Čl. 50 · Povinnosti poskytovatelů zavádějící subjektů určitých systémů AI, pokud jde o transparentnost

Znění čl. 50 (odst. 1 až 7) je pro přehlednost citováno po částech u příslušných bodů výkladu.

Související ustanovení: čl. 3 bod 39 (systém rozpoznávání emocí), bod 40 (systém biometrické kategorizace) a bod 60 (deep fake); čl. 5 odst. 1 písm. f) a g) (zakázané rozpoznávání emocí na pracovišti a ve školách a zakázaná biometrická kategorizace citlivých znaků); čl. 6 a příloha III (vysoké riziko); čl. 13 (transparentnost a poskytování informací zavádějícím subjektům u vysoce rizikových systémů); kapitola III (požadavky na vysoce rizikové systémy); čl. 56 odst. 6 (sledování a posuzování kodexů správné praxe); čl. 96 odst. 1 písm. d) (pokyny Komise k provádění čl. 50); čl. 98 odst. 2 (přezkumný postup); čl. 99 odst. 4 písm. g) (sankce); čl. 113 (použitelnost)

Související předpisy EU: GDPR (nařízení (EU) 2016/679); nařízení (EU) 2018/1725; směrnice (EU) 2016/680 (o ochraně údajů v trestních věcech)

I. Povaha, systematika a adresáti povinností

1 Čl. 50 chrání jiný zájem než zbytek nařízení. Kapitola III brání škodám na zdraví, bezpečnosti a základních právech, které plynou ze samotného fungování vysoce rizikového systému. Čl. 50 brání klamání o povaze interakce a obsahu. Chráněnou hodnotou je pravdivost: aby adresát věděl, že komunikuje se strojem nebo že vnímaný obsah je uměle vytvořený. Právě proto jsou tyto povinnosti průřezové a nevážou se na rizikovost systému v jiném pásmu. Odpovídají třetímu pásmu rizikové pyramidy, pásmu transparentnosti, jak je popsáno v úvodní stati. Bod 132 odůvodnění tento samostatný účel potvrzuje. Systémy AI určené k interakci s lidmi nebo ke generování obsahu podle něj mohou představovat „specifická rizika vydávání se za jinou osobu nebo podvodu bez ohledu na to, zda je lze, či nelze označit za vysoce rizikové”. Proto se zvláštní povinnosti transparentnosti uplatní vedle požadavků na vysoce rizikové systémy a nezávisle na nich.

2 Čl. 50 rozvrhuje povinnosti podle dvou os: podle role provozovatele a podle předmětu. Odstavce 1 a 2 zavazují poskytovatele, tedy toho, kdo systém vyvíjí a uvádí na trh nebo do provozu. Jde o povinnosti zabudované do návrhu a vývoje systému, případně o povinnost označit výstup už u zdroje. Odstavce 3 a 4 naproti tomu zavazují zavádějící subjekt, tedy toho, kdo systém profesionálně používá. Tam jde o povinnost informovat a zveřejnit v okamžiku nasazení. Odstavec 5 stanoví společný způsob informování, odstavec 6 vztah k jiným režimům a odstavec 7 nástroje k provádění. Pozor na název článku: zmiňuje obě role, ale který subjekt nese kterou povinnost, se určuje z jednotlivého odstavce, ne z názvu.

3 Všechny čtyři hmotné povinnosti (odst. 1 až 4) mají společnou výjimku pro vymáhání práva. Každá z nich ustupuje tam, kde zákon dovoluje použít systém k odhalování, prevenci, vyšetřování nebo stíhání trestných činů, a to zpravidla s výhradou záruk ve prospěch práv a svobod třetích stran. Mám za to, že tyto výjimky je nutné vykládat restriktivně jako každou výjimku z ochranné normy. Rozšiřující výklad by vyprázdnil samotný účel transparentnosti. Také bod 132 odůvodnění pojímá tyto výjimky jako cílené a zohledňující zvláštní potřeby spojené s vymáháním práva, což jejich úzké pojetí potvrzuje.

4 Podle čl. 113 se čl. 50 použije od obecného data použitelnosti 2. 8. 2026, protože kapitola IV není zařazena mezi dřívější výjimky. Připomínám, že u odst. 2 přidalo nařízení (EU) 2026/1744 zvláštní přechod (viz níže). Porušení povinností podle čl. 50 spadá podle čl. 99 odst. 4 písm. g) do středního sankčního pásma: správní pokuta až 15 000 000 EUR, a jde-li o podnik, až 3 % celkového celosvětového ročního obratu za předchozí finanční rok, podle toho, co je vyšší. Toto pásmo je nižší než pásmo pro zakázané postupy podle čl. 5 (35 000 000 EUR nebo 7 %). I sazbou tedy nařízení říká, že klamavá netransparentnost je závažná, ale méně než jednání nepřijatelné.

II. Informování o interakci se systémem AI (odst. 1)

5 Odstavec 1 stanoví první povinnost: „Poskytovatelé zajistí, aby systémy AI určené k přímé interakci s fyzickými osobami byly navrhovány a vyvíjeny tak, že dotčené fyzické osoby budou vyrozuměny o tom, že komunikují se systémem AI, není-li tato skutečnost zřejmá z pohledu fyzické osoby, která je přiměřeně informovaná, pozorná a obezřetná, při zohlednění okolností a kontextu použití.” Adresátem je poskytovatel a povinnost platí už od návrhu. Nestačí prohlášení při provozu. Systém musí tuto vlastnost nést od okamžiku, kdy je vyvinutý.

6 Klíčem je měřítko zřejmosti. Povinnost odpadá jen tehdy, když je strojová povaha interakce zřejmá z pohledu přiměřeně informované, pozorné a obezřetné osoby. Toto měřítko odpovídá standardu průměrného spotřebitele, jak jej právo Unie dlouhodobě používá. Posuzuje se objektivně a podle kontextu, ne podle vnímavosti konkrétního člověka. Mám za to, že čím věrněji systém napodobuje lidskou komunikaci (hlasoví asistenti, konverzační roboti), tím silnější je informační povinnost. Tím spíš totiž může adresát nabýt mylného dojmu, že jedná s člověkem. Totéž měřítko používá bod 132 odůvodnění. Ukládá navíc zohlednit vlastnosti osob ze zranitelných skupin vzhledem k jejich věku nebo zdravotnímu postižení, a to v rozsahu, v jakém je systém určen i pro komunikaci s nimi. Mám za to, že tím se objektivní měřítko neopouští, ale zpřesňuje. Míří-li systém i na děti nebo na osoby se zdravotním postižením, posuzuje se zřejmost strojové povahy interakce jejich optikou.

7 Povinnost se váže na systémy „určené k přímé interakci s fyzickými osobami”. Rozhoduje tedy zamýšlený účel systému, ne nahodilý kontakt. Systém, který s člověkem přímo nekomunikuje (například nástroj běžící na pozadí), pod odstavec 1 nespadá. Zdůrazňuji, že tato povinnost je oddělitelná od povinnosti podle odstavce 2. Konverzační systém může současně interagovat s člověkem (odst. 1) a generovat syntetický obsah, který je nutné strojově označit (odst. 2).

8 Druhá věta odstavce 1 zakotvuje výjimku pro vymáhání práva: „S výhradou příslušných záruk týkajících se práv a svobod třetích stran se tato povinnost nevztahuje na systémy AI, které jsou ze zákona oprávněny odhalovat trestné činy, předcházet jim, vyšetřovat je nebo stíhat, s výjimkou případů, kdy jsou tyto systémy k dispozici veřejnosti za účelem hlášení trestných činů.” Konstrukce je dvoustupňová: výjimka pro donucovací systémy je sama omezena protivýjimkou. Jakmile je systém zpřístupněn veřejnosti k oznamování trestných činů, informační povinnost se obnovuje. V tu chvíli s ním totiž jedná běžný člověk, který má právo vědět, že mluví se strojem.

III. Strojové označování výstupů generativní AI (odst. 2)

9 Odstavec 2 zavádí povinnost označit výstup u zdroje: „Poskytovatelé systémů AI, včetně obecných systémů AI, vytvářejících syntetický zvukový, obrazový, video nebo textový obsah, zajistí, aby výstupy systému AI byly označeny ve strojově čitelném formátu a zjistitelné jako uměle vytvořené nebo manipulované.” Adresátem je opět poskytovatel, výslovně včetně poskytovatele obecného systému AI. Povinnost směřuje ke strojové zjistitelnosti, tedy k vodoznaku nebo k metadatům o původu. Nemíří primárně na informaci, kterou vnímá člověk. Tou se zabývá odstavec 4 u zavádějícího subjektu.

Důvod této povinnosti rozvádí bod 133 odůvodnění. Systémy AI generují velké množství syntetického obsahu, který je pro člověka čím dál těžší odlišit od pravého obsahu vytvořeného člověkem. Roste tím riziko zavádějících informací a manipulace ve velkém měřítku, podvodů, vydávání se za jinou osobu a klamání spotřebitelů. Proto se požaduje strojově čitelné označení a zjistitelnost, že výstup vytvořil nebo změnil systém AI, a ne člověk. Týž bod dodává, že řešení lze uplatnit na úrovni systému AI i na úrovni modelu, včetně obecných modelů AI. Usnadní se tím plnění povinnosti navazujícímu poskytovateli, a to vysvětluje, proč text výslovně zmiňuje i poskytovatele obecného systému AI.

10 Měřítko technického řešení je zabudované přímo do textu. Poskytovatel zajistí, aby řešení byla „účinná, interoperabilní, robustní a spolehlivá, pokud je to technicky proveditelné”, s přihlédnutím ke zvláštnostem a omezením různých druhů obsahu, k nákladům na provádění a k obecně uznávanému nejmodernějšímu stavu technologií, jak jej mohou zachytit příslušné technické normy. Jde tedy o povinnost výsledku, zmírněnou hlediskem technické proveditelnosti a vázanou na stav techniky. Odkaz na technické normy propojuje odstavec 2 s harmonizovanými normami, jejichž zveřejnění usnadní prokázání souladu. Bod 133 odůvodnění řadí mezi dostupné techniky příkladmo vodoznaky, identifikaci metadat, kryptografické metody prokazování původu a pravosti obsahu, metody vedení protokolů nebo digitální otisky, případně jejich kombinaci. Výčet je demonstrativní a otevřený dalšímu technologickému vývoji.

11 Odstavec 2 obsahuje dvojí výjimku: „Tato povinnost se neuplatní v rozsahu, v jakém systémy AI plní asistenční funkci pro standardní editaci nebo podstatně nemění vstupní údaje poskytnuté zavádějícím subjektem nebo jejich sémantiku, nebo pokud je to zákonem povoleno k odhalování, prevenci, vyšetřování nebo stíhání trestných činů.” První výjimka vylučuje běžné editační nástroje. Mám za to, že pod ni spadá oprava pravopisu, drobné retušování nebo úpravy, které nemění obsah ani smysl vstupu. Naopak podstatná změna vstupu nebo jeho významu výjimku vylučuje a povinnost označení se uplatní. Druhá výjimka je opět donucovací. Bod 133 odůvodnění první výjimku výslovně odůvodňuje přiměřeností: míří na systémy, které plní hlavně asistenční funkci pro standardní editaci, a na systémy, které podstatně nemění vstupní údaje ani jejich význam. Potvrzuje to výklad, že hranicí je podstatnost zásahu do obsahu, ne druh nástroje.

12 Změna nařízením (EU) 2026/1744.* Shard v knihovně nese původní znění z Úředního věstníku. Podle něj se odstavec 2 stane použitelným společně se zbytkem článku od 2. 8. 2026, bez zvláštního přechodu. Souhrnný balíček to změnil. Podle nového čl. 111 odst. 4 AI Actu, vloženého čl. 1 bodem 39 nařízení (EU) 2026/1744, mají poskytovatelé systémů AI včetně obecných, které vytvářejí syntetický zvukový, obrazový, video nebo textový obsah a byly uvedeny na trh před 2. 8. 2026, přijmout nezbytná opatření ke splnění čl. 50 odst. 2 do 2. 12. 2026.

13 Odstavec 2 je nutné číst ve dvojici s odstavcem 4. Týž generovaný obsah může být zasažen oběma. Poskytovatel jej strojově označí u zdroje (odst. 2). Zavádějící subjekt zveřejní jeho umělý původ vůči lidem (odst. 4), jde-li o deep fake nebo o text ve veřejném zájmu. Není to duplicita, ale dvě vrstvy téže myšlenky: strojová zjistitelnost pro systémy a platformy na jedné straně, srozumitelné sdělení pro člověka na straně druhé.

IV. Rozpoznávání emocí a biometrická kategorizace (odst. 3)

14 Odstavec 3 ukládá informační povinnost při provozu dvou citlivých typů systémů: „Subjekty zavádějící systém rozpoznávání emocí nebo systém biometrické kategorizace informují o provozu systému fyzické osoby, které jsou mu vystaveny, a zpracovávají osobní údaje podle potřeby v souladu s nařízeními (EU) 2016/679 a (EU) 2018/1725 a směrnicí (EU) 2016/680.” Adresátem je tady zavádějící subjekt, ne poskytovatel. Povinnost má dvě složky: informovat vystavené osoby o provozu systému a zpracovávat osobní údaje v souladu s předpisy o ochraně údajů. Také bod 132 odůvodnění počítá s tím, že lidé mají být informováni, jsou-li vystaveni systémům, které zpracováním jejich biometrických údajů mohou identifikovat nebo odvodit jejich emoce či záměry nebo je zařadit do konkrétních kategorií.

15 Obsah obou pojmů určuje čl. 3. „Systémem rozpoznávání emocí” je podle bodu 39 „systém AI pro účely zjišťování nebo odvozování emocí nebo záměrů fyzických osob na základě jejich biometrických údajů”. „Systémem biometrické kategorizace” je podle bodu 40 „systém AI pro účely zařazení fyzických osob do určitých kategorií na základě jejich biometrických údajů, pokud není doplňkem k jiné komerční službě a není nezbytně nutný z objektivních technických důvodů”. Poznamenávám, že definice v bodě 40 nese vlastní zúžení. Pouhý doplněk jiné komerční služby a technicky nezbytná kategorizace pod tento pojem nespadají, a tím ani pod povinnost podle odstavce 3.

Bod 132 odůvodnění uvádí demonstrativní příklady takových kategorií: pohlaví, věk, barvu vlasů, barvu očí, tetování, osobnostní rysy, etnický původ, osobní preference a zájmy. Upozorňuji, že tento výčet je jen ilustrativní a nerozšiřuje dovolený rozsah kategorizace. Kdyby kategorizace jednotlivě dovozovala citlivé znaky, typicky etnický původ ve smyslu rasy, spadá do zákazu podle čl. 5 odst. 1 písm. g), a ne pod pouhou transparentnost podle odstavce 3. Bod odůvodnění tu slouží jako vodítko k obsahu pojmu, mez dovoleného ale určuje text článku (viz bod 16).

16 Odstavec 3 je nutné číst ve světle zákazů podle čl. 5. Rozpoznávání emocí na pracovišti a ve vzdělávacích institucích je zakázáno podle čl. 5 odst. 1 písm. f), s úzkou výjimkou z lékařských nebo bezpečnostních důvodů. Biometrická kategorizace, která jednotlivě zařazuje osoby, aby dovodila citlivé znaky (rasu, politické názory, členství v odborech, náboženské nebo filozofické přesvědčení, sexuální život nebo orientaci), je zakázána podle čl. 5 odst. 1 písm. g). Povinnost podle odstavce 3 tak dopadá až na dovolený zbytek: na rozpoznávání emocí mimo pracoviště a školy a na biometrickou kategorizaci podle nezakázaných kritérií. Právě tento zbytek je předmětem transparentnosti a podle okolností může být zároveň vysoce rizikový podle přílohy III.

17 Odkaz na GDPR (nařízení (EU) 2016/679), na nařízení (EU) 2018/1725 a na směrnici (EU) 2016/680 potvrzuje zásadu koexistence režimů. Informační povinnost podle AI Actu nenahrazuje povinnosti podle práva o ochraně osobních údajů, ale sčítá se s nimi. Zdůrazňuji, že jde o povinnost zavádějícího subjektu vůči vystaveným osobám. Není to jen otázka právního titulu ke zpracování podle GDPR, ale samostatná povinnost transparentnosti podle nařízení.

18 Druhá věta odstavce 3 zavádí výjimku pro vymáhání práva: „Tato povinnost se nevztahuje na systémy AI používané pro biometrickou kategorizaci a rozpoznávání emocí, kterým zákon umožňuje odhalovat trestné činy, předcházet jim nebo je vyšetřovat, s výhradou příslušných záruk týkajících se práv a svobod třetích stran a v souladu s právem Unie.” Výjimka je opět úzká a podmíněná zárukami. Mám za to, že se vztahuje jen na zákonem dovolené donucovací použití a nelze ji rozšiřovat na běžnou bezpečnostní či komerční praxi.

V. Deep fake a informování veřejnosti textem (odst. 4)

19 První pododstavec odstavce 4 upravuje deep fake: „Subjekty zavádějící systém AI, který vytváří obrazový, zvukový nebo video obsah představující tzv. „deep fake” nebo s ním manipuluje, musí zveřejnit, že obsah byl uměle vytvořen nebo s ním bylo manipulováno.” Adresátem je zavádějící subjekt. Obsah pojmu určuje čl. 3 bod 60: „deep fake” je „obrazový, zvukový nebo video obsah vytvořený nebo manipulovaný umělou inteligencí, který se podobá existujícím osobám, objektům, místům subjektům či událostem a který by se dané osobě mohl nepravdivě jevit jako autentický nebo pravdivý”. Jádrem definice je způsobilost oklamat, tedy podobnost skutečnosti spojená s rizikem, že se obsah bude jevit jako pravdivý. Shodně bod 134 odůvodnění žádá, aby zavádějící subjekt „jasně a zřetelně” uvedl umělý původ obsahu, který se znatelně podobá existujícím osobám, objektům, místům, subjektům nebo událostem a určité osobě by se falešně jevil jako pravý.

20 Pro díla s uměleckým nebo obdobným účelem platí zmírnění: „Pokud je obsah součástí zjevně uměleckého, tvůrčího, satirického, fiktivního či obdobného díla nebo programu, povinnosti týkající se transparentnosti stanovené v tomto odstavci jsou omezeny na zveřejnění existence takového vytvořeného nebo zmanipulovaného obsahu vhodným způsobem, který nebrání zobrazení nebo užívání díla.” Nařízení tu váží dvě hodnoty, ochranu před klamáním a svobodu uměleckého projevu. Mám za to, že povinnost se neruší, jen zeslabuje na přiměřené sdělení, které nenaruší umělecký zážitek. Tedy spíš nenápadná poznámka než rušivý vodoznak uvnitř díla. Toto vážení má oporu v bodě 134 odůvodnění. Podle něj nelze splnění povinnosti transparentnosti vykládat tak, že užití systému AI nebo jeho výstupu brání právu na svobodu projevu a právu na svobodu umění a vědy zaručeným Listinou. Právě proto se u zjevně tvůrčích, satirických, uměleckých nebo fiktivních děl povinnost omezuje na zveřejnění vhodným způsobem, který nebrání zobrazení díla ani požitku z něj.

21 Druhý pododstavec odstavce 4 upravuje text informující veřejnost: „Subjekty zavádějící systém AI, který vytváří text, jenž je zveřejněn za účelem informování veřejnosti o záležitostech veřejného zájmu, nebo který s takovým textem manipuluje, uvedou, že text byl vytvořen uměle nebo s ním bylo manipulováno.” Povinnost je užší než u obrazu a zvuku. Netýká se jakéhokoli generovaného textu, ale textu zveřejněného za účelem informování veřejnosti o věcech veřejného zájmu. Běžný provozní text, osobní korespondence nebo interní materiály pod ni nespadají. Rozšíření povinnosti i na text předjímá bod 134 odůvodnění, který podobnou povinnost zveřejnění váže na text vytvořený nebo zmanipulovaný umělou inteligencí, je-li zveřejněn právě k informování veřejnosti o záležitostech veřejného zájmu.

22 Týž pododstavec zavádí výjimku pro lidskou redakční odpovědnost. Povinnost se nevztahuje na případy, kdy zákon dovoluje použití pro vymáhání práva, nebo kdy „byl obsah vytvořený umělou inteligencí podroben procesu přezkumu člověkem nebo redakční kontroly a pokud za zveřejnění obsahu nese redakční odpovědnost fyzická nebo právnická osoba”. Jde o výjimku ve prospěch novinářské a redakční praxe. Zdůrazňuji, že obě podmínky musí být splněné současně: skutečný lidský přezkum nebo redakční kontrola a existence osoby, která nese redakční odpovědnost. Mám za to, že výjimku nelze naplnit formálně. Pouhé jméno odpovědného redaktora bez reálné kontroly by účel ustanovení obešlo. Bod 134 odůvodnění tutéž výjimku předjímá pro text ve veřejném zájmu, který prošel procesem lidského přezkumu nebo redakční kontroly a za jehož zveřejnění nese redakční odpovědnost fyzická nebo právnická osoba. Znění bodu odůvodnění je tu formulačně méně přesné než text odstavce 4, protože podmínky spojuje způsobem, který působí významově rozporně. Rozhodující proto zůstává jasné znění článku: jde o výjimku vázanou na současné splnění lidského přezkumu nebo redakční kontroly a existence osoby nesoucí redakční odpovědnost.

23 Celý odstavec 4 zavazuje zavádějící subjekt a míří na sdělení, které vnímá člověk (zveřejnění, uvedení). Existuje vedle odstavce 2, který zavazuje poskytovatele ke strojovému označení u zdroje. Táž situace tak může zakládat souběh. Poskytovatel označí generovaný obsah strojově čitelně (odst. 2), zavádějící subjekt jej srozumitelně zveřejní vůči publiku (odst. 4).

VI. Způsob, čas a přístupnost informování (odst. 5)

24 Odstavec 5 stanoví společné náležitosti informování: „Informace uvedené v odstavcích 1 až 4 se dotčeným fyzickým osobám poskytují jasným a rozlišitelným způsobem nejpozději v době první interakce nebo expozice. Informace musí být v souladu s použitelnými požadavky na přístupnost.” Odstavec tedy určuje tři parametry: kvalitu sdělení (jasné a rozlišitelné), jeho okamžik (nejpozději při první interakci nebo expozici) a jeho přístupnost.

25 Časové pravidlo je přísné. Informace nesmí přijít později než v okamžiku první interakce nebo expozice, tedy zásadně předem nebo současně, ne dodatečně. Požadavek přístupnosti navazuje na obecné unijní požadavky na přístupnost a promítá se do formy sdělení, například pro osoby se smyslovým postižením. Poznamenávám, že odstavec 5 hovoří o informacích poskytovaných „dotčeným fyzickým osobám”, což odpovídá povinnostem směřujícím k člověku (odst. 1, 3 a 4). Strojové označení podle odstavce 2 je svou povahou technické. Tam, kde se z něj ale odvozuje sdělení vnímané člověkem, platí táž logika jasnosti a včasnosti. Požadavek přístupnosti potvrzuje i bod 132 odůvodnění, podle kterého mají být informace a oznámení poskytovány ve formátech přístupných pro osoby se zdravotním postižením.

VII. Vztah k vysokému riziku a jiným povinnostem (odst. 6)

26 Odstavec 6 je výhradou koexistence: „Odstavci 1 až 4 nejsou dotčeny požadavky a povinnosti stanovené v kapitole III a nejsou jimi dotčeny další povinnosti týkající se transparentnosti stanovené v unijním nebo vnitrostátním právu pro subjekty zavádějící systémy AI.” Povinnosti transparentnosti se tedy přikládají k jiným povinnostem, ne místo nich. Bod 137 odůvodnění tuto výhradu doplňuje o dvě upřesnění. Splnění povinností transparentnosti nelze vykládat tak, že užití systému AI nebo jeho výstupu je podle tohoto nařízení nebo jiného práva Unie a členských států zákonné. A nejsou jím dotčeny jiné povinnosti transparentnosti pro zavádějící subjekty podle unijního nebo vnitrostátního práva. Transparentnost tedy sama o sobě nelegalizuje použití systému ani nenahrazuje souběžné povinnosti.

27 Tady je zakotven souběh s režimem vysokého rizika. Systém může být současně vysoce rizikový podle čl. 6 a přílohy III a zároveň podléhat čl. 50. Příkladem je konverzační systém, který interaguje s lidmi (odst. 1), nebo systém rozpoznávání emocí zařazený mezi vysoce rizikové (odst. 3). V takovém případě se povinnosti sčítají: provozovatel plní požadavky kapitoly III a vedle nich povinnosti transparentnosti podle čl. 50. Upozorňuji na odlišnost od čl. 13. Čl. 13 upravuje transparentnost u vysoce rizikových systémů, ale směřuje k zavádějícímu subjektu: jde o srozumitelnost fungování a návod k použití, aby subjekt výstup správně vyložil. Čl. 50 naopak směřuje k dotčeným fyzickým osobám a k veřejnosti. Jsou to dvě různá publika a dva různé účely, takže splnění jednoho nenahrazuje druhé.

28 Odstavec 6 dopadá i na souběh s jinými předpisy. Další povinnosti transparentnosti podle práva Unie nebo českého práva, typicky podle GDPR, zůstávají nedotčené. Prakticky to znamená, že splnění čl. 50 nezbavuje povinností podle kapitoly III ani podle GDPR a naopak. Jsou to vrstvy, které je nutné plnit souběžně. Toto ustanovení odpovídá obecné zásadě koexistence režimů, kterou nařízení vyjadřuje už v čl. 2.

VIII. Kodexy správné praxe a pokyny Komise (odst. 7)

29 Odstavec 7 svěřuje provádění povinností nástrojům koregulace, tedy pravidlům, která si obor tvoří sám pod dohledem regulátora. Znění po novele (EU) 2026/1744 (čl. 1 bod 20) zní: „Komise podporuje a usnadňuje vypracování kodexů správné praxe na úrovni Unie s cílem usnadnit účinné provádění povinností týkajících se odhalování, značení a označování uměle vytvořeného nebo manipulovaného obsahu.” Novela tedy adresáta změnila z Úřadu pro AI na Komisi a do předmětu kodexů doplnila značení vedle označování.

30 Tím zmizel i výkladový problém, který původní znění mělo. Bod 135 odůvodnění hovořil o Komisi, kdežto odstavec 7 o Úřadu pro AI; rozpor to nebyl, protože úřad je funkcí uvnitř Komise, ale po novele je otázka bezpředmětná. Bod 135 dál platí v tom podstatném: podpora kodexů nechává nedotčenou závaznou povahu a plnou použitelnost povinností transparentnosti. Kodex je tedy neoslabuje, jen usnadňuje jejich provádění, mimo jiné zpřístupněním detekčních mechanismů a spoluprací v hodnotovém řetězci.

31 Druhá věta nového odstavce 7 nahradila schvalovací mechanismus posuzovacím: „Komise s maximálním zřetelem ke stanovisku rady v souladu s postupem podle čl. 56 odst. 6 posoudí, zda je dodržování těchto kodexů správné praxe dostatečné pro zajištění souladu s povinnostmi stanovenými v odstavcích 2 a 4 tohoto článku.” Domnívá-li se Komise, že kodex přiměřený není, může podle třetí věty přijmout prováděcí akt stanovící společná pravidla pro plnění povinností, a to přezkumným postupem podle čl. 98 odst. 2 (tedy čl. 5 nařízení (EU) č. 182/2011).

32 Co v novém znění není, je pro praxi důležitější než to, co v něm je. Zmizela věta o tom, že Komise může prováděcím aktem kodex schválit, a spolu s ní i institut obecné platnosti kodexu v rámci Unie: novela (čl. 1 bod 21) přepsala i čl. 56 odst. 6 a druhý pododstavec s obecnou platností z něj vypustila. Od 27. července 2026 tedy v nařízení není žádná cesta, jak kodex správné praxe učinit obecně závazným. Zůstává dobrovolným nástrojem, jehož dodržování Komise posuzuje z hlediska dostatečnosti pro soulad s odst. 2 a 4.

33 Odstavec 7 je nutné odlišit od pokynů Komise podle čl. 96. Čl. 96 odst. 1 písm. d) výslovně počítá s tím, že Komise vydá pokyny k praktickému provádění povinností transparentnosti podle čl. 50. Jsou to dva odlišné nástroje: kodex je prostředkem koregulace, pokyny jsou výkladovou pomůckou. Mám za to, že žádný z nich nezakládá povinnosti nad rámec samotného čl. 50, oba jej jen konkretizují. Podle čl. 99 odst. 1 mají státy k pokynům Komise podle čl. 96 přihlížet při stanovení pravidel pro sankce a při zajišťování jejich uplatňování; adresátem té povinnosti je tedy zákonodárce, ne dozorový orgán v okamžiku, kdy ukládá konkrétní pokutu.

34 Stav k srpnu 2026. Mechanismus popsaný výše přestal být hypotetický. Komise v červnu 2026 dokončila kodex správné praxe k transparentnosti obsahu vytvořeného umělou inteligencí a spolu s ním zveřejnila tři ikony pro označení takového obsahu: základní ikonu pro obsah, u něhož se umělá inteligence podílela, „AI GENERATED” pro obsah vytvořený umělou inteligencí celý a „AI MODIFIED” pro lidský obsah, který umělá inteligence zčásti upravila. Ikony jsou součástí oddílu 2 kodexu, jsou volně k užití bez uvedení zdroje a Komise k nim vydala i specifikace umístění.

35 Posouzení podle nového odstavce 7 už proběhlo a dopadlo kladně. Komise vydala v červenci 2026 stanovisko k posouzení kodexu se závěrem, že kodex přiměřeně pokrývá povinnosti podle čl. 50 odst. 2, 4 a 5 a usnadňuje jejich účinné provádění; obdobné posouzení přijala rada. Ve stejném měsíci Komise zveřejnila konečné pokyny k povinnostem transparentnosti podle čl. 50.

36 Je namístě to číst přesně, protože se to snadno zamění za dvě jiné věci. Kladné posouzení není schválení prováděcím aktem; ten institut nařízení po novele nezná a kodexu nelze udělit obecnou platnost. A není to ani potvrzení, že dodržení kodexu znamená soulad: Komise sama uvádí, že dodržování kodexu nepředstavuje nezvratný důkaz splnění povinností. Odpovídá to bodu 135 odůvodnění i znění odstavce 7, podle kterého Komise posuzuje dostatečnost dodržování kodexu, ne jeho existenci.

37 Pro praxi z toho plyne užitečný, ale omezený závěr: kdo kodex podepsal a dodržuje ho, má v případě sporu silný argument o obvyklé praxi a o dobré víře. Nemá ale nevyvratitelnou domněnku souladu a odpovídá pořád za splnění samotného čl. 50.

38 Z toho plyne praktický závěr, který stojí za vyslovení natvrdo. Ikona sama neprokazuje nic. Adresát povinnosti odpovídá za to, zda označil obsah, který se označit měl, a zda informace splnila požadavky odstavce 5, tedy zda byla jasná, rozlišitelná a přišla nejpozději při první interakci nebo expozici. Ikona je forma, kterou nařízení nepředepisuje; kdo ji použije, splní formu, kterou po něm nikdo nežádal, a stále musí splnit obsah, který po něm nařízení žádá. Opačné čtení, tedy že nalepením ikony je věc vyřízena, je chyba, kterou lze u čl. 50 očekávat nejčastěji.

Příklady

Případy jsou konstruované, ne rozhodnuté věci. Ukazují, kudy vede hranice, protože právě tam se článek používá nejhůř.

1. Chatbot na e-shopu (odst. 1). Okno s nadpisem „Virtuální asistent” a s uvítací větou „Jsem automatický pomocník, na složitější dotazy vás přepojím” povinnost plní, protože strojová povaha je zřejmá už z prvního kontaktu. Okno s fotografií usmívající se ženy jménem „Klára z podpory”, které odpovídá plynule a nikde neuvede, že jde o systém, povinnost neplní. Přiměřeně pozorný člověk může nabýt dojmu, že píše s člověkem, a to je přesně situace, na kterou odstavec 1 míří.

2. Překlad versus generovaný text (odst. 2). Strojový překlad e-mailu z angličtiny do češtiny podstatně nemění vstupní údaje ani jejich význam, takže spadá pod první výjimku a označovat se nemusí. Systém, kterému zadáte tři odrážky a on z nich napíše tiskovou zprávu, výjimku nevyužije. Vstup podstatně změnil a výstup je nutné strojově označit.

3. Retuš versus podstatná změna (odst. 2). Odstranění prachu ze skenu a srovnání horizontu je standardní editace. Dosazení jiné tváře, přidání osoby do davu nebo změna pozadí na jiné místo je podstatná změna významu a označení se uplatní. Hranicí je podstatnost zásahu do obsahu, ne to, jestli jde o „retušovací” nebo „generativní” nástroj.

4. Satirický deepfake (odst. 4). Video, ve kterém známý politik zpívá popovou píseň, zveřejněné na účtu satirického pořadu a s popiskem uvádějícím, že jde o parodii, povinnost plní i bez rušivého vodoznaku přes obraz. Totéž video sdílené v předvolební kampani bez jakéhokoli označení povinnost neplní a zmírnění pro umělecká díla se na ně nevztahuje, protože nejde o zjevně tvůrčí či satirické dílo.

5. Zpravodajský text (odst. 4). Článek o rozpočtu obce, jehož první verzi napsal jazykový model a redaktor jej přepsal, ověřil čísla a podepsal se pod něj, výjimku naplňuje: proběhl lidský přezkum a existuje osoba nesoucí redakční odpovědnost. Automaticky generovaný souhrn zveřejněný bez čtení a bez odpovědného redaktora výjimku nenaplňuje, i kdyby v tiráži nějaké jméno bylo. Formální jméno bez reálné kontroly účel ustanovení obchází.

Co z toho plyne v praxi

Jste poskytovatel (vyvíjíte a dodáváte systém). Zabudujte do systému sdělení, že jde o AI, už ve fázi návrhu, ne jako pozdější nápis (odst. 1). Generuje-li systém zvuk, obraz, video nebo text, zajistěte strojově čitelné označení výstupu, tedy vodoznak, metadata o původu nebo obdobné řešení (odst. 2). Doložte si, proč zvolené řešení odpovídá stavu techniky; „technicky neproveditelné” je obhajoba, kterou musíte umět podložit.

Jste zavádějící subjekt (systém používáte ve své činnosti). Provozujete-li rozpoznávání emocí nebo biometrickou kategorizaci, informujte lidi, kteří jsou systému vystaveni, a to nejpozději při první expozici (odst. 3 a 5). Zveřejňujete-li deepfake nebo text informující veřejnost o věcech veřejného zájmu, uveďte umělý původ (odst. 4). U redakční výjimky si zajistěte doložitelný přezkum, ne jen jméno v tiráži.

Obě role. Informace musí přijít nejpozději při první interakci nebo expozici, ne dodatečně, a musí být přístupná i lidem se zdravotním postižením (odst. 5). Splnění čl. 50 vás nezbavuje povinností podle kapitoly III ani podle GDPR; vrstvy se sčítají (odst. 6).

Termín. 2. 8. 2026 pro celý článek, u strojového označování podle odst. 2 s přechodem do 2. 12. 2026 pro systémy uvedené na trh před 2. 8. 2026. Obojí je po novele postavené najisto: obecné datum 2. 8. 2026 zůstalo, přechod pro starší generativní systémy běží do 2. 12. 2026.

Z judikatury

Zatím žádná. Čl. 50 se použije až od 2. 8. 2026, takže k datu poslední kontroly tohoto komentáře logicky neexistuje rozhodnutí, které by jej vykládalo. Neuvádím proto žádnou judikaturu.

Co existuje: pokyny Komise podle čl. 96 odst. 1 písm. d) k praktickému provádění povinností transparentnosti a kodexy správné praxe podle odst. 7, jejichž vznik má usnadnit Úřad pro AI. Ani jedno není závazné a ani jedno nezakládá povinnosti nad rámec článku. Pokyny ale ovlivňují sankce, protože podle čl. 99 odst. 1 k nim členské státy při jejich stanovení přihlížejí.

Otevřené otázky

Tady výklad končí a začíná to, na co článek sám neodpovídá.

1. Co je „zřejmé” u hlasového rozhraní (odst. 1). U textového chatu lze označení zobrazit. U telefonického hlasového asistenta, který zní jako člověk, není jasné, jestli stačí úvodní věta, nebo je nutné připomínat strojovou povahu opakovaně během hovoru. Text ani odůvodnění to neřeší.

2. Jak se prokazuje technická neproveditelnost (odst. 2). Povinnost označit výstup je vázána slovy „pokud je to technicky proveditelné”. Kdo nese důkazní břemeno a jak se doloží, že proveditelné nebylo, nařízení neurčuje. U textu je to citelnější než u obrazu, protože vodoznakování textu je dodnes nespolehlivé.

3. Kdy je text „ve veřejném zájmu” (odst. 4). Zpravodajství ano, reklama ne. Mezi tím leží firemní blog o legislativě, příspěvek spolku k místní kauze nebo obsah influencera o zdraví. Hranici článek nekreslí.

4. Vztah k označování na platformách. Nařízení o digitálních službách má vlastní pravidla pro označování obsahu a čl. 50 odst. 6 říká jen, že se povinnosti nedotýkají jedna druhé. Jak se obě označení potkají v praxi, aby uživatele nezahltila, zůstává otevřené a řešit to mají kodexy podle odst. 7.

5. Kdo se vejde do přechodného okna. Nový čl. 111 odst. 4, vložený nařízením (EU) 2026/1744, dává na splnění odst. 2 čas do 2. 12. 2026 systémům uvedeným na trh před 2. 8. 2026. Otevřené je, co se stane s modelem, který na trhu byl, ale mezitím prošel podstatnou aktualizací. Nařízení u čl. 50 pojem významné změny nepoužívá, na rozdíl od čl. 111 odst. 2 u vysoce rizikových systémů. Doporučuji proto pracovat s datem prvního uvedení na trh a odklad nestavět na tom, že novější verze zdědí postavení té starší.

6. Jakou váhu má kodex vůči tomu, kdo ho nepodepsal. Po novele (EU) 2026/1744 už nařízení nezná schválení kodexu prováděcím aktem ani jeho obecnou platnost; Komise jen posuzuje, zda je dodržování kodexu dostatečné pro soulad s odst. 2 a 4, a v červenci 2026 to posoudila kladně. Otevřené zůstává, jakou váhu přizná orgán dozoru kodexu u toho, kdo jej nepodepsal a označil jinak: jestli poslouží jako měřítko obvyklé praxe, nebo jestli zůstane bez významu pro posouzení, zda bylo označení jasné a rozlišitelné podle odstavce 5. Kladné posouzení z kodexu nedělá jediný možný způsob plnění a Komise sama uvádí, že jeho dodržování není nezvratným důkazem souladu.