Tlačítko pro odstoupení. Termín z Bruselu už uplynul, český zákon zatím není

Nová povinnost dát na e-shop tlačítko, kterým spotřebitel odstoupí od smlouvy, se probírá od jara. Kolem data se ale motají dvě různé věci: kdy to chtěl Brusel a odkdy to bude platit v Česku. Nejsou to tytéž dny a mezi nimi je zatím díra.

Stav ke 4. srpnu 2026 je takový, že běžnému českému e-shopu ta povinnost ještě nevznikla. Datum, ke kterému vznikne, je ale konkrétní a Sněmovnou schválené.

Co se přesně stalo

Unijní termín uplynul. Směrnice (EU) 2023/2673 ukládá členským státům přijmout předpisy do 19. prosince 2025 a používat je ode dne 19. června 2026. To datum se nezměnilo.

Česko to nestihlo. Vláda předložila návrh zákona 11. listopadu 2025 jako sněmovní tisk 16 a počítala v něm s účinností právě k 19. červnu 2026. Legislativní proces se protáhl: první čtení proběhlo až 12. března 2026, druhé na konci června.

Sněmovna 10. července 2026 schválila zákon s účinností od 1. ledna 2027. Ve třetím čtení na 27. schůzi prošel v hlasování č. 121, ve kterém bylo přihlášeno 153 poslanců, 152 hlasovalo pro a nikdo nebyl proti. Schválený text končí článkem XII, který zní: „Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2027.“ V původním vládním návrhu na tomtéž místě stálo 19. června 2026.

Teď je to v Senátu. Sněmovna postoupila návrh 21. července 2026 jako senátní tisk 269. Lhůta pro jednání v Senátu končí 20. srpna 2026 a projednání je zařazeno na 29. schůzi od 19. srpna 2026 jako bod č. 1. Garančním výborem je Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu, projednává i Ústavně-právní výbor. Teprve potom přijde prezident a vyhlášení ve Sbírce.

Co bude e-shop muset zavést

Sněmovnou schválený text vkládá do občanského zákoníku nový § 1830a. Má pět odstavců a jsou v nich dva kroky, ne jeden.

Odstavec 1 zakládá povinnost samotnou: má-li spotřebitel právo odstoupit od smlouvy uzavřené distančním způsobem prostřednictvím online rozhraní, umožní mu podnikatel odstoupit také prohlášením učiněným v tom rozhraní použitím tlačítka nebo obdobného ovládacího prvku.

Odstavec 2 říká, jak má tlačítko vypadat. Musí být zobrazeno „výrazným způsobem“, snadno přístupné, dostupné „nepřetržitě po celou lhůtu pro odstoupení od smlouvy“ a označené snadno čitelným nápisem „Odstoupit od smlouvy“ nebo jinou odpovídající jednoznačnou formulací. Na úvodní stránce být nemusí, ale schované v obchodních podmínkách stěží obstojí požadavku snadné přístupnosti.

Odstavec 3 vyjmenovává, co musí jít v prohlášení snadno vyplnit nebo potvrdit: jméno spotřebitele, údaje o smlouvě a údaj o elektronickém prostředku pro zaslání potvrzení.

Odstavec 4 je druhý krok: odeslání přes tlačítko označené „Potvrdit odstoupení od smlouvy“ nebo jinou odpovídající jednoznačnou formulací.

Odstavec 5 ukládá podnikateli bez zbytečného odkladu potvrdit v textové podobě přijetí prohlášení, a to včetně jeho obsahu a data a času odeslání. Tenhle údaj je tam kvůli lhůtě, ne kvůli evidenci.

Pro srovnání, směrnice v čl. 11a chce nápis „zde odstoupit od smlouvy“. Český návrh volí „Odstoupit od smlouvy“ a v obou případech připouští jinou jednoznačnou formulaci.

Na které případy to dopadne

Všechny tři podmínky musí platit současně: jde o smlouvu mezi podnikatelem a spotřebitelem, uzavřenou distančním způsobem prostřednictvím online rozhraní, a spotřebitel u ní má právo odstoupit. B2B se to netýká.

Poslední podmínka odvede hodně práce. Tam, kde právo odstoupit vylučuje § 1837 občanského zákoníku, tlačítko potřeba nebude: zboží vyrobené podle požadavků spotřebitele nebo přizpůsobené jeho osobním potřebám, zboží podléhající rychlé zkáze, plně poskytnutá služba a další případy z toho výčtu. Dostupné má být tlačítko jen po dobu, po kterou lhůta běží.

Jedna věc navíc, která z laických přehledů vypadává. Nový § 1830a se má podle téhož návrhu promítnout i do § 1840 písm. f), tedy do výjimky pro smlouvy o finanční službě. Doplňují se tam slova „s výjimkou § 1830a“, takže tlačítko dosáhne i tam, kde se zbytek tohoto pododdílu nepoužije.

Není to tlačítko na vratku. Tlačítkem se činí právní jednání, tedy odstoupení od smlouvy. Zboží pak spotřebitel musí ještě skutečně vrátit. S reklamací vadného zboží to nesouvisí vůbec. A nenahrazuje to ostatní cesty odstoupení, e-mailem nebo dopisem; je to další povinná možnost, ne jediná.

Sankce

Schválený text dělá z nezavedení tlačítka i z nezaslání potvrzení přestupek podle zákona o ochraně spotřebitele. Doplňuje do výčtu přestupků prodávajícího dvě nová písmena: nesplnění povinnosti podle § 1830a odst. 1 a nepotvrzení přijetí podle § 1830a odst. 5.

Horní hranice pokuty je 5 000 000 Kč, protože ten odstavec spadá do nejvyššího pásma v § 24. Vedle toho zůstává zvláštní režim pro koordinované přeshraniční vymáhání podle čl. 21 nařízení (EU) 2017/2394, kde lze uložit pokutu do 4 % celkového ročního obratu prodávajícího, a není-li obrat znám, do 50 000 000 Kč. Návrh mezi ustanovení, na která tenhle režim dopadá, nový přestupek výslovně přiřazuje.

Dozor bude u běžného e-shopu vykonávat Česká obchodní inspekce; návrh doplňuje § 1830a do výčtu ustanovení, nad nimiž ČOI dozoruje.

Legislativní paradox: formulář na povinnost, která neplatí

Od 19. června 2026 je účinné nařízení vlády č. 66/2026 Sb., které novelizovalo vzorové poučení o právu na odstoupení. Do pokynů pro vyplnění formuláře vložilo větu, která začíná slovy „Pokud jste povinen umožnit spotřebiteli odstoupit od smlouvy prohlášením učiněným v on-line rozhraní použitím tlačítka nebo obdobného ovládacího prvku pro odstoupení od smlouvy, vložte text: …“.

Nařízení vlády tedy povinnost nezaložilo a založit ji ani nemohlo, protože se vydává k provedení § 1820 odst. 2 občanského zákoníku. Připravilo jen formulář na okamžik, kdy povinnost stanoví zákon. Do té doby ta podmínka na začátku věty nikoho nezavazuje.

Co s tím dělat teď

Nasazení bych plánoval nejpozději k 1. lednu 2027 a finální podobu zkontroloval až po tom, co věc projde Senátem a zákon vyjde ve Sbírce. Do té doby je 1. leden 2027 velmi konkrétní datum, ale pořád jen datum ze schváleného návrhu, ne ze zákona.

Kdo prodává i do jiných států Unie, tomu český posun nepomůže. Termín 19. června 2026 platil pro všechny členské státy a ty, které stihly transponovat, ho vymáhají. Transpozici je proto nutné ověřit v každém státě, kam e-shop cílí.

Co tenhle zápisek neřeší

Neřeší, co plyne z toho, že unijní termín uplynul a Česko ho nestihlo. Směrnice nemá mezi soukromými osobami přímý účinek, takže spotřebitel se jí proti e-shopu dovolávat nemůže. Jiná otázka je eurokonformní výklad stávajících ustanovení a odpovědnost státu za nesprávnou transpozici. Obojí je na samostatný rozbor a na skutkových okolnostech konkrétní věci, ne na obecné poučce.

Neřeší ani technickou stránku, tedy jak tlačítko zapojit do konkrétního e-shopového řešení a co s objednávkami, u kterých lhůta poběží přes 1. leden 2027.

---

Zdroje

Všechna data a citace výše jsou ověřené proti primárním zdrojům, ne proti přehledům.

• Směrnice (EU) 2023/2673, čl. 2 a nový čl. 11a směrnice 2011/83/EU; text stažen přes datové rozhraní Úřadu pro publikace EU
• Sněmovní tisk 16, historie a stav a schválený text
• Stenozáznam 3. čtení a hlasování č. 121, 10. 7. 2026
• Senátní tisk 269, lhůta a přikázání výborům
• Nařízení vlády č. 66/2026 Sb. ze dne 27. dubna 2026, novela nařízení vlády č. 29/2023 Sb.
• § 1829, § 1830, § 1837 a § 1840 občanského zákoníku a § 23 a § 24 zákona o ochraně spotřebitele podle znění v knihovně Legal-To-Code

Související

• Judikatura k umělé inteligenci, jiný korpus stavěný touž metodou
• Metodika ověřování, jak se tvrzení na tomhle webu kotví