Čl. 52 · Postup

Znění čl. 52 (odst. 1 až 6) se pro rozsah cituje po částech u příslušných bodů výkladu.

Související ustanovení: čl. 51 (klasifikace, na niž postup navazuje), čl. 90 odst. 1 písm. a) (kvalifikovaná výstraha vědecké komise), čl. 97 (akty v přenesené pravomoci k příloze XIII), příloha XIII (kritéria pro určování)

I. Oznamovací povinnost a samoklasifikace (odst. 1)

1 Čl. 52 provádí klasifikační pravidlo čl. 51 procesně. Odstavec 1 zakládá oznamovací povinnost poskytovatele: splňuje-li obecný model podmínku podle čl. 51 odst. 1 písm. a), poskytovatel to oznámí Komisi neprodleně a v každém případě do dvou týdnů poté, co byl požadavek splněn, nebo jakmile bude známo, že bude splněn. Oznámení obsahuje informace nezbytné k prokázání splnění požadavku.

2 Konstrukce odstavce 1 je konstrukcí samoklasifikace pod dohledem. Poskytovatel sám vyhodnocuje, zda jeho model dosahuje prahu, a sám nese břemeno oznámení. Nejde tedy o předchozí povolovací řízení, nýbrž o oznamovací režim. Zdůrazňuji dvě věci. Zaprvé lhůta dvou týdnů běží i od okamžiku, kdy je teprve „známo, že bude” požadavek splněn, tedy fakticky již ve fázi plánování výcviku, u něhož lze množství operací předvídat. Zadruhé oznamovací povinnost se váže výslovně jen na cestu podle písmene a) (schopnostní kritérium s domněnkou FLOP), nikoli na cestu podle písmene b), která spočívá na iniciativě Komise. Tuto předvídatelnost vysvětluje bod 112 odůvodnění: trénování obecných modelů vyžaduje značné plánování, které zahrnuje předběžné přidělování výpočetních zdrojů, takže poskytovatelé jsou schopni zjistit již před ukončením trénování, zda model prahové hodnoty dosáhne. Týž bod dodává, že včasné oznámení je obzvláště důležité u modelů, které mají být zpřístupněny jako modely s otevřeným zdrojovým kódem, protože po jejich zveřejnění může být zajištění souladu obtížnější.

3 Odstavec 1 doplňuje pojistku proti nečinnosti poskytovatele: dozví-li se Komise o obecném modelu, který představuje systémová rizika a o němž nebyla informována, může se rozhodnout jej za model se systémovým rizikem označit. Samoklasifikace tedy není posledním slovem. Její opomenutí nebrání zásahu Komise. Bod 113 odůvodnění tuto pravomoc potvrzuje pro případ, kdy zařazení dřív nebylo známo nebo o něm poskytovatel Komisi neinformoval. Doplňuje ji systémem kvalifikovaných výstrah. Vědecká komise jimi upozorňuje úřad pro AI na modely, které by měly být klasifikovány jako modely se systémovým rizikem, a to nad rámec vlastní monitorovací činnosti úřadu.

II. Vyvrácení domněnky systémového rizika (odst. 2, 3)

4 Odstavce 2 a 3 upravují mechanismus, na nějž odkazuji již u čl. 51 odst. 2, totiž vyvrácení domněnky. Poskytovatel, jehož model splňuje podmínku podle čl. 51 odst. 1 písm. a), může spolu s oznámením předložit dostatečně podložené argumenty prokazující, že ačkoli obecný model AI výjimečně splňuje tento požadavek, nepředstavuje vzhledem ke svým specifickým vlastnostem systémová rizika, a proto by neměl být takto klasifikován.

5 Rozložení důkazního břemene je zde klíčové. Domněnka podle čl. 51 odst. 2 klade břemeno na poskytovatele: chce-li se klasifikaci vyhnout, musí aktivně prokázat, že jeho model systémové riziko nezakládá. Slovo „výjimečně” v odstavci 2 přitom signalizuje, že vyvrácení má být spíše ojedinělé. Překročení prahu je pravidlem svědčícím pro systémové riziko a opak je nutné přesvědčivě doložit. Mám za to, že důkazní laťka je záměrně vysoká a orgán by ji neměl vykládat velkoryse, jinak by domněnka ztratila smysl. Pro tento výklad svědčí i bod 112 odůvodnění, podle něhož má poskytovatel prokázat, že jeho model vzhledem ke svým specifickým vlastnostem „výjimečně nepředstavuje systémová rizika”. Pojem výjimečnosti tedy nese vedle textu článku i důvodová zpráva a potvrzuje, že vyvrácení má být ojedinělé.

6 Odstavec 3 upravuje následek neúspěšného vyvrácení. Dospěje-li Komise k závěru, že argumenty nejsou dostatečně podložené a poskytovatel neprokázal absenci systémového rizika, argumenty zamítne a obecný model AI se považuje za obecný model AI se systémovým rizikem. Rozhodnutí o klasifikaci tak zůstává v rukou Komise. Poskytovatel má právo argumentovat, nikoli však právo o zařazení sám rozhodnout.

III. Určení z moci úřední, přehodnocení a seznam (odst. 4 až 6)

7 Odstavec 4 provádí druhou cestu klasifikace podle čl. 51 odst. 1 písm. b). Komise může určit model jako model se systémovým rizikem z moci úřední nebo na základě kvalifikované výstrahy vědecké komise podle čl. 90 odst. 1 písm. a), na základě kritérií přílohy XIII. Týž odstavec zmocňuje Komisi měnit přílohu XIII akty v přenesené pravomoci podle čl. 97, tedy specifikovat a aktualizovat kritéria určení. Kritéria klasifikace tak nejsou uzavřená a lze je v čase upřesňovat.

8 Odstavec 5 zavádí mechanismus přehodnocení ve prospěch poskytovatele. Ten, jehož model byl určen podle odstavce 4, může Komisi podat odůvodněnou žádost o nové posouzení. Žádost musí obsahovat objektivní, podrobné a nové důvody, které se objevily od rozhodnutí o určení. O nové posouzení lze požádat nejdříve šest měsíců po rozhodnutí o určení a, potvrdí-li Komise označení, opět nejdříve šest měsíců po tomto potvrzení. Klasifikace tedy není nezvratná; poskytovatel má cestu ven, prokáže-li novými skutečnostmi, že model již systémová rizika nepředstavuje. Časové mřížky (šest měsíců) mají zabránit opakovaným a bezúčelným žádostem.

9 Odstavec 6 ukládá Komisi zajistit, aby byl zveřejněn seznam obecných modelů AI se systémovým rizikem, a tento seznam průběžně aktualizovat, a to při zachování ochrany práv duševního vlastnictví a důvěrných obchodních informací a obchodního tajemství. Seznam plní funkci transparentnosti a právní jistoty: navazující poskytovatelé i veřejnost z něj zjistí, které modely spadají do přísnějšího režimu. Poznamenávám, že povinnost respektovat obchodní tajemství omezuje míru podrobnosti seznamu. Zveřejňuje se zařazení modelu, nikoli jeho citlivé technické parametry.