazku, který se stal povinným podle čl. 75b. Ve své působnosti tedy úřad pro AI katalogem odstavce 4 vázán není.

10 Vedle pokut zavedl čl. 75c odst. 5 penále. Úřad pro AI jím může vynutit podrobení se vyšetřování a kontrole, poskytnutí informací a odpovědí, splnění nápravných opatření, dodržení závazků i splnění rozhodnutí podle odstavce 1. Denní výše nesmí přesáhnout 5 % průměrného denního příjmu nebo celosvětového ročního obratu za předchozí účetní období. To je nástroj s jinou logikou než pokuta: neváže se na závažnost porušení, ale na dobu, po kterou trvá neposlušnost.

III. Mechanika „vyšší z hodnot” a strop pro malé a střední podniky (odst. 6)

11 Všechna tři pásma pracují se stejnou mechanikou. Horní hranicí je buď pevná částka, nebo procento z obratu, a to podle toho, která hodnota je vyšší. Pravidlo maximalizuje odrazující účinek. U velkého podniku bude procento z celosvětového obratu zpravidla vyšší než pevná částka, takže rozhoduje procentní sazba. U subjektu, který podnikem není, nebo u podniku s nízkým obratem se naopak jako horní hranice uplatní pevná částka. Volba vyšší z obou hodnot zajišťuje, že strop nebude pro velké hráče symbolický.

12 Odstavec 6 tuto mechaniku pro MSP obrací. Podle jeho znění v případě malých a středních podniků, včetně podniků začínajících, činí výše každé pokuty uvedené v tomto článku maximálně procentní podíl nebo částku podle odstavců 3, 4 a 5 podle toho, která z těchto hodnot je nižší. U ostatních provozovatelů je stropem vyšší z obou hodnot, u MSP nižší. Prakticky to znamená, že MSP s malým obratem nečelí pevným částkám (35, 15 nebo 7,5 milionu EUR), ale zpravidla nižšímu procentu ze svého obratu. Strop se tak přizpůsobuje ekonomické síle podniku a chrání MSP před likvidační pokutou.

13 Nařízení (EU) 2026/1744 (čl. 1 bod 38 písm. c) přidalo souběžný, ale užší strop pro malé podniky se střední tržní kapitalizací: podle nového odstavce 6a činí výše každé pokuty uvedené v odstavcích 4 a 5 maximálně nižší z obou hodnot. Rozdíl proti odstavci 6 je zásadní a snadno se přehlédne: úleva pro malé podniky se střední tržní kapitalizací nepokrývá odstavec 3, tedy nejvyšší pásmo za porušení zákazů podle čl. 5. Tam pro ně platí obecné pravidlo vyšší z hodnot.

14 Ohled na MSP se v článku objevuje třikrát a tvoří souvislou linii: v obecné klauzuli odstavce 1 (ekonomická životaschopnost), ve stropu odstavce 6 (nižší z hodnot) a nepřímo v pokynech Komise podle čl. 96, kterým nařízení ukládá věnovat MSP zvláštní pozornost. Poznamenávám, že procentní strop se uplatní jen tehdy, dopustí-li se porušení podnik. Pojem podniku je autonomním pojmem práva Unie (soutěžní pojetí hospodářské jednotky) a jeho výklad pro účely tohoto článku teprve ustálí rozhodovací praxe. U subjektu, který podnikem není, zůstává jedinou horní hranicí pevná částka.

IV. Kritéria pro uložení a výši pokuty (odst. 7)

15 Odstavec 7 stanoví, že při rozhodování o tom, jestli pokutu uložit, i o její výši se zohlední všechny okolnosti případu. Demonstrativně k tomu vypočítává deset hledisek (písmena a až j) a lze je rozdělit do čtyř skupin.

Závažnostní skupinu tvoří povaha, závažnost a doba trvání porušení a jeho důsledky, s přihlédnutím k účelu systému, počtu dotčených osob a úrovni škod (písm. a).

Odpovědnostní skupinu tvoří míra odpovědnosti provozovatele s ohledem na provedená technická a organizační opatření (písm. g) a otázka, jestli k porušení došlo úmyslně, nebo z nedbalosti (písm. i).

Součinnostní skupinu tvoří míra spolupráce při nápravě (písm. f), způsob, jakým se orgán o porušení dozvěděl, zejména jestli je provozovatel sám oznámil (písm. h), a opatření přijatá ke zmírnění škody (písm. j).

Ekonomickou skupinu tvoří velikost, roční obrat a podíl provozovatele na trhu (písm. d) a získaný finanční prospěch či zamezené ztráty jako přitěžující nebo polehčující okolnost (písm. e).

Bod 168 odůvodnění k tomu ukládá členským státům zohlednit v každém jednotlivém případě všechny relevantní okolnosti, s náležitým ohledem zejména na povahu, závažnost a dobu trvání porušení a jeho důsledky a na velikost poskytovatele, zejména jde-li o malý nebo střední podnik nebo podnik začínající. Kritéria odstavce 7 tedy nejsou uzavřeným tarifem, ale otevřeným rámcem, ve kterém má velikost provozovatele a jeho případný status MSP samostatnou váhu.

16 Samostatnou pozornost si zaslouží písmena b) a c). Podle nich se zohlední, jestli už témuž provozovateli byla za stejné jednání uložena pokuta jinými orgány dozoru nad trhem (písm. b) a jestli mu jiné orgány uložily pokutu za porušení jiného práva Unie nebo vnitrostátního práva, plyne-li porušení ze stejné činnosti nebo opomenutí (písm. c). Obě hlediska míří na souběh sankcí. Připomínám, že podle čl. 5 odst. 8 nejsou zákazy podle čl. 5 dotčeny zákazy plynoucími z jiného práva Unie, typicky z úpravy ochrany osobních údajů. Totéž jednání proto může zakládat více deliktů před více orgány. Mám za to, že písmena b) a c) tu plní koordinační funkci a slouží k naplnění zásady ne bis in idem, tedy zákazu dvojího potrestání za týž skutek. Jak přesně se sankce podle tohoto nařízení a podle jiných předpisů vzájemně započtou, teprve ustálí praxe. Výklad má oporu v bodě 168 odůvodnění, který mezi nezbytná opatření členských států výslovně řadí dodržování zásady ne bis in idem. Zákaz dvojího potrestání tedy není jen mým doplněním k písmenům b) a c), je zakotvený už v odůvodnění nařízení.

V. Institucionální a procesní rámec (odst. 8 až 11)

17 Odstavce 8 a 9 řeší vnitrostátní institucionální zakotvení. Podle odstavce 8 každý členský stát sám stanoví, do jaké míry lze ukládat správní pokuty orgánům veřejné moci a veřejným subjektům usazeným na jeho území. Postihovat veřejný sektor je tedy volba státu, ne povinnost. Podle odstavce 9 mohou pokuty podle právního systému členského státu ukládat soudy nebo jiné subjekty, s tím, že uplatňování těchto pravidel má mít rovnocenný účinek. Nařízení tu nepředepisuje jeden model prosazení, trvá ale na rovnocennosti výsledku.

18 Odstavec 10 zakotvuje procesní záruky. Na výkon sankčních pravomocí se vztahují vhodné procesní záruky v souladu s právem Unie a vnitrostátním právem, včetně účinné soudní ochrany a spravedlivého procesu. Ustanovení je pojistkou proti tomu, aby se rozptýlení prosazení mezi státy projevilo oslabením ochrany dotčených osob. Standard účinné soudní ochrany platí bez ohledu na to, který vnitrostátní orgán pokutu uloží.

19 Odstavec 11 doplňuje vykazovací vrstvu. Členské státy každoročně podávají Komisi zprávu o uložených pokutách a o souvisejících soudních sporech. Ve spojení s oznamovací povinností podle odstavce 2 vzniká zpětná vazba, která má Komisi umožnit sledovat, jestli je sankční praxe napříč členskými státy skutečně účinná, přiměřená a odrazující, a případně ji usměrnit pokyny podle čl. 96.

Příklady

Případy jsou konstruované, ne rozhodnuté věci.

1. Kdy rozhoduje procento a kdy částka (odst. 3 a 6). Nadnárodní skupina s obratem 5 miliard EUR poruší zákaz podle čl. 5. Strop je vyšší z 35 milionů EUR a 7 % obratu, tedy 350 milionů EUR. Rozhoduje procento. Česká firma s obratem 40 milionů Kč a se statusem MSP poruší týž zákaz. U MSP platí obrácené pravidlo z odstavce 6, tedy nižší z hodnot: 7 % ze 40 milionů Kč je zhruba 2,8 milionu Kč, což je pod 35 miliony EUR. Rozhoduje procento a strop je řádově jiný než u skupiny.

2. Uzavřený výčet středního pásma (odst. 4). Poskytovatel vysoce rizikového systému nesplní povinnosti podle čl. 16. Spadá do písmene a) a hrozí mu až 15 milionů EUR nebo 3 %. Týž poskytovatel nezajistí gramotnost svých zaměstnanců podle čl. 4. Čl. 4 ve výčtu odstavce 4 není, takže vlastní pokutové pásmo na to neexistuje. Neznamená to, že je povinnost bezzubá: projeví se v celkovém posouzení souladu a přes písmeno g) odstavce 7 (míra odpovědnosti s ohledem na organizační opatření) i ve výši pokuty za něco jiného.

3. Nejnižší pásmo (odst. 5). Firma při kontrole předloží orgánu dozoru neúplný technický popis systému a chybějící část doplní až po urgenci. I když se ukáže, že samotný systém požadavky splňuje, spadá jednání do odstavce 5, tedy až 7,5 milionu EUR nebo 1 %. Chráněná hodnota tu není bezpečnost, ale to, že dozor vůbec může fungovat.

4. Souběh s GDPR (odst. 7 písm. b, c). Nasazení systému biometrické kategorizace podle zakázaného kritéria může být zároveň porušením čl. 5 odst. 1 písm. g) a porušením čl. 9 GDPR. Dva orgány, dvě řízení, dvě pokuty. Písmena b) a c) ukládají druhému orgánu k první pokutě přihlédnout. Neříkají ale, že se druhá pokuta neuloží, ani o kolik se má snížit.

5. Zavinění (kontrast čl. 99 a čl. 101). Poskytovatel vysoce rizikového systému poruší čl. 16 nedopatřením, bez úmyslu i bez nedbalosti. Podle čl. 99 mu pokutu uložit lze; zavinění je jen jedním z kritérií výše (odst. 7 písm. i). Poskytovatel obecného modelu, který poruší povinnost bez úmyslu i bez nedbalosti, pokutu podle čl. 101 dostat nemůže vůbec, protože zavinění je tam znakem odpovědnosti.

Co z toho plyne v praxi

Jste provozovatel (kterákoli role z čl. 3 bodu 8). Zjistěte si, jestli jste MSP podle unijní definice, protože to obrací celý mechanismus stropu. Ohlídejte si, že odstavec 4 vyjmenovává povinnosti taxativně, takže víte, které vaše porušení má vlastní pásmo a které ne; spadáte-li ale pod čl. 75 odst. 1, u úřadu pro AI ta uzavřenost podle čl. 75c odst. 4 neplatí. A počítejte s tím, že přiznání se orgánu figuruje mezi kritérii výše (odst. 7 písm. h) jako polehčující okolnost.

Jste orgán nebo instituce Unie. Vaším vykonavatelem je EIOÚ podle čl. 100, ne orgán dozoru nad trhem. Pásma jsou pevná (1,5 milionu a 750 tisíc EUR) a bez vazby na obrat. Vaše řízení má procesní záruky zakotvené přímo v nařízení, ne ve vnitrostátním právu.

Jste poskytovatel obecného modelu AI. Vaším vykonavatelem je Komise podle čl. 101, protože podle čl. 88 má na kapitolu V výlučnou pravomoc. Zavinění je znakem odpovědnosti, takže bez úmyslu nebo nedbalosti pokuta nepřichází v úvahu. Dodržování kodexu správné praxe podle čl. 56 vám polehčuje. A přezkum jde k Soudnímu dvoru s plnou jurisdikcí, který může pokutu i zvýšit.

Co nepomůže. Vnitrostátní procesní úprava vás nezbaví unijních horních hranic. A ohled na MSP se vztahuje na strop, ne na to, jestli se pokuta uloží.

Termíny. Kapitola XII platí od 2. 8. 2025, čl. 101 od 2. 8. 2026. Nařízení (EU) 2026/1744 to změnilo u vysoce rizikových systémů: příloha III od 2. 12. 2027, příloha I od 2. 8. 2028.

Z judikatury

Zatím žádná k tomuto nařízení. Kapitola XII se používá od 2. 8. 2025 a rozhodnutí Soudního dvora ani českých soudů, která by ji vykládala, k datu poslední kontroly tohoto komentáře neexistují. Neuvádím proto žádnou judikaturu.

Za pozornost stojí, že u čl. 101 je institut plné jurisdikce podle článku 261 Smlouvy o fungování Evropské unie stejný, jaký Soudní dvůr dlouhodobě používá u pokut v soutěžním právu. Praxe k soutěžním pokutám tedy může sloužit jako výkladová analogie k rozsahu přezkumu podle čl. 101 odst. 5. Analogie, ne přímo použitelný precedens; jde o jiné nařízení a jiné skutkové podstaty.

Otevřené otázky

1. Kdo je „podnik” pro účely procentního stropu. Nařízení pojem nedefinuje. Použije-li se soutěžní pojetí hospodářské jednotky, počítá se obrat celé skupiny, ne jen dceřiné společnosti, která systém nasadila. Rozdíl je řádový a rozhodovací praxe k tomu chybí.

2. Jak se sankce ve skutečnosti započtou. Písmena b) a c) odstavce 7 ukládají k dřívější pokutě přihlédnout, ale neurčují jak. Zda jde o odečet, o snížení, nebo jen o úvahu v odůvodnění, není postavené najisto, a přitom jde o jádro zásady ne bis in idem.

3. Zda Česko postihne veřejný sektor. Odstavec 8 to ponechává státu. Jestli budou české úřady a příspěvkové organizace za porušení nařízení pokutovatelné, se rozhodne až v adaptačním zákoně připravovaném MPO.

4. Který orgán bude v Česku ukládat pokuty. Kapitola XII předpokládá vnitrostátní úpravu podle odstavce 9 (soud nebo jiný subjekt). Do přijetí adaptačního zákona není jasné, kdo pokuty ukládá, jakým procesním předpisem se řízení řídí a kam směřuje opravný prostředek.

5. Promlčení u čl. 101. Bod 169 odůvodnění předpokládá přiměřené promlčecí lhůty, článek sám je neupravuje a odkazuje je do prováděcích aktů podle odstavce 6. Dokud Komise akt nepřijme, není lhůta stanovená.

6. Kdy vůbec může dopadnout střední pásmo. Odpověď se liší podle písmene, a je to rozdíl s praktickými následky. U písmen a) až e), tedy u povinností poskytovatelů, zástupců, dovozců, distributorů a zavádějících subjektů, se čeká na použitelnost povinností u vysoce rizikových systémů, kterou souhrnný balíček odsunul na 2. 12. 2027 (příloha III), respektive 2. 8. 2028 (příloha I). Písmeno f) ale míří na oznámené subjekty podle kapitoly III oddílu 4, který se podle čl. 113 písm. b) používá už od 2. 8. 2025 a novela ho nezměnila. A písmeno g) míří na čl. 50, který běží od 2. 8. 2026. Střední pásmo tedy může dopadnout podstatně dřív, než se obvykle uvádí. Pokuta jen nemůže předběhnout povinnost, kterou stíhá.