Čl. 2 · Oblast působnosti

Znění čl. 2 odst. 1 až 12 se pro rozsah nereprodukuje v úplnosti. Klíčové odstavce jsou citovány u příslušných bodů výkladu.

Související ustanovení: čl. 3 (definice aktérů, body 3 až 8), čl. 6 a příloha I (produktově vázané vysoce rizikové systémy), čl. 25 (změna rolí v hodnotovém řetězci), čl. 57 a čl. 60 (testování a sandbox), čl. 70 (vnitrostátní orgány), čl. 99 (sankce)

Související předpisy EU: GDPR (nařízení (EU) 2016/679); nařízení (EU) 2018/1725; směrnice 2002/58/ES (ePrivacy); směrnice (EU) 2016/680 (o ochraně údajů v trestních věcech); nařízení (EU) 2022/2065 (akt o digitálních službách); nařízení (EU) 2019/1020 (dozor nad trhem)

I. Osobní působnost a exteritoriální dosah (odst. 1)

1 Odstavec 1 vymezuje osobní působnost sedmi kategoriemi. Nosnými jsou poskytovatel (písm. a) a zavádějící subjekt (písm. b), k nimž přistupují dovozce a distributor (písm. d), výrobce produktu uvádějící systém pod svým jménem (písm. e), zplnomocněný zástupce (písm. f) a konečně dotčené osoby nacházející se v Unii (písm. g). Obsah těchto pojmů určuje čl. 3; zde postačí, že povinnosti nařízení se neváží na „uživatele” v hovorovém smyslu, nýbrž na přesně vymezené role.

2 Klíčovým rysem odstavce 1 je exteritoriální dosah. Podle písmene a) nařízení dopadá na poskytovatele, kteří v Unii uvádějí systém na trh nebo do provozu, bez ohledu na to, zda jsou usazeni v Unii nebo ve třetí zemi. Shodně bod 21 odůvodnění: pravidla se mají uplatnit nediskriminačně, ať je poskytovatel usazený kdekoli. Podle písmene c) dopadá dokonce na poskytovatele a zavádějící subjekty usazené ve třetí zemi, pokud se výstup systému používá v Unii. Právě písmeno c) je nejsilnějším projevem takzvaného bruselského efektu: rozhoduje místo použití výstupu, nikoli sídlo provozovatele ani místo, kde systém běží.

3 Kritériem podle písmene c) je „používání výstupu v Unii”. Mám za to, že toto kritérium je třeba vykládat účelově: cílem je zabránit obcházení nařízení přemístěním provozovatele mimo Unii při zachování dopadů na osoby v Unii. Bod 22 odůvodnění tento účel potvrzuje. Nařízení se má vztahovat i na poskytovatele a zavádějící subjekty usazené ve třetí zemi, „pokud jsou výstupy vytvořené těmito systémy zamýšleny k používání v Unii”. Jde o to předejít obcházení a zajistit účinnou ochranu osob v Unii. Jako příklad uvádí případ, kdy provozovatel usazený v Unii smluvně zadá zpracování službě ve třetí zemi. Poznamenávám, že bod 22 odůvodnění formuluje kritérium slovy „zamýšleny k používání”, zatímco znění písmene c) hovoří o výstupu, který se v Unii „používá”. Tato nuance podporuje čtení, podle něhož je součástí kritéria i prvek zamýšlenosti, avšak přednost má znění článku. Sporné zůstává, jak intenzivní a jak zamýšlené musí být použití výstupu v Unii. Nahodilý či okrajový průnik výstupu na území Unie by podle našeho názoru sám o sobě neměl zakládat plnou působnost, avšak tento výklad bude teprve předmětem rozhodovací praxe.

4 Písmeno g) přiznává postavení adresáta i dotčeným osobám v Unii. To je významné, protože nařízení tím vedle povinností provozovatelů zakládá i referenční bod pro ochranu jednotlivců, na jehož základě se rozvíjejí práva podle kapitoly IX (zejména právo na vysvětlení podle čl. 86 a právo podat stížnost podle čl. 85).

5 Souhrnně: osobní působnost je konstruována funkčně podle rolí v hodnotovém řetězci, nikoli podle formálního postavení nebo usazení. Táž osoba může v různých vztazích vystupovat v různých rolích. K přechodu rolí (typicky když se zavádějící subjekt stane poskytovatelem) se vrací čl. 25.

II. Zvláštní režim produktově vázaných systémů (odst. 2)

6 Odstavec 2 řeší střet AI Actu se sektorovou harmonizací. U systémů klasifikovaných jako vysoce rizikové podle čl. 6 odst. 1, které souvisejí s produkty spadajícími pod harmonizační předpisy Unie uvedené v příloze I oddíle B, se z celého nařízení použijí pouze čl. 6 odst. 1, článek 60a a články 102 až 112. Cílem je zabránit zdvojení požadavků tam, kde už existuje odvětvový režim posuzování shody (například pro civilní letectví nebo motorová vozidla).

Znění po novele (EU) 2026/1744, čl. 1 bod 2 písm. a). Před ní se použily „čl. 6 odst. 1, články 102 až 109 a článek 112”; novela do výčtu doplnila čl. 60a a rozšířila rozsah na články 102 až 112.

7 Ustanovení je výjimkou a jako takové je nutné je vykládat zdrženlivě. Neplyne z něj, že by produktově vázané systémy stály mimo ochranu. Znamená jen, že se hmotné požadavky AI Actu na ně přímo neaplikují, ledaže by je zvláštní harmonizační předpis sám převzal. Druhá věta odstavce 2 to potvrzuje u článků 57, 58 a 59, které se použijí pouze tehdy, pokud požadavky AI Actu na vysoce rizikové systémy byly do sektorových předpisů začleněny.

III. Národní bezpečnost, obrana a vojenské účely (odst. 3, 4)

8 Odstavec 3 vylučuje z působnosti oblasti mimo právo Unie a nedotýká se pravomocí členských států v oblasti národní bezpečnosti. Dále vylučuje systémy uváděné na trh, do provozu nebo používané výhradně pro vojenské či obranné účely nebo pro účely národní bezpečnosti, a to bez ohledu na typ subjektu, který činnost provádí. Vyloučení dopadá i na systémy provozované mimo Unii, pokud se jejich výstup používá v Unii výhradně pro tyto účely.

9 Rozhodující slovo je „výhradně”. Systém dvojího užití, který slouží jak obranným, tak civilním účelům, z působnosti nevypadává. Vyloučení se vztahuje jen na užití, které je bezezbytku vojenské, obranné nebo bezpečnostní. Bod 24 odůvodnění to potvrzuje z obou stran. Systém vyvinutý či nabízený pro vyloučené účely spadá do působnosti nařízení, jakmile se dočasně nebo trvale používá i pro jiné účely, tedy civilní, humanitární nebo pro vymáhání práva. Naopak systém uváděný na trh pro civilní účely nebo pro vymáhání práva do působnosti nespadá, používá-li se se změnami či bez nich pro vojenské, obranné či bezpečnostní účely. Bod 24 odůvodnění zároveň připomíná, že vyloučení vojenských a obranných účelů se opírá o čl. 4 odst. 2 Smlouvy o EU a že národní bezpečnost zůstává výhradní odpovědností členských států. Mám za to, že hranici je nutné posuzovat podle skutečného účelu použití, nikoli podle deklarace provozovatele, jinak by výjimka umožňovala snadné obcházení.

10 Odstavec 4 vylučuje veřejné orgány třetích zemí a mezinárodní organizace, používají-li systémy AI v rámci mezinárodní spolupráce nebo dohod o vymáhání práva a justiční spolupráci. Podmínkou je, že poskytnou přiměřené záruky ochrany základních práv a svobod. Bod 22 odůvodnění tuto podmínku váže na už existující i budoucí rámce spolupráce a ukládá příslušným dozorovým orgánům posoudit, jestli jsou záruky dostatečné. Výjimka je tedy podmíněná; bez odpovídajících záruk se neuplatní.

IV. Souběh s jinými režimy Unie (odst. 5, 7, 9)

11 Odstavec 7 potvrzuje, že AI Actem není dotčena ochrana osobních údajů. Na zpracování osobních údajů v souvislosti s nařízením se i nadále vztahují GDPR, nařízení (EU) 2018/1725 a směrnice 2002/58/ES a (EU) 2016/680. Praktickým důsledkem je souběžná použitelnost: splnění povinností podle AI Actu nezbavuje povinností podle GDPR a naopak. Bod 10 odůvodnění k tomu doplňuje dvě věci. Nařízením nejsou dotčeny povinnosti poskytovatelů a zavádějících subjektů v jejich úloze správců nebo zpracovatelů. A subjekty údajů dál požívají všech práv podle předpisů o ochraně údajů, včetně práv souvisejících s výhradně automatizovaným individuálním rozhodováním a profilováním. Výhradou jsou články 4a a 59, kde AI Act zakládá vlastní právní tituly: čl. 4a pro zpracování zvláštních kategorií údajů za účelem odhalování a nápravy zkreslení, čl. 59 pro další zpracování v sandboxu.

Znění po novele (EU) 2026/1744, čl. 1 bod 2 písm. b). Původně tu stál odkaz na čl. 10 odst. 5; ten byl týmž předpisem (čl. 1 bod 9 písm. b) zrušen a jeho obsah se přesunul do nového čl. 4a.

12 Odstavec 5 ponechává nedotčenou úpravu odpovědnosti zprostředkovatelských služeb podle kapitoly II aktu o digitálních službách (nařízení (EU) 2022/2065; shodně bod 11 odůvodnění). Odstavec 9 pak nechává nedotčena pravidla o ochraně spotřebitele a bezpečnosti výrobků (bod 9 odůvodnění řadí ochranu spotřebitele, bezpečnost výrobků, zaměstnanost i ochranu pracovníků mezi oblasti, které nařízení pouze doplňuje a jež zůstávají plně použitelné). AI Act se tak řadí do soustavy vedle těchto předpisů, nikoli na jejich místo.

13 Souhrnně platí zásada koexistence. AI Act je horizontální vrstvou, která se přikládá k existujícím režimům; kde by mohlo vzniknout zdvojení, řeší je nařízení buď zvláštním pravidlem (odst. 2 pro produktovou harmonizaci), nebo výslovnou výhradou nedotčenosti (odst. 5, 7, 9). Tuto zásadu potvrzují i body 9 a 45 odůvodnění: stávající právo Unie nařízení doplňuje, nikoli nahrazuje, a nejsou jím dotčeny postupy zakázané jiným právem Unie, včetně ochrany údajů, nediskriminace, ochrany spotřebitele a hospodářské soutěže.

V. Výzkum, vývoj a testování (odst. 6, 8)

14 Odstavec 6 vylučuje z působnosti systémy a modely, včetně jejich výstupů, které byly speciálně vyvinuty a uvedeny do provozu výhradně za účelem vědeckého výzkumu a vývoje. Jde o širokou výzkumnou výjimku, jejímž smyslem je nebrzdit základní výzkum. I zde je klíčové slovo „výhradně”. Jakmile systém opustí čistě výzkumný účel a míří k uvedení na trh nebo do reálného použití, výjimka končí. Bod 25 odůvodnění uvádí jako důvod podporu inovací a respekt ke svobodě vědy. Zároveň potvrzuje, co vyloučením dotčeno není: povinnost dodržovat nařízení, jakmile je systém po výzkumu a vývoji uveden na trh nebo do provozu, a pravidla o regulačních sandboxech a o testování v reálných podmínkách.

15 Odstavec 8 doplňuje výjimku pro činnosti výzkumu, testování a vývoje před uvedením na trh nebo do provozu. Výslovně z ní však vyjímá testování v reálných podmínkách. To tedy pod nařízení spadá a řídí se čl. 57 a násl. Rozhraní mezi dovoleným předtržním testováním a testováním v reálných podmínkách je proto prakticky významné a vykládá se u čl. 3 bodu 57 a u čl. 60.

VI. Osobní neprofesionální užití, pracovní právo a otevřený kód (odst. 10, 11, 12)

16 Odstavec 10 vylučuje povinnosti zavádějících subjektů, které jsou fyzickými osobami a používají systém v rámci čistě osobní neprofesionální činnosti. Výjimka navazuje na definici zavádějícího subjektu v čl. 3 bodu 4. Stejně ji vymezuje bod 13 odůvodnění: je to osoba používající systém v rámci své pravomoci, s výjimkou osobní neprofesionální činnosti. Odpovídá to logice, na které nařízení stojí, tedy že se regulace soustředí na profesionální a institucionální použití.

17 Odstavec 11 zachovává členským státům možnost ponechat nebo zavést úpravu příznivější pro pracovníky, pokud jde o ochranu jejich práv v souvislosti s používáním systémů AI zaměstnavateli, a umožnit příznivější kolektivní smlouvy. Nařízení tu tedy stanoví minimální standard, nad který lze jít ve prospěch zaměstnanců. Jde o řešení obdobné minimální harmonizaci v pracovněprávních směrnicích. Bod 9 odůvodnění tento směr potvrzuje. Nařízením není dotčeno právo Unie v oblasti sociální politiky ani české a jiné vnitrostátní pracovní právo. To zahrnuje bezpečnost a ochranu zdraví při práci, právo na stávku i právo sjednávat, uzavírat a vymáhat kolektivní smlouvy.

18 Odstavec 12 vylučuje z působnosti systémy zpřístupněné na základě svobodných licencí a licencí s otevřeným zdrojovým kódem. Výjimka však neplatí, jsou-li tyto systémy uváděny na trh nebo do provozu jako vysoce rizikové nebo jako systém, na který dopadá čl. 5 (zákazy) nebo čl. 50 (transparentnost). Otevřený kód tedy sám o sobě z povinností neosvobozuje tam, kde jde o nejrizikovější použití. Poznamenávám, že u obecných modelů má otevřený kód vlastní, odlišný režim úlev podle kapitoly V, který je třeba posuzovat samostatně.

Příklady

Případy jsou konstruované, ne rozhodnuté věci.

1. Poskytovatel mimo Unii (odst. 1 písm. a, c). Americká firma nabízí svůj systém českým zákazníkům přes web. Spadá pod nařízení podle písmene a), protože systém uvádí na trh v Unii, a to bez ohledu na to, kde sídlí. Táž firma provozuje systém výhradně v USA, ale jeho výstup, například hodnocení uchazeče o práci, se používá pro rozhodování v české pobočce. Spadá pod nařízení podle písmene c), protože výstup se používá v Unii.

2. Kde vojenská výjimka končí (odst. 3). Systém vyvinutý výhradně pro obranné účely pod nařízení nespadá. Jakmile ho ale výrobce začne nabízet i pro ostrahu civilních objektů, výjimka padá pro celý systém, ne jen pro to civilní použití. Naopak systém uváděný na trh pro civilní účely nepřestává být civilní tím, že ho armáda koupí a použije pro obranné účely.

3. Výzkumná výjimka a její konec (odst. 6, 8). Univerzitní tým vyvíjí model pro detekci nádorů a testuje ho na anonymizovaných datech. Nařízení se neuplatní. Ve chvíli, kdy tým založí firmu a začne model nabízet nemocnicím, výjimka končí a systém se posuzuje jako každý jiný, tady navíc jako vysoce rizikový.

4. Osobní použití (odst. 10). Člověk si doma nechá od jazykového modelu napsat blahopřání. Zavádějícím subjektem není, protože jde o čistě osobní neprofesionální činnost. Týž člověk jako živnostník si tímtéž modelem generuje nabídky pro klienty. Zavádějícím subjektem je, protože jedná v rámci svého podnikání.

Co z toho plyne v praxi

Než začnete cokoli řešit, ověřte tři věci. Zaprvé, jestli je to vůbec „systém AI” podle čl. 3 bodu 1; když ne, nařízení se neuplatní vůbec. Zadruhé, jestli jste v osobní působnosti podle čl. 2; sídlo mimo Unii vás nechrání, rozhoduje trh nebo místo použití výstupu. Zatřetí, jakou roli máte, protože podle ní se řídí všechny další povinnosti.

Gramotnost podle čl. 4 platí už teď. Je použitelná od 2. 2. 2025 a nemá vlastní pokutové pásmo v čl. 99 odst. 4. To ale neznamená, že je bez následku: promítne se do kritéria organizačních opatření (čl. 99 odst. 7 písm. g) při vyměřování pokuty za něco jiného. Opatření se navíc dokládají, takže si veďte evidenci, koho jste školili a čím.

Co nepomůže. Otevřený kód vás nezbavuje povinností tam, kde jde o vysoce rizikový systém, o zakázaný postup nebo o povinnosti transparentnosti. Ani výzkumná výjimka nepřežije okamžik, kdy systém míří na trh.

Z judikatury

Zatím žádná. Kapitola I se používá od 2. 2. 2025 a rozhodnutí Soudního dvora ani českých soudů, která by vykládala působnost nebo definice, k datu poslední kontroly tohoto komentáře neexistují.

Vodítkem zůstávají pokyny Komise k definici systému AI vydané podle čl. 96 (6. 2. 2025) a pokyny k zakázaným praktikám (4. 2. 2025). Nejsou závazné, ale podle čl. 99 odst. 1 k nim členské státy při stanovení sankcí přihlížejí.

Otevřené otázky

1. Kde končí „systém AI” a začíná obyčejný software. Definice v čl. 3 bodu 1 stojí na schopnosti odvozovat výstupy a na tom, že systém přesahuje pravidla vymezená výhradně lidmi. U složitějšího rozhodovacího stromu nebo statistického modelu je hranice sporná, a rozhoduje přitom o tom, jestli se nařízení uplatní vůbec.

2. Co je „přiměřená záruka” u třetích zemí (odst. 4). Bod 22 odůvodnění ukládá dozorovým orgánům posoudit dostatečnost záruk, ale měřítko neurčuje. Přenáší se sem kritérium přiměřenosti z ochrany osobních údajů, nebo se vytvoří vlastní? Nevyřešeno.

3. Jak se měří „dostatečná” gramotnost (čl. 4). Článek žádá dostatečnou úroveň s přihlédnutím ke znalostem, zkušenostem a prostředí. Žádný práh, žádný katalog, žádná povinná forma. V praxi tedy nevíte, kdy jste povinnost splnili, dokud vám to někdo nevytkne.

4. Souběh s GDPR u téhož zpracování. Čl. 2 odst. 7 potvrzuje, že se režimy nedotýkají. Jak se ale prakticky vypořádá situace, kdy tentýž systém zakládá povinnost podle nařízení i podle GDPR a dohlížejí na něj dva různé orgány, zůstává na praxi.

5. Otevřený kód mimo vyjmenované výjimky (odst. 12). Vyloučení platí pro systémy poskytované pod svobodnou a otevřenou licencí, ale nedopadá na vysoké riziko, zákazy a transparentnost. U komponenty, která je otevřená a zapadne do vysoce rizikového systému někoho jiného, není postavené najisto, kde končí odpovědnost autora komponenty a začíná odpovědnost integrátora.