Čl. 101 · Pokuty pro poskytovatele obecných modelů AI

Nosné pasáže jsou citovány doslovně u příslušných bodů výkladu.

Související ustanovení: čl. 56 (kodexy správné praxe), čl. 88 (výlučná pravomoc Komise dohlížet na kapitolu V a prosazovat ji), čl. 91 až 93 (dozorové pravomoci Komise vůči obecným modelům), čl. 98 odst. 2 (přezkumný postup), čl. 99 (sankce ukládané vnitrostátními orgány), čl. 113 (odložená použitelnost)

I. Zvláštní režim pro obecné modely a výlučná role Komise

1 Čl. 101 stojí stranou obou předchozích režimů, protože jeho vykonavatelem není ani vnitrostátní orgán, ani EIOÚ, ale Komise. Důvod je systematický. Podle čl. 88 odst. 1 má Komise výlučnou pravomoc dohlížet na kapitolu V a prosazovat ji (kapitola V upravuje obecné modely AI, viz výklad tamtéž). Že pokuty poskytovatelům obecných modelů ukládá Komise, je tedy důsledek toho, že dohled nad obecnými modely je soustředěný na úrovni Unie a odňatý vnitrostátním orgánům. Komise prováděním dohledu pověřuje úřad pro AI, samotné rozhodnutí o pokutě ale zůstává rozhodnutím Komise.

2 Toto soustředění vysvětluje i odchylnou použitelnost. Kapitola XII se podle čl. 113 použije už od 2. 8. 2025, čl. 101 je z tohoto data výslovně vyňatý a použije se až od 2. 8. 2026. Poskytovatelé obecných modelů tak mají po nabytí použitelnosti svých povinností (kapitola V rovněž od 2. 8. 2025) roční odklad, než jim za jejich porušení může Komise uložit pokutu. Připomínám, že časové údaje čl. 113 změnilo nařízení (EU) 2026/1744.

II. Skutkové podstaty a zavinění (odst. 1)

3 Odstavec 1 vymezuje čtyři skutkové podstaty. Komise může uložit pokutu, zjistí-li, že poskytovatel: a) porušil příslušná ustanovení nařízení; b) nevyhověl žádosti o dokument nebo informace podle čl. 91 nebo předložil nesprávné, neúplné či zavádějící informace; c) nedodržel opatření požadované podle čl. 93; d) neposkytl Komisi přístup k obecnému modelu AI nebo k obecnému modelu AI se systémovým rizikem za účelem hodnocení podle čl. 92. Tři ze čtyř podstat (písmena b, c, d) nepostihují vadu samotného modelu, ale maření dozorových pravomocí Komise podle čl. 91 až 93, tedy pravomoci požadovat dokumentaci a informace, provádět hodnocení a požádat o opatření. Sankční režim obecných modelů je proto z valné části režimem vynucení součinnosti s dohledem. Že pokutou lze postihnout i „nedodržení opatření požadovaných Komisí”, potvrzuje výslovně bod 169 odůvodnění. V čl. 101 tomu odpovídá písmeno c) odstavce 1.

4 Zásadní je způsob zavinění. Pokutu lze podle odstavce 1 uložit jen tehdy, jednal-li poskytovatel úmyslně nebo z nedbalosti. Zavinění je tu znakem odpovědnosti, ne pouhým hlediskem pro výši. V tom je významný rozdíl oproti čl. 99, jehož horní hranice (odstavce 3 až 5) zavinění nevyžadují a kde se úmysl či nedbalost zohledňují teprve jako jedno z kritérií výše (čl. 99 odst. 7 písm. i). Mám za to, že čl. 101 tím zakládá subjektivní, tedy zaviněnou odpovědnost blízkou modelu soutěžního práva. Pásma čl. 99 jsou naproti tomu postavená jako odpovědnost za porušení bez nutnosti prokazovat zavinění.

5 Odstavec 1 v závěru upravuje polehčující mechanismus. Při stanovení výše se zohlední povaha, závažnost a doba trvání porušení s přihlédnutím k proporcionalitě a přiměřenosti. Komise rovněž zohlední závazky přijaté podle čl. 93 odst. 3 nebo v relevantních kodexech správné praxe podle čl. 56. Dodržování kodexu správné praxe a splnění dobrovolně přijatých závazků tak působí ve prospěch poskytovatele. Kodexy tím vedle své vodicí funkce získávají i funkci sankčně polehčující.

III. Výše pokuty a kontrast s článkem 99

6 Podle odstavce 1 může Komise uložit pokuty nepřesahující 3 % jejich celkového ročního celosvětového obratu za předchozí účetní období nebo 15 000 000 EUR, podle toho, která z těchto hodnot je vyšší. Mechanika je stejná jako u čl. 99, tedy vyšší z pevné částky a procenta z obratu. Horní hranice ale odpovídá střednímu pásmu čl. 99 (15 000 000 EUR nebo 3 %), ne nejvyššímu pásmu vyhrazenému zákazům podle čl. 5. Zdůrazňuji tento kalibrační závěr: přestože jsou obecné modely systémově významné, zákonodárce jejich sankční strop nepostavil na úroveň nepřijatelného rizika, ale na úroveň porušení běžných povinností provozovatelů.

7 Čl. 101 nemá vlastní obdobu stropu pro MSP podle čl. 99 odst. 6. Proporcionality se u obecných modelů dosahuje přes kritéria odstavce 1 (proporcionalita a přiměřenost) a přes obecný požadavek odstavce 3, podle kterého musí být pokuty účinné, přiměřené a odrazující. Tuto logiku sdílí bod 169 odůvodnění, který žádá, aby byly za porušení povinností poskytovatelů obecných modelů stanoveny „přiměřené úrovně pokut” v souladu se zásadou proporcionality. Chybějící zvláštní strop pro MSP proto neznamená tvrdší režim, ale přenesení proporcionality z pevného stropu do individuálního posouzení. Poznamenávám drobný terminologický rozdíl: základem procenta je tu obrat za „předchozí účetní období”, zatímco čl. 99 pracuje s obratem za „předchozí finanční rok”. Věcně jde o tutéž referenční veličinu ročního obratu.

IV. Procesní rámec a soudní přezkum (odst. 2 až 6)

8 Řízení má vlastní procesní záruky. Podle odstavce 2 sdělí Komise před rozhodnutím poskytovateli svá předběžná zjištění a poskytne mu příležitost se vyjádřit. Je to obdoba oznámení námitek, jaké Komise používá i v jiných oblastech. Podle odstavce 4 se informace o uložených pokutách sdělují podle potřeby radě, tedy Evropské radě pro AI. Vykazovací a informační vrstva je tedy přítomná i tady, byť jejím adresátem není Komise (ta rozhoduje), ale poradní rada.

9 Klíčový je odstavec 5. Soudní dvůr Evropské unie má neomezenou pravomoc k přezkumu rozhodnutí Komise, jimiž se ukládá pokuta podle tohoto článku. Uloženou pokutu může zrušit, snížit nebo zvýšit. Jde o plnou jurisdikci: soud nepřezkoumává jen zákonnost, ale rozhoduje o výši pokuty v plném rozsahu, a to i směrem nahoru. Kontrast s čl. 99 je zřetelný. U vnitrostátních pokut ponechává čl. 99 odst. 10 soudní ochranu vnitrostátnímu právu, u pokut ukládaných Komisí nastupuje soudní ochrana na úrovni Unie s nejsilnějším standardem přezkumu, jaký právo Unie zná. Bod 169 odůvodnění tuto plnou jurisdikci výslovně ukotvuje ve smluvním právu. Rozhodnutí Komise podle nařízení podléhají přezkumu Soudního dvora včetně jeho neomezené jurisdikce „ve vztahu k sankcím podle článku 261 Smlouvy o fungování EU”. Neomezená pravomoc podle odstavce 5 tedy není zvláštností tohoto nařízení, ale konkretizací obecného institutu plné jurisdikce podle článku 261 Smlouvy o fungování Evropské unie.

10 Odstavec 6 uzavírá procesní úpravu zmocněním. Komise přijme prováděcí akty obsahující podrobná pravidla a procesní záruky pro řízení, a to přezkumným postupem podle čl. 98 odst. 2. Procesní režim sankcí za obecné modely je tak sjednocený na úrovni Unie, na rozdíl od čl. 99, kde procesní podrobnosti stanoví jednotlivé členské státy. Do těchto prováděcích pravidel spadá i promlčení. Bod 169 odůvodnění totiž předpokládá, že pokuty budou podléhat přiměřeným promlčecím lhůtám v souladu se zásadou proporcionality. Samotný čl. 101 promlčení výslovně neupravuje, takže je zakotvit mají prováděcí akty podle odstavce 6. Jde tedy o mez, kterou odůvodnění předjímá, ale kterou text článku ponechává navazující úpravě.

Souhrnně: čl. 101 je z celé kapitoly XII nejvíc unijní, a to vykonavatelem (Komise), soudním přezkumem (Soudní dvůr s plnou jurisdikcí) i procesním rámcem (prováděcí akty Komise).