Čl. 26 · Pravomoc a územní působnost

1. Má se za to, že subjekty spadající do oblasti působnosti této směrnice podléhají pravomoci členského státu, v němž jsou usazeny, s výjimkou těchto případů:

a) poskytovatelé veřejných sítí elektronických komunikací nebo poskytovatelé veřejně dostupných služeb elektronických komunikací, u nichž se má za to, že podléhají pravomoci členského státu, v němž poskytují své služby;

b) provozovatelé DNS, registry domén nejvyšší úrovně, subjekty poskytující služby registrace jmen domén, poskytovatelé služeb cloud computingu, poskytovatelé služeb datových center, poskytovatelé sítí pro doručování obsahu, poskytovatelé řízených služeb, poskytovatelé řízených bezpečnostních služeb, poskytovatelé on-line tržišť, internetových vyhledávačů a služeb platforem sociálních sítí, u nichž se má za to, že podléhají pravomoci členského státu, ve kterém mají hlavní provozovnu v Unii podle odstavce 2;

c) subjekty veřejné správy, u nichž se má za to, že podléhají pravomoci členského státu, který je zřídil.

2. Pro účely této směrnice se má za to, že hlavní provozovna subjektu podle odst. 1 písm. b) v Unii je umístěna v členském státě, v němž jsou převážně přijímána rozhodnutí týkající se opatření k řízení kybernetických bezpečnostních rizik. Nelze-li takový členský stát určit, nebo nejsou-li tato rozhodnutí přijímána v Unii, má se za to, že hlavní provozovna je v členském státě, v němž daný subjekt provádí činnosti k zajištění kybernetické bezpečnosti. Nelze-li takový členský stát určit, má se za to, že dotčený subjekt má hlavní provozovnu v členském státě, v němž má provozovnu s nejvyšším počtem zaměstnanců v Unii.

3. Jestliže subjekt uvedený v odst. 1 písm. b) není v Unii usazen, ale nabízí v Unii služby, určí svého zástupce v Unii. Tento zástupce musí být usazen v jednom z členských států, v němž jsou služby nabízeny. Má se za to, že tento subjekt podléhá pravomoci členského státu místa usazení zástupce. Neexistuje-li zástupce v Unii určený podle tohoto odstavce, může právní kroky proti subjektu za porušení této směrnice podniknout kterýkoli členský stát, v němž tento subjekt poskytuje služby.

4. Tím, že subjekt uvedený v odst. 1 písm. b) určí svého zástupce, nejsou dotčeny právní kroky, které by mohly být podniknuty proti subjektu samotnému.

5. Členské státy, které obdržely žádost o vzájemnou pomoc týkající se subjektu podle odst. 1 písm. b), mohou v mezích této žádosti přijmout ohledně dotčeného subjektu, který poskytuje služby nebo má síť nebo informační systém na jejich území, odpovídající opatření v oblasti dohledu a vymáhání.