Článek 50 platí od neděle. Polovina jeho povinností se vás netýká

Od neděle 2. srpna 2026 se používá článek 50 aktu o umělé inteligenci a s ním povinnosti označovat umělý obsah. Za víkend se objevila první vlna rad, co se teď musí a nesmí. Většina z nich míří správně, ale motá dohromady dvě věci, na kterých celý článek stojí.

První je otázka, na kterou článek 50 odpovídá. Ptá se, co ta umělá inteligence vyrobila a komu se to ukáže, ne jestli jste ji použili.

Druhá je otázka, komu ta povinnost vůbec patří. Článek ji rozděluje mezi dvě různé role a většina rad je hází na jednu hromadu.

Co tady najdete: čtyři povinnosti a koho každá váže, proč se běžného příspěvku na LinkedInu netýkají, tři výjimky, které odvedou většinu práce, pět případů na hraně, co na týž obsah sahá z jiných předpisů a co jsou zač ty evropské ikony.

Čtyři povinnosti, čtyři různí adresáti

Tady je jádro věci. Článek 50 nemluví k jednomu člověku, ale ke dvěma různým rolím, a plete se to snadno, protože obě používají tentýž nástroj.

Poskytovatel je ten, kdo systém vyvine a uvede na trh pod svým jménem. OpenAI, Google, Canva.

Zavádějící subjekt je ten, kdo systém používá ve své činnosti. Vy, když píšete příspěvek. Definice v čl. 3 bodu 4 z toho výslovně vyjímá případy, „kdy je systém AI využíván při osobní neprofesionální činnosti”.

A teď kdo co dluží:

Odstavec	Co ukládá	Komu
1	Chatbot musí říct, že je stroj	poskytovateli
2	Výstup generativní AI musí nést strojově čitelné označení	poskytovateli
3	Informovat lidi, že běží rozpoznávání emocí nebo biometrická kategorizace	zavádějícímu subjektu
4	Přiznat deepfake a umělý text o věcech veřejného zájmu	zavádějícímu subjektu

Z toho plyne první praktický závěr. Strojové označení výstupu, o kterém se nejvíc mluví, není vaše povinnost. Odstavec 2 váže poskytovatele systému. Vy si ho nemáte kam splnit. Buď to ten nástroj dělá, nebo ne, a odpovídá za to jeho výrobce.

Na vás jako na autora příspěvku může dopadnout jedině odstavec 4. A ten má dvě samostatné situace, ne jednu.

Kdo si to chce projít na vlastní situaci, aniž by četl zbytek, může si ji proklikat v nástroji Musím to označit?. Vede přes tytéž otázky a u každého závěru ukáže znění, o které se opírá.

Kdy tedy příspěvek označit

Odstavec 4 má dva pododstavce a každý řeší něco jiného.

První je deepfake. Definice v čl. 3 bodu 60 zní: obrazový, zvukový nebo video obsah vytvořený nebo manipulovaný umělou inteligencí, „který se podobá existujícím osobám, objektům, místům subjektům či událostem a který by se dané osobě mohl nepravdivě jevit jako autentický nebo pravdivý”.

Přečtěte si tu definici ještě jednou, protože v ní není slovo o tom, jak moc jste do obrázku zasáhli. Rozhoduje, jestli výsledek vypadá jako něco, co se stalo, a přitom se to nestalo. Srovnání jasu na skutečné fotografii z konference tím neprojde. Vygenerovaná fotografie z konference, která se nekonala, ano.

Druhý je text o veřejném zájmu. Kdo zveřejní uměle vytvořený text „za účelem informování veřejnosti o záležitostech veřejného zájmu”, musí uvést, že text vznikl uměle. Tady je hranice u předmětu, ne u nástroje: politika, zdraví, bezpečnost, ekonomika. Prodejní příspěvek o vaší službě pod to nespadá, i kdyby ho napsal celý stroj.

Obojí platí, jen když jednáte profesionálně. Sdílíte-li vygenerovaný obrázek v soukromé skupině pro kamarády, nejste zavádějící subjekt a článek 50 na vás nedopadá.

Pět případů na hraně

Definice je krátká a její okraje jsou tam, kde se lidé nejčastěji ptají. Tohle není rozhodnutí ve vaší věci, je to ukázka, kde v té definici hledat odpověď.

Z fotky z konference zmizel odpadkový koš. Scéna se stala, jen je uklizená. Smysl vstupu se nezměnil, takže se to vejde do výjimky pro standardní editaci. Neoznačuje se.

Do poloprázdného sálu na téže fotce AI přidala dvě stě lidí. Fotografie začala tvrdit o skutečnosti něco jiného, než co se stalo. Rozhoduje výsledek, ne velikost zásahu. Označuje se.

Reklama s vygenerovaným „spokojeným klientem“, který neexistuje. Tady se odpověď podle článku 50 zdržuje: definice žádá podobnost s existujícími osobami, objekty, místy či událostmi, a vymyšlený člověk se nepodobá nikomu konkrétnímu. Jenže scéna doporučení se podobá události, která se nestala. Ať už to dopadne jakkoli, na vydávání fiktivní reference za skutečnou dosáhne zákon o ochraně spotřebitele, viz níže. Tudy se to řeší dřív než přes AI Act.

Vlastní video nadabované umělou inteligencí do angličtiny vaším hlasem. Hlas konkrétní osoby definice pokrývá a divák může mít za to, že tou řečí mluvíte. Že jste ta osoba vy, z povinnosti podle článku 50 nevyvazuje; ta chrání diváka, ne mluvčího.

Zjevně kreslená ilustrace ke článku. Nikdo si ji nespojí s tím, že se to stalo. Chybí znak, na kterém definice stojí, tedy že by se to mohlo jevit jako autentické. Neoznačuje se.

Tři výjimky, které odvedou většinu práce

Standardní editace. Odstavec 2 se neuplatní tam, kde systém „plní asistenční funkci pro standardní editaci nebo podstatně nemění vstupní údaje poskytnuté zavádějícím subjektem nebo jejich sémantiku”. To je ta výjimka, pod kterou spadne úprava fotografie v Canvě i vyhlazení vaší věty. Formulace je ale opatrnější, než se cituje: nestačí, že jste zasáhli málo, nesmí se změnit smysl.

Umělecké a satirické dílo. U deepfake se povinnost smrskne na to, že se existence umělého obsahu zveřejní „vhodným způsobem, který nebrání zobrazení nebo užívání díla”. Nemusíte tedy přes film psát nápis. Musíte to ale říct.

Redakční odpovědnost. U textu o veřejném zájmu povinnost odpadá, pokud „byl obsah vytvořený umělou inteligencí podroben procesu přezkumu člověkem nebo redakční kontroly” a někdo za jeho zveřejnění nese redakční odpovědnost. Tady je ta výjimka, kvůli které se u vlastního příspěvku, který jste si přečetli a podepsali svým jménem, neděje nic.

Evropské ikony existují, ale ne v nařízení

Tady je potřeba rozlišit dvě věci, protože se slévají dohromady.

V nařízení ikony nejsou. Slovo ikona se v aktu o umělé inteligenci nevyskytuje ani jednou, v článcích ani v bodech odůvodnění. Článek 50 formu označení nepředepisuje; odstavec 5 žádá jen to, aby informace přišla jasně a rozlišitelně nejpozději při první interakci nebo expozici. Bod 133 odůvodnění jmenuje techniky, tedy vodoznaky, identifikaci metadat a kryptografické prokazování původu.

Komise je ale vydala. V červnu 2026, spolu s kodexem správné praxe pro označování obsahu vytvořeného umělou inteligencí, zveřejnila tři ikony:

Ikona	Kdy ji použít
základní	AI se na obsahu podílela a vy k tomu dáváte vlastní vysvětlení nebo druhou vrstvu
AI GENERATED	obsah vytvořila umělá inteligence celý, bez lidských prvků a bez redakční kontroly nad rámec zadání
AI MODIFIED	existující lidský obsah, který AI zčásti upravila

Odkazy vedou přímo na soubory u Komise. Každá ikona je ve čtyřech variantách (černá, bílá a obě s poloviční průhledností), ve formátech SVG a PNG; kompletní sadu i specifikace umístění najdete na stránce Komise. Použít je smí kdokoli bez uvádění zdroje. Kdo ale kodex nepodepsal, nesmí je použít tak, aby to vypadalo, že se k němu hlásí.

Důležité je, jak s nimi zacházet. Použití ikon je dobrovolné, povinnost označit není. Komise to říká výslovně: ikony podporují soulad s čl. 50 odst. 4, ale samy o sobě soulad nezakládají. Jsou součástí oddílu 2 kodexu, který je taktéž dobrovolný a který Komise podle čl. 50 odst. 7 prováděcím aktem zatím neschválila.

Praktický důsledek: ikonu si vzít můžete a čtenáři to pomůže, ale nikdo ji po vás vymáhat nemůže a její nalepení vás nezbaví odpovědnosti za to, jestli jste označili to, co se označit mělo.

Článek 50 nejede sám

Nejčastější omyl po prvním čtení zní, že když povinnost označit nedopadá, je hotovo. Není. Na týž obrázek sahají ještě nejméně tři další režimy a každý z nich se ptá na něco jiného než na to, jestli obsah vyrobil stroj.

Podoba a hlas konkrétního člověka jsou osobní údaj. Článek 4 bod 1 GDPR mluví o „veškerých informacích o identifikované nebo identifikovatelné fyzické osobě“, a poznat někoho z obličeje nebo hlasu stačí. Jde-li o zpracování „biometrických údajů za účelem jedinečné identifikace fyzické osoby“, je to podle čl. 9 odst. 1 GDPR zvláštní kategorie se zákazem, ze kterého se dostanete jen výjimkou z odstavce 2. Pro běžný obrázek to zpravidla neplatí, pro rozpoznávací systém ano.

Občanský zákoník chrání podobu bez ohledu na to, čím vznikla. Podle § 84 OZ lze podobu člověka zachytit tak, aby šlo určit jeho totožnost, jen s jeho svolením, a podle § 85 odst. 1 ji jen s jeho svolením rozšiřovat. Výjimky v § 88 a § 89 jsou úzké (výkon jiných práv, úřední účel, veřejné vystoupení ve věci veřejného zájmu, zpravodajství, vědecký nebo umělecký účel) a § 90 zakazuje využít je nepřiměřeně. Ten paragraf nemluví o fotografii, mluví o podobě, takže vygenerovaná tvář existujícího člověka pod něj spadá stejně jako snímek.

Klamavá reklama se řeší jinde a dřív. Podle § 5 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele je obchodní praktika klamavá, „pokud obsahuje věcně nesprávnou informaci a je tedy nepravdivá, což vede nebo může vést spotřebitele k rozhodnutí ohledně koupě, které by jinak neučinil“. Vygenerovaná reference od zákazníka, který neexistuje, je klamavá bez ohledu na to, jak dopadne úvaha o deepfake. Dozorem je Česká obchodní inspekce, ne dozorový orgán pro AI.

Platforma má vlastní povinnost, která není vaše. Podle čl. 35 odst. 1 písm. k) nařízení o digitálních službách musí velmi velké online platformy a vyhledávače zajistit, aby vytvořený nebo manipulovaný obsah, který „se znatelně podobá existujícím osobám, objektům, místům nebo jiným subjektům či událostem a který by se určité osobě mohl nepravdivě jevit jako autentický nebo pravdivý“, byl na jejich rozhraní „rozpoznatelný díky viditelným označením“, a dát uživatelům funkci, kterou takový obsah označí sami. Definice je skoro totožná s tou v AI Actu, adresát je jiný. Prakticky to znamená dvě věci: obsah může nést označení od platformy, i když vám povinnost nevznikla, a vaše vlastní povinnost tím nezaniká.

Co za to hrozí

Porušení článku 50 spadá podle čl. 99 odst. 4 písm. g) do prostředního sankčního pásma: správní pokuta až 15 000 000 EUR, a jde-li o podnik, až 3 % celkového celosvětového ročního obratu za předchozí finanční rok, podle toho, co je vyšší.

Pro srovnání, porušení zákazů z článku 5 stojí až 35 milionů eur nebo 7 %. Transparentnost tedy není nejvyšší patro.

Malé a střední podniky mají v čl. 99 odst. 6 úlevu, která se občas cituje pozpátku: u nich se bere ta z obou hodnot, která je nižší, ne vyšší.

Jedna věc, která se ještě dorovnává

Nařízení (EU) 2026/1744, tedy souhrnný balíček z letošního července, doplnilo do článku 111 nový odstavec 4. Generativní systémy, které byly na trhu před 2. srpnem 2026, mají na splnění strojového označování podle čl. 50 odst. 2 čas do 2. prosince 2026.

Je to povinnost výrobce, ne vaše. Praktický dopad pro vás je ale ten, že do prosince může nástroj, který používáte, výstup ještě neoznačovat, a není to jeho porušení.

Co tento zápisek neumí

Neřekne vám, jestli je váš konkrétní obrázek deepfake. Ta definice je postavená na dojmu průměrného diváka a u hraničních případů to je úvaha, ne test.

Sousední režimy jsou tu jen jako rozcestí. Kdy přesně potřebujete souhlas podle § 84 OZ a kdy se vejdete do výjimky, kdy je zpracování podle GDPR zákonné a co všechno u vás znamená klamavou praktiku, to jsou samostatné otázky a rozhodují se na skutkových okolnostech, ne na tom, že v obrázku byla umělá inteligence.

A poslední poznámka k číslům a citacím výše: všechna jsou z českého znění předpisů v naší knihovně, ověřená slovo od slova, ne z přehledů. Odkazy vedou na úplné znění.

---

Související

• Musím to označit?, rozhodovací strom nad týmž článkem
• Čl. 50 v komentáři, celý text a výklad po odstavcích
• Čl. 3 v komentáři, definice poskytovatele, zavádějícího subjektu a deepfake
• Čl. 99 v komentáři, sankční pásma
• Karta AI Act, časová osa všech lhůt po novele nařízením (EU) 2026/1744
• Judikatura k umělé inteligenci, rozhodnutí českých soudů, ve kterých AI figuruje