Čl. 88 · Vymáhání povinností poskytovatelů obecných modelů AI

1. Komise má výlučnou pravomoc dohlížet na kapitolu V a prosazovat ji s přihlédnutím k procesním zárukám podle článku 94. Komise prováděním těchto úkolů pověří úřad pro AI, aniž jsou dotčeny organizační pravomoci Komise a rozdělení pravomocí mezi členské státy a Unii na základě Smluv.

2. Aniž je dotčen čl. 75 odst. 3, mohou orgány dozoru nad trhem požádat Komisi o výkon pravomocí stanovených v tomto oddíle, je-li to nezbytné a přiměřené pro pomoc při plnění jejich úkolů podle tohoto nařízení.

Související ustanovení: čl. 3 bod 47 (úřad pro AI jako úloha Komise), kapitola V (čl. 51 až 56, obecné modely AI), čl. 74 (dozor nad trhem u systémů AI), čl. 75 odst. 1 a 3 (vzájemná pomoc u obecných systémů AI), čl. 94 (procesní práva), čl. 89 až 93 (pravomoci tohoto oddílu)

I. Výlučná pravomoc Komise nad kapitolou V

1 Čl. 88 odst. 1 je ústřední kompetenční normou celého oddílu. Komise má výlučnou pravomoc dohlížet na kapitolu V a prosazovat ji. Slovo „výlučnou” je zásadní: dohled nad povinnostmi poskytovatelů obecných modelů AI (kapitola V, čl. 51 až 56) a jejich prosazování nepřísluší vnitrostátním orgánům, nýbrž pouze Komisi. Jde o vědomé opuštění jinak decentralizovaného modelu dozoru, na němž nařízení stojí u systémů AI. Shodně bod 162 odůvodnění, podle něhož mají pravomoci dohledu nad povinnostmi poskytovatelů obecných modelů a jejich vymáhání náležet Komisi.

2 Výkon této pravomoci je od počátku svázán s procesními zárukami: Komise dohlíží a prosazuje s přihlédnutím k procesním zárukám podle článku 94. Tato vazba není formalitou; propojuje mocenskou centralizaci s ochranou dotčeného poskytovatele a vykládáme ji podrobněji u čl. 94.

3 Komise prováděním úkolů pověří úřad pro AI, avšak výslovně aniž jsou dotčeny organizační pravomoci Komise a rozdělení pravomocí mezi členské státy a Unii na základě Smluv. Připomínám, že úřad pro AI není samostatnou agenturou s vlastní právní subjektivitou, nýbrž úlohou uvnitř Komise (čl. 3 bod 47); pověření úřadu proto nemění nositele pravomoci, jímž zůstává Komise. Odkaz na Smlouvy (Smlouva o Evropské unii a Smlouva o fungování Evropské unie) je pojistkou proti tomu, aby výlučná pravomoc podle čl. 88 byla čtena jako zásah do ústavního rozdělení pravomocí mezi Unii a členské státy nad rámec toho, co nařízení skutečně svěřuje.

II. Kontrast: centralizované prosazování u modelů, vnitrostátní dozor u systémů

4 Čl. 88 je nejlépe srozumitelný ve srovnání s režimem dozoru nad systémy AI. Systémy AI dozorují orgány dozoru nad trhem členských států (čl. 74 ve spojení s nařízením (EU) 2019/1020). Prosazování je tedy rozprostřeno mezi členské státy. U obecných modelů AI nařízení volí opačné řešení a soustředí pravomoc do jednoho místa, k Komisi.

5 Mám za to, že toto řešení odpovídá povaze obecných modelů. Obecný model je horizontální, přeshraniční a stojí na počátku hodnotového řetězce. Týž model se promítá do nesčetných navazujících systémů v mnoha členských státech. Roztříštěný vnitrostátní dozor by u takového předmětu vedl k nejednotnosti a k obcházení. Výlučná pravomoc Komise proto sleduje logiku, podle níž se dohled vykonává na téže úrovni, na níž vzniká riziko, tedy na úrovni modelu a Unie jako celku. Tuto volbu bod 162 odůvodnění odůvodňuje snahou co nejlépe využít centralizované odborné znalosti a synergie na úrovni Unie. Odůvodnění se tak kryje s povahou obecného modelu jakožto horizontálního a přeshraničního předmětu dozoru.

6 Hranici mezi oběma režimy je třeba číst pozorně. Pokud tentýž poskytovatel vyvíjí obecný model i systém na něm založený, přiznává čl. 75 odst. 1 úřadu pro AI pravomoci orgánu dozoru nad trhem nad tímto systémem. Naopak u navazujících systémů vyvíjených jinými subjekty zůstává dozor nad systémem vnitrostátní, kdežto dohled nad modelem náleží Komisi. Pravomoci tohoto oddílu (čl. 89 až 94) se pak vždy vztahují k modelu a vykonává je Komise, respektive úřad pro AI z jejího pověření. Tuto hranici popisuje i bod 161 odůvodnění. Poskytuje-li týž poskytovatel model i systém na něm založený, probíhá dohled na úrovni Unie prostřednictvím úřadu pro AI s pravomocemi orgánu dozoru nad trhem. Ve všech ostatních případech zůstává dozor nad systémem vnitrostátní.

III. Úřad pro AI jako vykonavatel a žádost orgánů dozoru nad trhem (odst. 2)

7 Odstavec 2 otevírá kanál spolupráce mezi vnitrostátní a unijní úrovní. Orgány dozoru nad trhem mohou požádat Komisi o výkon pravomocí stanovených v tomto oddíle, je-li to nezbytné a přiměřené pro pomoc při plnění jejich úkolů. Vnitrostátní orgán tedy nemůže pravomoci oddílu vykonat sám (ty jsou výlučně Komise), může však Komisi požádat, aby je vykonala v jeho prospěch.

8 Tato žádost je výslovně bez dotčení čl. 75 odst. 3. Ověřil jsem zněním, že čl. 75 odst. 3 upravuje případ, kdy orgán dozoru nad trhem nemůže dokončit šetření vysoce rizikového systému AI pro nemožnost přístupu k informacím souvisejícím s obecným modelem. Může pak podat odůvodněnou žádost úřadu pro AI, který přístup vynutí a poskytne relevantní informace bezodkladně, nejpozději do 30 dnů. Mám za to, že čl. 88 odst. 2 a čl. 75 odst. 3 tvoří dvě navzájem se doplňující cesty: čl. 75 odst. 3 řeší dílčí informační výpomoc při vnitrostátním šetření systému, čl. 88 odst. 2 umožňuje vnitrostátnímu orgánu vyvolat plný výkon prosazovacích pravomocí Komise nad modelem. Výlučnost pravomoci Komise podle odstavce 1 tak nezbavuje vnitrostátní orgány vlivu. Ponechává jim nástroj, jak prosazení iniciovat. Vnitrostátní orgány mohou požádat úřad pro AI o pomoc, když nemohou dokončit šetření systému kvůli nedostupným informacím o obecném modelu. Předpokládá to i bod 161 odůvodnění. Na tyto případy obdobně vztahuje postup vzájemné pomoci v přeshraničních případech podle kapitoly VI nařízení (EU) 2019/1020. Uvedenou lhůtu 30 dnů uvádíme ve znění přijatém v Úředním věstníku. Procesní i časové parametry změnilo nařízení (EU) 2026/1744; dotčené lhůty jsou v komentáři uvedené v novém znění.