Nařízení (EU) 2024/1689 (AI Act) · Kapitola III · Vysoce rizikové systémy AI
Čl. 41 · Společné specifikace
Znění
- Komise může přijímat prováděcí akty, kterými stanoví společné specifikace pro požadavky stanovené v oddíle 2 této kapitoly nebo případně pro povinnosti stanovené v kapitole V oddíle 2 a 3, pokud jsou splněny tyto podmínky:
a) Komise požádala podle čl. 10 odst. 1 nařízení (EU) č. 1025/2012 jednu nebo více evropských normalizačních organizací, aby vypracovaly harmonizovanou normu pro požadavky stanovené v oddíle 2 této kapitoly nebo, v příslušných případech, pro povinnosti stanovené v oddílech 2 a 3 kapitoly V, a:
i) žádost nebyla žádnou z evropských normalizačních organizací akceptována nebo
ii) harmonizované normy, které byly vypracovány na základě této žádostí, nebyly dodány ve lhůtě stanovené v souladu s čl. 10 odst. 1 nařízení (EU) č. 1025/2012 nebo
iii) příslušné harmonizované normy dostatečně neřeší problémy v oblasti základních práv nebo
iv) harmonizované normy nejsou v souladu s žádostí a
b) v Úředním věstníku Evropské unie není zveřejněn odkaz na harmonizované normy, které se vztahují na požadavky uvedené v oddíle 2 této kapitoly nebo, v příslušných případech, na povinnosti uvedené v kapitole V oddíle 2 a 3, v souladu s nařízením (EU) č. 1025/2012, ani se neočekává, že takový odkaz bude v přiměřené lhůtě zveřejněn.
Komise při vypracovávání společných specifikací konzultuje poradní fórum uvedené v článku 67.
Prováděcí akty uvedené v prvním pododstavci tohoto odstavce se přijímají přezkumným postupem podle čl. 98 odst. 2.
-
Komise před vypracováním návrhu prováděcího aktu informuje výbor uvedený v článku 22 nařízení (EU) č. 1025/2012, že považuje podmínky stanovené v odstavci 1 tohoto článku za splněné.
-
Předpokládá se, že vysoce rizikové systémy AI a obecné modely AI, které jsou ve shodě s obecnými specifikacemi uvedenými v odstavci 1, nebo s částmi těchto specifikací, jsou ve shodě s požadavky stanovenými v oddíle 2 této kapitoly nebo, v příslušných případech, v souladu s povinnosti uvedenými v kapitole V oddíle 2 a 3, v rozsahu, v jakém se tyto obecné specifikace vztahují na uvedené požadavky nebo povinnosti.
-
Pokud je harmonizovaná norma evropskou normalizační organizací přijata a Komisi je navrženo, aby odkaz na ni zveřejnila v Úředním věstníku Evropské unie, Komise harmonizovanou normu posoudí v souladu s nařízením (EU) č. 1025/2012. Je-li odkaz na harmonizovanou normu zveřejněn v Úředním věstníku Evropské unie, Komise zruší prováděcí akty uvedené v odstavci 1 nebo jejich části, které se týkají stejných požadavků stanovených v oddíle 2 této kapitoly nebo, v příslušných případech, stejných povinností stanovených v kapitole V oddíle 2 a 3..
-
Pokud poskytovatelé vysoce rizikových systémů AI nebo obecných modelů AI nejsou ve shodě se společnými specifikacemi uvedenými v odstavci 1, řádně zdůvodní, že přijali technická řešení, která splňují požadavky uvedené v oddíle 2 této kapitoly nebo, v příslušných případech, která jsou v souladu s povinnostmi stanovenými v kapitole V oddíle 2 a 3, v míře, která je s nimi přinejmenším rovnocenná.
-
Pokud se některý členský stát domnívá, že určitá společná specifikace nesplňuje plně základní požadavky uvedené v tomto oddíle nebo, v příslušných případech, není v souladu s povinnostmi stanovenými v kapitole V oddíle 2 a 3, uvědomí o této skutečnosti Komisi s podrobným vysvětlením. Komise tyto informace posoudí a případně změní prováděcí akt, který dotyčnou společnou specifikaci stanoví.
Znění: Úřední věstník EU z 12. 7. 2024. Konsolidované znění po novele nařízením (EU) 2026/1744 zatím vydané není.
Komentář
Když normy chybí nebo nestačí, Komise může prováděcím aktem vydat vlastní specifikace se stejným účinkem domněnky.
Související ustanovení: čl. 40 (harmonizované normy), oddíl 2 této kapitoly, kapitola V oddíl 2 a 3, čl. 67 (poradní fórum), čl. 98 odst. 2 (přezkumný postup)
Související předpisy EU: nařízení (EU) č. 1025/2012 o evropské normalizaci
Obsah výkladu
I.Podmíněná subsidiarita společných specifikací1 II.Domněnka shody a rovnocenné řešení4 III.Přednost harmonizované normy a kontrola členským státem6I. Podmíněná subsidiarita společných specifikací
1 Čl. 41 řeší situaci, kdy harmonizovaná norma chybí nebo nedostačuje. Podle odstavce 1 může Komise prováděcím aktem stanovit společné specifikace: Komise může přijímat prováděcí akty, kterými stanoví společné specifikace pro požadavky stanovené v oddíle 2 této kapitoly. Společná specifikace je tedy nástrojem Komise, nikoli normalizačních organizací, a plní stejnou funkci jako harmonizovaná norma, totiž zakládá domněnku shody.
2 Nástroj je záložní a jeho použití je podmíněné. Odstavec 1 dovoluje společnou specifikaci přijmout jen tehdy, jsou-li kumulativně splněny dvě skupiny podmínek. Zaprvé musí Komise nejdřív požádat o harmonizovanou normu a tato cesta musí selhat. Selhání má čtyři podoby: - žádost nebyla přijata; - norma nebyla dodána ve lhůtě; - norma dostatečně neřeší otázky základních práv; - norma není v souladu se žádostí. Zadruhé nesmí být odkaz na použitelnou harmonizovanou normu zveřejněn a takové zveřejnění se ani v přiměřené lhůtě neočekává. Bod 121 odůvodnění tuto podmíněnost potvrzuje. Společnou specifikaci označuje za výjimečné záložní řešení. Nastupuje jen tehdy, když žádost o normalizaci nepřijala žádná evropská normalizační organizace, když harmonizované normy dostatečně neřeší obavy o základní práva, když nejsou v souladu se žádostí nebo když se jejich přijímání zdrží.
3 Mám za to, že tato konstrukce vyjadřuje přednost normalizace před regulací shora. Komise nemá společné specifikace vydávat jako pohodlnější náhradu norem, nýbrž teprve tehdy, když normalizační proces nedodá výsledek. Procesní pojistkou je konzultace poradního fóra (čl. 67) a informování výboru podle článku 22 nařízení (EU) č. 1025/2012; prováděcí akt se přijímá přezkumným postupem podle čl. 98 odst. 2. Přednost normalizace podtrhuje i bod 121 odůvodnění, podle něhož má Komise okolnost, že zpoždění při přijímání harmonizované normy je způsobeno technickou složitostí normy, zohlednit dříve, než přistoupí k úvaze o společných specifikacích.
II. Domněnka shody a rovnocenné řešení
4 Podle odstavce 3 zakládá i společná specifikace domněnku shody: předpokládá se, že systémy ve shodě se společnými specifikacemi (nebo jejich částmi) jsou ve shodě s požadavky oddílu 2 v rozsahu, v jakém specifikace tyto požadavky pokrývají. Účinek je tedy týž jako u harmonizované normy podle čl. 40; liší se jen právní forma nástroje (prováděcí akt Komise oproti normě normalizační organizace).
5 Odstavec 5 potvrzuje, že ani společná specifikace není závazná. Poskytovatel, který se společnou specifikací ve shodě není, se nedostává mimo zákon, avšak nese zvýšené břemeno: řádně zdůvodní, že přijal technická řešení, která splňují požadavky uvedené v oddíle 2 této kapitoly v míře přinejmenším rovnocenné. Poznamenávám, že tím se poskytovatel vzdává pohodlí domněnky a přebírá povinnost prokázat rovnocennost vlastního řešení. To je praktická cena odklonu od specifikace.
III. Přednost harmonizované normy a kontrola členským státem
6 Odstavce 4 a 6 zajišťují, že společná specifikace zůstává dočasným řešením. Podle odstavce 4 Komise po zveřejnění odkazu na harmonizovanou normu zruší prováděcí akt (nebo jeho části) pokrývající stejné požadavky. Jakmile tedy dozraje norma, specifikace ustupuje. Podle odstavce 6 může členský stát Komisi upozornit, že společná specifikace plně nesplňuje požadavky oddílu 2, a Komise ji posoudí a případně změní. Nástroj je tak podroben kontrole ex ante (podmínky přijetí) i ex post (přezkum na podnět členského státu).