Čl. 56 · Kodexy správné praxe

Znění čl. 56 (odst. 1 až 9) se pro rozsah cituje po částech u příslušných bodů výkladu.

Související ustanovení: čl. 53 a čl. 55 (povinnosti, které kodexy pokrývají), čl. 53 odst. 4 a čl. 55 odst. 2 (kodexy jako způsob prokazování shody), čl. 64 (úřad pro AI), čl. 65 (Evropská rada pro umělou inteligenci), čl. 98 odst. 2 (přezkumný postup pro schválení kodexu)

I. Účel a povaha kodexů správné praxe (odst. 1 až 4)

1 Čl. 56 doplňuje hmotné povinnosti kapitoly V o měkký, kooperativní nástroj. Podle odstavce 1 úřad pro AI podporuje a usnadňuje vypracování kodexů správné praxe na úrovni Unie s cílem přispět k řádnému uplatňování nařízení. Kodexy nejsou samostatným pramenem povinností. Jsou nástrojem, jímž lze prokazovat soulad s povinnostmi podle čl. 53 a 55, jak výslovně stanoví čl. 53 odst. 4 a čl. 55 odst. 2.

2 Odstavec 2 vymezuje minimální obsah. Úřad pro AI a rada (Evropská rada pro umělou inteligenci podle čl. 65) usilují o to, aby kodexy zahrnovaly alespoň povinnosti podle čl. 53 a 55, včetně prostředků k aktualizaci informací, úrovně podrobnosti souhrnu trénovacích dat, určení druhu a povahy systémových rizik a opatření k jejich posuzování a řízení. Kodexy tedy mají operacionalizovat obecně formulované povinnosti, zejména u systémových rizik, kde hmotná úprava čl. 55 záměrně ponechává prostor pro odbornou konkretizaci. Tento obsah odpovídá bodu 116 odůvodnění. Kodexy se mají vztahovat na povinnosti poskytovatelů obecných modelů i modelů se systémovým rizikem. U systémových rizik mají pomoci stanovit taxonomii rizik podle jejich druhu a povahy na úrovni Unie, včetně jejich zdrojů. A mají se zaměřit na konkrétní posouzení rizik a na opatření k jejich zmírnění.

3 Zdůrazňuji dvojí povahu kodexů. Formálně jsou dobrovolné, obsahově však mají značnou tíhu, protože jejich dodržování zakládá cestu k prokázání shody a jejich nedodržování obrací důkazní břemeno (poskytovatel pak musí prokázat alternativní způsob podle čl. 53 odst. 4 a čl. 55 odst. 2). Mám za to, že jde o typický nástroj spoluregulace: stát nediktuje detailní pravidla, nýbrž vytváří pobídku, aby si je odvětví ve spolupráci s orgány stanovilo samo. Váhu kodexů potvrzuje bod 117 odůvodnění, který je označuje za ústřední nástroj řádného dodržování povinností a předpokládá, že jimi poskytovatelé dodržování prokazují.

4 Odstavce 3 a 4 upravují proces přípravy. Úřad pro AI může k účasti vyzvat všechny poskytovatele obecných modelů i příslušné vnitrostátní orgány. Proces mohou podpořit organizace občanské společnosti, průmysl, akademická obec a další zúčastněné strany, včetně navazujících poskytovatelů a nezávislých odborníků. Kodexy mají mít jasně stanovené cíle a případné klíčové ukazatele výkonnosti. Zapojení širokého okruhu aktérů má zajistit, aby kodexy nebyly jen nástrojem největších poskytovatelů, nýbrž vyvažovaly i zájmy dotčených osob.

II. Podávání zpráv, monitorování a schválení (odst. 5, 6)

5 Odstavec 5 zavádí zpětnou vazbu: účastníci kodexů pravidelně podávají úřadu pro AI zprávy o provádění závazků a jejich výsledcích, případně na základě klíčových ukazatelů výkonnosti, s přihlédnutím k velikosti a kapacitě jednotlivých účastníků. Dohled nad kodexem tedy nekončí jeho přijetím; provádění se průběžně vykazuje.

6 Odstavec 6 svěřuje úřadu pro AI a radě monitorování a hodnocení dosahování cílů kodexů a jejich přínosu k řádnému uplatňování nařízení, včetně posouzení, zda kodexy pokrývají povinnosti podle čl. 53 a 55; své posouzení přiměřenosti zveřejní. Týž odstavec zmocňuje Komisi, aby prostřednictvím prováděcího aktu určitý kodex schválila a udělila mu obecnou platnost v rámci Unie, a to přezkumným postupem podle čl. 98 odst. 2. Schválením se z dobrovolného kodexu stává nástroj s obecnou platností, což posiluje jeho normativní váhu. Tuto pravomoc i navazující předpoklad shody nese bod 117 odůvodnění. Komise může kodex schválit a dát mu obecnou platnost v Unii. Po zveřejnění vhodné harmonizované normy zakládá soulad s ní pro poskytovatele předpoklad shody. Soulad přitom lze prokázat i přiměřenými alternativními prostředky.

III. Adresáti, přezkum a záložní pravidla Komise (odst. 7 až 9)

7 Odstavec 7 upravuje, koho kodexy zavazují. Úřad pro AI může vyzvat všechny poskytovatele obecných modelů, aby se kodexy dodržovali. U poskytovatelů modelů, které nepředstavují systémová rizika, může být dodržování omezeno na povinnosti podle čl. 53, neprohlásí-li poskytovatel výslovně zájem dodržovat kodex v plném rozsahu. Toto pravidlo věrně kopíruje odstupňování celé kapitoly: běžný model se váže jen k povinnostem čl. 53, systémový model i k povinnostem čl. 55.

8 Odstavec 8 svěřuje úřadu pro AI podporu přezkumu a úpravy kodexů, zejména s ohledem na vznikající normy, a jeho součinnost při posuzování dostupných norem. Ustanovení předpokládá dočasnost kodexů: kodexy překlenují období, než vzniknou harmonizované normy, a mají být těmto normám postupně přizpůsobovány. Jde tedy o přechodový nástroj, nikoli o trvalé řešení. Podporu přezkumu a úpravy kodexů předpokládá i bod 116 odůvodnění, který úřadu pro AI ukládá spolupráci s vnitrostátními orgány a případnou konzultaci občanské společnosti, dalších zúčastněných stran a odborníků včetně vědecké komise.

9 Odstavec 9 stanoví časový rámec a záložní pravomoc Komise. Kodex správné praxe má být k dispozici nejpozději do 2. května 2025. Nebude-li do 2. srpna 2025 možno kodex dokončit, nebo bude-li úřad pro AI po posouzení podle odstavce 6 pokládat kodex za nepřiměřený, může Komise prováděcími akty (přezkumným postupem podle čl. 98 odst. 2) stanovit společná pravidla pro plnění povinností podle čl. 53 a 55. Záložní pravomoc zajišťuje, že selhání spoluregulace neponechá povinnosti kapitoly V bez konkretizace. Stát si ponechává možnost zasáhnout autoritativně. Tuto záložní pravomoc předjímá bod 117 odůvodnění. Nemůže-li být kodex dokončen v době, kdy se nařízení stane použitelným, nebo nepovažuje-li ho úřad pro AI za vhodný, může Komise prováděcími akty stanovit společná pravidla pro plnění povinností. Zdůrazňuji, že tyto lhůty odrážejí původní znění nařízení. Nařízení (EU) 2026/1744 změnilo lhůty čl. 113 a časový rámec navazujících opatření.