Čl. 4 · Gramotnost v oblasti AI

1. Poskytovatelé a zavádějící subjekty systémů AI přijímají opatření na podporu zlepšení gramotnosti v oblasti AI u svých zaměstnanců i u všech dalších osob, které se jejich jménem zabývají provozem a používáním systémů AI, s přihlédnutím k jejich technickým znalostem, zkušenostem, vzdělání a odborné přípravě a prostředí, v němž mají být systémy AI používány, a s ohledem na osoby nebo skupiny osob, na kterých mají být systémy AI používány. Tato povinnost od poskytovatelů nebo zavádějících subjektů nevyžaduje, aby u jednotlivých osob zaručovali konkrétní úroveň gramotnosti v oblasti AI.

2. Komise a členské státy podporují a usnadňují úsilí poskytovatelů a zavádějících subjektů systémů AI, zejména malých a středních podniků, při plnění jejich povinností podle odstavce 1 tohoto článku. Za tímto účelem Komise zveřejní praktické příklady plnění této povinnosti na jednotné informační platformě uvedené v čl. 62 odst. 3 písm. b).

3. Rada s přihlédnutím k evropským rámcům kompetencí přijme doporučení na podporu Komise a členských států při podporování gramotnosti v oblasti AI požadované podle odstavce 1, mimo jiné stanovením společných cílů.

Citováno ve znění nařízení (EU) 2026/1744 (čl. 1 bod 5), účinném od 27. července 2026. Původní znění ukládalo „přijímat opatření, aby v co největší možné míře zajistili dostatečnou úroveň gramotnosti”; výklad přednovelového znění je v oddílu „Znění účinné do 26. července 2026” na konci této stati.

Související ustanovení: čl. 3 bod 56 (definice gramotnosti), čl. 26 (povinnosti zavádějících subjektů), čl. 95 (kodexy chování)

I. Povaha a adresáti povinnosti

1 Čl. 4 zavádí první průřezovou hmotnou povinnost nařízení, která platí bez ohledu na rizikovost systému. Adresáty jsou jak poskytovatelé, tak zavádějící subjekty. Povinnost se přitom vztahuje nejen na vlastní zaměstnance, ale i na všechny další osoby, které se provozem a používáním systémů zabývají jménem těchto adresátů, což zahrnuje například externí dodavatele nebo agenturní pracovníky. Bod 20 odůvodnění řadí mezi ty, kdo mají povědomí získat, vedle poskytovatelů a zavádějících subjektů i dotčené osoby. Klade přitom důraz na to, aby všichni relevantní aktéři v hodnotovém řetězci AI měli poznatky nezbytné k tomu, aby se nařízení dodržovalo a dalo prosadit.

2 Podle čl. 113 se čl. 4 použije již od 2. 2. 2025. Jde tedy o jednu z prvních účinných povinností celého nařízení, a to i pro provozovatele, kteří jinak systémy vysokého rizika neprovozují. Povinnost nemá podobu certifikace ani formalizovaného školení. Poznamenávám, že přímá sankce za porušení čl. 4 není v čl. 99 samostatně vyčleněna; nesplnění se však může projevit v celkovém posouzení souladu a v odpovědnostních vztazích.

3 Povinnost byla nařízením (EU) 2026/1744 přeformulována a je namístě to číst pozorně, protože se tím posunulo, co se dá vymáhat. Nové znění žádá „opatření na podporu zlepšení gramotnosti” a k tomu výslovně dodává, že se nevyžaduje zaručit u jednotlivých osob konkrétní úroveň. Z povinnosti směřující k výsledku se tak stala povinnost úsilí.

II. Co povinnost žádá a co nežádá

4 Žádá se opatření, ne dosažená úroveň. Praktický důsledek: předmětem případné kontroly je to, co jste udělali a doložili, ne přezkoušení konkrétního zaměstnance. Kdo si dosud plnění čl. 4 stavěl na testech a certifikátech, plní víc, než se po něm žádá; kdo si ho stavěl na tom, že „lidé to nějak umí”, plní míň, protože neudělal nic, co by šlo doložit.

5 Nežádá se záruka konkrétní úrovně u jednotlivce. Věta v odstavci 1 je v textu záměrně a je to jediné místo, kde nařízení takhle výslovně vylučuje výsledkovou odpovědnost. Argument „ten člověk to zjevně neuměl, tedy jste porušili čl. 4” tím ztrácí oporu; rozhodné zůstává, zda jste opatření přijali.

6 Měřítko opatření zůstalo kontextuální a beze změny. Tvoří ho technické znalosti, zkušenosti, vzdělání a odborná příprava dotčených osob, prostředí, v němž se systémy používají, a povaha osob nebo skupin, na kterých se používají. Bod 20 odůvodnění tomu odpovídá: povědomí se může lišit podle kontextu a může zahrnovat pochopení, jak se technické prvky uplatňují ve vývoji, jaká opatření se mají použít během používání a jak se výstupy vykládají.

7 Ve spojení s definicí v čl. 3 bodě 56 z toho plyne, že cílem není technická odbornost sama o sobě, nýbrž schopnost zavádět a používat systémy informovaně a být si vědom jejich možností, mezí a možných škod. Mám za to, že přiměřeným splněním povinnosti je odstupňovaný interní program (poučení, pokyny, dohled), jehož hloubka roste s rizikovostí nasazených systémů a s dopadem na dotčené osoby. U provozovatelů vysoce rizikových systémů se to prakticky propojuje s povinnostmi lidského dohledu podle čl. 14 a s povinnostmi zavádějícího subjektu podle čl. 26.

III. Podpora ze strany Komise a států (odst. 2 a 3)

8 Odstavce 2 a 3 povinnost neukládají adresátům z odstavce 1, ale institucím. Komise a členské státy mají úsilí poskytovatelů a zavádějících subjektů podporovat, zejména u malých a středních podniků, a Komise má zveřejnit praktické příklady plnění na jednotné informační platformě podle čl. 62 odst. 3 písm. b). Rada s přihlédnutím k evropským rámcům kompetencí přijme doporučení, mimo jiné se společnými cíli.

9 Pro praxi to má konkrétní dopad: až Komise příklady zveřejní, stanou se nejbližším dostupným měřítkem toho, co se považuje za splnění. Do té doby zůstává měřítkem doložitelnost vlastního postupu.

Příklady

Případy jsou konstruované, ne rozhodnuté věci.

1. Rozdílná úroveň pro různé lidi. Vývojář, který model ladí, potřebuje rozumět tomu, jak se do systému promítají technická rozhodnutí. Referentka, která výstup jen čte a předává klientovi, potřebuje vědět, jak se výstup vykládá a kdy se mu nedá věřit. Obojí je gramotnost podle čl. 4, ale obsahem se to nepotkává.

2. Dodavatel jako adresát. Firma si nechá vývoj systému udělat externě a nasadí ho. Gramotnost musí zajistit nejen u svých zaměstnanců, ale i u těch, kdo systém provozují jejím jménem. Externí správce systému tedy z povinnosti nevypadává.

3. Zranitelný adresát výstupu. Systém pomáhá vyřizovat žádosti o sociální dávky. Pracovník, který s ním pracuje, musí podle čl. 4 rozumět i tomu, jak rozhodnutí dopadne na žadatele. Ohled na osoby, na kterých se systém používá, je v textu článku výslovně.

Co z toho plyne v praxi

Povinnost platí od 2. 2. 2025 a týká se každého poskytovatele i zavádějícího subjektu. Nemá vlastní pokutové pásmo v čl. 99 odst. 4, ale nesplnění se projeví v kritériu organizačních opatření (čl. 99 odst. 7 písm. g).

Doložitelnost je celý rozdíl, a po novele ještě víc. Článek nežádá certifikát ani konkrétní formu a výslovně nežádá ani zaručenou úroveň u jednotlivce. Žádá opatření. Opatření, které nikde není zaznamenané, se při kontrole prokazuje mimořádně špatně. Veďte tedy prostou evidenci: kdo, kdy, čím prošel a jaké téma to pokrývalo.

Odstupňujte to podle role. Jednotné školení pro celou firmu je zpravidla buď zbytečně těžké pro většinu, nebo nedostatečné pro ty, kdo se systémem opravdu pracují. Text článku odstupňování výslovně předpokládá.

Z judikatury

Zatím žádná. Čl. 4 se používá od 2. 2. 2025 a rozhodnutí, která by pojem dostatečné gramotnosti vykládala, neexistují.

Otevřené otázky

1. Kdy je opatření dost. Otázka „kdy je gramotnost dostatečná” po novele z velké části odpadá, protože se norma na dostatečnost neptá. Nastupuje ale otázka jiná: jaká intenzita opatření obstojí. Text nedává práh, obsah ani formu a do první rozhodovací praxe zůstává rozhodná doložitelnost vlastního postupu.

2. Jakou váhu dostanou příklady Komise. Odstavec 2 ukládá Komisi zveřejnit praktické příklady plnění. Nejsou závazné, ale je pravděpodobné, že se z nich stane měřítko obvyklé praxe. Otevřené je, zda odchylka od nich bude muset být odůvodněna.

3. Vztah k sektorovým povinnostem. V regulovaných oborech, tedy ve finančních službách, ve zdravotnictví nebo ve školství, existují vlastní požadavky na odbornost. Jestli je jejich splnění zároveň splněním čl. 4, nebo jde o dvě samostatné povinnosti, není postavené najisto.

Znění účinné do 26. července 2026

Kdo posuzuje jednání z doby před 27. červencem 2026, potřebuje původní znění. Čl. 4 tehdy ukládal přijmout opatření, aby poskytovatelé a zavádějící subjekty „v co největší možné míře zajistili dostatečnou úroveň gramotnosti”. Šlo tedy o povinnost směřující k výsledku, jen zeslabenou tou formulací, a otázka „kdy je gramotnost dostatečná” byla u ní hlavním výkladovým problémem. Nové znění ji z velké části odstranilo, protože se na dostatečnost neptá a zaručení konkrétní úrovně u jednotlivce výslovně nevyžaduje.

Odstavce 2 a 3 v původním znění nebyly; čl. 4 měl jediný nečíslovaný odstavec.