Čl. 34 · Povinnosti týkající se činnosti oznámených subjektů

Související ustanovení: čl. 43 (postupy posuzování shody, které oznámený subjekt provádí), čl. 28 (oznamující orgán, jemuž se předkládá dokumentace), čl. 44 (certifikáty vydávané v návaznosti na posouzení)

Související předpisy EU: doporučení 2003/361/ES (definice mikropodniků a malých podniků)

I. Předmět činnosti a její dosah (odst. 1)

1 Podle odstavce 1 oznámené subjekty ověřují shodu daného vysoce rizikového systému AI v souladu s postupy posuzování shody stanovenými v článku 43. Toto odkazovací pravidlo je pro pochopení celého oddílu klíčové, protože vymezuje reálný dosah činnosti oznámených subjektů. Čl. 43 rozlišuje dva postupy: posouzení založené na interní kontrole podle přílohy VI (bez účasti oznámeného subjektu) a posouzení za účasti oznámeného subjektu podle přílohy VII. Účast oznámeného subjektu přitom čl. 43 předpokládá jen omezeně. U vysoce rizikových systémů podle bodu 1 přílohy III, tedy u biometriky, za určitých podmínek. U systémů podle bodů 2 až 8 přílohy III se uplatní pouze interní kontrola bez zapojení oznámeného subjektu. Zdůrazňuji z toho plynoucí praktický důsledek: pole samostatné povinné certifikace třetí stranou je podle AI Actu u samostatných vysoce rizikových systémů úzké a povinné posouzení oznámeným subjektem je spíše výjimkou než pravidlem. Tento závěr má oporu v bodě 125 odůvodnění. Ten uznává, že vzhledem ke složitosti vysoce rizikových systémů AI a souvisejícím rizikům je namístě vyvinout posuzování shody zapojující oznámené subjekty, tedy posuzování třetí stranou. Zároveň ale pokládá za vhodné jeho působnost omezit, alespoň v počáteční fázi uplatňování nařízení, a to u vysoce rizikových systémů, které se netýkají produktů. Posuzování shody těchto systémů proto má zpravidla provádět poskytovatel na vlastní odpovědnost, a to s jedinou výjimkou, kterou tvoří systémy AI určené pro biometriku. Bod 125 odůvodnění tak potvrzuje, že úzké pole povinné certifikace třetí stranou není mezerou, nýbrž vědomou volbou zákonodárce.

II. Proporcionalita bez snížení měřítka (odst. 2)

2 Odstavec 2 ukládá oznámeným subjektům vyvarovat se zbytečné zátěže pro poskytovatele. Mají náležitě zohlednit jeho velikost, odvětví, strukturu a míru složitosti systému. Cílem je hlavně snížit administrativní zátěž a náklady pro mikropodniky a malé podniky ve smyslu doporučení 2003/361/ES. Táž věta však dodává, že subjekt dodržuje míru přísnosti a úroveň ochrany, jež jsou vyžadovány. Podle našeho názoru je vztah obou částí odstavce 2 jednoznačný: proporcionalita se týká výhradně způsobu provedení posouzení (administrativa, náklady, tempo), nikoli obsahového měřítka shody. Menší poskytovatel má nárok na méně zatěžující proces, nikoli na mírnější požadavky. Úroveň ochrany zdraví, bezpečnosti a základních práv se velikostí poskytovatele nesnižuje.

III. Součinnost s oznamujícím orgánem (odst. 3)

3 Odstavec 3 ukládá subjektu, aby na požádání zpřístupnil a předložil veškerou příslušnou dokumentaci, včetně dokumentace poskytovatelů, oznamujícímu orgánu podle čl. 28, aby tento orgán mohl provádět posuzování, jmenování, oznamování a monitorování. Tato průhlednost vůči oznamujícímu orgánu je předpokladem účinnosti dozorových mechanismů podle čl. 36 a čl. 37; bez přístupu k dokumentaci by orgán nemohl posoudit, zda subjekt nadále splňuje požadavky čl. 31.