Čl. 96 · Pokyny Komise týkající se provádění tohoto nařízení

Znění čl. 96 (odst. 1 a 2) se pro rozsah cituje po nosných pasážích u příslušných bodů výkladu.

Související ustanovení: čl. 3 bod 1 (definice systému AI), čl. 5 (zakázané postupy), čl. 6 odst. 5 (mandát k pokynům ke klasifikaci vysokého rizika), čl. 25 (povinnosti v hodnotovém řetězci), čl. 40 a 41 (harmonizované normy a společné specifikace), čl. 50 (transparentnost), čl. 99 odst. 1 (zohlednění pokynů při ukládání sankcí)

Související předpisy EU: harmonizační právní předpisy Unie uvedené v příloze I (odkaz v odst. 1 písm. e)

I. Povaha pokynů a jejich výkladová váha

1 Podle odstavce 1 Komise vypracuje pokyny týkající se praktického provádění tohoto nařízení. Pokyny jsou nástrojem měkkého práva. Nemají formu nařízení ani prováděcího aktu, nejsou vyhlašovány jako závazný předpis a Komise jimi nemůže měnit ani doplňovat samotné nařízení. Z toho plyne první mez: pokyn, který by šel nad rámec nařízení nebo proti jeho znění, by adresáty nezavazoval, protože Komise není v pozici normotvůrce, nýbrž vykladače.

2 Odtud však neplyne, že by pokyny byly bez právního významu. Podle našeho názoru je namístě rozlišovat mezi závazností a výkladovou vahou. Pokyny nejsou závazné v tom smyslu, že by samy o sobě zakládaly povinnost, avšak představují ustálený, veřejně dostupný výklad orgánu, který nařízení prosazuje a spravuje. Provozovatel, který se drží pokynů, jedná v dobré víře a s legitimním očekáváním, že jeho postup nebude později zpochybněn. Naopak orgán dozoru, který se od vlastní ustálené výkladové praxe v konkrétním případě bezdůvodně odchýlí, jedná v rozporu se zásadou rovného zacházení a s předvídatelností veřejné správy.

3 Zdůrazňuji, že tato výkladová váha je oboustranná. Provozovatele nezbavuje odpovědnosti za samostatné posouzení souladu, protože pokyn není konečným výkladem práva. Ten přísluší v posledku Soudnímu dvoru Evropské unie. Zároveň však orgán, který by jednal proti vlastnímu publikovanému pokynu, musí odchylku věcně odůvodnit. Máme za to, že v praxi se pokyny stanou prvním referenčním bodem posuzování souladu, aniž se tím jejich nezávazná povaha mění.

4 Pokyny mají navíc harmonizační funkci uvnitř Unie. Odstavec 1 v třetím pododstavci ukládá, aby se v nich náležitě zohlednil obecně uznávaný nejnovější vývoj v oblasti AI, jakož i relevantní harmonizované normy a společné specifikace uvedené v článcích 40 a 41. Pokyny tak nejsou libovolné; jsou vázány na aktuální stav techniky a na existující normalizační vrstvu, čímž se propojují s domněnkou shody podle čl. 40.

II. Věcný rozsah pokynů (odst. 1 písm. a až f)

5 Odstavec 1 vypočítává šest prioritních oblastí, v nichž Komise pokyny vypracuje. Výčet je uvozen slovem zejména, jde tedy o výčet demonstrativní. Komise může pokyny vydat i k jiným otázkám provádění. Prioritní oblasti však ukazují, kde zákonodárce očekával největší výkladovou nejistotu.

6 Písmeno a) směřuje na uplatňování požadavků a povinností uvedených v odstavcích 8 až 15 a v článku 25. Poznamenávám, že slovní spojení „odstavcích 8 až 15” je v této pasáži nutné číst systematicky jako odkaz na čl. 8 až 15. Jde tedy o požadavky na vysoce rizikové systémy: soulad s požadavky, systém řízení rizik, data, technická dokumentace, vedení záznamů, transparentnost, lidský dohled a přesnost i kybernetická bezpečnost. K tomu se řadí povinnosti v celém hodnotovém řetězci podle čl. 25. Právě tento blok tvoří jádro hmotné regulace vysokého rizika, a proto je také prvním předmětem pokynů.

7 Písmena b) až d) míří na tři ohniska sporů. Písmeno b) na zakázané postupy podle článku 5, tedy na skutkové podstaty, jejichž hranice je citlivá a k nimž se Komise v pokynech vyjadřuje; na tyto pokyny výslovně odkazuje i závěr výkladu čl. 5 a čl. 99 odst. 1. Písmeno c) na praktické provádění pojmu podstatné změny, který rozhoduje o tom, zda je nutné nové posouzení shody. Písmeno d) na povinnosti v oblasti transparentnosti podle čl. 50, kde je předmětem výkladu zejména označování výstupů a rozhraní s uživatelem.

8 Písmena e) a f) uzavírají výčet dvěma otázkami vnějšího i vnitřního vymezení. Písmeno e) se týká vztahu nařízení k harmonizačním právním předpisům Unie z přílohy I a k jinému relevantnímu právu Unie, včetně jednotného prosazování. Je to rozhraní, které u produktově vázaných systémů řeší už čl. 2 odst. 2. Písmeno f) směřuje na uplatňování definice systému AI stanovené v čl. 3 bodu 1. Zdůrazňuji, že právě tato oblast je výkladově nejexponovanější, protože na pojmu systém AI závisí použitelnost celého nařízení; pokyn k čl. 3 bodu 1 proto rozhoduje o samotné hranici působnosti. Druhý pododstavec odstavce 1 přitom Komisi ukládá věnovat zvláštní pozornost potřebám malých a středních podniků, místních veřejných orgánů a nejdotčenějších odvětví.

III. Provázání pokynů s tvrdými následky (čl. 6 odst. 5, čl. 99 odst. 1)

9 Ačkoli jsou pokyny nezávazné, nařízení je na několika místech provazuje s tvrdými následky, a tím jejich praktickou váhu zesiluje. To je klíč k pochopení jejich skutečné role a ověřil jsem jej čtením obou dotčených ustanovení.

10 Prvním provázáním je čl. 6 odst. 5. Podle jeho znění Komise po konzultaci s Evropskou radou pro umělou inteligenci a nejpozději do 2. února 2026 poskytne pokyny upřesňující praktické provádění tohoto článku v souladu s článkem 96 spolu s úplným seznamem praktických příkladů použití systémů AI, které jsou a které nejsou vysoce rizikové. Zde tedy pokyny nejsou pouhou možností, nýbrž mandatorním nástrojem navázaným na konkrétní lhůtu, a týkají se nejcitlivější otázky celého režimu, totiž klasifikace vysokého rizika podle čl. 6 a přílohy III. Připomínám, že uvedenou lhůtu i navazující časový plán použitelnosti podle čl. 113 změnilo nařízení (EU) 2026/1744; lhůty jsou tu uvedené v novém znění.

11 Druhým a normativně nejsilnějším provázáním je čl. 99 odst. 1. Podle jeho znění členské státy stanoví pravidla pro sankce a přijmou opatření k jejich uplatňování, a to s přihlédnutím k pokynům vydaným Komisí podle článku 96. Nezávazný výkladový nástroj se tak stává hlediskem, které musí členské státy zohlednit při konstrukci vlastního sankčního režimu. Mám za to, že tím se výkladová váha pokynů promítá až do roviny prosazování: orgán, který ukládá pokutu za jednání, jež je podle publikovaného pokynu Komise dovolené, se ocitá v obtížně udržitelném postavení. Pokyny sice zůstávají měkkým právem, jejich ignorování však má tvrdé důsledky.

IV. Aktualizace pokynů

12 Odstavec 2 stanoví, že v případě potřeby Komise na žádost členských států či úřadu pro AI nebo z vlastního podnětu pokyny přijaté v minulosti aktualizuje. Pokyny jsou tedy nástrojem dynamickým, který má sledovat vývoj techniky a praxe. Z toho plyne praktické doporučení: při posuzování souladu je vždy nutné vyjít z aktuálního znění pokynu, nikoli z jeho starší verze, protože výkladová váha se váže k platné, nikoli překonané podobě. Provázání s nejnovějším vývojem podle třetího pododstavce odstavce 1 a mechanismus aktualizace podle odstavce 2 spolu tvoří záruku, že pokyny nezastarají dříve, než dozraje judikatura.