Čl. 3 · Definice

Čl. 3 obsahuje 68 legálních definic v přijatém znění. Nařízení (EU) 2026/1744 (čl. 1 bod 4) k nim doplnilo body 14a (malý a střední podnik) a 14b (malý podnik se střední tržní kapitalizací) a nahradilo bod 14 (bezpečnostní komponenta); nové znění váže definici na to, že „porucha nebo chybné fungování” komponenty ohrožuje zdraví a bezpečnost osob nebo majetku, a doplňuje, že komponenta plní bezpečnostní funkci, je-li jejím zamýšleným účelem takovým rizikům předcházet nebo je zmírňovat. Souvisí s tím i nové odstavce 1a až 1c čl. 6. Pro účely výkladu definice členíme do věcných hnízd; nosné definice citujeme doslovně a vykládáme, definice odkazující na jiné akty Unie nebo definice technicko-evidenční povahy uvádíme přehledově.

Související ustanovení: čl. 2 (osobní působnost), čl. 5 (zákazy, navazuje na body 39 až 44), čl. 6 a příloha III (vysoké riziko), čl. 25 (přechod rolí), čl. 50 (transparentnost, navazuje na bod 60), čl. 51 (obecné modely se systémovým rizikem, navazuje na body 63 až 65)

Související předpisy EU: GDPR čl. 4 a čl. 9 (body 34, 37, 50 až 52); nařízení (EU) 2019/1020 (bod 26); nařízení (EU) č. 1025/2012 (body 27, 28); směrnice (EU) 2022/2557 (bod 62)

I. Vstupní pojem: systém AI (bod 1)

1 Bod 1 vymezuje pojem, na němž závisí použitelnost celého nařízení: „systémem AI” strojový systém navržený tak, aby po zavedení fungoval s různými úrovněmi autonomie a který po zavedení může vykazovat adaptabilitu a který za explicitními nebo implicitními účely z obdržených vstupů odvozuje, jak generovat výstupy, jako jsou predikce, obsah, doporučení nebo rozhodnutí, které mohou ovlivnit fyzická nebo virtuální prostředí. Není-li systém „systémem AI” v tomto smyslu, nespadá pod nařízení vůbec.

2 Definice má několik znaků, které je třeba číst společně. Prvním je „strojový systém”, jímž se vymezuje technický základ bez ohledu na to, zda běží na hardwaru, nebo v prostředí softwarovém. Druhým je „různá úroveň autonomie”, tedy schopnost fungovat do určité míry nezávisle na okamžitém lidském zásahu. Třetím je adaptabilita, kterou systém může (nikoli musí) vykazovat; slovo „může” znamená, že schopnost učit se po zavedení není nezbytnou podmínkou, nýbrž jen typickým rysem. Bod 12 odůvodnění tyto znaky rozvádí. Výraz „strojové” odkazuje na to, že systémy fungují prostřednictvím strojů. Různou úrovní samostatnosti se rozumí, že činnost systému je alespoň do určité míry nezávislá na zapojení člověka a zvládne běžet bez lidského zásahu. A přizpůsobivostí se rozumí schopnost samoučení, díky které se systém během používání mění. Potvrzuje se tím, že adaptabilita je možností, nikoli podmínkou.

3 Jádrem definice je čtvrtý znak: systém „z obdržených vstupů odvozuje, jak generovat výstupy”. Právě odvozování (inference) odlišuje systém AI od tradičního software, který provádí předem plně určené operace. Bod 12 odůvodnění to opírá o dvě vodítka. Definice by se neměla vztahovat na systémy založené na pravidlech, která výhradně vymezily fyzické osoby k automatickému provádění operací. A schopnost odvozování přesahuje základní zpracování údajů tím, že umožňuje učení, uvažování nebo modelování. Bod 12 odůvodnění rovněž vysvětluje, že odkaz na explicitní nebo implicitní cíle znamená, že systém může fungovat na základě cílů výslovně definovaných i cílů implicitních, které se mohou lišit od zamýšleného účelu systému. Výstupy jsou vymezeny příkladmo (predikce, obsah, doporučení, rozhodnutí), výčet je tedy demonstrativní. Rozhodující není druh výstupu, nýbrž způsob jeho vzniku a jeho způsobilost ovlivnit fyzické či virtuální prostředí.

4 Definice odpovídá pojetí Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) a zákonodárce ji s ním sladil vědomě. Pojem je díky tomu použitelný i mimo Unii. Bod 12 odůvodnění ten cíl vyslovuje: sladit pojem s činností mezinárodních organizací zabývajících se AI, a zajistit tak právní jistotu i sbližování pravidel na mezinárodní úrovni. Hranice pojmu přesto zůstává výkladově citlivá zejména u jednodušších statistických nebo pravidlových systémů; její upřesnění je svěřeno pokynům Komise, na které nařízení odkazuje v čl. 96. Vzhledem k tomu, že na pojmu „systém AI” závisí použitelnost celého nařízení, jde o výkladově nejexponovanější definici vůbec.

II. Riziko a systémové riziko (body 2, 65)

5 Bod 2 vymezuje „riziko” jako kombinaci pravděpodobnosti toho, že dojde k újmě, a závažnosti takové újmy. Jde o klasickou dvousložkovou definici rizika (pravděpodobnost krát závažnost), z níž vychází celá rizikově založená architektura nařízení. Pojem újmy zde není omezen jen na újmu na zdraví či majetku; ve světle čl. 1 zahrnuje i újmu na základních právech. Bod 5 odůvodnění tomu odpovídá, když uvádí, že újma působená veřejným zájmům a základním právům může být hmotná i nehmotná, včetně újmy fyzické, psychické, společenské nebo ekonomické.

6 Bod 65 zavádí zvláštní pojem „systémového rizika”, vázaný na obecné modely. Systémovým rizikem se rozumí riziko specifické pro schopnosti s velkým dopadem u obecných modelů, které má významný dopad na trh Unie v důsledku dosahu takových modelů nebo v důsledku skutečných či předvídatelných negativních dopadů na veřejné zdraví, bezpečnost, základní práva nebo společnost jako celek. Tento pojem je nosný pro kapitolu V a vykládáme jej podrobně u čl. 51; zde jen upozorňuji, že systémové riziko se posuzuje na úrovni modelu, nikoli na úrovni jednotlivého použití.

III. Aktéři a hodnotový řetězec (body 3 až 8, 68)

7 Osobní působnost nařízení stojí na rozlišení rolí. Nosnou dvojicí je poskytovatel a zavádějící subjekt. „Poskytovatelem” (bod 3) je osoba nebo orgán, který systém AI či obecný model vyvíjí nebo nechává vyvíjet a uvádí jej na trh, nebo který systém uvádí do provozu pod vlastním jménem, názvem nebo ochrannou známkou, ať už za úplatu, nebo zdarma. „Zavádějícím subjektem” (bod 4) je osoba nebo orgán, který systém využívá v rámci své pravomoci, s výjimkou využití při osobní neprofesionální činnosti (shodně bod 13 odůvodnění, který navíc připomíná, že používání systému může ovlivňovat i jiné osoby než sám zavádějící subjekt).

8 Rozdíl mezi oběma rolemi je určující pro rozvržení povinností. Nejtěžší povinnosti (splnění požadavků kapitoly III a posouzení shody podle čl. 16) nese poskytovatel vysoce rizikového systému, zatímco zavádějící subjekt nese povinnosti užší (čl. 26). Táž osoba přitom může být u jednoho systému poskytovatelem a u jiného zavádějícím subjektem. Rozhodující je funkční test, nikoli formální označení ve smlouvě.

9 Body 5 až 7 doplňují další role dodavatelského řetězce. „Zplnomocněným zástupcem” (bod 5) je osoba v Unii pověřená písemně poskytovatelem k plnění povinností jeho jménem. Tato role je významná u poskytovatelů ze třetích zemí. „Dovozcem” (bod 6) je osoba v Unii uvádějící na trh systém označený jménem osoby ze třetí země. „Distributorem” (bod 7) je jiný článek řetězce než poskytovatel nebo dovozce, který systém dodává na trh Unie.

10 Bod 8 zavádí zastřešující pojem „provozovatel”, jímž se rozumí poskytovatel, výrobce produktu, zavádějící subjekt, zplnomocněný zástupce, dovozce nebo distributor. Tam, kde nařízení ukládá povinnost „provozovateli”, míří tedy na kteroukoli z těchto rolí; naopak tam, kde jmenuje konkrétní roli, je adresát užší. Přesné čtení tohoto pojmu je nezbytné, protože záměna „provozovatele” za „poskytovatele” mění rozsah povinnosti.

11 Bod 68 doplňuje „navazujícího poskytovatele”, jímž je poskytovatel systému (včetně obecného systému AI), který integruje model AI, bez ohledu na to, zda model poskytuje sám a je vertikálně integrovaný, nebo zda jej získává od jiného subjektu. Tento pojem je nosný pro vztahy v hodnotovém řetězci obecných modelů (kapitola V) a pro povinnosti spolupráce mezi poskytovatelem modelu a navazujícím poskytovatelem systému.

12 Souhrnně: aktéři jsou definováni funkčně a jejich role se mohou v čase i mezi vztahy měnit. Klíčovým bodem přechodu je čl. 25, podle něhož se z distributora, dovozce nebo zavádějícího subjektu stává za určitých podmínek poskytovatel s odpovídajícím zesílením povinností.

IV. Životní cyklus a určení produktu (body 9 až 13, 18, 23)

13 Body 9 až 11 přebírají slovník produktové bezpečnosti. „Uvedením na trh” (bod 9) je první dodání systému nebo obecného modelu na trh Unie. „Dodáním na trh” (bod 10) je dodání k distribuci nebo použití v rámci obchodní činnosti. „Uvedením do provozu” (bod 11) je dodání systému k prvnímu použití přímo zavádějícímu subjektu nebo pro vlastní použití se zamýšleným účelem. Tyto okamžiky určují, odkdy se váží povinnosti a odkdy běží dozorové mechanismy.

14 Bod 12 vymezuje „zamýšlený účel” jako použití zamýšlené poskytovatelem včetně kontextu a podmínek uvedených v návodu, propagačních materiálech a technické dokumentaci. Zamýšlený účel je referenčním bodem pro klasifikaci rizika i pro posuzování shody. Poskytovatel jej sám vymezuje, a tím zároveň spoluurčuje regulační režim svého systému.

15 Bod 13 doplňuje „rozumně předvídatelné nesprávné použití” jako použití v rozporu se zamýšleným účelem, které však může vyplynout z rozumně předvídatelného lidského chování nebo interakce s jinými systémy. Dvojice „zamýšlený účel” a „rozumně předvídatelné nesprávné použití” tvoří rámec, v němž se hodnotí rizika: poskytovatel nemůže odpovědnost omezit jen na ideální použití, musí počítat i s předvídatelnými odchylkami.

16 Bod 18 vymezuje „výkonnost” jako schopnost systému dosáhnout zamýšleného účelu. Bod 23 vymezuje „podstatnou změnu” jako změnu po uvedení na trh, kterou poskytovatel nepředvídal a která ovlivňuje soulad s požadavky nebo mění zamýšlený účel. Podstatná změna je významná proto, že zpravidla vyvolává potřebu nového posouzení shody; drobná aktualizace nikoli.

17 Body 16 a 17 vymezují „stažení z oběhu” (návrat k poskytovateli nebo vyřazení z provozu) a „stažení z trhu” (zabránění dalšímu dodávání systému nacházejícího se v řetězci). Rozlišení odpovídá dvěma fázím nápravných opatření a promítá se do dozorových pravomocí podle kapitoly IX.

V. Produktová bezpečnost a shoda (body 14, 20 až 28, 49)

18 Toto hnízdo přebírá aparát nového legislativního rámce. „Bezpečnostní komponentou” (bod 14) je komponenta plnící bezpečnostní funkci produktu nebo systému, jejíž porucha ohrožuje zdraví a bezpečnost. Tento pojem je branou k příloze I. „Posuzováním shody” (bod 20) je postup prokázání splnění požadavků kapitoly III oddílu 2. „Subjektem posuzování shody” (bod 21) a „oznámeným subjektem” (bod 22) jsou třetí strany, které shodu ověřují.

19 „Označením CE” (bod 24) poskytovatel vyjadřuje shodu s požadavky kapitoly III oddílu 2 a dalších harmonizačních předpisů. „Harmonizovanou normou” (bod 27) a „společnou specifikací” (bod 28) se rozumějí technické prostředky ke splnění požadavků. Harmonizovaná norma, na niž byl zveřejněn odkaz v Úředním věstníku, zakládá domněnku shody (čl. 40 odst. 1); společné specifikace, jimiž lze požadavky konkretizovat, upravuje čl. 41. Odkazy na nařízení (EU) č. 1025/2012 činí tyto pojmy jednotnými napříč právem Unie.

20 Bod 49 vymezuje „závažný incident” jako incident nebo chybné fungování vedoucí ke smrti nebo závažnému poškození zdraví, k závažnému narušení kritické infrastruktury, k porušení povinností chránících základní práva nebo k závažnému poškození majetku či životního prostředí. Tato definice je nosná pro oznamovací povinnost podle čl. 73 a pro monitorování po uvedení na trh (bod 25, čl. 72).

VI. Data (body 29 až 33, 50 až 52)

21 Body 29 až 33 rozlišují trénovací, validační a testovací data a vstupní data. Rozlišení je nosné pro požadavky na jakost dat podle čl. 10 u vysoce rizikových systémů (reprezentativnost, správnost, úplnost). Zdůrazňuji, že validační data (bod 30) slouží k vyladění parametrů, které nelze ovlivnit učením, kdežto trénovací data (bod 29) k přizpůsobení parametrů učením. Toto technické rozlišení má normativní důsledky v čl. 10.

22 Body 50 až 52 přebírají pojmy z ochrany osobních údajů odkazem: „osobními údaji” (bod 50), „neosobními údaji” (bod 51) a „profilováním” (bod 52) se rozumí tytéž pojmy jako v GDPR (čl. 4 body 1 a 4). Tím se zajišťuje soulad s GDPR, který podle čl. 2 odst. 7 zůstává nedotčen.

VII. Biometrie (body 34 až 44)

23 Biometrické hnízdo je nosné pro zákazy podle čl. 5 i pro vysoce rizikové oblasti podle přílohy III. „Biometrickými údaji” (bod 34) jsou osobní údaje z technického zpracování tělesných, fyziologických nebo behaviorálních znaků. Poznamenávám, že definice v AI Actu je konstruována pro účely tohoto nařízení a nemusí se ve všech ohledech krýt s pojmem biometrických údajů v GDPR (čl. 9); bod 14 odůvodnění nicméně žádá, aby byl tento pojem vykládán s ohledem na jeho vymezení v čl. 4 bodu 14 GDPR, čl. 3 bodu 18 nařízení (EU) 2018/1725 a čl. 3 bodu 13 směrnice (EU) 2016/680, a připomíná, že biometrické údaje mohou umožnit autentizaci, identifikaci či kategorizaci i rozpoznávání emocí. U zvláštních kategorií údajů proto bod 37 odkazuje výslovně na GDPR, směrnici (EU) 2016/680 a nařízení (EU) 2018/1725.

24 Nařízení pečlivě rozlišuje tři operace. „Biometrická identifikace” (bod 35) je automatizované rozpoznávání znaků za účelem zjištění totožnosti porovnáním s údaji v databázi (režim „one-to-many”). Bod 15 odůvodnění upřesňuje dvě věci. Biometrická identifikace probíhá porovnáním s údaji v referenční databázi, a to bez ohledu na to, jestli k tomu člověk dal souhlas. A nespadají sem systémy určené výhradně k ověření totožnosti, jejichž jediným účelem je potvrdit, že člověk je tím, za koho se prohlašuje, například pro přístup ke službě nebo odblokování zařízení. „Biometrické ověření” (bod 36) je naopak ověření „one-to-one” (autentizace) porovnáním s dříve poskytnutými údaji. Toto rozlišení je zásadní, protože ověření (jeden k jednomu) je zpravidla méně invazivní a nařízení je posuzuje mírněji než identifikaci (jeden k mnoha).

25 „Systémem rozpoznávání emocí” (bod 39) je systém pro zjišťování nebo odvozování emocí či záměrů z biometrických údajů (bod 18 odůvodnění z tohoto pojmu vyjímá pouhé zjištění snadno viditelných výrazů, gest či pohybů a rovněž fyzické stavy jako bolest nebo únava, například u systémů sledujících únavu pilotů či řidičů). „Systémem biometrické kategorizace” (bod 40) je systém pro zařazení osob do kategorií na základě biometrických údajů, pokud není pouhým doplňkem jiné komerční služby a není nezbytný z objektivních technických důvodů (k výluce doplňkového prvku uvádí bod 16 odůvodnění příklad filtrů kategorizujících rysy obličeje na online tržištích nebo v sociálních sítích, které nelze použít bez hlavní služby). Obě definice jsou branou k zákazům a k povinnostem transparentnosti (čl. 5, čl. 50).

26 Nejcitlivější je rozlišení identifikace na dálku. „Systémem biometrické identifikace na dálku” (bod 41) je systém identifikující osoby bez jejich aktivního zapojení, obvykle na dálku, porovnáním s referenční databází. Uvnitř tohoto pojmu nařízení odlišuje dvě věci. Identifikace v reálném čase (bod 42) je ta, u které zachycení, porovnání a identifikace proběhnou bez zbytečného odkladu; krátká omezená zpoždění se tolerují právě proto, aby se pravidlo nedalo obejít. Následná identifikace (bod 43) je jakákoli jiná.

27 Rozdíl mezi reálným časem a následnou identifikací je normativně zásadní. Právě identifikace na dálku v reálném čase ve veřejně přístupných prostorech pro účely vymáhání práva je jádrem zákazu podle čl. 5 (s úzkými výjimkami), zatímco následná identifikace spadá zpravidla do režimu vysokého rizika. Definice v bodě 42 je proto formulována tak, aby zabránila účelovému „mírnému zpoždění”, jímž by se provozovatel vyhnul přísnějšímu režimu. Bod 17 odůvodnění to potvrzuje výslovně. U systémů fungujících v reálném čase probíhá zaznamenání i porovnání okamžitě, téměř okamžitě nebo bez významného zpoždění, a nemá vznikat prostor pro obcházení pravidel tím, že se zavede menší zpoždění. U následné identifikace se zachycené údaje porovnávají až se značným odstupem.

28 „Veřejně přístupným prostorem” (bod 44) je jakékoli fyzické místo, veřejné nebo soukromé, přístupné neurčenému počtu osob bez ohledu na případné podmínky přístupu nebo omezení kapacity. Pojem je široký a zahrnuje například obchodní centra, nádraží nebo stadiony. Rozhodující je faktická přístupnost neurčenému okruhu osob, nikoli vlastnický režim místa. Bod 19 odůvodnění pojem dále rozvádí řadou příkladů (obchody, banky, stadiony, nádraží, letiště, parky) a naopak z něj vylučuje prostory přístupné jen vymezeným osobám, věznice a stanoviště hraniční kontroly i prostory ryze online. Přístupnost se posuzuje případ od případu.

VIII. Vymáhání práva a instituce (body 19, 26, 45 až 48)

29 „Donucovacím orgánem” (bod 45) je veřejný orgán příslušný k prevenci, vyšetřování, odhalování či stíhání trestných činů a výkonu trestů, nebo jiný orgán pověřený právem členského státu vykonávat pro tyto účely veřejnou moc. „Vymáháním práva” (bod 46) jsou činnosti takových orgánů nebo činnosti prováděné jejich jménem. Oba pojmy vymezují okruh, v němž platí zvláštní (přísnější i výjimkové) režimy AI Actu, zejména u biometrické identifikace.

30 Body 19 a 26 vymezují institucionální aktéry na vnitrostátní úrovni: „oznamující orgán” (bod 19) odpovídá za jmenování a monitorování subjektů posuzování shody, „orgán dozoru nad trhem” (bod 26) provádí činnosti podle nařízení (EU) 2019/1020. „Příslušným vnitrostátním orgánem” (bod 48) se rozumí oznamující orgán nebo orgán dozoru nad trhem; u systémů používaných orgány Unie se odkazy na příslušné orgány považují za odkazy na Evropského inspektora ochrany údajů.

31 Bod 47 vymezuje „úřad pro AI” jako úlohu Komise přispívat k zavádění, monitorování a dohledu nad systémy a obecnými modely. Odkazy na úřad pro AI se považují za odkazy na Komisi. Úřad pro AI tedy není samostatnou agenturou s vlastní právní subjektivitou, nýbrž funkcí uvnitř Komise, což má význam pro výklad jeho pravomocí v kapitole V a VII.

IX. Sandbox a testování v reálných podmínkách (body 53 až 59)

32 Body 53 až 55 zavádějí nástroje podpory inovací. „Regulačním sandboxem pro AI” (bod 55) je kontrolovaný rámec zřízený příslušným orgánem, který umožňuje vyvíjet, trénovat, ověřovat a testovat inovativní systém pod regulačním dohledem po omezenou dobu. K sandboxu se váží plány testování (body 53, 54) a podrobná úprava v kapitole VI (čl. 57 a násl.).

33 Body 57 až 59 upravují „testování v reálných podmínkách” (dočasné testování mimo laboratoř za účelem shromáždění spolehlivých údajů, aniž jsou naplněny podmínky uvedení na trh), „subjekt” účastnící se takového testování (bod 58) a „informovaný souhlas” (bod 59) jako svobodný, konkrétní, jednoznačný a dobrovolný projev vůle po poučení. Tato triáda je nosná pro čl. 60 a pro rozhraní vůči výjimce podle čl. 2 odst. 8.

X. Obecné modely a další pojmy (body 56, 60 až 64, 66, 67)

34 Hnízdo obecných modelů je nosné pro kapitolu V. „Obecným modelem AI” (bod 63) je model vykazující významnou obecnost a schopný kompetentně plnit širokou škálu úkolů bez ohledu na způsob uvedení na trh, s výjimkou modelů používaných jen pro výzkum, vývoj nebo prototypy. „Obecným systémem AI” (bod 66) je systém založený na takovém modelu, schopný sloužit různým účelům. Rozlišení modelu a systému je určující: povinnosti kapitoly V se váží na model, kdežto povinnosti podle rizika na systém.

35 „Schopnostmi s velkým dopadem” (bod 64) jsou schopnosti odpovídající nejpokročilejším obecným modelům nebo je překračující. Na ně navazuje již zmíněné systémové riziko (bod 65). „Operací s pohyblivou řádovou čárkou” (bod 67) je matematická operace s čísly s pohyblivou řádovou čárkou. Tento zdánlivě technický pojem je nosný proto, že úhrn takových operací (FLOP) použitých při výcviku modelu je prahovým kritériem domněnky schopností s velkým dopadem, a tím i systémového rizika podle čl. 51 (práh vyšší než 10^25 operací).

36 Bod 56 vymezuje „gramotnost v oblasti AI” jako dovednosti, znalosti a chápání umožňující s přihlédnutím k právům a povinnostem zavádět systémy informovaně a být si vědom jejich možností i rizik. Tato definice je základem povinnosti podle čl. 4. Bod 60 vymezuje „deep fake” jako obrazový, zvukový nebo video obsah vytvořený nebo manipulovaný AI, který se podobá existujícím osobám či událostem a mohl by se nepravdivě jevit jako pravdivý. Je nosný pro povinnost transparentnosti podle čl. 50 odst. 4.

37 Zbývající definice mají povahu odkazovací nebo evidenční: „kritickou infrastrukturou” (bod 62) se rozumí totéž co ve směrnici (EU) 2022/2557, „zvláštními kategoriemi osobních údajů” (bod 37) tytéž kategorie jako v GDPR a odpovídajících předpisech, „citlivými operativními údaji” (bod 38) údaje z oblasti trestního řízení a „rozsáhlým porušením práva” (bod 61) přeshraniční porušení zasahující více členských států. Tyto pojmy se vykládají v souladu s předpisy, na něž odkazují, a nezavádějí samostatný obsah nad jejich rámec.

Příklady

Případy jsou konstruované, ne rozhodnuté věci.

1. Poskytovatel, nebo zavádějící subjekt (body 3 a 4). Firma koupí hotový model, nasadí ho pod svým jménem a nabízí jako vlastní službu. Podle čl. 25 se z ní stává poskytovatel se všemi povinnostmi, i když model nevyvinula. Firma, která tentýž model používá interně beze změny označení, zůstává zavádějícím subjektem.

2. Kdy se identifikace nepočítá (bod 35). Odemknutí telefonu obličejem je ověření totožnosti, ne biometrická identifikace: systém jen potvrzuje, že jste ten, za koho se prohlašujete. Porovnání tváře z kamery proti databázi hledaných osob je identifikace, protože se hledá, kdo to je.

3. Reálný čas a následná identifikace (body 42, 43). Kamera na náměstí porovnává tváře proti databázi průběžně: reálný čas. Policie večer projde záznam z téže kamery a hledá v něm konkrétní osobu: následná identifikace, tedy jiný režim a zpravidla vysoké riziko podle přílohy III. Zavést dvouminutové zpoždění, aby se z prvního stalo druhé, nefunguje; bod 17 odůvodnění to výslovně vylučuje.

4. Podstatná změna (bod 23). Aktualizace, kterou výrobce předvídal a popsal v technické dokumentaci, podstatnou změnou není. Doučení modelu na jiných datech pro jiný účel jí je, a systém se posuzuje znovu.

Co z toho plyne v praxi

Definice čtěte dřív než povinnosti. Skoro každý spor o to, co musíte splnit, je ve skutečnosti spor o to, do které definice spadáte. Nejdražší jsou tři: systém AI (bod 1), poskytovatel versus zavádějící subjekt (body 3 a 4) a podstatná změna (bod 23).

Roli si zapište a hlídejte. Role není trvalý stav. Přeznačením systému, jeho podstatnou změnou nebo změnou zamýšleného účelu se ze zavádějícího subjektu stává poskytovatel podle čl. 25, a s ním přichází celá kapitola III.

Co nepomůže. Označit systém ve smlouvě jako „nástroj”, „asistenta” nebo „automatizaci” nemá žádný účinek. Definice jsou autonomní pojmy práva Unie a smluvní pojmenování je nezmění.

Z judikatury

Zatím žádná. Rozhodnutí, která by definice z čl. 3 vykládala, k datu poslední kontroly tohoto komentáře neexistují. Komise k definici systému AI vydala pokyny podle čl. 96 (6. 2. 2025); jsou nezávazné a nenahrazují soudní výklad.

Otevřené otázky

1. Práh odvozování u bodu 1. Nařízení říká, že systém musí odvozovat, jak generovat výstupy, a že to přesahuje základní zpracování údajů. Kde přesně ten práh leží, se ale z textu ani z bodu 12 odůvodnění vyčíst nedá.

2. Kdy je změna „podstatná” (bod 23). Kritérium se opírá o to, jestli změnu poskytovatel předvídal v posouzení shody. U modelů, které se dál učí z provozu, je hranice mezi předvídaným vývojem a novou verzí nejasná, a přitom rozhoduje o tom, jestli se má posouzení shody opakovat.

3. Hranice „zamýšleného účelu” u obecných modelů. Obecný model nemá jeden zamýšlený účel, přesto se z něj přes navazujícího poskytovatele stává součást systémů s účely velmi konkrétními. Jak se zamýšlený účel určuje v takovém řetězci, text neřeší.

4. Autonomní výklad pojmu podnik. Pro sankce podle čl. 99 odst. 6 je rozhodné, jestli je provozovatel podnikem. Nařízení pojem nedefinuje a odkaz na soutěžní pojetí je jen výkladová domněnka.