Tlačítko pro odstoupení. Zákon vyšel ve Sbírce, povinnost vznikne 1. ledna 2027

Nová povinnost dát na e-shop tlačítko, kterým spotřebitel odstoupí od smlouvy, se probírá od jara. Kolem data se ale motají dvě různé věci: kdy to chtěl Brusel a odkdy to bude v Česku povinné. Nejsou to tytéž dny a mezi nimi je díra, která se zavře až 1. ledna 2027.

Aktualizováno 23. září 2026. Původní verze ze 4. srpna popisovala stav, kdy byl zákon v Senátu. Mezitím vyšel ve Sbírce zákonů jako č. 159/2026 Sb. a text níže odpovídá vyhlášenému znění. Běžnému českému e-shopu ta povinnost ještě nevznikla a vznikne 1. ledna 2027. To datum už nestojí jen ve schváleném návrhu, ale ve vyhlášeném zákoně.

Co se přesně stalo

Unijní termín uplynul. Směrnice (EU) 2023/2673 ukládá členským státům přijmout předpisy do 19. prosince 2025 a používat je ode dne 19. června 2026. To datum se nezměnilo.

Česko to nestihlo. Vláda předložila návrh zákona 11. listopadu 2025 jako sněmovní tisk 16 a počítala v něm s účinností právě k 19. červnu 2026. Legislativní proces se protáhl: první čtení proběhlo až 12. března 2026, druhé na konci června.

Sněmovna 10. července 2026 schválila zákon s účinností od 1. ledna 2027. Ve třetím čtení na 27. schůzi prošel v hlasování č. 121, ve kterém bylo přihlášeno 153 poslanců, 152 hlasovalo pro a nikdo nebyl proti. Schválený text končí článkem XII, který zní: „Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2027.“ V původním vládním návrhu na tomtéž místě stálo 19. června 2026.

Senát zákon 19. srpna 2026 schválil. Sněmovna mu návrh postoupila 21. července 2026 jako senátní tisk 269. Garančním výborem byl Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu, projednával ho i Ústavně-právní výbor. Senát návrh projednal na 29. schůzi 19. srpna 2026, den před koncem lhůty, a usnesením č. 509 ho schválil bez pozměňovacích návrhů. V hlasování č. 4 bylo přítomno 69 senátorů, 51 hlasovalo pro, 1 proti a 17 se zdrželo.

Zákon vyšel ve Sbírce 2. září 2026 jako zákon č. 159/2026 Sb. Prezident ho podepsal 27. srpna 2026. Formálně jde o zákon ze dne 19. srpna 2026, kterým se mění některé zákony v souvislosti se smlouvami o finančních službách uzavíranými na dálku. Název mluví o finančních službách, tlačítko se ale netýká jen jich: § 1830a stojí v obecných ustanoveních o smlouvách uzavíraných distančním způsobem a mimo obchodní prostory. Ustanovení, která popisuje zbytek zápisku, zůstala proti Sněmovnou schválenému textu beze změny, včetně článku XII s účinností od 1. ledna 2027.

Co bude e-shop muset zavést

Zákon č. 159/2026 Sb. vkládá do občanského zákoníku s účinností od 1. ledna 2027 nový § 1830a. Má pět odstavců a jsou v nich dva kroky, ne jeden.

Odstavec 1 zakládá povinnost samotnou: má-li spotřebitel právo odstoupit od smlouvy uzavřené distančním způsobem prostřednictvím online rozhraní, umožní mu podnikatel odstoupit také prohlášením učiněným v tom rozhraní použitím tlačítka nebo obdobného ovládacího prvku.

Odstavec 2 říká, jak má tlačítko vypadat. Musí být zobrazeno „výrazným způsobem“, snadno přístupné, dostupné „nepřetržitě po celou lhůtu pro odstoupení od smlouvy“ a označené snadno čitelným nápisem „Odstoupit od smlouvy“ nebo jinou odpovídající jednoznačnou formulací. Na úvodní stránce být nemusí, ale schované v obchodních podmínkách stěží obstojí požadavku snadné přístupnosti.

Odstavec 3 vyjmenovává, co musí jít v prohlášení snadno vyplnit nebo potvrdit: jméno spotřebitele, údaje o smlouvě a údaj o elektronickém prostředku pro zaslání potvrzení.

Odstavec 4 je druhý krok: odeslání přes tlačítko označené „Potvrdit odstoupení od smlouvy“ nebo jinou odpovídající jednoznačnou formulací.

Odstavec 5 ukládá podnikateli bez zbytečného odkladu potvrdit v textové podobě přijetí prohlášení, a to včetně jeho obsahu a data a času odeslání. Tenhle údaj je tam kvůli lhůtě, ne kvůli evidenci.

Pro srovnání, směrnice v čl. 11a chce nápis „zde odstoupit od smlouvy“. Český zákon volí „Odstoupit od smlouvy“ a v obou případech připouští jinou jednoznačnou formulaci.

Na které případy to dopadne

Všechny tři podmínky musí platit současně: jde o smlouvu mezi podnikatelem a spotřebitelem, uzavřenou distančním způsobem prostřednictvím online rozhraní, a spotřebitel u ní má právo odstoupit. Smluv mezi podnikateli navzájem se to netýká.

Poslední podmínka odvede hodně práce. Tam, kde právo odstoupit vylučuje § 1837 občanského zákoníku, tlačítko potřeba nebude: zboží vyrobené podle požadavků spotřebitele nebo přizpůsobené jeho osobním potřebám, zboží podléhající rychlé zkáze, plně poskytnutá služba a další případy z toho výčtu. Dostupné má být tlačítko jen po dobu, po kterou lhůta běží.

Jedna věc navíc, která z laických přehledů vypadává. Zákon promítá nový § 1830a i do § 1840 písm. f), tedy do výjimky pro smlouvy o finanční službě. Doplňují se tam slova „s výjimkou § 1830a“, takže tlačítko dosáhne i tam, kde se zbytek tohoto pododdílu nepoužije.

Není to tlačítko na vratku. Tlačítkem se činí právní jednání, tedy odstoupení od smlouvy. Zboží pak spotřebitel musí ještě skutečně vrátit. S reklamací vadného zboží to nesouvisí vůbec. A nenahrazuje to ostatní cesty odstoupení, e-mailem nebo dopisem; je to další povinná možnost, ne jediná.

Sankce

Zákon č. 159/2026 Sb. dělá z nezavedení tlačítka i z nezaslání potvrzení přestupek podle zákona o ochraně spotřebitele. Do výčtu přestupků prodávajícího v § 24 odst. 16 doplňuje dvě nová písmena: písmeno q) postihuje nesplnění povinnosti podle § 1830a odst. 1, písmeno r) nepotvrzení přijetí prohlášení podle § 1830a odst. 5.

Horní hranice pokuty je 5 000 000 Kč, protože odstavec 16 spadá do nejvyššího pásma podle § 24 odst. 24 písm. e). Vedle toho zůstává v § 24 odst. 25 zvláštní režim pro koordinované přeshraniční vymáhání podle čl. 21 nařízení (EU) 2017/2394, kde lze uložit pokutu do 4 % celkového ročního obratu prodávajícího, a není-li informace o obratu dostupná, do 50 000 000 Kč. Nový přestupek pod tenhle režim spadá proto, že ho zákon vložil do odstavce 16 a odstavec 25 ten jmenuje celý, bez omezení na jednotlivá písmena. Výslovně ho k režimu nepřiřazuje; v odstavci 25 jen přečísluje odkaz z 15 na 16, protože se odstavce posunuly.

Dozor bude u běžného e-shopu vykonávat Česká obchodní inspekce. Zákon doplňuje § 1830a do výčtu ustanovení občanského zákoníku v § 23 odst. 2 písm. a) zákona o ochraně spotřebitele, nad nimiž inspekce dozoruje.

Legislativní paradox: formulář na povinnost, která vznikne až v lednu

Od 19. června 2026 je účinné nařízení vlády č. 66/2026 Sb., které novelizovalo vzorové poučení o právu na odstoupení. Do pokynů pro vyplnění formuláře vložilo větu, která začíná slovy „Pokud jste povinen umožnit spotřebiteli odstoupit od smlouvy prohlášením učiněným v on-line rozhraní použitím tlačítka nebo obdobného ovládacího prvku pro odstoupení od smlouvy, vložte text: …“.

Nařízení vlády tedy povinnost nezaložilo a založit ji ani nemohlo, protože se vydává k provedení § 1820 odst. 2 občanského zákoníku. Připravilo jen formulář na okamžik, kdy povinnost stanoví zákon. Ten okamžik už má datum: zákon č. 159/2026 Sb. povinnost stanoví s účinností od 1. ledna 2027. Do konce roku 2026 tedy podmínka na začátku věty nikoho nezavazuje a formulář předbíhá povinnost o víc než půl roku.

Co s tím dělat teď

Tlačítko musí fungovat nejpozději 1. ledna 2027. Na konečné znění už není potřeba čekat: zákon vyšel ve Sbírce a text § 1830a je stejný jako ve Sněmovnou schváleném návrhu.

Spolu s tlačítkem je potřeba upravit i předsmluvní informace. Zákon od téhož dne přepisuje § 1820 odst. 1 písm. i) občanského zákoníku, takže u smlouvy uzavírané distančním způsobem prostřednictvím on-line rozhraní do nich patří i údaje o možnosti odstoupit tlačítkem nebo obdobným ovládacím prvkem a o jejich umístění. Kdo používá vzorové poučení, má pro to od června připravenou větu z nařízení vlády č. 66/2026 Sb.

Kdo prodává i do jiných států Unie, tomu český posun nepomůže. Termín 19. června 2026 platil pro všechny členské státy a ty, které stihly transponovat, ho vymáhají. Transpozici je proto nutné ověřit v každém státě, kam e-shop cílí.

Co tenhle zápisek neřeší

Neřeší, co plyne z toho, že unijní termín uplynul a Česko ho nestihlo. Směrnice nemá mezi soukromými osobami přímý účinek, takže spotřebitel se jí proti e-shopu dovolávat nemůže. Jiná otázka je eurokonformní výklad stávajících ustanovení a odpovědnost státu za nesprávnou transpozici. Obojí je na samostatný rozbor a na skutkových okolnostech konkrétní věci, ne na obecné poučce.

Neřeší ani technickou stránku, tedy jak tlačítko zapojit do konkrétního e-shopového řešení. A neřeší, co s objednávkami, u kterých lhůta poběží přes 1. leden 2027. Zákon č. 159/2026 Sb. přechodná ustanovení nemá, takže výslovnou odpověď na to nedává ani on.

---

Zdroje

Všechna data a citace výše jsou ověřené proti primárním zdrojům, ne proti přehledům.

• Zákon č. 159/2026 Sb. ze dne 19. srpna 2026, vyhlášený 2. září 2026, účinný od 1. ledna 2027; znění v e-Sbírce
• § 1820, § 1830a a § 1840 občanského zákoníku a § 23 a § 24 zákona o ochraně spotřebitele ve znění od 1. ledna 2027 podle konsolidovaného znění na krajta.slv.cz, porovnané se zněním zákona č. 159/2026 Sb. v e-Sbírce
• Směrnice (EU) 2023/2673, čl. 2 a nový čl. 11a směrnice 2011/83/EU; text stažen přes datové rozhraní Úřadu pro publikace Evropské unie
• Sněmovní tisk 16, historie a stav včetně podpisu prezidenta a vyhlášení a schválený text
• Stenozáznam 3. čtení a hlasování č. 121, 10. 7. 2026
• Senátní tisk 269, lhůta, výbory a usnesení Senátu č. 509 z 19. 8. 2026, a hlasování Senátu č. 4
• Nařízení vlády č. 66/2026 Sb. ze dne 27. dubna 2026, novela nařízení vlády č. 29/2023 Sb.
• § 1829, § 1830 a § 1837 občanského zákoníku podle znění v knihovně Legal-To-Code

Související

• Judikatura k umělé inteligenci, jiný korpus stavěný touž metodou
• Metodika ověřování, jak se tvrzení na tomhle webu kotví