Čl. 40 · Harmonizované normy a produkty normalizace

nosnou domněnku shody citujeme níže verbatim.

Související ustanovení: oddíl 2 této kapitoly (požadavky na vysoce rizikové systémy AI), kapitola V oddíl 2 a 3 (povinnosti u obecných modelů AI), čl. 41 (společné specifikace), čl. 42 (další předpoklady shody), čl. 43 (posuzování shody), čl. 67 (poradní fórum), příloha I (harmonizační předpisy Unie)

Související předpisy EU: nařízení (EU) č. 1025/2012 o evropské normalizaci

I. Domněnka shody jako mechanismus

1 Čl. 40 je vstupní branou celého bloku. Zavádí klasický nástroj harmonizačního práva Unie, totiž domněnku shody. Podle odstavce 1 platí, že Předpokládá se, že vysoce rizikové systémy AI nebo obecné modely AI, které jsou ve shodě s harmonizovanými normami nebo jejich částmi, na něž byly zveřejněny odkazy v Úředním věstníku Evropské unie v souladu s nařízením (EU) 1025/2012, jsou ve shodě s požadavky stanovenými v oddíle 2 této kapitoly. Kdo dodrží harmonizovanou normu, u níž byl odkaz zveřejněn v Úředním věstníku, nemusí splnění příslušných požadavků nařízení dokládat jinak; shoda se u něj předpokládá. Bod 121 odůvodnění řadí dodržování harmonizovaných norem mezi prostředky, jimiž poskytovatel prokáže soulad s nařízením, přičemž tyto normy mají obvykle odrážet aktuální stav vývoje.

2 Rozeznáváme tři prvky domněnky. Zaprvé musí jít o harmonizovanou normu ve smyslu nařízení (EU) č. 1025/2012, tedy o normu evropské normalizační organizace vypracovanou na žádost Komise. Zadruhé musí být odkaz na tuto normu zveřejněn v Úředním věstníku Evropské unie. Teprve zveřejnění odkazu dává normě právní účinek domněnky. Zatřetí se domněnka uplatní jen v rozsahu, v jakém se norma na daný požadavek skutečně vztahuje. Norma, jejíž odkaz zveřejněn nebyl, tento účinek nemá, byť může být technicky užitečná.

3 Domněnka je vyvratitelná. Zdůrazňuji, že soulad s harmonizovanou normou neznamená nevyvratitelný důkaz shody, nýbrž procesní usnadnění: přenáší se jím argumentační a důkazní pozice ve prospěch poskytovatele. Orgán dozoru nad trhem může i u systému budovaného podle normy prokázat, že požadavky nařízení splněny nejsou, a to zejména tam, kde norma požadavek pokrývá jen zčásti. Domněnka tedy usnadňuje soulad, nenahrazuje jej.

II. Rozsah domněnky

4 Domněnka podle čl. 40 nepůsobí plošně na celé nařízení, nýbrž na dvě vymezené skupiny povinností. První jsou požadavky na vysoce rizikové systémy AI podle oddílu 2 této kapitoly, tedy hmotněprávní jádro režimu vysokého rizika. Druhou jsou povinnosti u obecných modelů AI podle kapitoly V oddílu 2 a 3. Textem odstavce 1 se domněnka na obě skupiny výslovně vztahuje. Harmonizovaná norma tak může sloužit současně jako nástroj shody vysoce rizikového systému i jako nástroj shody obecného modelu.

5 Rozsah domněnky je věcně ohraničen slovy “v rozsahu, v jakém se dotyčné normy vztahují na tyto požadavky nebo povinnosti”. Mám za to, že tato výhrada je pro praxi klíčová. Jedna norma zpravidla nepokryje všechny požadavky oddílu 2; kde norma mlčí, domněnka nevzniká a poskytovatel musí shodu prokázat vlastní dokumentací. Poskytovatel proto potřebuje mapovat jednotlivé požadavky nařízení na konkrétní ustanovení normy, aby věděl, kde domněnka působí a kde nikoli.

III. Žádost o normalizaci a její obsah

6 Odstavec 2 ukládá Komisi, aby bez zbytečného odkladu vydala žádosti o normalizaci ke všem požadavkům oddílu 2 a případně k povinnostem u obecných modelů. Domněnka shody podle odstavce 1 tedy předpokládá aktivní roli Komise: bez zadané a splněné žádosti o normalizaci nemá poskytovatel harmonizovanou normu, o niž by se opřel. Vzhledem k tomu, že normy vznikají postupně, je namístě počítat s obdobím, kdy pro některé požadavky harmonizovaná norma ještě neexistuje; pro tuto situaci slouží záložní nástroj společných specifikací podle čl. 41.

7 Odstavec 2 rozšiřuje předmět normalizace nad rámec technické shody. Žádost o normalizaci má zahrnout i výstupy týkající se postupů podávání zpráv a dokumentace. Cílem je zlepšit výkonnost systémů z hlediska zdrojů. Konkrétně jde o snížení spotřeby energie u vysoce rizikových systémů během jejich životního cyklu a o energeticky účinný vývoj obecných modelů. Poznamenávám, že tento aspekt propojuje nařízení s environmentálním cílem podle čl. 1; normalizace zde neslouží jen bezpečnosti a základním právům, ale i udržitelnosti.

8 Při přípravě žádosti o normalizaci Komise konzultuje radu a příslušné zúčastněné strany, včetně poradního fóra (viz čl. 67, shodně bod 121 odůvodnění). Komise dále upřesní, že normy musí být jasné a u produktů podle přílohy I konzistentní i s normami z jiných odvětví. A požádá evropské normalizační organizace, aby doložily maximální úsilí podle článku 24 nařízení (EU) č. 1025/2012. Jde o záruky kvality a soudržnosti norem napříč sektorovou harmonizací.

IV. Dobrovolnost normy a produkty normalizace

9 Odstavec 3 potvrzuje povahu normalizace jako dobrovolného, na více stranách založeného procesu. Účastníci mají podporovat investice a inovace, právní jistotu a konkurenceschopnost trhu Unie, zohledňovat stávající mezinárodní normy slučitelné s hodnotami a základními právy Unie a zajišťovat vyvážené zastoupení zájmů. Zdůrazňuji z toho plynoucí dvojakost: harmonizovaná norma není závazným předpisem, poskytovatel ji použít nemusí a shodu může prokázat i jinak (viz čl. 43 pro postupy posuzování shody bez opory v normě). Použití normy je pobídkou, nikoli povinností. Jejím jediným, zato podstatným právním účinkem je domněnka shody podle odstavce 1. K vyváženosti normalizačního procesu bod 121 odůvodnění dodává jedno. Do tvorby norem má být zapojeno vyvážené zastoupení zájmů, hlavně malých a středních podniků, spotřebitelských organizací a zúčastněných stran z oblasti životního prostředí a ze sociální oblasti.