Čl. 39 · Subjekty posuzování shody třetích zemí

K provádění činnosti oznámených subjektů podle tohoto nařízení mohou být oprávněny subjekty posuzování shody zřízené podle práva třetí země, se kterou Unie uzavřela dohodu, za předpokladu, že splňují požadavky podle článku 31 nebo zajistí rovnocennou úroveň souladu.

Související ustanovení: čl. 31 (požadavky, jež subjekt třetí země musí splnit nebo jim rovnocenně dostát)

1 Článek 39 otevírá soustavu oznámených subjektů subjektům ze třetích zemí, činí tak však dvojnásob podmíněně. Zaprvé musí jít o subjekt zřízený podle práva třetí země, se kterou Unie uzavřela dohodu. Bez mezinárodní dohody se subjekt třetí země oznámeným subjektem stát nemůže. Zadruhé musí subjekt buď splňovat požadavky čl. 31, nebo zajistit rovnocennou úroveň souladu. Zdůrazňuji, že nejde o jednostranné otevření trhu. Obě podmínky jsou kumulativní a měřítko rovnocennosti je nutné vykládat restriktivně, aby se přes klauzuli rovnocennosti neobešly věcné požadavky na nezávislost a způsobilost, na nichž stojí důvěryhodnost celého systému posuzování shody. Obě podmínky mají oporu v bodě 127 odůvodnění. Ten navazuje na závazky Unie podle Dohody Světové obchodní organizace o technických překážkách obchodu. Pokládá za vhodné usnadnit vzájemné uznávání výsledků posuzování shody, které vypracovaly subjekty zřízené podle práva třetí země. Podmínkou je, že tyto subjekty splňují příslušné požadavky nařízení a že Unie uzavřela příslušnou dohodu. Komise má přitom aktivně usilovat o uzavření dohod o vzájemném uznávání. Podotýkáme, že bod 127 odůvodnění mluví o splnění příslušných požadavků nařízení a neuvádí zvlášť alternativu rovnocenné úrovně souladu, kterou přidává až znění článku. Důvodovka tak podporuje restriktivní čtení klauzule rovnocennosti, při němž rovnocennost nesmí vést k obejití věcných požadavků čl. 31 (přednost má text článku, recitál je vodítkem).